Laser (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, tj. 'zesilování světla stimulovanou emisí záření') je optický zdroj elektromagnetického záření tj. světla v širším smyslu. Světlo je z laseru vyzařováno ve formě úzkého svazku; na rozdíl od světla přirozených zdrojů je koherentní a monochromatické. Princip laseru využívá zákonů kvantové mechaniky a termodynamiky.
K pochopení je třeba znát aspoň základy kvantové mechaniky. Neutrální atom každého prvku má tolik elektronů, kolik má protonů, tedy od jednoho až přibližně do 100. Tyto elektrony zaujímají postupně v jakémsi pořadí různé kvantové stavy (dráhy, orbity). Abychom elektron postrčili nahoru, do vyšší dráhy, musíme mu dodat energii, naopak zpravidla padne velmi rád sám a rozdíl hladin energie vyzáří ve formě fotonu odpovídající energie=vlnové délky (barvy). Ovšem u některých látek existuje zvláštní metastabilní stav, kdy vybuzené elektrony vydrží na vyšším orbitu poměrně dlouho a přitom se z něj dají "sestřelit" kolem prolétajícím fotonem. Přitom se pochopitelně uvolní druhý foton, který je s tím prvním koherentní (rovnoběžný a ve fázi). No a tomu jevu říkáme tím slůvkem stimulovaná emise. Takže, pokud máme třeba krystal s excitovanámi elektrony, vyvolá prolétající foton celou lavinu nových fotonů a spolu vytvoří paprsek laseru. Z technických příčin mívají ještě lasery (polo)odrazná čela aby se paprsek v krystalu mohl cikcak odrážet a srážet další a další elektrony a vytvářet třeba kontinuální paprsek.