Ve 13. století byli prohlášeni za služebníky královské komory, stali se tedy majetkem
krále, jemuž museli odevzdávat velmi vysoké daně. Stali se trvalým zdrojem královských
příjmů. Na oplátku se jim královská moc zavázala poskytovat ochranu v případě ohrožení,
například proti pogromům při vzedmutí protižidovských nálad. Tato ochrana byla často
málo účinná.
Zvláštní postavení Židů ve společnosti posilovalo nábožensky i hospodářsky motivované
protižidovské nálady. Mezi poddaným lidem kolovaly četné protižidovské pověry,
například: Židé znesvěcují hostie, aby „znovu tupili Krista“, rituálně vraždí pro získání
křesťanské krve, šíří nemoci atp. Nevraživost byla způsobena i lichvou, která byla jediným
možným zdrojem obživy Židů, křesťanům však byla církví zapovězena. V krizových
obdobích, zvláště v případě oslabení královské moci, se proti Židům obracela
nespokojenost, která často vyústila v pogromy (viz informace o antisemitismu).
Pro Židy zvláštní způsob obživy představoval tzv. peněžní obchod – půjčování na úrok
nebo-li lichva – proti zástavě či dlužnímu úpisu. Tato činnost byla z ekonomických důvodů
nezbytná, ale církev ji považovala za neslučitelnou s duchem křesťanství. Z tohoto důvodu
Židé jako nekřesťané byli určeni k lichvě. Lichva byla jediná činnost, kterou směli
provozovat i mezi křesťanským obyvatelstvem. Ve středověku patřili Židé k významným
věřitelům panovníků a finančně kryli akce, nezbytné pro výkon panovnické moci.
Vedle toho Židé za nejistý (a mnohdy také nedodržený) příslib ochrany a možnost vnitřní
samosprávy v ghettech odváděli panovníkovi vysoké daně.
Od 12. století (III. a IV. lateránský koncil – 1179, 1215) bylo výslovně zakázáno soužití
křesťanů s Židy. Důsledkem tohoto zákazu byla separace (oddělení) židovského
obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích – ghettech (toto slovo se používá od 16. století
z ital. geto nuovo – nová slévárna). Fyzická izolace byla posilována řadou dalších nařízení
a zákazů: Židé museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý skládaný
krejzlík), nesměli se věnovat řemeslům, nesměli vlastnit ani obdělávat půdu, nesměli se
stravovat ve veřejných hostincích apod. Zbaveni téměř všech práv zůstávali Židé majetkem
panovníka. Většinu omezení zrušil v našich zemích až císař Josef II. v roce 1781, plné
občanské rovnoprávnosti v moderním smyslu dosáhli Židé v českých zemích až roku 1867.
https://old.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b04zide/07.pdf