Jestliže je Voronja proměnlivou jeskyní, pak tato část je toho nejtypičtějším příkladem. Jeskyňáře náhle obklopí ticho, tak netypické po nekonečném slaňování předchozích kaskád. Vůbec nic zde nenapovídá o tom, že se člověk nachází v nejhlubší jeskyni světa. Chodby jsou nevelké, křivolaké a temné, s průzračnými modrozelenými jezírky a malými propastmi a vůbec se pramálo podobají hledanému obrovskému koridoru s podzemní řekou. Tmavohnědý až černý vápenec zde obsahuje množství složek z odolnějších nekrasových hornin, vytvářejících bezpočet bizarních tvarů, které doplňují četné krápníky a náteky různých barev.
