To be continue........
Volný námět, osoby, místo......
limit: zvořilost a vyhýbat se vyňatým slovům, příspěvek mezi 10ti a 15ti řádky.........
limit: zvořilost a vyhýbat se vyňatým slovům, příspěvek mezi 10ti a 15ti řádky.........
Odpovědi
Diskuze
Seděl jsem na kameni, kterého se před nedávnem dotýkaly sluneční paprsky a vzpomínal jsem.
Je to pět let, co jsme přesně tady seděli dva. A měli jsme pocit, že to tak bude navždycky. A tenkrát stačilo čtrnáct dní a svět byl najednou jinačí.
Ale je tu krásně. I když mi zbyly už jen vzpomínky.
Vstal jsem a dal jsem se cestou k přístavišti. Bylo poměrně pusto, většina místních už seděla doma a turisté zas ochutnávali dary Istrie v místních trattoriích. Písek chrupal pod nohami a kýčovitá ozdoba Jadranu, cikády, řvaly jako pominuté.
Po levé straně cesty za huňatou pinií vykouklo světlo ohlašující rybářskou hospůdku. Něco k zakousnutí by nebylo marné.......
Přeneste se do 18. století na bitevní pole. Není to pole, je to obrovská louka. Na dálku několika kilometrů je velmi dobře poznat, že na váš směr pochoduje obrovský čtverec napoleonských vojáků oděných v uniformách nápadných barev.
Jsou přesně serazeni a blízko u sebe- přesně vyrovnané řady. Všichni se pohybují naprosto stejně. Bum! nedaleko od formace bouchne děfostřelecká koule- oni pochodují dál, jako by se nechumelilo.Bum! Další dělostřelecká koule se trefí do formace a zabije spoustu pochodujících vojáků.
Vojáci se sešikují, takže jsou opět ve čtverci. Bum! Další koule zasáhne střed čtvernce. Vojáci, kteří nebyli zasaženi nejeví sebemenčí známky o tom, že ví, co se stalo kolegům- pochodují dál.
Proti již pětinovém čtverečku vyrazí nepřátelská kavalerie. "Stát!" zavelí velitel (tedy pokud je ještě naživu), útvar se zastaví. Nepřítel se přibližuje. "Střelecké pozice!"- družstvo poslechne, seřadí se ve třech řadách a uchopí muškety (jednoranné pušky nabíjené ústím hlavně). První řada leží, druhá klečí a třetí stojí. Nepřítel se stále přibližuje.
"Nabít!" zní opět velitelův hlas, vojáci vyndají z váčku náboj, strčí ho do hlavně. Vyháknou z opasku tyčku a začnou náboj "žďuchat" hlouběji do hlavně. Nepřítel je stále blíže. "Zamířit!", vojáci zamíří do prostoru před nimi. "Pal!"- všichni naráz vystřelí. Třetina jízdy je zničena, ale zbytek se stále přibližuje. "Nabít!"- formace načne znovu nabíjet. Nepřítel je už skoro u nich. "Zamířit!". Jezdectvo dostihne pěchotu a tím to končí. Doufám, že nemusím říkat jak.
POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!!
Dveře hospůdky někdo hlučně rozrazil a ven se vyhrnula hlučná skupinka rozchechtaných lidiček.Byli to vlastně dva páry.Trochu to s pitím asi přehnali.Podpírali se navzájem a každé zavrávorání některého z nich vyvolalo u ostatních výbuch smíchu.Chtěl jsem se jim vyhnout,ale nebylo kam.Dráždilo mne jejich veselí a jako bych se styděl za svoji samotu.Samotu,kterou jsem tady přijel vyhledat,ponořit se do ní,ráchat se v ní a rejpat se v bolestných vzpomínkách.
Náhle jsem za zády ucítil trhavý pohyb a uslyšel rychlé krůčky. Ale ne, má taška! Ani minutu jsem nezaváhal a vyběhl, pevně rozhodnut, získat ji zpátky.
A už jsem držel v obětí nahá opálená lýtka a zlodějka se kácí k zemi, moje taška jí vypadla z rukou a odlétla pod strom na kraji cesty. Druhý skok a mám zase v rukou to co mi patří. Ohlédl jsem se na ležící postavu........
Jen doširoka otevřený pohled mi byl odpovědí.......
"V Chorvatsku se přece nekrade, tady nejsme v Itálii...."
Pořád jsem měl pocit, že kdybych pustil její ruku, že bude v mžiku pryč......
Vrhl jse na ni vyčítavý pohled a z očí ze ji začaly drát velké želví slzy. ,,Vzlik´´
Už jsem necítil odpor, začala mi věřit, já ji odpusil a chtěl ji pomoci. Opravdu mi důvěřovala, alespoň jsem si to myslel. povolil jsem sevření ruky...
"A to není kde se před nimi schovat? A kdo to vlastně je, ten koho se bojíš?" Sedla si na kraj cesty s nohama složenýma pod sebe. Nepřítomný pohled upírala kamsi k obzoru........
"Zkus to".
Její oči se vpily do mých,pootevřela ústa a vzdechla.
"Máš jinou možnost. Odejít a nechat si zase nabít, ale proč? Copak tě najdou všude na světě?"
Rozhlédla se kolem sebe.
"Možná se někde na mne někdo z nich teď dívá.......víš co to je mafie?"
"Nemáš páru o mém životě staříku.Žiješ si svů líný blahobytný život a nic nevíš... nic nevíš...nic nevííííš!"
"Netvrdil jsem, že se ve tvém životě orientuju, proto jsem tě žádal o vysvětlení" povídám hlasem o tercii nižším....."Víš co? tady vedle je hospůdka, mám hlad jako vlk. Mohu tě pozvat...?"
Její vzdor pomalu vyprchával. Pomalu kývla hlavou a začala vstávat...
"Mám tu auto, ale až u hotelu Panorama, copak máš v úmyslu?"
Dívka mě stáhla pod překlopený rybářský člun a zakryla nás sušícími se rybářskými sítěmi. Bylo tam málo místa a děsný puch rybiny. Přitiskla se ke mně, že jsem slyšel, jak jí rychle buší srdce.....
podivnost celé situace si uvědomuju,jak je to už dávno,co jsem...
"Víš co, ty můžeš vylést, tebe neznají. Běž pro auto a já tu počkám..."
Moc mi to nesedělo, ale asi to byla jediná rozumná věc v téhle situaci.
"Mám se vůbec vrátit...." pomyslil jsem si. "Co když už tam ta holka nebude.......a jsem já nějaký spasitel?"
Kolem se všichni smějí a zírají na mne.Přede mnou na stole je rozlitá ostrá omáčka a cítím ji v očích a na celém obličeji.Pomalu se vzpamatovávám a uvědomuji si,že jsem to dnes opět a zas přehnal s jídlem,ale hlavně s pitím.A pak jsem usnul.Jak mi klesla hlava,tak jsem si ji pěkně vyválel ve zbytcích od večeře.Ale ten sen!.....fuj
!
Takže to byl všechno jen sen?
Bože,už je zase neděle.Čas zběsile letí.Ještě ten medovník mladým.Proč jsem ho slibovala,teď mám co dělat,abych to stíhala.Zadumaně mísím těsto a už dopředu se těším na své dílo,až bude hotovo.Vlastně se těším na nadšení v očích těch mých dospělých mláďat,až si přijdou pro svou lahůdku a já ji budu balit domů.Kolik už těch lahůdek bylo.Bábovky,rolády,Hraběnčiny řezy,Gandalfovy řezy,bůčková kapsa,kuřecí roláda,kyselica s uzeným.A teď je období medovníkové.Přendávám si rozválená kolečka těsta na pečící papíry a rozpaluju troubu.Čeká mne fofr s pečením,kolečko za kolečkem.Doufám,že mi do toho nezazvoní nějaká návštěva.Při té myšlence se mi orosí čelo a nervózně kouknu na hodiny.
Ale brášku bych ráda viděla.Ten by si sedl tady ke mně do kuchyně a sledoval by zaujatě moji činnost.Tak to kdysi dělal,jako malý chlapec u naší maminky.Uvařila bych mu kafíčko do jeho oblíbeného nosatého hrníčku a nalila mu kalíšek slivovičky.
Zavolám mu sama.
Zatímco vyťukávám ulepenýma rukama jeho číslo,zdá se,že i on měl stejný nápad.
"Moment,hned to bude",odhazuji upatlanou zástěrku a spěchám ke dveřím.
"Ahoj Anežko, neruším...?" Usmívá se na mne ........už se mi po něm strašně stýskalo......
"Ty pečeš? A co to bude až to bude?"
Čtverácky jsem na něj mrkla:"a co by řekl náš velký bratr na velký vepřový řízek s česnekem?"
"Nech toho!Víš,že to nesnáším."Vzala jsem mu misku s krémem a přisunula talíř s voňavým řízkem.Vděčně se na mne usmál a s chutí se do něj pustil.Zbožňoval řízky jen tak samotné,bez ničeho.
"Nechceš k tomu zeleninu"
"Ne,dík"...že se vůbec ptám.
Čert nám byl dlužen tu bráchovu "Galateu". Od té doby co se rozešli to nemůže a nemůže rozdýchat. A říkala jsem mu....takový věkový rozdíl je přece nesmysl. Ale on tenkrát jen zářil.... a vypadal o patnáct let mladší. A teď? Teď vypadá zase o patnáct let starší. Za všecko se platí.........
Znovu se dívám do jeho ustarané tváře a čekám, co mi odpoví...
Nasupila jsem se,ale zároveň jsem si v duchu musela přiznat,že bych byla schopna mnohem horších věcí,aby na tu vlasatou potvoru zapomněl a přestal ji hledat.Jak si dokázala mého brášku otočit kolem prstu.
A víš, nebo aspoň tušíš, kdo to mohl psát? Někdo, kdo ti chtěl pomoci a navést tě na cestu kde ji hledat nebo někdo, kdo se ti spíše chtěl vysmát,.. tak to vidíš, žije i bez tebe někdo, kdo ti chtěl tím, že to budeš vědět ublížit?"
"To kdybych tušil, ale já myslím,...hlas se mu zlomil a viděla jsem v jeho očích tolik smutku, .... víš, já myslím, že to musel být někdo, kdo mi chtěl hlavně hodně ublížit, kdo mne chtěl ponížit, někdo, kdo z toho mého smutku má škodolibou radost"... a víc jsem z něho nedostala.
?
Doufám,že už konečně obrátí list.
"Jasně, bráško,předlož své přání,jsem jedno velké ucho ".
"Můžu u tebe dnes přespat?"
"Poslouchej brácho, teď mne tak napadá a ten anonym, ... nemohl by nás ten dopis trochu navést na správnou cestu k hledání? Co třeba rukopis, styl psaní, známka na obálce, myslím jako odkud přišel ... to všechno a ještě i jiné věci by nám přece mohly dát nějakou informaci o onom tajemném pisateli. Psala to podle tebe ženská nebo chlap. Bylo to spisovné, ... nebo tam bylo nějké speciální slovo, výraz,... víš nějaké, co ho každý nepoužívá? A co tam bylo? Nebyla tam nějaká narážka, signál,...no prostě něco o čem věděl jen úzký okruh lidí. Ale jak dalece lidi věděli o tom vašem vztahu. Tys ho tak trochu tajil, ale ono to stejně vyšlo najevo, co? Před lidma nic neutajíš. A proč jsi vlastně tehdy moc nechtěl aby se o tom vědělo... teda o tom, že spolu jako chodíte...? Neřekl jsi to někomu jak to vlastně všechno abylo a on teď toho chce zneužít, nebo tě chce nějak vydírat, že by chtěl nějakou protislužbu nebo peníze... co já vím...., no vím , ale radši zatím nahlas nic nevyslovím, musím z bráchy něco vytáhnout, připadá n¨mi, že ví víc než říká... a chce tu spát, proč? No nic.
Nemáš ten dopis tady?"
Přemýšlím, co s tím dopisem, proč mi ho nechce ukázat, proč mlčí o tom vztahu s tou fiflenou, co mi ho odlákala, vždycky jsme byli my dva spolu, nerozlučná dvojice, a pak přišla ta ... no nemohu jí ani přijít na jméno... a bylo po našem upřímném sourozeneckém vztahu. To, co dříve řešíval se mnou , najednou mne nepotřeboval... a pořád jemn Maruška, Majka, moje holka zlatá... a na můj poslední svátek pomalu si ani nevzpomenul... no, ještě že je pryč... tak jsem byla ráda... a najednou je tu znova... jak dlouho mi ještě ta ženská bude křížit cestu? Dva roky klidu a ....
Leda bych řekla ..... dopis píše o Marušce, ničeho se nedobereš, pokud nezačneš od Marušky .....běž za ní, kdoví kde teď je, běž a buďte spolu šťastní....... Ale Vašek najednou vstává, :
"Nezlob se Anežko, asi přece jen půjdu domů.... guláš neohřívej. Nevím co mě to napadlo.....nikdy jsi Marušku nerozchodila před dvěma lety, nerozchodíš ji ani teď. Musím to zvládnout sám, jsi hodná holka a mám tě rád, ale nemůžu čekat, že předkročíš svůj stín. Upnula ses na mě, když jsi přišla o Laďu . .... to tak nejde. Děkuju ti, si hodná robka, ale s tímhle jsem tě neměl trápit......"
Vstal, dal mi pusu na čelo a zaklaply za ním dveře.
ČASTO NEVÍŠ CO SE DĚJE,
ERGO NASLOUCHEJ.
KDE NÁŠ
ASI TU SVOU
MARUŠKU?
TAM KDESI V BERLÍNĚ
EURY ZASYPANOU!!!!!
STALA SE
MILENKOU BANKOVNÍHO BOSSE
UŽ NENÍ TVOJE.
TO BY SES MUSEL HODNĚ SNAŽIT.....
NESEĎ A UTÍKEJ
I KDYŽ JE TO DALEKO
MÁŠ JI NA DOSAH.......
MÁŠ STRACH? UŽ JI NEMÁŠ RÁD?
Tak se dopisy nepíšou, je tu něco neobvyklého, ale copak to je?
"Kolik máme hodin.....půl deváté, to zase ještě není tak pozdě....."
Nastartoval motor a chystela se vyrazit....."Ale kam? Že by byla ještě v tom bytě na ul.28 října, co jsem jí ho zařizoval před dvanácti lety? Zkusit se to musí....... V Porubě u toho svýho Pepy už není, to by mi nepsala....."
Ostře na plyn, doleva na Sokolskou a motor zazpíval ....Vašek se cítil jako ve snu. Na světlech křižovatky s Mariánskohorskou byla zelená, pak ten oblouček Prokešova náměstí, na křižovatce s Českobratrskou zase zelená.....
"Osud mi přeje, " vrčel spokojeně Vašek, "jen abych tam zaparkoval..."
A už je tu křižovatka s ulicí 28.října.
"Neuvěřitelné, na Biskupské je místo pro jedno auto....."
Vašek vystoupil, zamknul auto a hodil pohledem na podkrovní okna domu č.12. Svítilo se tam. Srdce se mu rozbušilo. Pár rychlých kroků přes ulici a stojí u dveří.
"Marie Vránová.....ještě tu má cedulku"...... Vašek vytáhl z kapsy klíč, který už přes dva roky nepoužil, čtyři známé schody k výtahu a už stojí před tmavohnědými dveřmi se zlatou jmenovkou.
Zvoní. Dveře se pomalu otevírají.
"Vašíčku......"
"Maruško......"
A teď už by snad mohli zůstat sami.......ne?
Já asi ano.
jinak Gandalfe seš dost dobrej a dost chytrej, ale nezdá se ti, že chceš mít pravdu vždycky a za každou cenu a mě to připadá že se mezi nás mladý pleteš i násilně ...
říkáš, že tu nejsi kult, tak proč se tě tu všichni ptaj, proč se obracej jen na tebe, copak tu není nikdo další a taky chytrej? mě osobně by to moc příjemný nebylo kdyby mě takto porád prosazovali na úkor druhejch ale tobě to asi dělá dobře co? Můžeš se klidně i bránit!
hej samíku dáme se dohromady , mám poprosit admina o kousek tý Ontoly co bude jen pro nás?
voni tu přece nemůžou takhle velet... je to veřejnej web nemůžou si tu poroučet... kultík to teda je a nemalej... i když voni jsou i dost chytrý, ale nemaj mládí a to je zase naše devíza, ...
co navrhuješ?
Vy jste klasickej priklad toho, ze kdyz je nekdo uspesne, tak se vzdycky najdou naky neschopny jouzove, ktery kdyz uz sami nemuzou bejt uspesny, tak se aspon snazeji ty uspesny, pomluvit, napadnout, zpochybnit. Bleeeeeeeeeeeeeee.
jo, jo, strašně se vzájemně chválej, tak se můžem chválit taky to je jasný a taky každýho hned napomínaj a vopravujou
K vyhledavani:
1. Spoustu veci zodpovida Gandalf bez vyhledavani
2. Pokud vy "mladosi" umite hledat lip, nez "oni", tak proc tu vsichni zadaji "Gandalfe, pomoz!" a neobjevyje se tu: "Hej, mladosi, jak to je?" Kultem osobnosti to asi nebude.
3. Nejde o to jen neco zdat do Senzamu nebo Google. Musis taky vedet, co tam dat a pak to, co se ti najde nejak zpracovat. Nekdy to je trivialni, polozeni dotazu je jasne a odpoved ztaci zkopirovat. Nekdy ale ne a pak prave potrebujes siroky rozhled a schopnost nakladat s fakty. A v tom Gandalf a ostatni zasluhujou obdiv.
4. Ze se mozna chvaleji vic, nez je zdravo s tim 5% souhlasim, ale je mi to fuk, nemam potrebu je nabadat, aby se to zmenilo, to je jeich vec. Klidne se chvalte taky, bude-li mit ovsem za co. Ze nekdy neko zpeskujou vic, nez je zadouci, tak s tim souhlasim z 6%. Ale pokud vas to stve, tak jim vytknete prave tohle a netahejte do toho kult osobnosti, mladi, vyhledavani atd.
To asi nemusí nikomu vadit. Když se někomu něco podaří, pchvalu zaslouží. Ale zásadní chyba je v tom, když vidíte, že to je hlavní důvod našich aktivit. Prvotní impuls (alespoň mých) aktivit je pomoct těm, co to poctivě potřebují. A kromě toho si na posílaných otázkách zkoušet, co vlastně ještě umím. To snad není nic zavrženíhodného.
Vytýkat nám aroganci je z Vaší strany hrubost. Nelze ji opřít o žádný z našich řádků. Jestli se chytám stropu, že článek o nedostupnosti bonusovky č.3 si vyžádal houf vstupů bez jakékoli informační hodnoty, to snad není arogance.
Same, klidně odpovídëj. Odpovídej tak, aby to bylo Ontoly hodno. Aby to nebylo jen 1ab, 2acd...... ale aby se z toho mohhl někdo taky něco dozvědět. Abys mě nechytl za slovo, neříkám, že jsi takhle už odpovídal, nejsi tu dlouho abys to stihl. Ale tohle je asi to "poučování". A když ostatní zjistí, že jsi dobrej, tak se Tě budou ptát. Ale to není výsada, to je závazek. Pak prostě odpovídat musíš. Nesmíš zklamat důvěru, kterou sis svými odpověďmi vybudoval. A kult osobnosti? Nebuď k smíchu. Je to dřina ale dřina moc zajímavá a potřebná. Ty vidíš jen to, že se mě tazatelé ptají. Ale to není sláva, to je například to, že jsem je svými 5600 přísůlěvky přesvědčil, že má smysl se mě ptát. Takoví jako Ty už tu byli, neviděli tu práci a všímají se jen toho že se tu objevuje Gandalf, Gandalf, Gandalf.....
Nejde mi o chválení...jde mi o to, aby nikdo nemohl říct, byl jsem na Ontole a blbě mi poradili......tomu se říká bojovat o čest vlajky.
Administrátor Vám vlastní "komůrku" nevyrobí. Nevyrobil ji ani nám. Nejde to. Vymysleli jsme si povídku na pokračování a vidíš, co jsi nám z ní udělal. To není arogance? Hugovi děkuju. Zdá se že situaci chápe. Asi ví, o co jde. Jde o vzájemnou toleranci, laskavost a vstřícnost.
A to, jak si pro svou generaci přivlastňuješ internet, to je už hodně silné. Připomíná mi to jedno heslo ""To je můj svět, ty v něm jen žiješ..."
Same, kde jsi, zůstal jsem tu sám?