Práva pacienta a příbuzných

Dobrý den, chtěla bych se jen zeptat. Otec má bratra v nemocnici již od února 2010. Je to složité , ale po dlouhých přesunech a vyšetřeních se zjistilo, že trpí nějakou cévní chorobou míchy (z ničeho nic)- nemůže se hýbat, je na dýchacím přístroji,nemluví - jen můžeme odezírat ze rtů (artikulace), takže je odkázán jen na lékaře. Bohužel vše ostatní plně vnímá-mozek funguje jak má. Když byl v nemocnici v Plzni - na JIP (protože zde byl přístroj na dýchání) vše bylo v pořádku- mohli jsme ho navštěvovat bez větších problémů a vždy jsme se setkali s ochotou. Mohli jsme za ním všichni. Poté ho však kvůli místu převezli do Klatov - kde se situace rapidně změnila. Leží na oddělení ARO - stanovili nám návštěvy na 15.30-16.30, takže když dojíždíme z Plzně,není to lehké. Navíc, když jde na návštěvu někdo jiný - musíme čekat anebo tam můžeme být např. jen 10min. V poslední době se nám však stalo, že přijedeme a sestra řekne, že nás nemůže dnes prostě pustit - že mají moc práce.Jednou se to dá pochopit, ale když se to stane 3x v týdnu- chtěly jsme mluvil s lékařem, který jen opakoval, že je to režim ARO, tak ho musíme respektovat a že nám nemůže zaručit, ikdyž si dopředu zavoláme, že nás k němu pustí. A když jsem se ptala, jak ho máme psychicky podporovat, když nás k němu nepustí - jen kýval hlavou.Že prý v podstatě nemá být na tomto oddělení, ale jinde pro něj není místo (není tam ten přístroj, co potřebuje), že takové oddělení neexistuje. Jak je tohle možné? Ten člověk návštěvy potřebuje a my nikdy nevíme, kdy ho vidíme naposledy. Neměla by existovat nějaká výjimka zdravého rozumu - v takových případech? Kde bychom si mohli stěžovat? Všichni žádají, ať je chápeme, ale kdo pochopí nás a hlavně jeho...:-(poraďte- děkuji.