Utajovaná nevěra, váš názor

Zajímalo by mne, jak se díváte na utajovanou nevěru. Tentokrát nemám na mysli vztah manželský, ale milenecký. Mám přítele již několik let, ale v posledním roce jsem si jistá, že ač mi vypráví stále o tom jak mne miluje, tak to není pravda, a že je zainteresován někde jinde a nebo, což by bylo ještě horší, udržuje vztahů víc. Pochopitelně, že se to velmi těžko dokazuje, zvláště pokud žije od vás dosti daleko. I když mám řadu idícií, které mne k tomuto přesvědčení vedou, za rukáv jej chytit nemohu. Jakmile začnu na toto téma hovořit, partner se odmítá se mnou o tom bavit s tím, že jsem si vše vykonstruovala ve své hlavě.
Vím, že pan Plzák radil zatloukat, zatloukat, zatloukat. Já bych to i pochopila, kdyby šlo o manželství, společné majetky, děti ... , ale u nás nic takového není. Naopak si myslím, že to, že mne udržuje v takové jakési slepé víře je velice nesolidní, protože podváděný partner je svým způsobem omezován v tom , aby mohl jednak vědět na čem je a ne jen doma čekat až bude" na něj čas" , ale také svobodně se začít rozhodovat o řadě věcí. Tím nemyslím, že by hned měl začít hledat nového partnera, ale přece jen člověk se jinak chová když má vztah / nebo je o tom neustále ujišťován / a jinak pokud ve vztahu není.
A hlavně si myslím, že to, že partner - milenec tají svou nevěru je vůči tomu druhému velice nesolidní a svým způsobem zbabělé. Vyprávění o tom, že nechtěl jsem ti ublížit je podle mne naprosto sobecké, spíše mi to přijde, že si nechce zavřít vrátka. A navíc nepodvádí jen jednu, ale obě partnerky.
Jsem docela bezradná, jak říkám, je výmluvný, na všechno si najde zdůvodnění a když na to téma, že o některých tvrzeních dost pochybuji začnu já, prostě přestává komunikovat.
Na jednu stranu je mi to hrozně moc líto, že po mnoha letech mám přijít o člověka, který pro mne hodně, opravdu hodně znamenal, ale na druhé straně bych docela ráda věděla na čem jsem , protože v nejistotě se žije hodně těžko.
Děkuji za vaše rady a postřehy.