| Nahlásit

Donutit se, nebo nechat plavat

Těžko říct, zda tenhle dotaz sem vůbec patří, ale zkusím to. :D
Jsem v druhém ročníku na gymnáziu. S žádným předmětem nemám vůbec problémy, dostávám jedničky, dvojky. (z chemie a fyziky ulítne občas i trojka). Kromě matematiky - z té mi hrozí už potřetí čtyřka. Neustále se ospravedlňuji tím, že na matiku prostě "nemam vlohy". Na druhou stranu si však říkám, jestli nejsem jen líná a přemýšlím nad tím, zda existuje způsob jak se zlepšit. Odpověď by mohla znít - když se chce, tak to jde. Hlavou mi ale vrtá, proč se zabývat něčím, co mi nejde, akorát mi fakt, že to nezvládám, snižuje sebevědomí. Mám se na to teda vykašlat a soustředit se na své silnější stránky, a nebo dřít za každou cenu, když už mám ověřené, že to ovoce nepřináší? Pořád by tu ale visela dost aktuální hrozba, že kromě povinné maturitní zkoušky z českého a anglického jazyka přibyde matematika. Co s tím?
Témata: maturita

10 reakcí

| Nahlásit
Upřímně píšu, že nezávidím těm, kterým matika dělává největší problém ze všech předmětů. (tohle ti ale nepomůže) Jsem rád, že mi bylo naděleno talentu na přírodní vědy, ale naproti tomu moc nevynikám humanitních jako děják, čeština a francouzština, ve kterých "prolézám" s dvojkami.
Ve fyzice, chemii, ale hlavně v matematice je důležité věci "chápat". Bez toho se u testů neobejdeš, zatímco v ostatních se nabiflíš termíny, události nazpaměť...
Záleží na tom, jestli se na to někdy podíváš a ne jen před testem. Když v hodině počítáte, opisuješ to rovnou z tabule? (Některé holky to od nás tak dělaly a radši už přestoupili na jinou školu - nejen kvůli matematice)
Já osobně to dělám tak, že uberu z přírodovědných předmětů, které mi moc nedělají problémy a věnuju čas šprtání ostatním.
Proč by ti to mělo snižovat sebevědomí? Určitě když se naučíš a porozumíš, tak budeš mít radost, že se ti něco povedlo ;-) A řekl bych, že i když sis to sama vyvrátila, tak "když se chce, tak to jde".

Omlouvám se za neuspořádanost vět. Psal jsem to tak, jak mi běžely myšlenky.

Toť názor o rok, dva mladšího studenta gymnázia. Ale spíš až se k tomu dostanou moudřejší a zkušenější lidé ;-)

P.S.: K té maturitě - za mě by bylo dobré, kdyby se zavedla. Upřímně v tom vidím větší smysl než maturitu z češtiny, kde se hlavně testuje znalost "knih". Určitě se i v matematice probírají "zbytečné" věci, ale v jakém předmětu ne?
| Nahlásit
Všechno se dá naučit. Matematika je jen o počítání, alespoň taková, která je vyžadována na školách. Nemusíš být génius, ani ti to nemusí extra logicky pálit, stačí se naučit vzorečky, teorii, chtít to pochopit a počítat. Pořád dokola. Za chvíli zjistíš, že na tom vůbec nic není a půjde ti to samo.
| Nahlásit
No, spíš mi připadá nespravedlivé,(nespravedlivé nebude to nejlepší slovo,) že většině spolužáků stačí se na to podívat právě jen před testem, nebo jim postačí si učivo natrénovat v hodině. Potom si tak říkám, jestli na tu školu vůbec patřím, když mi takto nebylo naděleno...Takhle to myslím s tím sebevědomím. Od opisování se snažím držet co nejdál, ale stane se, že prostě nestíhám, tak nezbývá než rychle opsat a pak se k tomu pokusit vrátit doma, i když to u mě bývá většinou tupé zírání do sešitu bez toho, aniž bych v tom něco "viděla".
Myslím si, že je to způsobené i mými značnými mezerami, které mám ze základní školy. Takže teď když začneme nějaké učivo, které souvisí (což se dost často stává) s něčím, co se bralo před pár lety, musím začít úplně od začátku, což také problém a dohledat sešity z minulých let? Nemožné. Nejspíš tedy nezbývá, než se snažit a snažit, trénovat, počítat....Občas mi připadá, že bych v hodinách kromě profesorky potřebovala i osobního asistenta, který by mi stál za zády. :D Ano, je to smutné. A že by mi mohli pomoct spolužáci? Když už, tak až kolem sedmé hodny ranní v den testu. Většina z nich dojíždí a každý má svých problémů dost, tak jsem přemýšlela už o nějakém mimoškolním doučování, kdyby se to vyplatilo... Maturita ještě daleko a mnoho se toho může ještě změnit, ale v mém případě je nejspíš na místě začít s tím dělat něco hned. Protože k maturitě z matiky je "za dobré ji zavést" pro lidi, kteří o tom rozhodují.
| Nahlásit
Vlaďka: Máte pravdu, nebudu házet flintu do žita, budu se pokoušet s tím určitě něco udělat, ale nemůžu na to být sama, to už mám vyzkoušené. Jsem taky docela nervák, takže to bude určitě i trpělivostí.
| Nahlásit
Kdybys bydlela někde na Žďársku (Vysočina), nabídla bych ti, abys chodila počítat ke mně, chodí za mnou pár studentů, víc než bych je něco učila či vysvětlovala, prostě spolu jen počítáme, navedu je na správné řešení či je popostrčím ... hlavně, že počítají a výsledky jsou viditelné, tak nás to hřeje všechny. ;)
| Nahlásit
Pokusím se najít někoho jako jste vy na Příbramsku, snad se to povede. Jsem si vědoma, že v první řadě je to na mně - odpor musím nahradit trpělivostí a pevnou vůlí. :)
| Nahlásit
Jsem na tom hodně podobně. Ve třeťáku jsem na závěrečné vysvědčení z matiky získal celé čtyři bodíky. Celé druhé čtvrtletí jsem strávil hodinami dření nad matikou, stejně to nepomohlo. Letos mi zatím vychází horší jednička (??? :D) V prváku a druháku jsem měl z matiky trojky. Nevím, dělal jsem fakt maximum, takže "se chtělo" a přesto to "nešlo". Nevím, co bude za dva roky s maturitou, jestli bude matika povinná a v jakém stavu, ale ta současná verze nižší úrovně státní maturity je fakt zvládnutelná i pro ty ne tak matematicky založené :) A ačkoli mi matika nejde, kdybych si mohl vybrat literatura/matika, hodně bych váhal nad druhou možností ;)
| Nahlásit
Christie, schopnosti a talenty nemáme rozdělené "spravedlivě", tak to je.
O to je to pestřejší a zajímavější :-)
Chtěla bych Tě povzbudit k zaobírání se věcí "mimo Tvůj okruh", jsou to zvláštní zkušenosti:
Jeden můj známý byl velmi nadaný ("vědecký" myslitelský typ) na matiku a fyziku. Ale jednoho dne ho kdovíodkud napadlo, že se bude zabývat divadlem (pohybově byl velmi ztuhlý, bez mimiky a výrazu) a přidá k tomu hudbu (neuměl na nic hrát) a zpěv (nezazpíval čistě ani tón)...
Říkala jsem si udiveně, samozřejmě jenom v duchu, kde se v něm vůbec bere chuť (a jak se ukázalo, taky velká vůle) dělat zájmově něco, k čemu ho nikdo nenutí, ale hlavně: k čemu nemá vůbec žádnou - zdálo se mi - vlohu, probůh?! Nejnepochopitelnější pro mě bylo, že při svých "výkonech", za které se snad i posluchač trochu styděl, nikdy nedal najevo žádný mindrák nebo sebereflexi, prostě pořád pokračoval a šel dál...
No, mělo to svůj vývoj, potkala jsem ho za pár let... Matematik je ještě exelentnější, ale krom toho zpívá (nechápu!), hraje na flétnu i v amatérském divadle. Prostě to vůbec nechápu, je dobrej.
Ničeho se neboj! :-)))
| Nahlásit
momo: Kéž by se to i u mně takhle zlomilo :D :/, jsem ráda že nejsem jediná, komu výrazaně nepomohly ani hodiny strávené nad příklady. Já mám celkově z maturity obrovský strach už teď, ale to už je mimo téma...

Viacenta: Velice zajímavý příběh, krásný důkaz toho, "když se chce, tak to jde". Já bohužel takto napříč svým vlohám jít nemůžu. Je to hezký, když se člověk vykašle na svoje předpoklady a jde za svým snem plnou parou. Snad jednou já taky půjdu...:) Dělá mi dost problém sebejistota, mám občas ten nepříjemný pocit že jsem průměrný student, tuctová holka a v ničem nevynikám. Tohle už moc s matematikou nesouvisí, jedině tím, že je to všechno ve mně. Snad v sobě jednou najdu nějaký ten skrytý potenciál :)
| Nahlásit
já si myslím, že taky trochu záleží na tom co chceš v budoucnu dělat a zda budeš matiku potřebovat
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek