Relativní atomová hmotnost a hustota prvků

Anonym44713723.08.2012 11:25 Nahlásit
Jak to, že lehký plyn Xenon má větší relativní atomovou hmotnost, než těžký kov cín?

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Mezek23.08.2012 13:26 Nahlásit
Protože hustota prvku nezávisí jen na hmotnosti atomů, ze kterých je prvek složený, ale především na prostorovém uspořádání atomů. Plyny žádné uspořádání nemají, jejich atomy nebo molekuly se chaoticky pohybují v zaujímaném prostoru a narážejí na jeho hranice, což se projevuje jako tlak. Ten závisí na kinetické energii a tedy teplotě. Na tlaku a teplotě tak závisí i hustota plynu daleko víc, než na hmotnosti jednotlivých částic. U pevných látek pak hustota závisí především na uspořádání v krystalové mřížce. Amorfní látky mají většinou výrazně menší hustotu. Tohle tvrzení si můžeš ověřit třeba srovnáním hustot grafitu (hustota 2,4g/cm3) a diamantu (3,5g/cm3). Obě látky jsou tvořeny stenými atomy, liší se jen způsobem vzájemných vazeb a typem krystalové mřížky.
Anonym44713723.08.2012 13:35 Nahlásit
Aha, děkuju. Takže jeden atom xenonu je opravdu těží než atom cínu? S tím prostorovým uspořádáním u plynu vs. pevné látky to už chápu. U pevných látek to taky chápu, ale není to tak, že tam ale poměr hustot už víceméně oodpovídá tomu, jak se liší atomová hmotnost? Chápu, že se to trochu může lišit, ale připadá mi, že už tam není prostor pro takovou variabilitu, než je třeba u případu plyn vs. pevná látka.
A ještě dotaz k tomu slovu relativní. Jak koukám na periodickou tabulku, tak to je asi vztaženo k vodíku, ale proč nemá vodík 1, ale 1,0079?
Mezek23.08.2012 14:27 Nahlásit
Začneme od konce. Původně byla relativní atomová hmotnost vztažena k 1/16 hmotnosti atomu kyslíku. Bylo to proto, že metody stanovení hmotnosti atomů byly málo přesné nebo neexistovaly (na př. hmotnostní spekrometrie), takže se vycházelo z vlastností sloučenin. A kyslík tvoří sloučeniny s většinou prvků.
Přibližně v polovině minulého století se vzala za základ 1/12 hmotnosti atomu uhlíku, speciálně jeho izotopu C(12) - izotopu s 6 protony a 6 neutrony. Přiznám se, že bych musel pracně hledat důvody, které k tomu vedly, takže to budeme brát jako fakt.
Připomeneme si, že prvek je určen počty protonů a jádře atomu a tím i počtu a uspořádání elektronů v obalu jádra. Ale hmotnost a tedy u relativní atomová hmotnostje určena především součtem hmotností protonů a neutronů v jádře. Existují atomy, které mají stejný počet protonů a patří tedy stejnému prvku, ale mají různý počet neutronů a liší se tedy hmotností. Je to celkem běžné, vyjímečným případem je opak - kdy atomy prvku mají vždycky stejný počet protonů i neutronů. Atomy, lišící se jen počtem neutronů nazýváme izotopy (izos topos - stené místo v PSP). Většina přírodních prvků je směsí několika izotopů a relativní atomová hmotnost prvku je váženým průměrem jejich relativních atomnových hmotností. Je tady ještě další důvod. Podle toho, co jsme si řekli, by měl být součet hmotností protonu a netronu rovný 1/6 relativní atomové hmotnosti C(12). Pokud si ale najdeš v tabulkách příslušné hmotnosti, zjistíš, že součet hmotností protonu a neutronu je o něco větší - atom C(12) je o něco lehčí, než odpovídá součtu hmotností protonů a neutronů v jeho jádře. Tento "hmotnostní deficit" se uvolní jako vazebná energie jádra - volný proton a neutron mají větší hmotnost (a tedy i větší energii), než proton nebo neutron, vázaný v jádře atomu. Využívá toho termonukeární fůze, buhužel zatí jen ve funkci vodíkové pumy. K mírovým účelům to zatím umí jen matka příroda ve slunci a ostatních hvězdách.
Tak u našeho vodíku známe dva stabilní izotopy - Vodík H(1/0)´a deuterium D(1/1). První je tvořen jen protonem, druhý - těžký vodík - protonem a neutronem. Třetí - nestabilní izotop - je tritium T(1/2) s jedním protonem a dvěma neutrony a vzniká v přírodě ve velmi malé míře jako důsledek kosmického záření. To označení izotopů jsem si vymyslel pro naše účely, (C(6/6) - uhlík se 6 protony a 6 neutrony), v učebnici to najdeš trochu jinak.
Pokud se týká těch hustot, uvedl jsem ti hustoty grafitu a dimantu jako příklad. Stejný objem diamantu obsahuje 1,458x víc atomů uhlíku, než stejný objem grafitu. Ale i u kovů: thorium Ar = 232, ρ = 11,7; Au Ar = 197, ρ = 19,3g/cm3.
OK?
Anonym44713723.08.2012 14:40 Nahlásit
OK! Fakt moc děkuju, za tak dlouhou odpověď.
Ale jedna věc mi ještě není jasná, že když počítáš hmotnost atomu, tak vůbec neuvažuješ elektrony, je to tím, že jsou mnohem lehčí než protony a neutrony a že jejich hmotnost můžeme víceméně zanedbat?
Mezek23.08.2012 14:51 Nahlásit
Ano. Elektron má klidovou hmotnost asi 9,11*10^-31 kg, proton 1,673*10^-27 kg a třeba Lawrentium se Z = 103 a Ar = 262 má těch elektronů jen 103, tedy 9,383*10^-29kg, při celkové hmotnosti atomu 4,351*10^-25kg. Hmotnost elektronů by tedy zvětšila hmotnost atomu o 2 desetitisíciny hmotnosti jádra.
Anonym44713723.08.2012 14:56 Nahlásit
Jasně. Ještě jednou dík, tolik netriviálních informací na tak malém prostoru podaných srozumitelným způsobem, klobouk dolů.
Přidat komentář do diskuze ▾