Jaký je jednoslovný výraz pro protiklad empatie?
Odpovědi
Diskuze
opak empatie - necitlivost, citová plochost, bezcitnost
Anonym Fymylac, je tak by mne zajímalo, čím bys definoval antiempatii. Podle mne to dost dobře nejde.
Asi neblíže protikladu k empatii je narcismus. Tahle porucha osobnosti se vyznačuje absencí empatie.
Je to podobná marnost, jako hledat opak ke slovu proutkařství.
Malíř má zvláštní vnímavost vůči světu, jak dokáže svět zachytit na plátno. Schopnost malovat se vyskytuje s velmi vysokým stupněm antikoreace s nevidomostí. Přesto ale opakem malíře není slepec.
Gesto empatického postoje je vnitřní klid, ticho, otevřenost navenek, velké vnímání toho, co přichází, přijímání, naslouchání, uchopování, pochopení.
Protikladné gesto je uzavřenost navenek a silné sebeprosazování svého bez ohledu na cokoli/kohokoli.
Kupříkladu naslouchání druhým (je to i terapeutická metoda), nemusí nutně být znakem empatie. Může to být taky vhodně zvolený herecký postoj. A Přijímání, pochopení zase na základě kalkulace.
Nejde tedy ani tak o výsledek jako o proces, mechanizmus kterým se k výsledku dospěje.
Také hudební sluch je schopnost, také nemá opak, a také může být užíván a rozvíjen pro dobro a obohacení okolí, nebo třeba pro zesměšňování méně nadaných. Obojí se dá rozvíjet, ale u obojího jsou rozhodující vrozené dispozice. Každá mimořádná schopnost je dar, a většina lidí věří, že by měl být využíván pro dobro ostatních.
Nerozumím, co má s empatií společného schopnost přetvářky, pozérství, kalkulace a jiné postoje. Pouze snad to, že je empatický člověk snáze prokoukne. Vidíte třeba mluvit člověka, ani ho neposloucháte, jen cítíte jeho nesoulad vůči vlastním větám, cítíte, že umlčuje své svědomí. Víte, že lže. Nevíte proč, nevíte, jaká je pravda, ale vidíte toho topícího se mravence. Moderní doba nás zavírá do kukel, stahuje rolety přes naše oči, a když s mnoha lidmi mluvíte, je to jako mluvit s mrtvolami. Pouze občas vypadnou z role, když vnitřní emoce překročí určitou hranici. pro koho je to dobře nebo špatně, to ať si každý přebere sám.
Je samozřejmé, že vždy kombinujeme smyslové informace s mimosmyslovou empatií, že vůči citově provázaným jsme mnohem více empatičtí. Jinak vnímáme různé druhy emocí, třeba srach a panika je extrémně nakažlivá.
A "herecký výkon" je jen jiný výraz pro nonverbální komunikaci. Vem si že se budeš bavit s člověkem, který se bude na tebe dívat, pomrkávat a přikyvovat. Budeš mít tendenci ho brát jako empatika, který ti rozumí a vciťuje se do tvých problémů. Přitom mohou být jen naučená gesta nebo dokonce tik. On může při tvém povídáni myslet na něco zcela jiného.
Naopak když se budeš bavit s někým, kdo výrazně šilhá, tak si jednak budeš připadat divně, že tě neposlouchá když mu každé oko míří jinam a na základě toho ho za empatika nebudeš považovat. Opak může být pravdou.
Empatii člověk buď je schopen, nebo není (to ještě není opak). A buď ji použije, nebo ne. Nelze ji mít " zapnutou" neustále.
Lidé kteří empatie nejsou schopni (např. narcisté) místo ní používají chladný kalkul. Prostě si reakci vypočítají.
Pokud tedy hledáme opak k empatii, tak asi přichází v úvahu kalkulace, vypočítavost.
Do člověka a jeho myšlení se lze vcítit. U PC to jde těžko, tam musíš počítat.
I když do neživých věcí, i do toho PC je lze do určité míry také vcítit. Jen se tomu neříká empatie ale inspirace nebo představivost. Newton se asi také chvíli cítil být jablkem aby viděl všechny vztahy a souvislosti jeho pádu. :)
Gaqiube. Dost z toho co popisuješ je součástí běžné nonverbální komunikace.
Občas ti teda vypadne písmenko, což mě samozřejmě mrzí zvlášť u mě :)
Empatie je schopnost, jak už bylo řečeno.
Ne jen vnímat pocity/myšlenky, ale jde i hlouběji - k porozumění motivům chování druhého člověka
a celé jeho situaci, jak on to v tu chvíli má.
Tedy ne jen rozumět tomu, co ten druhý říká, ale i proč to říká,
proč se chová určitým způsobem, proč dělá jisté věci, o co mu jde, co chce, co skutečně potřebuje.
Jsou jistě určité nástroje na rozvoj této schopnosti, a dá se určitě využít ne pouze k dobru věci, ale také snadno zneužít.
Že je to "proces", s tím mohu souhlasit :)
Sutotyku - možná je to taky cesta a ne jen odbočka: když nevíme, co je opakem, můžeme přesněji definovat charakteristiky toho, o čem se bavíme. Třeba z toho pak nakonec přeci jen něco vykoukne.
Proč není opakem, když nějakou schopnost nemám ??
Nemáme pro to jen slovo? Logicky to totiž vnímám jako nesmysl.
Mám peníze, nebo je nemám (chudý/bohatý),
mám hudební sluch, nebo mám "hudební hluch", jak se hovorově říká.
Pro něco možná jen nemáme vhodné výrazivo...
Angličané jako rolety přes oči a k zakrývání vlastních citů (někdy i škodolibosti) používají vypiplanou formální zdvořilost a etiketu. Je to maska, přes kterou moc nevidíte jejich duši. Možná proto se u nich ani schopnost empatie nedokázala moc rozvinout, otevřenost nahrazují "otevřeným" žvaněním o bezcenných tématech.
Budete-li ve styku třeba s Rusy, zjistíte, že zakrývají pocity méně, že si vzájemně tolik vidí do hlavy, že by to stejně maska formální zdvořilosti nezakryla. Někteří lidé na Západě to ale chápou jako necivilizovanost.
Jsem nadprůměrně schopen empatie, a není to tak, že ji nějak zapínám nebo ne. Prostě to občas nebo u někoho vnímám více, jindy méně. Nemohu si vybírat, jestli budu s někým sdílet radost, nebo smutek, je to něco navíc, co jsem dostal, a já to prostě nemám právo přebírat.
Často je to i tak, že teprve až na někoho dolehne osud, tak hledá někoho, s kým by to mohl sdílet. Ale ne jen tak rozumem nebo slovy. V zoufalství odloží masku a uleví se mu, pokud cítí, že někdo rozumí hlubině jeho trápení.
I očima často vidíme věci, které bychom raději neviděli, uši také slyší mnoho toho, co se nám příčí a častěji než příjemný dotek vnímáme, že nás něco tlačí a místo vůní cítíme zápachy. Přesto bychom své smysly nikdy dobrovolně neodhodili. Empatie je jedním ze smyslů navíc, očima jiných lidí objevujeme náš svět z jiné perspektivy a bohatství světů jiných lidí se stává přístupné i pro nás.
Docela zajímavé je, že vzájemnou empatii můžeme pociťovat třeba se psy. Pokud se na to soustředíme, nahlédneme trochu dále za hranici rozumu a slov. Uvědomíme si, kolik toho, co bereme jako lidský výdobytek, mají i zvířata. Rovněž si uvědomíte, jakou zvláštní roli v provázanosti duší hraje třeba fyzický kontakt. Tak rozumím empatii já, a přes všechno to, čím mi komplikuje život, to beru za velkou výsadu a dar, kterou jsem od osudu dostal.