Jak se liší kyseliny a zásady?

Anonym Qemovec12.11.2015 18:04 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Mezek12.11.2015 18:15 Nahlásit
Předpokládám, že to potřebuješ do školy. Kam chodíš?
Anonym Picerak12.11.2015 18:46 Nahlásit
Do 8. třídy. Našel jsem, že kyselost dělá kationt H+ a zásaditost hydroxidový aniont (OH)-. Je to tak? Dá se říct, že to je rozdíl mezi kyselinami a zásadami? Nebo to je jinak a nebo jaké jsou další rozdíly?
Mezek12.11.2015 20:49 (Upr. 12.11.2015 21:09) Nahlásit
Poměrně dávno formuloval teorii kyselin a zásad Arrhenis, švédský fyzik a chemik, který za teorii disociace obdržel Nobelovu cenu v roce 1903. Podle jeho teorie kyseliny ve vodném prostředí disociovaly a uvolňovaly při tom vodíkový kation H+, zásady naproti tomu anion OH-, a tím ovlivňovaly pH. Tato teorie měla některé nevýhody.
Proto v r. 1923 vypracovali Brønsted a Lowry teorii kyselin a zásad, podle které je kyselinou včechno, co může uvolnit vodíkový ion (proton) H+ a zásadou všechno, co může tento ion vázat. Zatím, co podle Arrhenia se amoniak NH3 stane zásadou až po reakci s vodou za vzniku NH4OH (který ale v roztocích není - neexistuje), podle nové teorie je amoniak zásadou, protože váže vodíkový anion přímo: NH3 + H+ = NH4+. Hydroxidy, třeba NaOH jsou podle nové teorie zásadami proto, že uvolňují ion OH-, který se dychtivě slučuje s vodíkovými ionty a tím je váže.
Protože disociační rovnice, na př. HCl ⇄ H+ + Cl- jsou vratné, může ion Cl- vodíkový ion přijmout nazpět, takže je vlastně zásadou a pár HCl/Cl- je "konjugovaný pár" kyselina/zásada. Ale o tom se budeš učit někdy později.
Anonym Qukocig13.11.2015 16:40 Nahlásit
Děkuju moc za odpověď. Ale jak toho Brønsteda vůbec napadlo tu teorii kyselin a zásad vymýšlet? Jako už předtím se rozdělovaly sloučeniny na kyseliny a zásady? Podle čeho?
Mezek13.11.2015 18:56 Nahlásit
Rozdělovaly se už před Arrheniem. Teorie se snažily vysvětlit, proč to tak je. Jak badatelé přecházeli od alchymie k chemii, zkoumali vlastnosti látek a jejich vzájemná působení (=chemické reakce) a snažili se odpovídat na otázky "proč právě tak?". Tyhle odpovědi potřebovalo průmyslové využití jejich bádání. Arrhenius na příklad nedovedl vysvětlit, důsledky hydrolýzy solí a řadu dalších věcí. Proto bylo potřeba teorii zdokonalit. Ale ani Bronstedova teorie neznamená konec. Týkala se vodného prostředí. Zobecněním vlivu rozpouštědla byla solvoterie kyselin a zásad, a Lewisova teorie do toho zahrnula i redoxní reakce. Bylo to umožněno rozvojem přístrojového vybavení laboratoří, ale i teoriemi, zabývajícími se stavbou atomu.
Ti pokročilí alchymisté nebo chemici začátečníci věděli, že některé látky chutnají kysele a některé jiné látky s nimi bouřlivě reagují. Odtud kyseliny a zásady.
Cenobita.14.11.2015 08:18 (Upr. 14.11.2015 08:29) Nahlásit
kyseliny vždy chutnaly i chutnají kysele (to si můžeme ověřit ochutnáním např. u kyseliny citronové, askorbové, octové, vinné), dříve se jim říkalo kys/kysy

hydroxidy (případně alkalické soli) se zase používaly v koželužnách k louhování kůží, odtud, pojem louh a louhování, louhy mají chuť stahující

http://cs.wiktionary.org/wiki/lou%C5%BEe

starší název pro koželuha byl jirchář:

http://cs.wiktionary.org/wiki/jircha

Na Zemi je hlavním rozpouštědlem voda, na jiné planetě mohou být zcela jiné fyzikálně chemické podmínky a svět tam může fungovat chemicky odlišně než na Zemi.
Anonym Rizetuc14.11.2015 12:49 Nahlásit
Děkuju, ten poslední Mezkův odstavec byla odpověď na to, co mi vrtalo hlavou v první řadě. A to ostaní pak v druhé :-). Děkuju vám moc.
Přidat komentář do diskuze ▾