Samozřejmě. Rozpustnost málo rozpustných solí popisuje konstanta, která je součinem koncentrací iontů.ze kterých se sůl skládá - součin rozpustnosti Ks. Jejich rozpustnost není dána ochotou disociovat na ionty, ale vlastnostmi krystalů.
Jestliže rozpustnost solí popisují konstanty, které jsou součinem koncentrací iontů, ze kterých se skládá sůl, znamená to, že v této "rovnovážné" konstantě je jen pevná fáze, rovná jedné a žádná rozpuštěná nedisociovaná sůl. Všechbńy soli jsou tedy považovány za silné elektrolyty. A to i v případě, že jsou velmi málo rozpustné. To proto, že nedisociovaný podíl je jen v pevné (nerozpuštěné) fázi.
Já jsem myslel, že elektrickou vodivost způsobují právě ty ionty, které vznikly rozpuštěním látky a tudiž, že z nerozpustné látky nevznikají ionty -> není vodivá.
Nerozpustných látek je velmi málo, na příklad křemenné sklo. Naprostá většina látek, které označujeme jako "nerozpustné" jsou jen málo rozpustné. Samozřejmě termín "málo" má poměrně značný rozsah. Tak z tabulek zjistíš, že v 1dm3 vody se rozpustí 7*10^-7 mol AgBr a v roztoku bude i stejná koncentrace iontů, které jej tvoří. Napřroti tomu nerozpustného CaSO4 se rozpustí 3mmol/dm3 a stejná bude koncentrace obou iontů. Proto je vhodnější mluvít o málo rozpustných látkách a jen vyjímečně používat termím "nerozpustný".
Pokud se té vodivosti týká, vodu považujeme za nevodivou, přesto že obsahuje 10^-7 mol H3O+ a stejné množství iontů OH-, že?