Jaký je obsah - původ - význam příjmení Lupáč? Později změněno na Lupač. Děkuji předem za odpověď..
Odpovědi
Diskuze
Staročeské slovníky :
lupáč (?), -ě, masc., prý zvíře toho jména: lupacz
ˣočilupáč, -ě m.; k oko a lupáč
zvíře s výraznýma, jakoby vyvalenýma očima, hranostaj n. lasička (?): herminius oczylupacz
Různé citace z knih :
Srov. čes. dial. vyloupnout oči ‚vyvalit‘, ukr. lupaty očyma ‚vyvalovat oči‘ Machek, Etym. slov. 341. – Za lat. herminium stč. též hranostaj
lupánie, -ie, neutr., lupání, das Krachen, Pochen. — Když se dotkneš (t. zraněného místa) a uslyšíš lupanie, věz, že kost je zlomena
Lupat sa v jídle, rjrpati, s nechuti se prohrabávati a jen nejlepší sousta vybírati (val.); lupat zemáky vařené ze šupky. Lupiny, pl. f, 1. šupky ze zemáků oloupené (val),
Ale počkej, až ti bude lupat v hlavě, že ne- budeš vědět, čí jsi
jeho zamilovanou rákosku, a koho z vás dopadnu na luskách aneb na střešních, místo aby se cvičil v domě mravnosti, tomu tu dám ve dvoře extra na- lupat, buď Vomáčkou nebo poklasným.
Spustil znovu křik, začal koně lupat.
Další slovník :
lupati ned. vydávati temný, tupý zvuk, podobný zvuku slova „lup“, pleskati,
- s pleskavým, praskavým zvukem něčím tlouci n. někoho bíti, šlehati (zvl. bičem, metlou a pod)
- Expr. pukati,
- Expr. s chutí jísti, žráti,
.
Slovík J. Jungmana
lup = zvuk prasknutí,
- rána, šlehnutí
lup, loupek = co se odloupne
- odlupek na hlavě, lupina, otrus
lupky = vyražení červené
lup = loupež
- z loupeže chlubné
lupa = šilhán
- poleno;slitina železa; město
Lupáč= neomon (bestia). pol. lupacz- drvoštěp
lupati = pol. kálati (štěpit, rozseknout, rozdvojit) n. p. dřevo, kamení
lupati, lupnouti = bráti, popadati, chytati
lupati = hltat jídlo
Je to velmi staré příjmení.
D. Moldanová: Naše příjmení
Lupáč Martin z Újezdce za počátkův husitského hnutí byl studentem v Praze. L.P. 1412...Zemřel ve vysokém věku 20. dubna 1468
Lupáč z Hlaváčova Prokop z Prahy, syn měšťana Jana. L.P. 1557 stal se bakalářem. + 5. dubna 1587
Česká kronika
Matěj Lupák čili Lupáč
kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4951691
Vlastně se dodnes říká pokud někomu chutná : "Lupe to do sebe". Jenom nevím, zda je to od toho, že to do sebe hází, nebo že mu až lupe v čelistech. :-)
čl. K tvoření zemědělských pojmenování v českých nářečích
aut. Karel Fic
Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 4
...
Typickou pro odvozování jmen (zemědělských) prostředků je v českém jazyku přípona -č. Hojně frekventovaná je i v nářečích, např. utahač ’provaz na pavozu’, zpřestrkač ’potykač’, fukač ’fukar’, lepač/lupač ’kosa’, ohrnovač, ohrňač ’rádlo’, oborávač ’rádlo’, zapikač/přepikač/přetykač, pověrač – všechna s významem ’potykač’.
Mohlo jít tedy o pojmenování-označení člověka dělajícího s kosou, tedy sekáče např. obilí, trávy (od slovesa kosit).