Pád komunistického režimu
Jak mám chápat, které z vnitropolitický příčin - alespoň tři zavinily pád komunistického režimu? Můžete mi prosím osvětlit vnitropolitické příčiny? Předem děkuji.
Odpovědi
Diskuze
- nespokojenost občanů s politickým vedením státu
- relativně špatná ekonomická situace, zvláště v porovnání se západní Evropou
- omezené možnosti cestování do zahraničí
Jak říká klasik: "Když jsi na dně, jediný směr, kterým se můžeš vydat, je nahoru" (When you're down the only way to go is up).
> lidé jsou nespokojeni s režimem. Takových lidí je dostatek i dnes.
Demokracie je vláda většiny. "Režim" je výsledek pravidelných, svobodných voleb. Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Členy vlády a parlamentu si vyberou lidé mezi sebou. Těžko si v takové situaci stěžovat na někoho třetího.
S nenaplněnými romantickými představami ale souhlasím. Když nedokážeme ekonomicky umlátit ani Slováky, těžko být rozčarován, že jsme nedohnali Rakušany, nebo dokonce Němce.
Bonmot, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, je tak asi na úrovni bonmotu, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého. Prostě hezky znějící bezobsažná fráze.
Proč bychom měli utloukat Slováky? Nejsme žádní my, velké ekonomické subjekty vyvádí zisky mimo republiku. O to jsme pak jako republika chudší. Lidé u nás umí pracovat dobře, nízká produktivita nemusí nutně znamenat, že špatně pracujeme.
V prvním příspěvku píši o "relativně špatné ekonomické situaci, zvláště v porovnání se západní Evropou" a i tak je to "dno" myšleno. Evropská země konce 20.století nemůže považovat nějakou střechu nad hlavou a možnost sehnat základní potraviny v dostatečném množství za "úspěch". To má být považované za jisté a dané, bez diskuzí. Otázka není "kde bydlet" a "jak přežít", ale "jak moc kvalitně bydlet" a "jaké všechny možnosti života využít". V tomto pohledu jsme tedy byly z pohledu hodnot Evropy blíže ke dnu než k oblakům.
> [...] aby lidé vyrazili do ulic, musí věřit v lepší svět. Revoluce zdola jsou většinou poháněny ideály ...
Hezky napsané a k hlubšímu zamyšlení. Uložím si to.
Jak víte sám dobře, emigrace nebyla vzhledem k počtu udělovaných vystěhovaleckých víz, řešením. Počet víz byl omezen, protože jinak by tu prakticky nikdo nezůstal a to by nebyla dobrá známka pro systém, který se údajně stará o své lidi.
> Bonmot, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, je [...] hezky znějící bezobsažná fráze
Čím déle o tom budete přemýšlet, tím více ten bonmot dává smysl. Lidé ve vládě a parlamentu jsou jedni z nás, my jsme si je mezi námi vybrali, jsou to naši sousedé, spolupracovníci, naši příbuzní, známí, bývalí spolužáci atd. Jejich životní a morální hodnoty a postoje jsou stejné jako naše a my všichni jsme ti, kdo tvoří náš národ. Jestliže oni začnou hrabat a lhát v okamžiku, kdy dostanou šanci, co to říká o nás všech? Že bychom se chovali úplně stejně! :-(
> Proč bychom měli utloukat Slováky?
Slovensko je menší země, méně lidí, s horší geografií, bez silné ekonomické historie, vycházející z horších ekonomických poměrů, dále od Německa (hlavní evropský trh) a obecně západní Evropy (zakázníci s více penězi) - větší vzdálenost = vyšší cena + časové prodlení, prostě těch horších podmínek je více.
Ekonomický vývoj v ČR po 1993 je v poměru ke Slovensku relativní neúspěch ČR a úspěch Slovenska. Ani nezmiňuji země jako Estonsko nebo Slovinsko, které nás drtí, nebo v posledních letech i Polsko, které nás rychle dohání.
> Lidé u nás umí pracovat dobře, nízká produktivita nemusí nutně znamenat, že špatně pracujeme
Netvrdil jsem nikde, že lidi nepracují dobře a mají nízkou produktivitu. Myslím si spíše pravý opak. Jestli je někde problém, tak snad jen v motivaci a ta je následkem toho, že lidé nevěří a nevidí, že jejich tvrdá práce jim přinese výsledky, odměnu a zlepšení života (např. ušetření na byt, dům, vybavení domácnosti, auto, zajištění pro horší časy nebo stáří apod.)
> velké ekonomické subjekty vyvádí zisky mimo republiku. O to jsme pak jako republika chudší
TOHLE! To je PŘESNĚ TEN PROBLÉM, proč nejenže neutloukáme Slováky, ale ani se nepřibližujeme těm Rakušanům. Dokud budeme pracovat pro cizí, budeme žít jen z výplat, které nám vyplácejí a oni si odnesou všechen zisk pryč. Musíme zakládat vlastní firmy a místo práce pro cizí za jejich plat, založit si vlastní firmu a určovat si vlastní příjem. Samozřejmě ne každý si musí založit firmu, ale naše firmy musí zaměstnávat určité procento pracujících a vytvářet určité procento HDP, aby země bohatla. Jinak jen přispíváme na HDP Německa (největší zahraniční investor v ČR).
Musím říct, že toto je velmi dobrá diskuze. Rozhodně si z toho něco odnáším. Stránku si určitě přidávám do Záložek.
Pokud jste chtěli s Čedokem přímo na Západ, nebylo to složité, jen jste museli prostát ve frontě noc před tím, než se začaly prodávat zájezdy. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někoho se zájezdem nepustili.
Bylo to o dost komplikovanější než dnes, ale pochybuji, že by mě to zastavilo, pokud bych se rozhodl za každou cenu zdrhnout. A myslím, že takových lidí jako já byla většina. Z mého okolí pár lidí emigrovalo, dvě holky se vdaly, jedna mladá rodina se nevrátila z dovolené, jeden hoch pak na Západě vydělal fůru peněz, ale alimenty na své dítě doma neplatil. A jeden se po dvou měsících vrátil. Byl jsem ale spíš výjimka, měl jsem kolem sebe hodně přátel tuláků. Kdybych měl říct, zda se tam mí přátelé měli lépe (nemyslím jen finančně), tak bych řekl tak 50/50.
> normální lidé odjeli na dovolenou, třeba jen do Jugošky a už se nevrátili
Jako rodina jsme nemohli jet. Táta (neangažovaný, nepolitický člen šedého davu) nedostal povolení vyjet (pas?). Rodina měla silná pouta k domovu a ani neuvažovala o emigraci. Přesto kádrováci na pasovém našli něco "socialisticky nevhodného".
> pokud bych se rozhodl za každou cenu zdrhnout
Ano, klíčové slovo je tady "zdrhnout", které jde dokonale s textem z mého 1.příspěvku ("omezené možnosti cestování do zahraničí"). Lidé v TV v zahraničních filmech viděli, jak se normálně cestuje mezi státy a porovnávali to se svou situací za ostnatým plotem střeženým kulometem. Těžko očekávat, že milión lidí mohl odjet do Jugoslávie a překročit hraniční přechod do Rakouska. Milión lidí by nikdy nedostalo šedý pas, kdyby se nevraceli.
Všichni si pamatují ty potupné fronty před Čedokem ve dnech před zahájením prodeje zájezdů v nové sezóně (nejen do kapital.zahraničí, ale i toho socialistého a i na Slovensko!) Uměle a úmyslně nízká nabídka, aby to lidé nevyužívali k útěku do záp.Evropy. Bylo zapotřebí mít schválený pas a chci vidět udělení výjezdní doložky pro takový zájezd pro manželskou dvojici nebo rodinu.
Emigrace rozhodně nebyla nějakou masovou možností a s rostoucím počtem emigrantů bych očekával přituhování podmínek výjezdu. Velká emigrace nebyla v zájmu systému.
K tomu podobná opičárna pro získání pasu, valutového přídělu, získání místa v zájezdu, ... prostě to není možnost pro masovou emigraci. Ty podmínky výše jsou v situaci, kdy nelegální emigrace (ano, nelegální! - člověk musel mít povolení opustit republiku!) byla úplně minimální, takže si úplně umím představit, jak by úřední postup přituhl v případě vysoké emigrace.
"...člověk musel mít povolení opustit republiku!..."
Trochu brzdi. Já jsem přesvědčen, že něco podobného existuje i v dnešní ČR.
Existovalo to za Rakouska-Uherska, První republiky, po válce a asi i během ní.
Je to o zrušení občanství. Vypořádání občana se státem. https://www.mvcr.cz/clanek/pozbyti-statniho-obcanstvi-ceske-republiky.aspx
Tohle museli udělat koncem 19, stol. a začátkem 20. století vystěhovalci do Ameriky.
To, že komunisti na to nastavěli celou konstrukci, je jiná kapitola. Soudy pak emigrantům, na základě asi téhle podstaty věci, zabavovali majetek. Ten si pak za hubičku rozebrali straničtí funkcionáři.
A pokud se týká počtů emigrantů:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/emigrace.php
První bod máš dobře formulovaný:
"- nespokojenost občanů s politickým vedením státu"
Ano, všeobecná nespokojenost, kam jsi se podíval. Od front na i základní potřeby (toaletní papír, vložky), po kde co. Korupce, kamárádčoft, neschopnost. Lidi toho měli už dost. Nechtělo se jim vypisovat další biaco šeky.
Motem 17. listopadu by mělo být: "Oni nám mlátí děti!"
Přeloženo do lidštiny: "Kromě toho všeho, co nám provádí, nám ještě mlátí děti!" To bylo hybnou silou, na kterou se nabalilo to ostatní.
A o Havlovi jsem slyšel zkazky s jeho hrátkami s STB, někdy v 85 roce. Ale to může být tím, že to nemám do Trutnova, kdy dělal v pivovaru, moc daleko.
A 68. rok? Ten si pamatuju jako kluk taky. Tanky na silnicích, volání rozhlasu, přesazování značek, barikády, Nápisy, Dubček, Svoboda a pod. Jen jsem to nechápal, tolik mě zase nebylo.
Značky se vrátily na svá místa, nápisy smyl déšť nebo byla zbourána i ta zeď. Jenže to vědomí, že je to špatné, vydrželo až do toho 89. A nejen mě.
Co se týká hmotných statků, jsme na tom dnes rozhodně lépe. A pokud se týká svobody, tak pokud ne mnohem hůře, tak stejně.
> Trochu brzdi. Já jsem přesvědčen, že něco podobného existuje i v dnešní ČR.
Neexistuje. Můžeš se kdykoliv sebrat a vydat se kamkoliv a tam začít žít (neuvažuji teď omezení kvůli covidu nebo soudem nařízený zákaz opuštění republiky kvůli trestné činnosti apod.). Nikoho tady tvůj odchod (emigrace) nezajímá. Pas dostaneš automaticky a jen cílová země si určuje podmínky, za jakých tě k sobě pustí. Ani občanství rušit nemusíš. Ani to předem zrušit nejde kvůli mezinárodním dohodám - musí ti po zrušení občanství vždy nějaké občanství zůstat. Před změnou zákona o občanství jsi o to české přišel automaticky přijetím jiného, takže jsi se rušením nemusel zabývat. Celá ta šaškárna se zabavováním majetku byla za nezákonné opuštění republiky, ne za nezrušení občanství, což ani nešlo, jak jsem psal.
Počet emigrantů 5 tisíc/rok mě překvapuje. Tipnul bych si mnohem méně.
Hmotnými statky jsme na tom V PRŮMĚRU rozhodně lépe. Bojím se o chudé/dobrácké/důvěřivé/naivní lidi, kteří se nedokáží bránit vykořisťování a podvodům ze strany šmejdů.
Svoboda je VÝRAZNĚ větší. Bez diskuze.
Cenzůra tisku funguje stále, jen je sofistikovanější.
Takže ti z té svobody zůstane jen ta svoboda pohybu. A i tu ti covidem omezují.
Mám pocit, že se později říkalo, že se objevily i nějaké pseudopasy, myslím červené, které platily do Jugošky, ale na západ se s nimi nedalo. Jenže prý s nimi stejně pouštěli ven, tak je prý zrušili. Nemohu to ani potvrdit ani vyvrátit, já jsem nic takového neviděl.
Když jsem měl pas, zašel jsem do banky (myslím do konce února) a vypsal žádost o dináry. Normálně jsem je bez tlačenky dostal. Lidí, kteří byli někdy v Jugošce, bylo v mém okolí plno, v práci se běžně dohadovalo, jestli jet na Istrii, Makarskou nebo až k Dubrovníku. Nevím, jak často by to člověk dostal, já jsem to dostal jednou napoprvé a podruhé na podruhé. Víckrát jsem nežádal.
To je má osobní zkušenost.
Tou dobou se pochopitelně mnohem méně cestovalo i na Západě, ještě nebyly žádné nízkonákladovky, levné hotely apod. Přes železnou oponu cestovali soukromě málo i lidé ze Západu, ale s pár studenty jsem se setkal, dokonce u nás kluk s holkou z Anglie přespali. Ale byla to výjimka.
Měl jsem třeba kamaráda, který zdrhl s rodinou do NSR. Než odjel, živil se rukama, ale studoval při zaměstnání uměleckou školu, chodil po galeriích, bavili jsme se o hudbě, o knihách a tak. Když se pak po revoluci ukázal, asi měl o něco větší příjem, vypadal unaveně, ale hlavně, už to nebyl on, ta jiskra z něj zmizela. Pomohl si emigrací? Pro někoho ano, pro jiného ne.
Říkáš tedy, že zestárnul a už to nebyl ten nadšený mladý idealista? No hlavně že ty jsi se nezměnil :-))
To by mě zajímalo jak. Vytisknout si můžeš nechat prakticky cokoliv, klidně i v zahraničí a sem to dovézt, nebo na vlastní soukromé tiskařské lince. Otázka je, jestli to někdo bude chtít číst a jak to dokážeš distribuovat ke čtenářům.
Publikuj na webu. Náklady prakticky nulové (domácí web server), může to číst každý, kdekoliv, kdykoliv.
Nechci to moc rozvádět, byl to kamarád, a nevím, jak by se mu líbilo, kdyby věděl, že o něm píšu. Nebyl to úplně mladý kluk, když odcházel, řadu let už pracoval, měl už vícečlennou rodinu, starost o nějaké nemovitosti, zažil i špatné věci. Měl ale vždy plno plánů, o všechno se zajímal, takový typický chytrý kluk, kterého nějak minulo formální vzdělání v mládí, a tak musel a chtěl vše sám objevovat, poznávat a zkoušet. Myslím, že to byl i jeden hlavních z důvodů, proč odešel, ale vím samozřejmě i o jiných.
Když se tu po revoluci ukázal a potkali jsme se, hned jsem viděl, jaká s ním proběhla změna. A on hned viděl, že já vím. Nemluvím o zestárnutí, to samozřejmě vidíme i na sobě, ale hned jsem poznal, jak moc ho stojí to jeho malé podnikání, kolik energie a starostí, že už mu na nic jiného nezbývá čas ani síly. Neptal jsem se, kolik má peněz, věděl jsem, co musel zaplatit našemu státu, viděl jsem jeho auto, oblečení, věci, které měl s sebou. Určitě si trochu pomohl, ale žádný milionář.
Není to prostě tím, že se ti to nehodí do tvého vidění světa Vivuxune, že si to hned interpretuješ jako nedostatek mojí soudnosti? :)
Nemyslím, že jsem něco takového napsal, ale když už se do mě trefujete, tak já to vnímám tak, že abychom mohli hodnotit nějakou historickou dobu a místo, musíme nejdřív co nejvíc porozumět tehdejšímu duchu společnosti, jeho různým tvářím, nespravedlnostem i ideálům oné doby. Pro přemýšlivého člověka je hodně obtížně to byť jen částečně pochopit, někdo má ovšem jasno hned. Aplikovat současná hodnotová měřítka na minulost ale vede do slepé uličky cancel kultury, přepisování dějin a novým dogmatům.
Typickým příkladem vyprázdněnosti podobných radikálních postojů je příběh Milana Kundery... Kdo je připraven se zamyslet, ten mnohé pochopí... Kdo z radikálů je bez viny, nechť hodí kamenem. :)
Nepociťuji potřebu nikomu vnucovat své názory, to je věc každého. Nevidím ale nic špatného nabídnout svou osobní zkušenost, pokud někdo chce, může si ji do své mozaiky zkusit vložit. Nebo také nemusí, to už je na každém, jak s tím naloží.
„Ze strachu, že přijde o své místo, vyučuje učitel ve škole věci, kterým nevěří; ze strachu o svou budoucnost je žák po něm opakuje… ze strachu provádějí různé ponižující sebekritiky a pokání a nepravdivě vyplňují spoustu ponižujících dotazníků; ze strachu, že je někdo udá, neprojevují veřejně a často ani v soukromí své skutečné názory. Ze strachu z možných existenčních ústrků, ze snahy vylepšit si své postavení a zalíbit se vyšším orgánům vyhlašují pracující ve většině případů své pracovní závazky.“
„Vzniká ovšem otázka: čeho se lidé vlastně bojí? Procesů? Mučení? Ztráty majetku? Deportací? Poprav? Zajisté nikoliv: tyto nejbrutálnější formy nátlaku společenské moci na občana naštěstí aspoň v našich podmínkách – odnesla historie. Dnešní nátlak má formy jemnější a vybranější, hlavní váha je přenesena do oblasti nátlaku existenčního. Bojí-li se dnešní člověk například, že ztratí možnost práce ve svém oboru, může být tento strach stejně silný a může ho vést k týmž činům, jako když v jiných historických podmínkách mu hrozila konfiskace majetku. Každý má co ztratit, a každý má tudíž důvod ke strachu.“
Z dopisu Václava Havla tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi (8. dubna 1975)
https://www.sosp.cz/ze-strachu-ze-prijde-o-sve-misto/
Mnoho z toho platí dodnes.
Už dávno neplatí, že na sociální sítě mohou psát jejich uživatelé, cokoliv se jim zamane. Společnost Facebook příspěvky, jež považuje za nepřípustné, maže, platforma Twitter je zase přímo pod textem konkrétního tweetu označuje za zavádějící. Mají na to sociální sítě právo, nebo jde o cenzuru či omezování svobody slova?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura_na_internetu
V ČR je cenzůra internetu zakázána zákonem.
Jenže, jak tomu chceš věřit u vlády, která vydává nařízení která jsou v rozporu se zákony a vynucuje jejich plnění.
A o nějakých relevantních informacích a tématu dnešních dní, covidu, si můžeš nechat jenom zdát.
Podléhají cenzůře, autocenzůře.
Jen jeden příklad.
Europoslankyně Virginie Joronová navrhla vznik „Evropského fondu pro odškodnění obětí očkování proti onemocnění COVID-19“. Podle ní by za vedlejší účinky vakcín a úmrtí po očkování proti onemocnění covid-19 měla platit Evropská unie, která vakcíny nakoupila. V návrhu na odškodnění uvádí Joronová i počty: očkování proti covidu si podle ní v EU vyžádalo přibližně pět tisíc obětí, s nežádoucími účinky se potkal zhruba milion lidí. https://echo24.cz/a/SNAGU/az-milion-podezreni-na-nezadouci-ucinky-vakcin-proti-covidu-europoslankyne-zada-odskodneni
Facebook sdílenou zprávu o tomhle projevu mazal. A to není jediný případ, na Facebooku je to běžná věc.
U Seznamu, Novinek a i TV pod. Je to spíše autocenzůra.
Jestli třeba přijel zpátky jen pár let po emigraci, tak se pořád ještě mohl v nové zemi ekonomicky "usazovat" a teď se mu už vede lépe než předtím.
Nevím, proč lidi očekávají, že všichni emigranti budou milionáři. Někomu miliony nic neříkají a je spokojený se svým průměrným šedým životem, kde ho nikdo neotravuje a s životní úrovní, které by v ČSSR nedosáhl. Nebo se někdo nedokáže zařadit (jazykově, hodnotově) a ekonomicky je na tom v nové zemi pod jejich průměrem. V průběhu let jsem pochopil, že někomu předhazovat, že se "na Západě" nestal milionářem, je blbost.
Tolik má vize světa vycházející z osobních zkušeností :-)
> V ČR je cenzůra internetu zakázána zákonem.
Motáš dohromady 2 věci. Cenzurování na soukromých webech (Facebook, Twitter, Novinky) a zákaz blokování přístupu na všechny weby (síťová neutralita).
To, že existuje server Echo24, na kterém si každý může kdykoliv přečíst články, které tam publikují, je přímý důkaz toho, že cenzura neexistuje (v rámci nějakých rozumných zákonných a morálních mezích).
Jak moc nařizovat soukromých subjektům, co mají nebo mohou říkat, je otázka. Sám s tím bojuješ. Cituješ Havla a jeho dopis proti nařízením, co mohou soukromé osoby říkat, na druhé strany si stěžuješ, že jiné soukromé subjekty (weby), nepublikují to, co chceš a dožaduješ se úředního nařízení, aby to veřejně řekli (publikovaly).
Určit hranici, za kterou publikování alternativních "faktů" nesmí jít, je těžké. Veřejné weby (ČT, ČRa, ČTK, BBC, ...) se s tím potýkají neustále. Kde končí svoboda projevu a začíná šíření lží, nesmyslů, nenávisti a demagogie? Kde přesně přestal být Hitler mluvčím potlačovaného názoru ("za naši mizérii můžou neNěmci u nás a v zahraničí") a začal být nebezpečným maniakem bez možnosti ho umlčet a odstranit? Kdy přesně se z komunistů bojujích za utlačované dělníky stali jejich utlačovatelé?
V ČR existují na Internetu "alternativní" weby, rádia a možná i streamovací TV nebo videoweby. To, že je moc lidí nenavštěvuje, o něčem vypadá (minimálně o marketingu a propagaci).
Moje otázka byla, jestli cena, kterou musel zaplatit, stála za to, co získal. Jestli by nebyl šťastnější, kdyby neodcházel. Pro někoho stačí, že emigroval, a je hned hrdina. Pro jiného, i kdyby přiletěl tryskáčem, tak udělal chybu. Každý se může zamyslet sám, jak to vidí.
Pro mě to mělo ještě osobní aspekt, ne že bych ho tam posílal, ale pomáhal jsem mu s tím. Kdybych dopředu věděl, jak to všechno dopadne, asi bych mu poradil, ať raději zůstane. Nedal by na mě, tím jsem si skoro jist (což mě uklidňuje :).
To hlavní na tom celém je zapeklitý lidský příběh, politika tvoří jen kulisy v pozadí. Pokud vytáhneme kulisy do popředí, přestane to být příběh mého kamaráda.
Po bitvě je každý generál. Při pohledu zpět se všechno jeví jasné a přímočaré. Sám to správně píšeš výše ("... abychom mohli hodnotit nějakou historickou dobu a místo, musíme nejdřív co nejvíc porozumět tehdejšímu duchu společnosti, jeho různým tvářím, nespravedlnostem i ideálům oné doby ..."). On měl nějaké ideály, nevěděl, co dalších 20 let přinese a jak se bude jeho život vyvíjet a udělal určitě nejlepší možné rozhodnutí na základě TEHDEJŠÍCH, jemu dostupných, informací. Kdo ví, co by se s ním stalo, kdyby zůstal. Byl by z něj za dalších 10 let pupkatý mrzout s vidinou časnější smrti za ostnatým drátem? Smířil by se se situací a ocenil by "samá pozitiva a sociální jistoty" systému výměnou za sdělování určitých informací jen šeptem? Začal by za pár let (to už by byl rok '89) po nečekané změně systému podnikat a byl by dnes stejně unavený? Nebo by si podnikáním vydělal milióny? Těžko říct, protože se tenktát vydal jinou cestou a vrátit to už nejde. Jo, lidské životní osudy, ty jsou síla.
Pro mě je úsměvné číst, v jakých barvách líčíš jeho alternativní budoucnost. Měl tady práci, která mu umožnila přijít si na slušné peníze i v rámci "melouchů", žil v pěkné vilce na velmi dobré adrese s milou ženou, měl kouzelnou chalupu v zapomenutém konci světa a zbývalo mu ještě mnoho času na jeho zájmy. Z pohledu hmotného zajištění plynul jeho život opravdu bezproblémově. I po revoluci by se určitě neztratil, byl šikovný, podnikavý. Od toho studia v Praze si mimo jiné sliboval, že by si mohl na Západě získat prestižnější práci (nevyšlo to, skončil ve své branži).
I já jsem tehdy samozřejmě věřil, že tam je ráj a vládne tam spravedlnost... V rámci svého zaměstnání jsem později pracoval v hodně zemích tam i onde, a tak jsem si postupně překalibroval měřítka a nad svou naivitou se dnes jen usmívám. Byli jsme taková telata v ohradě, která si myslela, že všude kolem jsou bezpečné a tučné pastviny a každé tele si může bečet, jak mu huba narostla. Jen nějak přelézt tu ohradu. Není to pěkné..? Není třeba toto poznání něčím, co je aktuální i dnes?
Lowutep:
Děkuji, určitě se shodneme, že je dobré číst dobové zdroje a s velkou oblibou tak i činím. Ostatní komentovat nebudu, diskuse tohoto typu mě neláká.
Zajímavý příběh tvého kamaráda. Podle mě prakticky typický osud emigranta. Dělá nějakou běžnou práci blízkou svému původnímu povolání a žije svůj průměrný život střední vrstvy (v měřítcích životního standardu té země). Osudy typu milionář nebo umývač záchodů jsou prostě tím, čím jsou - extrémy.
Každý osud je jiný a není snadné se rozhodnout, kdo si pomohl a kdo ztratil. A hlavně, co hlava, to názor.
Gottovi nic nechybělo. Vydělával těžce tady i pár hodin jízdy odsud. Mohl tam jet kdykoliv, tak proč by se stěhoval? Měl tady známé a kamarády, které by pak nemohl vidět. Považovat jeho situaci za příklad situace typického člověka přemýšlejícího o emigraci je úplně mimo.