Souhlasíte s euthanasií ?
Pokud ano nebo ne, napište proč?
K tomu se nabízí i podotázka:
Souhlasíte nebo nesouhlasíte s trestem smrti a proč?
K tomu se nabízí i podotázka:
Souhlasíte nebo nesouhlasíte s trestem smrti a proč?
Odpovědi
Diskuze
Jak bude chvilka se sem za Tebou vrátím a zkusím odpovědět. Utíkám do světa.
S trestem smrti nesouhlasím. Odpykat si doživotí se svědomím je mnohem těžší.
S euthanasií souhlasím - jakmile člověk vidí někoho těžce umírat, tak ví proč. (Např. můj dědeček na rakovinu.)
Ovšem neumím si představit jak člověk, který je nemocný a který by nebyl plně při smyslech, může o sobě rozhodovat. To by museli jiní. A to je právě ten problém.
A trest smrti? Když si představím že by někdo ublížil někomu koho mám ráda, tak pro trest smrti jsem.
V zásadě je mi jasné, že někdo s doživotím to také nemá jednoduché, ale ti sadističtí vrazi moc svědomí nemají.
Když by vražda byla ještě brutální, nebyla bych ani proti brutální popravě.
Teď jsem dočetle knížku "Zodiac" o sadistickém masovém vrahovi, psanou podle skutečné události. Nikdy nebyl chycen. Podle psychologických rozborů tito lidé svědomí opravdu nemají, byly v té knížce popsány všechny postupy policie, jak došlo k vraždám.....Možná mne to nyní těžce ovlivnilo a více utvrdilo, ale jsem pro trest smrti.
Jenže ono to může být i výchovou (nemyslím gaye, tam to je dané od narození). Přísní, nevyzpytatelní rodiče, apod.
Jenže jaká je norma chování viz různé země? Jinde by takové chování u nás bylo na zavření. Např.:
Kanibalismus.
Mnohoženství.
Obřízka (ženská).
Vendeta.
Mít ženu pod 15 let.
Rituální poprava.
Šaria (ukamenování nevěrné ženy).
Rituální sebevražda (navádění).
Tresty - useknutí ruky při krádeži.
Znásilňování sester provinivších se jejich bratrů.
Už mne zatím nic nenapadá, jistě víš co jsem myslela.
Někdo viní i televizi, ale tomu moc nevěřím, to ovlivní jenom debila a povrchního člověka (viz mladé dívky hledající seriálově dokonalého a bohatého muže).
Nikdy neříkej nikdy se říká, nevím jak bych zareagovala na nevyléčitelnou bolestivou nemoc.
A sebevrazi? Mnoho sebevrahů žilo celý život v představě, že jim se to stát nikdy nemůže. A nepřinutily je k tomu nakonec vnější okolnosti, těm by třeba dokázali čelit, ale jejich mozek sám přehodil výhybku... Dokud ale je člověk schopen úsudku, dokud má jeho duše ještě sílu, měl by bojovat zuby nehty. Uvědomovat si pořád, co naloží takovým činem na záda lidem, kteří ho měli rádi, že svou bolest přenese na děti, rodiče, partnera... Pokusit se přijmout svůj osud, i když vypadá beznadějně. Nebát se požádat blízké lidi nebo psychologa o pomoc. A věřit, že bude lépe.
Jeho upálení mi připadá jako zbytečná smrt, mám problém cítit obdiv za jeho odvahu (určitě ji asi měl). Neumím si představit, že bych toto kdy dokázala udělat. A ještě k tomu je smrt upálením strašně bolestivá.
Pro podobné oběti mám sám pochopení, ale když vím, jak vše dopadlo, není mi vůbec dobře po těle. Nejen, že jeho oběť nedosáhla cíle, ale ohánějí se jí politici a jiní lidé, kteří by sami nebyli ochotni obětovat ani stokorunu ze svého platu. A co je úplně nejhorší, myslím, že Palachův kult inspiroval mnoho dalších zoufalých lidí, aby sešli ze světa podobným způsobem.
To jsi ale ty, Jane Palachu, tehdy nemohl tušit, vím, že tvé úmysly byly čisté a nesobecké, odpočívej prosím v pokoji. A marná tvá oběť nebyla, všichni jí kousek v sobě neseme i s hrdostí, že jsme se tehdy nepoddali úplně bez boje.
Promiň 2183, vím, že je to trochu zmatené, ale nedokáži své pocity lépe vyjádřit.
Vím, že nemohl tušit že vlastně jeho oběť byla marná, ale nemohl tušit, že vlastně svým způsobem nebyla.
Dodnes všichni víme kdo to byl a proč udělal co udělal, vnímáme ho (jak píšeš) jako čestného člověka, uctíváme jeho památku. Cítíme obdiv, že se aspoň tímto způsobem dokázal postavit veřejně za svůj názor.