| Nahlásit

Proč se člověk časem zkazí?

Řiká se, že děti jsou čisté, nezkažené atd. A pokud jim je opravdu málo, tak na tom něco je. Ale co teda pak člověka zkazí? Ostatní lidi? Nebo nějaká vlastní špatnost, která postupem času vyplave na povrch. Nějak mi to není jasné.
(Ten dotaz myslím vážně, chtěl bych tomu přijít na kloub, ne jen si zanařikat, že lidi jsou špatný)

9 reakcí

| Nahlásit
malé děti, jsou nezkažené, říkají co si myslí, neuvažují nad tím, jestli je vhodné říct, tohle nebo tohle, prostě to řeknou. A to u dospělých lidí moc nenajdeš. (Už nejsou tak upřímné, jako dřív, neřeknou bože, ta ale vypadá, ale řekne "jé, ty máš pěknej kabát, novej? " )
Podle mě je kazí to, že se chtějí zavděčit...
| Nahlásit
Asi bych to nenazýval "zkažením". Jak se člověk postupně vyvíjí, tak začíná chápat, že není "středem světa" a že má povinnosti i ke svému okolí. Působí na něj výchova (na některé lidi i neúspěšně), která ho vede k chápání určitých pravidel slušného chování. Jedno s těchto pravidel je ostatním neubližovat. Pokud nemohu potěšit, tak raději mlčím a nepovažuji to za neupřímnost (pokud nejde o přátelské upozornění ve stylu: "Nějaký pták si spletl tvé rameno s toaletou, mohu ti to očistit?"
| Nahlásit
Ale já mám na mysli právě to zkažení, tj. jak se z nezkaženejch lidí stanou hajzlové, závistivci, zloději atd. Kdo nebo co způsobuje to zkažení? Moje hypotéza je, že asi nezvládnutá touha po uspokojení potřeb.
| Nahlásit
Psychologové říkají, že se jedná o disposice osobnosti a o vliv prostředí.
| Nahlásit
málo lásky v dětství, zneužívání, nedostatečná možnost emocionálního rozvoje, špatné vzory .............
| Nahlásit
Ono je to zvláštní, když si člověk uvědomí a přizná, že vlastně má nejraději sebe.(Nepočítám prosím matky, které by za dítě obětovaly život, to je jiná otázka).
Z toho pramení vztah k druhým lidem podle toho, jak je ta sebeláska silná. Druhým se může jevit chování jako "sviňárna".
Z druhé strany je také problém vnímání chování toho druhého jako špatné i když jde vlastně o dobrou věc. Například (přeženu) když nepůjčím hráči na automatech peníze i když ví že je mám, tak se přece nechovám špatně i když on mne nazve navybíravými slovy.
Lidé přece nefungují podle našich představ. A tak je dobré se stýkat s těmi, kdo jsou naladěni stejně (kdo se MÁ RÁD stejně :-) )
Potom si můžou rozumět. Nikdo ovšem na čele svoji povahu napsanou nemá o to je to těžší.
Žiju podle jedné věty: Když od nikoho nic nečekáš, nemůže tě nikdy zklamat. (Ovšem na své přátelé nedám dopustit, ale ti se léty již ukázali jací jsou a pomáháme si a již vím co od nich mohu čekat.)
| Nahlásit
To vše co jsem napsala ale není zkaženost, je to jak píše Gandalf - formování člověka zkušenostmi a životem. Člověk má svoji povahu "ve vínku" a věřím tomu že se tak moc nezmění.
Při setkání se spolužáky po 33 letech ti co byli na devítiletce fajn zůstali fajn i potom. A naopak.
A na malinkých dětech není jěště "ta pravá povaha" vidět. Oni jsou navíc ke všemu roztomilé :-) a za to se dost schová. Projeví se vše až ve starším věku.
Potlačit povaha se možná do jisté míry dá výchovou ale ne zcela. Zkušenost, obdiv k někomu, malá osobnost dělají z člověkem divy a strašné.
Když mne kamarádka požádá, jestli bych ji pomohla vytapetovat předsíň (protože to umím), neodmítnu ji. Ale kdybych byla lenoch (což nejsem)a vymlouvat se na nějaké jiné důvody, můžu se jevit špatně. Samozřejmě člověk také musí umět říct NE když to opravdu nejde a ten druhý by měl poznat, že to není výmluva. Ale to jde mezi opravdovými přáteli anebo když se sami sebe navzájem vážíte.
Není jednoduché se nad tím vším zamyslet.... někdy je lepší nad tím nehloubat a chovat se jak člověk cítí.....
| Nahlásit
Je to také způsobeno vlivem okolí.Člověk již v mládí vidí v TV samé násilí a když je psychicky slabý,tak začne páchat totéž.Co k tomu dodat-neolizujte namrzlé zábradlí :)
| Nahlásit
To bych neřekla, že nápodoba hraje zase tak velikou roli.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek