Donutit se, nebo nechat plavat
Těžko říct, zda tenhle dotaz sem vůbec patří, ale zkusím to. :D
Jsem v druhém ročníku na gymnáziu. S žádným předmětem nemám vůbec problémy, dostávám jedničky, dvojky. (z chemie a fyziky ulítne občas i trojka). Kromě matematiky - z té mi hrozí už potřetí čtyřka. Neustále se ospravedlňuji tím, že na matiku prostě "nemam vlohy". Na druhou stranu si však říkám, jestli nejsem jen líná a přemýšlím nad tím, zda existuje způsob jak se zlepšit. Odpověď by mohla znít - když se chce, tak to jde. Hlavou mi ale vrtá, proč se zabývat něčím, co mi nejde, akorát mi fakt, že to nezvládám, snižuje sebevědomí. Mám se na to teda vykašlat a soustředit se na své silnější stránky, a nebo dřít za každou cenu, když už mám ověřené, že to ovoce nepřináší? Pořád by tu ale visela dost aktuální hrozba, že kromě povinné maturitní zkoušky z českého a anglického jazyka přibyde matematika. Co s tím?
Jsem v druhém ročníku na gymnáziu. S žádným předmětem nemám vůbec problémy, dostávám jedničky, dvojky. (z chemie a fyziky ulítne občas i trojka). Kromě matematiky - z té mi hrozí už potřetí čtyřka. Neustále se ospravedlňuji tím, že na matiku prostě "nemam vlohy". Na druhou stranu si však říkám, jestli nejsem jen líná a přemýšlím nad tím, zda existuje způsob jak se zlepšit. Odpověď by mohla znít - když se chce, tak to jde. Hlavou mi ale vrtá, proč se zabývat něčím, co mi nejde, akorát mi fakt, že to nezvládám, snižuje sebevědomí. Mám se na to teda vykašlat a soustředit se na své silnější stránky, a nebo dřít za každou cenu, když už mám ověřené, že to ovoce nepřináší? Pořád by tu ale visela dost aktuální hrozba, že kromě povinné maturitní zkoušky z českého a anglického jazyka přibyde matematika. Co s tím?
Odpovědi
Diskuze
Ve fyzice, chemii, ale hlavně v matematice je důležité věci "chápat". Bez toho se u testů neobejdeš, zatímco v ostatních se nabiflíš termíny, události nazpaměť...
Záleží na tom, jestli se na to někdy podíváš a ne jen před testem. Když v hodině počítáte, opisuješ to rovnou z tabule? (Některé holky to od nás tak dělaly a radši už přestoupili na jinou školu - nejen kvůli matematice)
Já osobně to dělám tak, že uberu z přírodovědných předmětů, které mi moc nedělají problémy a věnuju čas šprtání ostatním.
Proč by ti to mělo snižovat sebevědomí? Určitě když se naučíš a porozumíš, tak budeš mít radost, že se ti něco povedlo ;-) A řekl bych, že i když sis to sama vyvrátila, tak "když se chce, tak to jde".
Omlouvám se za neuspořádanost vět. Psal jsem to tak, jak mi běžely myšlenky.
Toť názor o rok, dva mladšího studenta gymnázia. Ale spíš až se k tomu dostanou moudřejší a zkušenější lidé ;-)
P.S.: K té maturitě - za mě by bylo dobré, kdyby se zavedla. Upřímně v tom vidím větší smysl než maturitu z češtiny, kde se hlavně testuje znalost "knih". Určitě se i v matematice probírají "zbytečné" věci, ale v jakém předmětu ne?
Myslím si, že je to způsobené i mými značnými mezerami, které mám ze základní školy. Takže teď když začneme nějaké učivo, které souvisí (což se dost často stává) s něčím, co se bralo před pár lety, musím začít úplně od začátku, což také problém a dohledat sešity z minulých let? Nemožné. Nejspíš tedy nezbývá, než se snažit a snažit, trénovat, počítat....Občas mi připadá, že bych v hodinách kromě profesorky potřebovala i osobního asistenta, který by mi stál za zády. :D Ano, je to smutné. A že by mi mohli pomoct spolužáci? Když už, tak až kolem sedmé hodny ranní v den testu. Většina z nich dojíždí a každý má svých problémů dost, tak jsem přemýšlela už o nějakém mimoškolním doučování, kdyby se to vyplatilo... Maturita ještě daleko a mnoho se toho může ještě změnit, ale v mém případě je nejspíš na místě začít s tím dělat něco hned. Protože k maturitě z matiky je "za dobré ji zavést" pro lidi, kteří o tom rozhodují.
O to je to pestřejší a zajímavější :-)
Chtěla bych Tě povzbudit k zaobírání se věcí "mimo Tvůj okruh", jsou to zvláštní zkušenosti:
Jeden můj známý byl velmi nadaný ("vědecký" myslitelský typ) na matiku a fyziku. Ale jednoho dne ho kdovíodkud napadlo, že se bude zabývat divadlem (pohybově byl velmi ztuhlý, bez mimiky a výrazu) a přidá k tomu hudbu (neuměl na nic hrát) a zpěv (nezazpíval čistě ani tón)...
Říkala jsem si udiveně, samozřejmě jenom v duchu, kde se v něm vůbec bere chuť (a jak se ukázalo, taky velká vůle) dělat zájmově něco, k čemu ho nikdo nenutí, ale hlavně: k čemu nemá vůbec žádnou - zdálo se mi - vlohu, probůh?! Nejnepochopitelnější pro mě bylo, že při svých "výkonech", za které se snad i posluchač trochu styděl, nikdy nedal najevo žádný mindrák nebo sebereflexi, prostě pořád pokračoval a šel dál...
No, mělo to svůj vývoj, potkala jsem ho za pár let... Matematik je ještě exelentnější, ale krom toho zpívá (nechápu!), hraje na flétnu i v amatérském divadle. Prostě to vůbec nechápu, je dobrej.
Ničeho se neboj! :-)))
Viacenta: Velice zajímavý příběh, krásný důkaz toho, "když se chce, tak to jde". Já bohužel takto napříč svým vlohám jít nemůžu. Je to hezký, když se člověk vykašle na svoje předpoklady a jde za svým snem plnou parou. Snad jednou já taky půjdu...:) Dělá mi dost problém sebejistota, mám občas ten nepříjemný pocit že jsem průměrný student, tuctová holka a v ničem nevynikám. Tohle už moc s matematikou nesouvisí, jedině tím, že je to všechno ve mně. Snad v sobě jednou najdu nějaký ten skrytý potenciál :)