Československo ve 20. letech - text
Mohl by mi někdo prosím, zkontrolovat text, který jsem opravila, předem děkuji.
Problémy se zásobováním vedly v prvních měsících po vzniku Československé republiky k
sociálním nepokojům. Na hladové bouře reagoval Národní výbor sociálním zákonodárstvím,
např. zavedením osmihodinové pracovní doby. Měnovou reformu, jejímž výsledkem bylo i
zavedení československé koruny v roce 1919, prosadil ministr financí Karel Kramář (Alois
Rašín).
Zásadní význam pro československé hospodářství i společnost měla pozemková reforma,
kdy stát zabral pozemky větší než 150 hektarů zemědělské půdy, které pak přerozdělil.
Statky, které nebyly rozparcelovány, neboť tvořily funkční celky, se označovaly jako zbylé
(zbytkové) statky. Nejvyšším zákonodárným orgánem se podle prozatímní
ústavy přijaté v listopadu 1918 stalo Národní (Revoluční národní) shromáždění. Prvním
ministerským předsedou byl jmenován Msgr. Jan Šrámek (Karel Kramář).
Nejsilnější politickou stranou na Slovensku byla v meziválečném období slovenská
ľudová strana. V roce 1920 došlo k rozkolu v největší vládní straně – Československé
straně socialistické (Československé straně sociálně demokratické), z ní odštěpené
levicové křídlo založilo o rok později komunistickou stranu.
První československé volby, jimiž byly volby do obecních zastupitelstev, vyhrály v roce 1920
(1919) socialistické strany, naopak propadla národní demokracie. Po těchto volbách podala
vláda demisi a následně vznikl úřednický kabinet, který nahradil vlády sestavované
politickými stranami v budoucnu ještě několikrát.
Ústava přijatá v roce 1920 zaručovala občanům rovnost před zákonem a volební období
prezidenta stanovovala na sedm let. Armáda byla založena na systému domobrany, jejím
vrchním velitelem byl právě prezident republiky.
Klíčovou postavou domácí politiky 20. let se stal Antonín Švehla, předseda agrární strany.
Po volbách v roce 1924 (1922) byla vytvořena další vláda všenárodní koalice, ta ale neuspěla
a byla vystřídána úřednickou vládou. Nakonec se Antonín Švehla dohodl se slovenskými
stranami, které poprvé vstoupily do vlády (vznikla tzv. panská koalice). Zvláštní postavení
měla v politickém systému Československa skupina “Hradu”, v níž byli zastoupeni příznivci
prezidenta Masaryka - šlo hlavně o členy levicových stran. V roce 1924 (1921) bylo zrušeno
vázané hospodářství, československý průmysl však měl problémy s vývozem kvůli silné
koruně, kterou prosadil ministr financí Alois Rašín. Přesto bylo v první polovině 20. let
dosaženo hospodářské konjunktury. V zahraniční politice našlo Československo významného
spojence ve Francii. V jihovýchodní Evropě se jeho spojenci stalo Rumunsko a Království
Srbů, Chorvatů a Slovinců - tento svazek získal označení Mladá (Malá) dohoda.
Problémy se zásobováním vedly v prvních měsících po vzniku Československé republiky k
sociálním nepokojům. Na hladové bouře reagoval Národní výbor sociálním zákonodárstvím,
např. zavedením osmihodinové pracovní doby. Měnovou reformu, jejímž výsledkem bylo i
zavedení československé koruny v roce 1919, prosadil ministr financí Karel Kramář (Alois
Rašín).
Zásadní význam pro československé hospodářství i společnost měla pozemková reforma,
kdy stát zabral pozemky větší než 150 hektarů zemědělské půdy, které pak přerozdělil.
Statky, které nebyly rozparcelovány, neboť tvořily funkční celky, se označovaly jako zbylé
(zbytkové) statky. Nejvyšším zákonodárným orgánem se podle prozatímní
ústavy přijaté v listopadu 1918 stalo Národní (Revoluční národní) shromáždění. Prvním
ministerským předsedou byl jmenován Msgr. Jan Šrámek (Karel Kramář).
Nejsilnější politickou stranou na Slovensku byla v meziválečném období slovenská
ľudová strana. V roce 1920 došlo k rozkolu v největší vládní straně – Československé
straně socialistické (Československé straně sociálně demokratické), z ní odštěpené
levicové křídlo založilo o rok později komunistickou stranu.
První československé volby, jimiž byly volby do obecních zastupitelstev, vyhrály v roce 1920
(1919) socialistické strany, naopak propadla národní demokracie. Po těchto volbách podala
vláda demisi a následně vznikl úřednický kabinet, který nahradil vlády sestavované
politickými stranami v budoucnu ještě několikrát.
Ústava přijatá v roce 1920 zaručovala občanům rovnost před zákonem a volební období
prezidenta stanovovala na sedm let. Armáda byla založena na systému domobrany, jejím
vrchním velitelem byl právě prezident republiky.
Klíčovou postavou domácí politiky 20. let se stal Antonín Švehla, předseda agrární strany.
Po volbách v roce 1924 (1922) byla vytvořena další vláda všenárodní koalice, ta ale neuspěla
a byla vystřídána úřednickou vládou. Nakonec se Antonín Švehla dohodl se slovenskými
stranami, které poprvé vstoupily do vlády (vznikla tzv. panská koalice). Zvláštní postavení
měla v politickém systému Československa skupina “Hradu”, v níž byli zastoupeni příznivci
prezidenta Masaryka - šlo hlavně o členy levicových stran. V roce 1924 (1921) bylo zrušeno
vázané hospodářství, československý průmysl však měl problémy s vývozem kvůli silné
koruně, kterou prosadil ministr financí Alois Rašín. Přesto bylo v první polovině 20. let
dosaženo hospodářské konjunktury. V zahraniční politice našlo Československo významného
spojence ve Francii. V jihovýchodní Evropě se jeho spojenci stalo Rumunsko a Království
Srbů, Chorvatů a Slovinců - tento svazek získal označení Mladá (Malá) dohoda.
Odpovědi
Diskuze
Jako ukázku úplně odlišného hodnocení ČSR, než máte v posledních větách, si přečtěte třeba https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=54681. Nemusíte se s ním hned ztotožňovat, to jen abychom si ujasnili, kolik tváří může mít historie. Historie může být třeba i ve svém pohledu pravdivá, ale nikdy nemůže vyjádřit celou pravdu. To je její největší půvab i prokletí.
Jiná otázka je, zda jsme na úplnější obraz vnitřně připraveni, protože nám vždy loupe pryč pozlátko slavné historie. Ale je to zároveň jediná rozumná obrana proti neustálému přepisování historie, spočívající mimo jiné v nucení, abychom se všichni káli za vyfabrikované zločiny, za svůj národ, pohlaví nebo barvu kůže. Pokud víte o historii víc než oni, nikdy vás ideologičtí přepisovači historie nedostanou. Budete si umět udělat vlastní obrázek. Určitě zdaleka ne dokonalý, ale mnohem plastičtější než nabízeli a nabízejí různí ideologičtí džihádisté. A mnohem zajímavější a poučnější.