Proč se vzor soudce považuje za vzor životný?
U mužského rodu se všude uvádí čtyři vzory pro slova životná. Pán, muž, předseda a soudce. U prvních třech je životnost jasná (jejich tvar v 1. a 4. pádu se neshoduje), ale u soudce je tvar v 1. a 4. pádu stejný (soudce - vidím soudce), proto by dle pravidel gramatického rodu měl být soudce neživotný. Jak je možné, že tedy patří k životným vzorům rodu mužského?
Děkuji všem, co se nad tím zamyslí :)
Děkuji všem, co se nad tím zamyslí :)
Odpovědi
Diskuze
Čili postup je podle mě takový:
1. nejdřív se podívám, jestli slovo končí na samohlásku a pokud ano, tak je životné (soudce, předseda)
2. pokud na samohlásku nekončí (pán, hrad, muž, stroj), řeknu si 1. a 4. pád, pokud jsou rozdílné, tak to je životný, pokud jsou shodné, tak neživotný.
Vidím koho - pána, muže, soudce, předsedu.
Vidím co - hrad, stroj.
„Ti mladí soudci (páni, muži, předsedové) přišli.“
„Ty mladé stroje (hrady) přišly.“
S tím rozdělením na něco a někoho to také nemusí fungovat spolehlivě. Například na životné „sněhuláky“ nebo „červi“ se budete ptát otázkou: „Co?“
Pokud by samotné slovo „soudce“ nebylo životné, v prvním pádu by nemělo koncovku -e a zůstalo by v něm pohybné -e-. Znělo by „soudec“ a ohýbalo by se podle vzoru „stroj“. Podobně jako slova věnec, mazanec či jezevec. (Druhý pád by byl soudce podobně jako věnce, mazance či jezevce atp.)
Samotné určování životnosti nám slouží k tomu, abychom věděli, jak standardizovaně zapsat i/y u těch slov, ve kterých nám v důsledku zjednodušování výslovnosti češtiny splynuly do jediné hlásky.