V češtině rozlišujeme 10 slovních druhů:
Slova 1.-5. označujeme jako ohebná, dají skloňovat nebo časovat, slova 6.-10. (až na výjimky) nemění svůj tvar.
Podstatná jména (latinsky substativa) jsou slova pojmenovávající osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje a činnosti nebo vztahy. Určujeme u nich pád, číslo a rod (a nemluvnickou kategorii vzor). Ve větě jsou nejčastěji podmětem nebo předmětem.
Příklady podstatných jmen: máma, kočičkou, krabicích, velikost, běh, manželství, délka, chytrost.
Přídavná jména (latinsky adjektiva) pojmenovávají vlastnosti podstatných jmen nebo jejich význam zpřesňují. Určujeme u nich pád, číslo a rod (a nemluvnické kategorie druh a vzor). Ve větě jsou nejčastěji shodným přívlastnkem nebo jmennou částí přísudku.
Příklady přídavných jmen: mladý, jarními, babiččin, milou, tvrdých, rychleji, zběsilý, otcův.
Zájmena (latinsky pronomia) mohou nahradit podstatná nebo přídavná jména, pokud ze sitace jasné, co nahrazují nebo na ně ukazují. Určujeme u nich pád, číslo a rod.
Příklady zájmen: já, ten, náš, někdo, nic, který.
Číslovky (latinsky numeralia) označují počet, pořadí nebo číselné vztahy. Jednotlivé číslovky se skloňují podle vzorů podstatných jmen, přídavných jmen nebo zájmen.
Příklady číslovek: pět, třikrát, několik, sedmý, devatero, trojnásobný, několikrát.
Slovesa (latinsky verba) jsou slova, která vyjadřující děj (činnost, stav nebo změnu stavu). Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, rod, vid (a nemluvnické kategorie třídu a vzor). Ve větě jsou nejčastěji přísudkem.
Příklady sloves: být, utíkat, prší, smát se, čtu.
Příslovce (latinsky adverbia) vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností (jakým způsobem, v jakém čase, na jakém místě nebo jakým stupněm ).
Příklady příslovcí: pěkně, brzo, nahoru, někde, včera, velmi, proto.
Předložky (latinsky prepozice) stojí před plnovýznamovými slovy a vyjadřují jejich vztah k jiným větným členům.
Příklady předložek: ke, před, v, o, na, do, z.
Spojky (latinsky konjunkce) jsou slova spojující větné členy nebo věty a vyjadřují jejich vzájemný vztah.
Příklady spojek: a, i, nebo, ale, jenže.
Částice (latinsky partikule) dávají najevo vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty (míru jistoty, nutnost nebo možnost atd.) nebo zvýrazňuje větný člen.
Příklady částic: ať, kéž, ano, nikoliv, samozřejmě, bohužel, přece.
Citoslovce (latinsky interjekce) napodobují zvuky nebo označují pocity nebo bezprostřední reakce mluvčího.
Příklady citoslovcí: haf, vrrr, haló, jé, páni, pozor, na.