Dostal to od Ríšy?
Odpovědi
Diskuze
Anonym Tuqifuh
Proč bych zmiňovala všechny souhlásky? Šlo o můj příklad, nikoliv o výčet souhlásek.
Těch případů jsou vůbec mraky:
---- POZOR! všechno špatně --------------------------------
Písně Jarka Nohavicy a Jiřího Pavlicy
Tříbarevná číča – dvě tříbarevné číčy
Psala mi Máša – dopis od Mášy
V zologické zahradě chovali vykuňy a v akváriu pyraňy :-))
---- POHOV ------------------------------------------------
Dost zevrubně se o tom hovoří zde:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=102
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=252
Zatímco se tam ale připouští jistá pochybnost, zda 'c' je opravdu měkká souhláska (a ne obojetná), o těch háčkovaných (č, š, ň, …) se nepochybuje a mají prostě "odlišný pravopis" od standardního vzoru. Hotovo, rozhodnuto.
Takže všechny ty šílené příklady nahoře jsou zavrženy, měkká souhláska má přednost a basta.
P.S.: Nevíte, co je to basta?
pyraňa>piraňa
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=pira%C5%88a&Hledej=Hledej
zologie>zoologie
vykuň>vikuňa (význam: divoká lama s hodnotnou srstí žijící v horách Jižní Ameriky)
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=viku%C5%88&Hledej=Hledej
... a to se raději zdržuji exkrementačních výlevů :-)
Nadpis ---- POZOR! všechno špatně ----- je asi pro oko trola málo zřetelný. Příště se polepším a napíšu to červeně (pokud ovšem trolové nejsou barvoslepí…)
J. Dobrovský v době NO zařadil souhlásku c mezi měkké, i když by měla patřit mezi obojetné. Poprvé v Pravidlech v r. 1957 se uvádí: "Není to sice v souladu s tím, že c se dosud jinak považuje za souhlásku pravopisně měkkou, ale v daném případě vítězí zásada tvaroslovná nad pravopisem (…). Uzákonění koncovkového -y po c je tu charakterizováno jako „vítězství zásady tvaroslovné nad pravopisem“."
Ad Anonym Tuqifuh
Není třeba, abyste mě vysvětloval, znám Pravidla, dokonce i historii. Proto by mě zajímalo pravidlo, z něhož vychází vaše tvrzení, že " Hitabeqovy pochyby nestojí na vodě a jejich zdroj si dokážu docela dobře představit." Nemluvím o "c", to jsem ve své odpovědi neuvedla.
Jediný možný zdroj - některé nejazykové stránky, diskusní příspěvky atd. Zřejmě jde o školáka, takže škola mu káže bludy?
V současnosti platí: "V oddíle Označování hlásek písmeny se píše: „Po písmenech ž, š, č, ř, j a zpravidla i po c, která označují tzv. (pravopisně) měkké souhlásky, se píše i (í)."
Nevím, jak na ZŠ vysvětluji pravopis po c - viz příspěvek výš. Nemluvím o cizích slovech.
Podivila jsem se, jak školák může po š napsat y. Nesouvisí to s vašimi úvahami. Neexistuje pravidlo, které by zatím připouštělo jinou možnost. Tak se to učí i ve škole.
Proč? Je norma, ta platí, takže nemá smysl ji zpochybňovat. Už v období pračeském existovaly jen měkké souhlásky - č, ž, š, c, dz, ň a j. Převzal i Dobrovský.
Tudíž pravidlo je zcela jasné, pravopis je ovlivněný histgorickým vývojem. To určitě tazatel nezná, takže je třeba, aby si pamatoval, že po š se píše i. . Stejně vaše úvahy - zpochybněné je jen c, nikoliv další souhlásky, které jsem uvedla.
Česká mluvnice, Havránek, Jedlička; Český národní korpus – SYN2000, Ústav českého národního korpusu FF UK, Praha 2000, http://ucnk.ff.cuni.cz. aa další zdroje
Chápu 501026, že jí tvar Ríšy – při jejích zkušenostech (!) – připadá šílený, ba snad pohoršující.
Stejně ovšem Hitabeqa (pravděpodobně žáka ZŠ, s minimem zkušeností). Ve škole mu sdělili dvě pravidla:
a) podstatná jména se skloňují podle vzorů
b) po měkkých souhláskách se píše měkké i
Správně usoudí, že Ríša ≈ předseda => od předsedY
Správně usoudí, že po š vždy měkké => od Ríši
Tyto dva správné (!) úsudku jsou ale ve sporu. Zkušenosti nemá. Dobrého učitele, který by na podobné záludnosti předem upozornil, asi taky ne. V těžkém dilematu se zeptá na Ontole. Hned první příspěvek se mu v podstatě vysměje, namísto aby spor dvou platných pravidel, pro něho neřešitelný, uvedl na pravou míru. Tak čemu se divíme?
Teď už Hitabeq ví (jestli to tady ovšem čte…), že lidský jazyk není jazyk programovací, žádná syntaktická pravidla ho nikdy konzistentně a v úplnosti nepopíší. A bez zkušeností, s pouhými pravidly, holt nevystačíme. Bude dále studovat a jazykem rodným vládnout stále lépe a lépe. Zábava na celý život.
501026, problém je možná v tom, že vaše znalosti jsou tak hluboké a zkušenosti tak bohaté, že vám to někdy komplikuje cestu k možnosti vcítit se role někoho nezkušeného, "obyčejného", kdo má "banální" problém. Je to daleko spíš otázka pedagogická (odhadnout, kde by žák mohl narazit), než vědecká.