Jaká byla náboženská situace v Čechách před třicetiletou válkou
Odpovědi
Diskuze
Nekatolíci tvořili v český zemích většinu, katolíků bylo asi 15 %.
Císař Rudolf byl prokatolický. Čeští stavové podpořili Rudolfa ve sporu s jeho bratrem Matyášem a Rudolf roku 1609 vydal Majestát na náboženskou svobodu, ktrý prohlašoval rovnoprávnost nekatolických náboženství s katolickým, později to však chtěl vrátit, ale byl donucen se vzdát vlády. Nástupce Matyáš podpořil katolíky. Sopry mezi katolíky a nekatolíky přetrvávaly.
Ještě upřesnění, pod nátlakem podepsaný a poněkud problematický Majestát (o kterém Rudolf následně dětinsky tvrdil, že ho nemyslel vážně) se vztahoval na Čechy, v žádném případě na Moravu, tu už Rudolf předtím předal Matyášovi (každá země tedy měla jiného panovníka). Vlády se později Rudolf musel vzdát hlavně kvůli přihlouplé trucakci s Pasovskými žoldáky, které pozval do Prahy, ti však prchli před hrozbou Matyášových a moravských vojsk.
Jaký byl skutečný Rudolfův vztah k náboženství není snadné říct, nejspíš hodně neukotvený, ostatně celá osobnost Rudolfova nebyla příliš stabilní. Snad by mohlo být určitým vodítkem, že se před smrtí nevyzpovídal.
Rudolf je jediný Habsburk, kterého oslavujeme, ne proto, že byl dobrý vládce, ale že sídlil v Praze. A Matyáš tím pádem musel být lump skrz naskrz a o rozdělení Českého království a Moravského markrabství do dvou státních útvarů také raději nebudeme ani mluvit.
Chování postav v dějinách prostě musí v první řadě dávat smysl, i když třeba trochu nezvyklý. Máme vycpané panáky, zavěšené na stupnici dobro-zlo. Hus hrdina, Zikmund darebák, Karel největší Čech atd., ale dějiny takto nefungují. Všichni, včetně těch současných postav mají silné i temné stránky, i Masaryk, i Gottwald, i Dubček, i Havel nebo Babiš.
Konkrétně Rudolf byl hodně nevyrovnaná osobnost, rád se napil, snad trpěl i následky chorob z mládí, se ženami to měl tento starý mládenec asi taky ne úplně jako ostatní, nebyl autorita, spíš uhýbal tlakům. Miloval ale umění a utratil neskutečné peníze za jeho nákup. Možná se k němu utíkal v tehdejší složité době, když nenacházel ukotvení ve společnosti, rodině nebo víře.
Samozřejmě jsem tehdy nežil, takže motivaci příklonu obyčejných lidí na tu nebo onu stranu těžko pochopit, ale já osobně si to představuji tak nějak podobně chaotické, jako třeba popisuje Šolochov revolucionáře v Tichém Donu. Mimochodem, nádherná kniha, která díl od dílu ještě zraje. A když ji čtete, vůbec netušíte na čí straně vlastně autor stojí, ale najednou to celé zapadne a začne dávat smysl. Ne nadarmo dostal Nobelovu cenu.