Počet litosférických desek?
Odpovědi
Diskuze
Zemská kůra spolu s přiléhající částí svrchnío pláště se nazývá LITOSFÉRA. Ta je hlubokými zlomy rozdělena na 10 velkých a neurčený počet malých litosférických desek, které navzájem mění polohu. Předpokládá se, že kloužou po plastické podložní astenosféře. Pohyb desek způsobují tzv. konvekční proudy, jež vznikají rozdílnými teplotami v zemském plášti. Okraje sousedních litosférických desek mohou být vůči sobě ve třech základních pozicích: rozbíhavé, míjivé, sbíhavé.
Sbíhavé rozhraní
Existuje tam, kde se desky pohybují proti sobě. Nastavují tři eventuality:
Oceánské a kontinentální rozhraní- Těžší a tenčí oceánská deska se podsouvá pod kontinent. Sedimenty na oceánském dnu jsou z velké části vyvrásněny v pohoří (Alpy, Andy) a z menší části se v hloubce taví. Jejich lehčí složka v podobě magmatu proniká zemskou kůrou a vytváří sopky. (Vesuv, Mt.St.Helens aj.)
Kontinent proti kontinentu- Jsou-li v čele obou kolizních desek kontinenty, dochází k mohutné deformaci zemské kůry, kdy se do sebe oba kontinenty zaklesnou a vzepnou se v mohutné vyvrásněné velehory . Tento typ kolize vyvolal náraz Indie do mohutné desky Eurasijské. Výsledkem je horské pásmo Himaláj.
Oceánská dna- Tento střed má nejmírnější průběh. Pohyblivější oceánská deska se podsouvá pod desku stabilnější v místě známém jako hlubokomořský příkop. Její okraj se v hloubce taví a část roztavených hornin stoupá vzhůru jako magma. V předpolí hlubokomořského příkopu pak vytváří sopečné ostrovy, jako jsou např. Aleuty nebo Japonsko.
Rozbíhavé rozhraní
Toto rozhraní je příznačné pro středooceánské hřbety. Vzestupné konvekční proudy odtlačují desky od sebe a do vzniklé trhliny proniká z pláště magma a to přirůstá k okraji desek, a tím jejich plochu neustále zvětšuje. tento jev způsobuje například rozpínání Atlantského oceánu rychlostí 2-4 cm za rok.
Míjivé rozhraní
Vzniká tam, kde se dvě desky míjejí podél transformního zlomu. Napětí mezi deskami se uvolňuje trhavými pohyby, které vyvolávají zemětřesení. Nejznámějším příkladem je transformní zlom San Andreas v Kalifornii, kde se míjí Tichooceánská a Severoamerická litosférická deska.
KONTINENTY V POHYBU
Poloha kontinentů není stálá. V průběhu geologických dob se velké superkontinenty rozpadaly na menší části a tyto nové pevniny putovaly po celé zeměkouli.
Před 250 miliony lety byly spojeny v jednu obrovskou pevninu zvanou Pangea, řecky 'veškerá země'.
Před 135 miliony lety se Pangea rozdělila na Laurasii na severu (Severní Amerika a Euroasie) a Gondwanu na jihu (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie, Indie a Antarktida)
Dnes se Atlantský oceán rozšiřuje a vzdaluje obě Ameriky od tzv. Starého světa. Zárodkem nového oceánu je možná africká Velká příkopová propadlina, kde se kontinent rozštěpil a Arabská deska se vzdaluje od Africké desky.
Budoucnost: Budou-li litosférické desky pokračovat v dosavadním směru pohybu, pak se Atlantský oceán ještě víc rozšíří, Afrika se srazí s Evropou, Austrálie s Asií a část Kalifornie se posune k Aljašce. Tichý oceán se bude nadále zmenšovat
Malé desky-
Nazca,Kokosová,Filipínská,Arabská,Juan de Fuca,Karolínská,Bismarcova,Scotia
(celkem taky 8,takže dohromady 16 litosférických desek)
Zlom San Andreas je snad nejlépe pozorovaným zlomem na světě a podle přesných měření se dá předpokládat, že do 20 let postihne oblast ničivé zemětřesení, proti kterému není možné s dnešní technikou včas varovat obyvatelstvo. Zlom protíná San Francisco a táhne se severně od Los Angeles ve vzdálenosti 65 km.
na australské desce (nebo indo-australské)