Římani byli tolerantní k cizím vírám. Božstva národů dobytých zemí zařadili do svého pantheonu a císaři se k nim modlili a obětovávali jim stejně jako římským bohům.
V nábožensky tolerantním Římě se jedna jediná sekta ukázala jako nesmiřitelně netolerantní k jiným vyznáním - šlo o sektu křesťanských imigrantů a jimi získaných římských stoupenců. Křesťani věčně provokovali, soustavně rušili při římských náboženských obřadech a vysmívali se jim. Rovněž pokřikovali při divadelních hrách a snažili se je překřičet jako "bezbožné". Mezi římským lidem proto stále vzrůstal odpor proti této sektě. Císař Nero, rozumný a rozvážný státník, se snažil s křesťany vyjednávat, ale marně - ti si domluvu představovali výlučně tak, že všechno bude podle nich. Když u římského lidu pohár trpělivosti přetekl, vyslali deputaci k Nerovi s požadavkem, ať proti křesťanům rázně zakročí. Nero se nakonec nechal Římany přesvědčit, že jiné východisko není, začal křesťany pronásledovat a na přání lidu jimi krmit lvy.
Nero byl skutečně moudrý státník, lži a pomluvy si o něm vymysleli až mnohem později křesťanští letopisci, kteří také zničili téměř všechny doklady, jež o Nerovi mluvily příznivě. Ani Řím samozřejmě nedal zapálit on, dopustili se toho spekulanti s pozemky.
