| Nahlásit

Pamatujete si moralizování svých rodičů v pubertě? Jak jste to snášeli?

Myslíte si, že se nyní chováte jinak ke svým dětem, anebo si někdy uvědomíte (s úlekem tajeným) že říkáte to samé co oni?
Neměli jste tenkrát za mlada pocit udělat pravý opak?
Já tedy ano, dnes se přiznám :-)

33 reakcí

| Nahlásit
Já mám asi jiné vzpomínky, NyNy, fakt je, že mi někdy (hlavně táta) předkové šli na nervy a já jsem na nervy šel přirozeně i svým dítkám a ty teď jdou na nervy mým vnoučatům, ale tak to asi má být, ne? Zkušenosti jsou nesdělitelné, tak zbývá osobní příklad. A k tomu musí každý dojít sám (bohužel, zpravidla pozdě). Ale moralizování? To si nevzpomínám. (potřeboval bych se Tě něco zeptat, NyNy, můžeš na moment na štíhlou?)
| Nahlásit
Mám i vzpomínku, nechci ji rozebírat do detailů, je moc osobní, kdy mi moje maminka radila (moralizovala mé jednání do budoucna) a neměla pravdu. Moc mi to potom ublížilo když jsem zjistila že vše funguje úplně jinak. Místo aby mne ochránila mi ublížila.
Proto svým dětem (aspoň jsem se snažila) říkat i o svých špatných úletech a nestyděla jsem se za ně. Protože moje máma by mi o svých nikdy neřekla a přitom by se v mých očích skutečně nesnížila. A mně by to tenkrát tak strašně pomohlo.....
Já jen doufám že jsem nezvolila k mým dětem opačný extrém, ale je pravdou, že se k sobě chováme dodnes velice dobře, chodí si pro radu když mají problémy, tak snad to bylo dobře.
| Nahlásit
To je velmi zajímavý postřeh, já jsem si zas uvědomil, že (to až teď, když mám vnoučata) to co vím o životě mohu říkat vnoučatům ale ne svým dětem, protože je to dost generalizující a děti o životě dneska ví podstatně víc a podrobněji, než já - sice vzdělaný, nicméně důchodce, který je k současnému světu v úplně jiném gardu.
| Nahlásit
Já se se svojí dcerou například nemůžu dívat (můžu, ale je nám to oběma nepříjemné, mluvili jsme spolu o tom) na lechtivé filmy, ale ona s babičkou klidně a ještě se smějou.
Je to zřejmě tím, že babička už vnoučata nevychovává, takže mají k sobě odlišný vztah než děti k rodičům.
Ale ty jsi to myslel trochu jinak, vím. :-)
| Nahlásit
Jasně, vnímám to přesně...
| Nahlásit
ani si nechci vzpomenout. Má máma byla zcela bezkompromisní, a o tom ta výchova přece NENÍ.
| Nahlásit
Pár dní už marně přemýšlím, jestli jsem zažívala moralizování svých rodičů a opravdu si nemohu vzpomenout. Jestli já moralizuji své děti, to by musely zodpovědět ony, ale snažím se /nevím jak úspěšně/ to nedělat. Vsadila jsem na důvěřuj a neprověřuj!
To období, kdy jsme si dříve my a dnes ony mysleli : "Jak je to možné, že tak chytré děti máme tak hloupé rodiče " je jen "vývojové stádium lidského mláděte" a vyroste z něho.
Na druhou stranu škoda, že se nedají více předávat zkušenosti, že to každý, to "pálení" musí znovu prožívat na sobě, že musí každý začínat úplně od začátku a nemůže navazovat. Ale k čemu by pak zase byli: lékaři "popálenin těla i ducha", psychologové, pedagogové, sociologové, ... a další -ové? Co?
| Nahlásit
Myslím,že každý,kdo chce vychovat své děti dobře,se snaží vyvarovat výchovných chyb,které zažil u svých rodičů.Synové dospěli a jsou takoví,jaké jsem si je přála mít.Mezi náma je to jiné, než to bývalo u mých rodičů.Přes to všechno,své staroušky neopustím.Tatínek už před rokem a půl zemřel a o maminku se starám.
| Nahlásit
Moje máma říkávala, že vychovávání je jednou z nejtěžších činností...téměř všichni jsme v tom amatéři a při tom se to nedá nikde vyzkoušet "na nečisto". Všechno je to "na ostro" a "na furt"....... (jsem rád, že jsme se tu sešli, na těch "zubech" je to děs...)
| Nahlásit
Na furt?Já už nemusím!Já už synáčky dotáhla zdárně k dospělosti a ještě jsem 10 let vychovávala i syna svého partnera.Někdy mám pocit,že teď se někdy pokoušejí vychovávat oni mě:-)))).....faktem je,že ta další generace je tak nějak schopnější a šikovnější.Už nás předběhli a mne to těší.
| Nahlásit
Gandalfe, že nám tady ale přibyla vynikající diskusní partnerka 21964, hlasuji ovšem pro tvůj návrh "Sába" (pokud by ona sama se nepřihlásila pod skutečným křestním jménem, které mi osobně připadá nejvhodnější). Tím ovšem ani v nejmenším nijak nebrojím proti něčemu tak originálnímu, jako je "Gandalf".
| Nahlásit
Ale ještě k věci: tvoje maminka měla svatou pravdu, i když znám řadu lidí, kteří bez jakéhokoliv pedagogického vzdělání dokázali své děti skvěle připravit do života. Bude to vypadat jako vychloubání, ale dnes mám pocit, že se to celkem slušně podařilo i mně. V mnoha diskusích, které jsme v době svého zaměstnání vedli o výchově (měli jsme tam věkově blízké děti), jsem vždycky razil zásadu, že člověk by toho NEMĚL CHTÍT od dětí moc, ale pokud ANO, tak DŮSLEDNĚ. Mým oblíbeným rčením bylo "důsledná důslednost". Aby mi bylo správně rozuměno - ne nějaký tvrdý dril, ale řeknu-li, ukliď si hračky (nebo udělat cokoliv jiného), trvat na tom. Že přitom děti pěnily navenek a já dovnitř, je věc druhá, ale dnes (k mému uspokojení) používají víceméně podobné metody i u svých potomků. Jak třeba nenáviděly mytí nádobí krátce po jídle, ale dnes totéž vyžadují i ve svých rodinách. Už dost, nebo si budete o mně myslet, že jsem spolkl moudrost světa. Mám jen prostě štěstí i na to, jaké životní partnery si oba dva (syn, dcera) vybrali, i když do toho jsem jim už vůbec nemluvil (-i, abych nevynechal svou ženu). Takže toho moralizování bylo u nás asi taky dost, ale myslím, že s odstupem času děti uznávají, že to tak asi mělo být a že zase tak velké blbosti jsme na nich nechtěli.
| Nahlásit
Svým rodičům jsem věřila, do jisté doby,všechno.Když jsem,jako malá žába,položila rodičům bezelstnou otázku,kde se berou děti,tatínek si to zjednodušil .Odpověděl mi,že různě.Mně prý našel v lese,v duté bříze.Dlouho jsem tomu věřila.Dokonce, když mě bráchové trápili-byla jsem nejmladší-přemýšlela jsem o tom,že mne nemají rádi,protože nejsem jejich.Trápila mne představa,že nejsem jejich a nechávala jsem se unášet fantazií a snila o své "skutečné rodině".Naštěstí jsem z tohoto bludu vyrostla.A puritánská výchova nadělá taky spoustu škody,tak jako i opačný extrém.Musí se to prostě ukočírovat uprostřed.Chyba ve výchově může dítě v životě nasměrovat někam,kde ho třeba vůbec nechcete mít.A vysvětlovat a vysvětlovat.To kluci občas s úsměvem vzpomenou,jak prý jsem je "mořila".Pohlavek by prý byl lepší.Ale já jsem je jen chtěla naučit trochu přemýšlet.
| Nahlásit
O tom to je, Májo, tak to má asi vypadat....ale dojde tol jednomu včas?????
| Nahlásit
Čas,to je darebák,který se mnou nechce spolupracovat.CHvátá si stále kus přede mnou a ani se po mně neohlídne.Zkouším mu někdy nadběhnout,lítám-jak klikatý blesk a nevím ,kam dřív uhodit.Nakonec vyčerpaně sebou plácnu a pan ČAS netečně projde a pokračuje svým neměnným tempem dál.
| Nahlásit
Čas je mocný pán.....ten tu bude, když my už nebudem. A chybu ve výchově jsme neudělali, pokud i tehdy tu budou naše děti a budou na nás vzpomínat ("Jak by to asi udělal, co by si asi o tomhle myslel, můj táta?) A v nich pak budeme žít dál......
| Nahlásit
Gandalfe,velký duchu Ontoly,když už jsi tady,tak koukej,aby jsi BYL!
| Nahlásit
Jsem tu, co mi síly stačí.......a děkuju za uznání, i když, Májo, určitě jsi perfektně seznámená s tím, jak jsou chlapi snadno rozmazlitelní....nebo já pro Tebe nejsem chlap? Pro čaroděje to neplatí, že?
| Nahlásit
Tady jsi víc než chlap,Gandalfe!!A buď za to rád!:o))))))))....Ikdyž tady je možné i to,že jsi žena.
| Nahlásit
Jsem muž, 65 let, 183 cm, vzděláním architekt, dvě dcery, syn a čtyři vnučky....koníčky: hlad po informacích a mám rád lidi. (nechci se dotknout, ale vazba :být ZA NĚCO rád, mě dělá husí kůži....přece se má říkat, jsem rád pro to a pro to, jsem rád že......ale za něco je člověk snad jen vděčný, nebo se za něco stydí a tak.., neber to, prosím jako výtku, já vím, že je toho plná televize, některé lidi zas štve, když je něco O NĚČEM , já to také používám.....ono je všecko dost relativní....)
| Nahlásit
To je vidět,že mne neznáš,Gandalfe.Copak jsi nepostřehl výše toho smajlíka?Samozřejmě,že vím,že tu větičku nesnášíš!Normálně ji nepoužívám......Jen jsem si dloubla do Čaroděje!Tak se přece usměj!!
| Nahlásit
Usmíváám se a jsi pro mě výzva !!!!
| Nahlásit
A znát Tě? nedal jsem Ti snad šanci?
| Nahlásit
Už jsem konečně odpověděla a ještě jednou se omlouvám.
| Nahlásit
Prošla jsem"Údolí stínů".Všechno má své kouzlo.Ale tobě bych raději doporučila Sardinii a nějaké zázračné pilulky(nějaké DHEA),abych ve tvých větách necítila tolik smutku(nebo se mi to zdá?)....
| Nahlásit
To je o té "moudrosti"....
| Nahlásit
A víš proč Sardínii?
| Nahlásit
Nevím, moje destinace je spíš Korsika....
| Nahlásit
Prý je Sardínie jediná země,kde muži často přežívají ženy.A ty,jako čaroděj,by sis měl vzít dlouhovékost za svou.Jen tak mimochodem,už jsi se zahojil?
| Nahlásit
Už jsem zahojený...Záda srostla, spáleniny se zahojily, uvidíme, co přijde teď, jako nové "potěšení"....a k tomu, že jsem, nerad, vzbudil pocit, že spěchám do světa stínů, místopřísežně prohlašuji, že tomu tak není a hodlám, tu strašit tak dlouho, jak mají čarodějové ve zvyku........
| Nahlásit
ad Moralizování rodičů : snad ani ne moralizování,ale určité průpovídky mne provázely nejen dětstvím a pubertou,ale zůstaly ve mně zakotvené dodnes,i když od smrti mého otce uplynulo už víc než půl století a maminka,kdyby žila,tak oslavila letos stovku...,ještě pro upřesnění-oba prožili obě světové války.Tedy na ukázku některé z těch "mouder",která se mi hodí po celý život:
Nebuď apriorista
Kdo doma dojídá,toho na vojně nezabijou
Ani zvíře nekadí do vlastního hnízda
Líná huba,holé neštěstí
...je jich samozřejmě víc,ale to jen pro ukázku(doufám,že netřeba vysvětlovat).Zdravím a už se těším na osvěžení v Mariánském údolí.
| Nahlásit
Krásné, an20179, tady pořád citujeme veleduchy literárního a filosofického světa a při tom je v lidové slovesnosti tolik perel!!!! Třeba:
Drzé čelo lepší nežli poplužní dvůr...
Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě
I chytrák se spálí
Boží mlýny melou pomalu ale jistě....

Přeju pěkné zaplavání v Mariánském údolí...
| Nahlásit
A mě se moc líbí třeba:
Neříkej nic a nebude nic
Pod svícnem bývá největší tma
Láska prochází žaludkem
Po tmě je každá kočka černá
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek