Noční obloha
kolik z vyditelnych hvezd/galaxii je uz neexistujicich a da se to nejak rozeznat? dale jake procento ze sviticich objektu jsou slunce a kolik platnety? je neco z nich i neco jineho?
Odpovědi
Diskuze
Rozeznat se to určitě nedá – jedinou informaci o tom, že nějaká ta hvězda vyhasla, nám nese její světlo, a to rychlostí světla. A jak známo, žádná informace se nemůže přenést rychleji (ledaže by se v tomhle fyzici mýlili, ale to by se dost zásadně změnil celý náš pohled na vesmír; zatím to tak nevypadá). Takže o té zhaslé hvězdě se nemůžeme dozvědět dříve, než když nám zhasne při pozorování.
Pokud je mi známo, tak procento svítících planet, které jsme schopni vidět, je nula (pominu-li Jupiter). Veškeré planety, o kterých se ví, byly detekovány jinak než přímým pozorováním možného záření (a že jich většina aktivně vůbec nezáří).
Nevím přesně, co myslíš slovy "něco jiného", ale jde-li ti o něco jiného než hvězdy a planety, pak ano, některé pozorované zdroje záření jsou i "něco jiného" – třeba záření různého druhu z akrečních disků okolo černých děr. Asi toho bude i víc, zas až tak se v tom nevyznám.
P.S.: mnohem příjemněji by se tvůj dotaz četl, kdyby byl psán česky, tj. s háčky a čárkami :-)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galaxie_Ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1_dr%C3%A1ha
Tato Galaxie má průměr: 8,6×10^17 km
Pokud světlo letí rychlostí 300000 km/s
tak světlo překoná průměr Galaxie za:
v=s/t
t=s/v=8,6e17/300000/3600/24/365=90901 roků
Takže pokud nějaká hvězda na opačné straně naší Galaxie ukončila svůj život, trvá 90000 roků, než se to dozví pozorovatel na opačné straně.
Odpověď: ano některé hvězdy, které pozorujeme už možná neexistují a vyhasly.
Některé galaxie vidět jsou, stačí jednoduchý triedr, například mlhovina v Andromedě, tyto jsou ovšem tak daleko, že je potřeba i uvažovat zcela jinak (ve větším měřítku), a na obloze jsou stejně vidět jako bod. Myslím že je potřeba si hlavně udělat tu představu, jak dlouho trvá světlu než jen překoná průměr "naší" Galaxie.
90.000 let je věčnost.
http://objekty.astro.cz/nase/2227-nase-galaxie
(Ta paralela se sprchou je móóóóc dobrá :-))))))
Ono je to už vlastně jedno, už se to hodně zamluvilo, ale: ano, s tím Jupiterem jsem to myslel přesně tak "fyzikálně korektně", jak to komentoval xewerob. Proto jsem psal "...procento SVÍTÍCÍCH planet, které jsme schopni vidět..." - míněno vlastním svitem, ne jen odražené světlo centrální hvězdy. Ale to jen tak pro úplnost... :-)
(Ryjuveh)
Viz: xewerob včera 14:56
Vyzařování většího množství energie, než předmět přijímá, prostě JE svícení. Pravda, nemusí to být ve viditelném spektru (a u Jupitera taky není, tam to opravdu je, jak píšeš, tepelné záření).
Ale JE to záření a to, ovšemže s pomocí nějaké té techniky, viditelné (=pozorovatelné). Takhle, ve spektrech okem neviditelných, probíhá naprostá většina výzkumu vesmíru. Pozorování okem viditelného světla je jen zlomek toho, co z vesmíru "pozorujeme" celkově.
Jinými slovy, dostatečně citlivým detektorem ve správném infra-pásmu by Jupiter mohl být někde v temnotách mimo sluneční soustavu viděn, objeven, zatímco ty ostatní planety ne.
Ale! Třeba lidi z atomového průmyslu o věcech kontaminovaných radioaktivitou běžně říkají, že "svítí"…
Takže možná spíše terminologické nedorozumění :-))
Vytvořit na Ontole polaritu "kdo je pro a kdo je proti" webu neprospívá. Proto Tě prosím, zdrž se podobných invektiv.
Pokud uznáme názor, že pojem "svícení" je ekvivalentní pojmu "vyzařování energie", pak musíme připustit, že v celém vesmíru nenajdeme žádnou nesvítící hmotu. Dokonce i černé díry pak svítí (Hawkingovo záření).