PŮDNÍ TYPY
Půda – hlína má vždy složení podle toho,
na jaké hornině se vyvíjí:
V době ledové (starší čtvrtohory)
vítr nafoukával na některých místech
velké množství hlíny (místy až ...???... metrů).
Na těchto navátých hlínách – spraších
postupně vznikala nejúrodnější půda = ČERNOZEM.
Zoraná a vlhká má leskle černou barvu,
je to nejkvalitnější zemědělská půda.
U nás je např. v Polabí
(v rovinatém okolí Poděbrad se pěstuje mnoho zeleniny)
či na Moravě (Horno a Dolnomoravský úval).
Při teplejším a mírnějším klimatu (podnebí)
vzniká např. na zvětralých rulách nebo v lesích
podzolová půda = HNĚDOZEM.
(Nevzniká na pískovcích a vápencích!)
Nemá tolik humusu, jako černozem,
ale je také úrodná, v Čechách je ji hodně.
Pěstuje se na ní hlavně obilí, kukuřice, slunečnice a řepka.
ČERVENÁ ZEM je díky příměsi železa v hornině
(slepence, pískovce, jílovce, prachovce),
na které se vytváří.
Najdeme ji v podkrkonoší, ale i na Rakovnicku a Žatecku.
Pěstuje se na ní chmel a obilí, je úrodná jako hnědozem.
PÍSČITÉ PŮDY vznikají v nivách (rovinách kolem) řek, na říčních pískách.
Jsou lehké a vzdušné, ale suché, musí se zavlažovat
(štěrbinkami voda rychle proteče).
Jsou vhodné pro pěstování zeleniny a brambor.
NIVNÍ PŮDY jsou naplaveniny říčních toků v nivách řek.
Podle hrubosti složení naplavenin jsou
písčité, jílovité nebo prachovité.
Mají hodně humusu,
ale zároveň vysokou hladinu podzemní vody,
proto se nedají obdělávat mechanizací.
Většinou se využívají jako louky –
seká a suší se seno.
SLÍNOVATKA vzniká na jílech
(na horninách, které zvětrávají na jíl:
třetihorní jílovce, prachovce, jílovité břidlice).
Má hodně humusu (až černou barvu!),
ale je těžká = jílovitá, mazlavá, nepropustná.
Najdeme ji na sever od Polabí –
Česká křídová tabule, Kolínsko.
Slínovatka je vhodná k pěstování cukrové i krmné řepy.
VÁPNITÉ PŮDY vznikají na zvětrávajících vápencích.
Vápencové horniny dobře udržují sluneční teplo,
vápnité půdy jsou obohacené uhličitanem vápenatým,
což obojí je velmi výhodné pro pěstování vinné révy.
Najdeme je ve svazích
na jižní Moravě, v Rakousku, Francii,
ale i v Praze – Tróji.
Jinde na vápencích vznikají
při spíše horkém, ale suchém podnebí
a za určitých chemických přeměn
zvláštní zrzavé až červenohnědé půdy
TERRA ROSSA.
Na Slovensku jsou vysoké často jen pár centimetrů,
v kopcích, nevýživné, bez zemědělského využití.
Rostou tam jen křoviny a tráva,
častá je pastva ovcí a koz.
V lese se nachází výživná kyselá
hnědá LESNÍ PŮDA
= surový lesní humus.
Přidává se (nebo kyselá rašelina)
do zahradních záhonů s kyselomilnými rostlinami:
azalky, rododendróny, smrčky, kanadské borůvky...
V horských oblastech jsou časté KAMENITÉ PŮDY,
do kterých se stále uvolňují kusy zvětrávající horniny.
Nejsou příliš úrodné, ale umožňují pěstování brambor.
Často se využívají jako pastviny – louky.
Vysoko v horách se někdy vytvářejí zvláštním způsobem zvětrávání nízké a nevýživné HORSKÉ PŮDY,
na kterých rostou jen trsy – bochánky trávy.
