Jaký je rozdíl mezi nevolnictvím, poddanstvím a robotou?
Odpovědi
To nejsou úplně srovnatelné pojmy, jde sice o tři různě pojmy ze světa feudálních vztahů, ale nejsou to slova souřadná:
- Poddanství je systém práv a povinností (majetkových i osobních), kterej souvisí s držením půdy.
- Nevolnictví je úplná závislost člověka na pánu – týká se především osobní nesvobody. Poddaný, který nebyl nevolník, měl oproti nevolníkovi víc práv (např. vlastnit dům), ale pořád byl vázáný na půdu a vrchnost
- Robota je jedna konkrétní povinnost vyplývající z nevolnictví i poddanství, je to neplacená práce pro vrchnost.
Dá se to říci takto:
Poddaní byla skupina obyvatel, která měla vůči vrchnosti různé povinnosti. Část poddaných byli nevolníci - ti byli navíc zbaveni osobní svobody a zcela závislí na vůli pána. A jednou z povinností poddaných (včetně nevolníků) byla robota, což byla neplacená práce pro vrchnost.
Obyvatelstvo se dělilo na tři skupiny: král, svobodní a poddaní.
Poddaný: bydlel na panství a byl v jistém smyslu jeho obcanem. Veškerou moc nad ním a administrativní úkony provádela vrchnost. Král je nepovažoval za své poddané a necítil povinnost se jimi jakkoliv zabývat.
Robota: služba poddaných pro jejich pány. Půdu obdělávala vrchnost ve vlastní režii, tj. prostřednictvím robotní práce a námezdních pracovníků. Držitel poddanského gruntu měl povinnost robotovat jistý počet dní, robota vězela na gruntu, ne na osobě.
Nevolnictví: Jeden ze stupňů poddanství, kdy závislá osoba nemůže o své újmě změnit ani bydliště, ani povolání, ani jiné stránky svého života a života svých dětí. Ke všemu (i k sňatku) potřeboval nevolník povolení vrchnosti. Nevolník byl dědičným pronajimatelem půdy a byl tak právně vázán k jejímu majiteli (pán). Vztah zahrnoval také fyzickou závislost rolníka a jeho povinnost respektovat pánovu vůli. Dědičný pronájem půdy byl základním odlišením nevolníka od otroka, který byl prodáván a nakupován bez jakéhokoliv vztahu k půdě.
Diskuze
že se nemohli stěhovat víst si svuj živit podle svého a vdávat ženit
Dalo by se ale říct, že o sto let později, s módou osvícenectví mezi panovníky, dochází k nejvýznamnějším posunům. U nás tedy za Marie Terezie a Josefa II. Osvícený panovník už chce, aby moc trůnu procházela skrze šlechtu až k poddaným. Šlechta už tedy nemůže provádět správu panství podle sebe, ale jako prodloužená ruka panovníka. S tím souvisí i povinná školní docházka, pozemkové registry, branná povinnost a další.
U nás například "revolucionář" Josef II vydal patent o "zrušení" nevolnictví 1781. Zrušení jsem dal do uvozovek, protože z dnešního pohledu se jednalo spíš o významné změkčení (například robota funguje dál). Jelikož pro tyto reformy neměla šlechta velké pochopení, tak tam, kde měla velkou moc, se nevolnictví ještě několik desetiletí udrželo. Příkladem budiž Ruské impérium, kde by osvícená Kateřina Veliká, pokud by seděla pevně na trůně, určitě k reformě také přistoupila. Neseděla moc pevně, a tak došlo ke zrušení až o 80 let později než v Rakousku.