Jak donutit 10 letou holku, aby pomohla s něčím v domácnosti?

Anonym52680117.04.2013 08:04 Nahlásit
Mám problém se svou 10letou dcerou.Nechce s ničím doma pomáhat, neuklidí svůj pokoj, oblečení ze sebe schodí na zem a neuklidí.Když se domluvíme že uklidí pokojíček jeden den o víkendu, tak to nakonec prostě neudělá. Zákaz čehokoliv ji je ukradenej.Ráno dojíždí do školy, nemá pojem času, je ji jedno že ji to ujede, odpoledne si nechává záměrně ujet autobus,takže když končí ve 12:30, dostane se domů zbytečně až v 17:15-jde k babičce na pc. Není postižená jak by se zdálo, donedávna samé 1, zkrátka s náma vorá, žádnej respekt. Jsme z toho s manželem vyčerpaní, každej den je tady křik.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

FabrayL17.04.2013 08:21 Nahlásit
No, mně je sice 13, ale taky jsem s tímhle měla problém. Zabralo na mě vydírání - nebyla žádná babička ani počítač. Když jsem ze školy domů dojela pozdě, to byl teda mazec. Rodiče na mě byli takhle "tvrdí" asi tři měsíce, ale zabralo to. Dneska je pro mě automatika, že dojdu domů, naučím se, uklidím si pokoj, pomůžu mamce a až potom si jdu dělat svoje záležitosti. Podle mě stačí být trochu víc přísní, a on ten respekt přijde. U každého je to ale jinak.
Anonym52680117.04.2013 08:53 Nahlásit
Dobře, ale jaké vydírání? Na naši nepomáhá nic.Je laxní,všechno je jí jedno.Např.dnes, budíček na 6:30, do 50 za ní chodím ať vstává-no spíš každých 5 min.křičím,ona si sedne a 10 minut sedí a drbe se.Tak ještě jdu a připravím ji oblečení, každých 5 min příjdu,než oblíkne tričko uteče 5 min, je 7:05 a jde si umejt zuby,načež se pohádáme-nestíhá,autobus ji jede v 7:16-má ho 4 min.od baráku.Takže jsem ji řekla že si zuby nevyčistí,vzala si kartářek a pastu do školy.Dalších 5 min ji trvají boty,mikina,bunda.Nebylo to v klidu,bohužel jsem na ni zakřičela hnusnou nadávku jak mi ruply nervy,protože ji celé ráno říkám, nestihneš to a ona,,to je jedno." Máme 5 měs.mimčo a je unavující tady pořád řvát.Pak mi je moc líto co jsem ji řekla,když si vzpomenu jak byla malá a milá, milující...
L.Sarb17.04.2013 09:55 (Upr. 17.04.2013 10:05) Nahlásit
K tomu je jedna taková názorná historka.
Tele v chlívě uvidělo otevřené dveře a vyběhlo na dvůr. Hospodář to uviděl a začali ho s pacholkem honit. Když tele a sebe uštvali, tak mu uvázali provaz okolo krku. Po další vysilující dřině dotáhli tele ke dveřím a tam se jim totálně "šprajclo". Pacholek tahal provazem tele za krk, hospodář ho tlačil zezadu, a tele se ani nehlo. Viděla to děvečka, oba od telete odehnala, strčila teleti palec do huby, a tele za ní šlo do chlíva jako beránek, naprosto samozřejmě a klidně.
Poučení z toho plyne : Dejte i tomu božímu hovádku to po čem mu srdce prahne, a ono udělá co chcete.
Kdyby si toho telete nevšímali, nechali ho "vystřečkovat", ono by si našlo cestu domů k mámě samo. Když ho ale vybláznili, tak ji mohlo zapomenout, a potřebovalo pomocnou ruku.
Každý máme někde "Achillovu patu", tedy to co na nás platí, jak se nám dostat na "kobylku". Je to vaše dcera, povahově a zvyky je po vás nebo otci, zbytek má odkoukaný. Udělejte si čas, sedněte si a podívejte se sama na sebe a svou rodinu jejíma očima. To že máte mimčo je asi důvod ke změně režimu a chování v celé rodině.
Křik, vyplácení, výhrůžky k ničemu nevedou. To jsou nástroje ke zlomení charakteru. jenom to budí negativizmus. Kdy jste si s ní naposled sedla jako dřív a věnovala se jenom jí ? Popřemýšlejte a potom si s ní promluvte jako s dospělým. Promluvte ji do duše a předložte ji svoje problémy, zainteresujte ji do nich, přitom si vyslechněte její problémy.
Počátek je v tom, že se něco změnilo.
kamaka17.04.2013 10:10 Nahlásit
L. Sarb. S většinou souhlasím, ale s "Promluvte ji do duše a předložte ji svoje problémy" moc ne. Promluvy do duše jsou u dětí k ničemu. Děti nejsou vybavent k tomu (dokonce to má prý nějaké biologické příčiny), aby takové promluvy do duše byly účinné.
Anonym52680117.04.2013 10:17 Nahlásit
L.Sarb,máte v tom naprostou pravdu,však já to tak cejtím.Tolikrát jsem jí říkala,pojď vezmem psa,půjdem na procházku(abychom hodili řeč) někdy to dopadne, málokdy..Když ji všechno řeknu co mě trápí,ona v tu chvíli uzná že dělá chyby a že nás tím trápí. Jenže dobrá je jen v ten den a další den se vrátí do starých kolejí.Mě ještě i přesto že to tady v úryvcích tak nevypadá bere z rodiny jako autoritu. Snažím se najít kde děláme chybu
FabrayL17.04.2013 11:07 Nahlásit
Chyba je v tom, že toho litujete. Nesmíte být měkká. Vím, že ode mne to může znít divně, jenomže já s lidmi prostě nemám trpělivost. Malé děti ani nemůžu vidět, prostě musí být vždy po mém, a taky to funguje. Mě malé děti poslechnou na slovo.
kamaka17.04.2013 11:15 Nahlásit
Jenže rodiče tu nejsou od toho, aby byli dětem diktátory, respektive vztah rodič-dítě není postavený toliko na tom, že dítě bude poslouchat a to je všechno. Rodič musí být pro dítě oporou, zázemím. Jde o to, aby vztah byl jak láskyplný, tak funkčně autoritativní. Je třeba najít nějaké optimum.
Chyba je v té nedůslednosti, jak o tom diskutujeme u článku.
FabrayL17.04.2013 11:33 Nahlásit
Kamaka: To sice ano, jenomže když není dítě láskyplné, tak jak má být láskyplný rodič? Pravděpodobně na to má každý jiný názor, ale přece nemůžete být jako ovečka na někoho, kdo se chová jako jedovatý had. Další možnost je tedy dítě ignorovat.
kamaka17.04.2013 11:48 Nahlásit
Být láskyplný neznamená být ovečka a to poslední, co by dítěti mohlo pomoci, je ho ignorovat. Rodič musí být láskyplný, i když se dítě chová jako největší spratek. Což je někdy dost těžké, to nepopírám. Úkolem rodiče je být láskyplný a zároveň z případného spratka vychovat nespratka. Ne jedno nebo druhé, ale obojí najednou.
FabrayL17.04.2013 12:20 Nahlásit
Jak by člověk mohl být přísný a zároveň láskyplný?
L.Sarb17.04.2013 12:31 (Upr. 17.04.2013 13:04) Nahlásit
Ad kamaka, pokud se zeptám svých dospělých dětí na nejhorší trest, tak to byla právě ta promluva do duše (zřídkavá). V podstatě to může být i potupa která "bolí" více nežli něco jiného. Já takovouhle promluvu dostal od táty za něco podobného v cca 13-14 letech. Pamatuji si ji dodnes. Nekřičel, nevztáhl na mě ruku, jenom mluvil a servítky si nebral, domluvil, odešel, a srovnal jsem se. Nikdo se o tom více nezmínil. Takže pokud jde o narování "poměrů" tímto způsobem, nejlepší je někdo jiný, kdo má o toho dospívajícího dítěte autoritu. Babičky a dědečkové jsou nevhodní.
FabrayL17.04.2013 12:50 Nahlásit
I na promluvu do duše bych přistoupila, ale určitě ne být hodný a milující, v tomto případě. Potom se rodiče diví, jaktože se nic neděje.
Anonym54061230.05.2013 22:14 Nahlásit
Dobrý večer, mám taky něco ze stejného soudku.....malý je 11 je hodně hyper.( to má po mne)šikovná....povleče postele , vysaje ,uklidí...neustále musí něco dělat.....kdybych jí začala nutit tj extrém.Máme jiný problém....je hodně paličatá,pokud něco nedovolím bude za mnou tak dlouho chodit a hučet dokud nepovolím....urážlivými gesty dává na jevo, že bude po jejím....je to někdy o nervy....
Anonym Mucezuj27.08.2013 14:47 Nahlásit
Anonym540612- když jí něco zakážete a ona začne hučet, tak jí jednoduše ignorujte, přestane jí to bavit. Když už to ale nemůžete vydržet, tak jí můžete zakázat něco jiného: Pokud nepřestaneš, tak nebude... :-)
Anonym Xosevit18.11.2013 18:58 Nahlásit
Dobrý večer,mám doma úplně to samé.Jen dceři je 13 let a je jedináček
Přidat komentář do diskuze ▾