Branná výchova pro děti a mládež od 10 let
Zdravíčko,
chtěl bych u svého menšího oddílu zavézt něco jako brannou výchovu trochu hravější formou. Dýmovnice, slzné granáty, světlice, atombordely a plynové masky už mám nachystány, airsoftové zbraně nabity... Ale chtěl bych i něco z té teoretické části a všechno okolo...
Máte, prosím vás, nějaké podklady k téhle činnosti? Budu vděčný za jakékoliv texty, videa, knihy nebo časopisy či za cokoliv jiného
chtěl bych u svého menšího oddílu zavézt něco jako brannou výchovu trochu hravější formou. Dýmovnice, slzné granáty, světlice, atombordely a plynové masky už mám nachystány, airsoftové zbraně nabity... Ale chtěl bych i něco z té teoretické části a všechno okolo...
Máte, prosím vás, nějaké podklady k téhle činnosti? Budu vděčný za jakékoliv texty, videa, knihy nebo časopisy či za cokoliv jiného
Odpovědi
Diskuze
U nás tento "výcvik" kluci absolvovali v motivačním rámci tuším,že podle filmu Copak je to za vojáka. Plnili různé úkoly týkající se vojenské tematiky, včetně airsoftu, paintballu, přepadu cizího tábora s dýmovnicemi a světlicemi, noční výsadek 30 km od tábora (bez jídla, nikdo je nesměl vidět, bez dopravních prostředků, návrat do tábora) atd. a postupně získávali nášivky vojenských hodností.
Myslím, že zasazení do motivačního rámce by mohlo výrazně zvednout zájem o činnost, než jen povel "Teď udělej tohle, potom tamto!"
Nemohla bys prosímtě dát něco z té vaší akce dohromady? :)
Byli bysme ti fakt vděční :)
PS: Výsadek 30km od tábora? Kolik jim bylo a kolik bylo vás na hlídání? :D
Nevím, co přesně potřebuješ, texty určitě žádné nemáme, jo ale máme videa z jedné z akcí s názvem Commandos, zkusím je zítra nahrát na web a dát sem odkaz, jestli máš zájem. Možná bych vyštrachala i pár fotografií.
Můžu ti také povyprávět i něco málo z vlastní zkušenosti, třeba tě to alespoň inspiruje...
Přežít:
Na tuhle akci snad do konce života nezapomenu, měla skvělou atmosféru a ač byla velmi náročná, jak fyzicky, tak psychicky, byla pro mne velkou výzvou a sebepřekonáním. Byla to akce pro rovery (15 let a víc). Byl večer na táboře, asi 8 hodin, a promítali nám na plátně film Přežít (http://www.csfd.cz/film/13214-prezit/). Bezprostředně po skončení filmu nám řekli: "Jděte si sbalit věci na dvoudenní výpravu, za půl hodiny sraz na náměstíčku!" Tam nám řekli, abychom si všechny své sbalené věci včetně krosny rozdělili na šest hromádek, kromě pití, které jsme měli dát stranou. Jídlo jsme žádné nedostali, nesměli jsme mít ani vlastní zásoby. Každé hromádce bylo přiděleno číslo od 1 do 6. Pak přišel vůdce a dal nám hrací kostku. Házeli jsme. Jaké padlo číslo, tu hromádku jsme museli odebrat. Padlo-li 4;5;6, házeli jsme ještě jednou. Tento proces korespondoval s okamžikem ve filmu, kdy letadlo přišlo o zavazadlový prostor a tak i o všechny věci pasažérů. Jedna slečna dokonce přišla úplně o všechno, zbyl jí pouze a jenom kartáček na zuby a hřeben. poté jsme se rozlosovali do skupin po třech. Nakonec si každá skupina losovala stanoviště výsadku, plus mínus 30 km do všech světových stran od tábora (dvě z osmi skupin si vylosovaly o 6 km delší trasu, jejich mapa byla značená černým křížem). Když bylo vše připraveno (okolo 11 večer), každá skupina nasedla do auta a vyrazila směrem na určené místo. Zrovna to vyšlo přesně podle filmu, začala silná bouřka a lilo jako z konve. Na místě určení nám řidič rozdal obálku s dopisy, které jsme posupně měli otevírat v průběhu celého putování. První úkol byl najít místo, kde nocovat (asi 6 km od místa vysazení). V dopise byl velmi stručný popis místa přespání. Déšť stále sílil a bouřka nebrala konce. Po dlouhém bloudění potkáváme jinou skupinu a po chvíli konečně dorážíme k malému sroubečku - zamčenému (to byl náš dočasný cíl k přespání). Ano, cesta a instrukce byly naplánovány tak, aby se dvě nejblíže sobě vysazené skupiny potkaly. Srub byl zamčený, museli jsme se tedy poskládat na miniaturní verandičku, kdo se nevešel, uchýlil se co nejblíž pod střechu. Bylo to ale marné, silný déšť způsobil, že dokonce i impregnovaná celta promokla, spacák též. A což teprve měli dělat 2 chudáci, kteří spacák ani celtu vůbec neměli? (ach, ta kostka)... Ráno už nepršelo, instrukce nás poslaly k osadě, přibližně 10 km vzdálené. Když jsem tam došla, byla jsem už pomalu suchá (kostka mi odebrala naštěstí pouze náhradní oblečení). Zde na nás čekal vůdce, který měl pro nás bojový úkol. Tím byl štafetový běh okolo lesa s bagáží na zádech - ty dvě skupiny spolu soupeřily. Na základě výsledků jsme dostali množství jídla. Skupina, která závod prohrála, dostala půlku chleba. Vítězná skupina k tomu dostala ještě konzervu lunchmeatu. V instrukcích na další cestu stálo, že máme jít k nějaké kapli, asi 12 km cesty. Nesměli jsme však přejít žádný most ani lávku. Asi 3x jsme tedy brodili potok. Kaple se nacházela přibližně 2 km od tábora, zde se k nám přidaly další 4 skupiny a asi po dvouhodinovém čekání doprovázeném sušením celt, karimatek a spacích pytlů na přilehlé louce dorazily i dvě poslední skupiny - ty s tím černým křížem. Nyní nám instrukce v dopise říkala: "Jděte před tábor a připravte se na bitvu!" Před táborem na nás čekal vedoucí a oznámil nám, že se musíme dostat přes vymezené herní pole - úsek lesa, kde byly rozmístěny děti 5 - 10 let (světlušky a vlčata). Koho se děcko dotklo, končil hru. Ačkoliv bylo dětí jako much, hodně roverů je přelstilo a probíhalo pichlavým hustníkem, kam si malé děti netroufly. Už se pomalu stmívalo a přeživší se shromažďovali na druhé straně tábora (v lesíku přibližně 500 m od něj). Poslední instrukce zněla: "Přesně v 11 hodin večerních vyražte do tábora. Přežívá jen ten, kdo se do hodiny nespatřen dostane do svého stanu!" Okolo tábora byly rozptýleny opět malé děti, tentokrát jim ale pomáhali i starší (skauti a skautky) a dokonce i vůdci, kteří se výsadku neúčastnily aktivně, včetně kuchařky... Ti všichni byli vyzbrojeni baterkou a obcházeli okolo tábora široko daleko. Jelikož jsme velmi početné středisko, projít kolem nich nebylo vůbec snadné. Teď už jsme nešli po skupinách, nýbrž každý zvlášť, abychom se neprozradili. Také jsme nemohli svítit, abychom nebudili podezření hlídačů. Jednou se za mnou jedno světýlko rozeběhlo, a tak jsem vzala nohy na ramena a co nejrychleji jsem utíkala neznámo kam. Když mi baterka zmizela z dohledu, uvědomila jsem si, že nemám ponětí, kde jsem. A tak jsem se vydala odhadovaným směrem. Chyba. Najednou jsem se ocitla po pás v rybníce. U rybníka nebyl les, takže bylo díky Měsíci vidět, a tak jsem se pokusila identifikovat rybník, který je bezprostředně u tábora. S hrůzou jsem zjistila, že tenhle rybník není ten rybník u našeho tábora, byl mnohem menší a chyběly stavby okolo něj. Do konce zbývalo už jen 25 minut. Rozeběhla jsem se zhruba zpátky, odkud jsem přišla a pak jsem poznala jedno místo v lese, kde jsme předtím s oddílem hráli hru. Snažila jsem se určit správný směr, hodně mi pomohlo, že jsem věděla, kde jsem. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem konečně zaslechla zvuky brečících světlušek, které se po tmě v lese bály. Strach zahnal většinu dětí spát, a tak se zvýšila šance na proniknutí, avšak dospělí zde stále obchůzkovali. Jenže, veškerým hlídačům bylo řečeno, že máme ukrást vlajku. Nejvíce hlídačů tedy obcházelo v blízkosti vlajky, nikoliv u stanů, kam jsme se ve skutečnoti měli dostat. Už jsem byla těsně před táborem, když bylo deset minut před koncem. Co nejtišeji jsem se připlížila nejblíže ke svému stanu, jak jen to křoví, za nímž jsem byla stále schovaná, dovolovalo. Když jsem usoudila relativně čistý vzduch, nasadila jsem střemhlavý sprint a do stanu jsem přímo skočila šipku, jaká to byla rychlost. Přežila jsem. Hurá. Úderem půlnoci vůdce odpískal konec hry a šel spočítat přeživší. Z 24 roverů přežilo pouze 9 a já byla mezi nimi. Byla jsem na sebe šíleně hrdá a dodnes na to vřele vzpomínám. Druhý den byli přeživší na nástupu vyhlášeni a odměněni.
Commandos:
Tato bojová hra je určena pro chlapce i děvčata od 10 let. Všichni jsou rozděleni do 4 skupin a každá skupina dostane vlajku. Každá skupina zaujme místo v lese, kde si rozbalí spaní vyvěsí vlajku, tak aby byla viditelná (my ji měli na nízkém smrčku). Skupiny jsou rozmístěni ve čtverci přibližně 2 km od sebe. Každý jednotlivec má na levé ruce přivázán šátek a v kapse 5 životů (papírky s přezdívkou). Hra probíhá od půlnoci do 9 hodin ráno. Jednotlivé skupiny mezi sebou bojují, snaží se ukrást vlajku cizí skupině a mezitím ubránit vlastní. Během hry se strhávají nepřátelům šátky z rukou - tím ztratí jeden život, který odevzdá útočníkovi. Šátek si může nasadit až tehdy, půjde-li bojovat s jinou skupinou. Počítají se body, které se sečtou na konci hry: vlastní vlajka - 200 bodů, cizí vlajka - 100 bodů, vlastní život - 20 bodů, cizí život - 10 bodů.
Outdoor specialist:
Tohle je něco jako odborka pro rovery. Má tušímže 10 stupňů. Stupně se získávají plněním odborných zkoušek v určitém odvětví: např. stopař, lyžař, vodák, paragán, plavec, teď si nevzpomenu na všechny, ale pokud chceš, mohla bych ti sehnat rozpis všech odborných zkoušek včetně podmínek. Úkoly jsou vážně drsné, i když se to na první pohled nezdá (když se řekne lyžař, určitě se ti nevybaví nocování ve sněhovém záhrabu ;)).
Nevím, jestli ti něco z toho pomůže, snad ano, snad ti to dá aspoň inspiraci, nebo tě to k něčemu jak se říká "nakopne". Napiš, jestli ti mám obstarat to, o čem jsem se zmiňovala v textu. Koukám, že jsem se hodně rozepsala, tak když ti to třeba přece jen bude k ničemu, ber to jako dobrodružnou četbu pro volnou chvíli :)) ptej se, zahrnuj mě dotazy, moc ráda ti na všechno zodpovím :)