Slovní druhy

V češtině rozlišujeme 10 slovních druhů:

1. podstatná jména
2. přídavná jména
3. zájmena
4. číslovky
5. slovesa
6. příslovce
7. předložky
8. spojky
9. částice
10. citoslovce

Slova 1.-5. označujeme jako ohebná, dají skloňovat nebo časovat, slova 6.-10. (až na výjimky) nemění svůj tvar.
 

Podstatná jména

Podstatná jména (latinsky substativa) jsou slova pojmenovávající osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje a činnosti nebo vztahy.
Ukazujeme na ně ten, ta to.
Určujeme u nich pád, číslo a rod (a nemluvnickou kategorii vzor). Ve větě jsou nejčastěji podmětem nebo předmětem.

Příklady podstatných jmen: máma, kočičkou, krabicích, velikost, běh, manželství, délka, chytrost.

Přídavná jména

Přídavná jména (latinsky adjektiva) pojmenovávají vlastnosti podstatných jmen nebo jejich význam zpřesňují.
Ptáme se na ně jaký, který, čí.
Určujeme u nich pád, číslo a rod (a nemluvnické kategorie druh a vzor). Ve větě jsou nejčastěji shodným přívlastnkem nebo jmennou částí přísudku.

Příklady přídavných jmen: mladý, jarními, babiččin, milou, tvrdých, rychleji, zběsilý, otcův.

Zájmena

Zájmena (latinsky pronomia) mohou nahradit podstatná nebo přídavná jména, pokud ze sitace jasné, co nahrazují nebo na ně ukazují.
Je jich omezený počet, musíme se je naučit.
Určujeme u nich pád, číslo a rod.

Příklady zájmen: já, ten, náš, někdo, nic, který.

Číslovky

Číslovky (latinsky numeralia) označují počet, pořadí nebo číselné vztahy. Jednotlivé číslovky se skloňují podle vzorů podstatných jmen, přídavných jmen nebo zájmen.

Příklady číslovek: pět, třikrát, několik, sedmý, devatero, trojnásobný, několikrát.

Slovesa

Slovesa (latinsky verba) jsou slova, která vyjadřující děj (činnost, stav nebo změnu stavu).
Poznáme je podle toho, že jdou časovat (já čtu, ty čteš, ...).
Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, rod, vid (a nemluvnické kategorie třídu a vzor). Ve větě jsou nejčastěji přísudkem.

Příklady sloves: být, utíkat, prší, smát se, čtu.

Příslovce

Příslovce (latinsky adverbia) vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností (jakým způsobem, v jakém čase, na jakém místě nebo jakým stupněm ).
Ptáme se na ně jak, kdy, proč, ...

Příklady příslovcí: pěkně, brzo, nahoru, někde, včera, velmi, proto.

Předložky

Předložky (latinsky prepozice) stojí před plnovýznamovými slovy a vyjadřují jejich vztah k jiným větným členům.
Vážou se ke jménům (podstatným jménum, zájmenů),

Příklady předložek: ke, před, v, o, na, do, z.

Spojky

Spojky (latinsky konjunkce) jsou slova spojující větné členy nebo věty a vyjadřují jejich vzájemný vztah.

Příklady spojek: a, i, nebo, ale, jenže.

Částice

Částice (latinsky partikule) dávají najevo vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty (míru jistoty, nutnost nebo možnost atd.) nebo zvýrazňuje větný člen.

Příklady částic: ať, kéž, ano, nikoliv, samozřejmě, bohužel, přece.

Citoslovce

Citoslovce (latinsky interjekce) napodobují zvuky nebo označují pocity nebo bezprostřední reakce mluvčího.

Příklady citoslovcí: haf, vrrr, haló, jé, páni, pozor, na.