Každý z nás je jiný, ale většina z nás nosí v hlavě nějaký sen či přání, které by chtěl realizovat. Někoho láká cesta kolem světa, snem jiného je setkat se s nějakou významnou osobností. Já si jako mladá přála skočit padákem, dnes už bych do toho ale nešla. U mne s přibývajícím věkem se přání mění a stávají se jaksi skromnější. A co vy, co si přejete? Nebo se vám takový sen už splnil?
64 reakcí
to 1334:Váš příspěvek je velmi zajímavý,ale odpovědět na něj není zcela jednoduché.Jsou totiž přání a přání,stejně tak jako sny a sny.Myslím tím imaginární přání a movitá přání.Já jsem co by otec a manžel již dávno přehodnotil svá přání a již dlouho je soustředím na mou rodinu.
Kdybych měl vyjádřit to co si přeji nejvíce,zacházel bych do nemožna.Ale dobrá,nejvíce ze všeho si přeji aby moje děti / máme 2 kluky 5 a 2 /byly zdravé / máme oba chlapce astmatiky /,aby vystudovaly a měli nás rádi celý život,stejně tak jako je máme rádi my.
A můj sen?...to je zcela jiná kapitola.Zde už jde o tu movitou stránku.U mě to je vlastní domek,zahrádka se záhonky
všude spousta kvítek a taky pejska,kterého si vzhledem ke zdravotnímu stavu našich dětí nemůžeme dovolit.Zkrátka mít svůj " hrad ".
Některá období svého života bych chtěl tzv. "vrátit"..
:-) mám přání, nemožné, ale zde ho psát nemůžu :-))) Jinak se cítím v podstatě spokojeně. Kdysi jsem měla VELKÉ přání vidět moře, splněno.... Teď mám pocit že nejdůležitější je být zdravý a to ostatní je podružné.... :-) Úplně vše ostatní je méňe důležité.
Jak přibývá let, tak to přání "....a hlavně hodně zdraví" začíná mít přímo fatální význam...
"Věcí",které by chtěl člověk zažít je neskutečné kvantum a jsou vesměs pozitivní a příjemné.Ale co bychom nechtěli zažít,to už tak veselé asi nebude.Asi určitě.
"Asi určitě" říká jedna moje kamarádka. Je to velmi půvabné spojení "potvrzení" a "zpochybnění"....
An 1334: už je to tak zařízené, že přání jsou každého velkým a bohužel někdy naprosto nesplnitelným snem. Ale ruku na srdce. Udělala jste pro splnění Vašich přání opravdu vše?
An 1334: už je to tak zařízené, že přání jsou každého velkým a bohužel někdy naprosto nesplnitelným snem. Ale ruku na srdce. Udělala jste pro splnění Vašich přání opravdu vše?
to Gandalf:ty chtěl bys něco "vrátit" a já zase "vymazat".
Pokud to tak je, u tebe bylo asi něco, co bys chtěl "vrátit" "sladko" a u mne zase co bych chtěla "vymazat" "hořko". V každém případě jsou však obě naše přání nerealizovatelná, neboť v lidském životě nejde nic ani vracet, ani mazat, to bychom se museli vrátit v čase a to zatím nikdo nevymyslel. Ale tobě snad zůstaly na toto období hezké vzpomínky, ne? A to taky není marné nebo to tak není? Asi nám nezbývá nic jiného než se zaměřit na budoucno a tam se pokusit najít něco takového, co by bylo "příjemno". Já se o to pokusím a ty?
A ještě k tomu malý dodatek:
Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života/Charles Ketterling/
Pro vás všechny, kteří tu píšete o tom, že nejdůležitější je zdraví, tak s vámi plně souhlasím, ale pomineme-li nějakou strašlivou nemoc, která by nám nebo našim blízkým už nedovolovala žít, tak co říkáte na toto:
"Je neustálým zvykem přát si zdraví, ale já si myslím, že je lepší být mírně churav a šťasten, než být zcela zdráv a nešťasten" /Vladimír Vondráček/.
Co na to říkáte, není v tom kus pravdy?
Jinak co se mých současných přání a snů týká, pak aniž bych je tu chtěla vyjmenovávat vám musím říct,že jsou zcela nehmotné.
Citát Charlese Ketterlinga je moc krásný. (A ten Vladimír Vondráček, to je prof.MUDr.Vondráček z pražské psychiatrie?)
Je, lépe řečeno byl to psychiatr/1895 -1978/, ale nevím kde působil.
Byl to jeden z nejvýznamnějších psychiatrů na přelomu 1. a 2. poloviny minulého století. Stojí za to si přečíst některá jeho vystoupení na sjezdech psychiatrů.
A jakou sepsal sbírku anekdot, to je pane věc....
Autor: Anonym1334 [Nahlásit] 21.05.2007 00:28
Jinak co se mých současných přání a snů týká, pak aniž bych je tu chtěla vyjmenovávat vám musím říct,že jsou zcela nehmotné.
..........no no no?!?Tomu se mi ani nechce věřit,ale pokud je to pravda,vysekávám Vám poklonu.
Kdepak Tome, to není o poklonách, to je o tom, že s přibývajícími léty se mění hodnotový system.......
Tome, to už jsem někde četl (1334 - její přání jsou nehmotná). Nebylo to ve snech? Ale pak i já smekám, zařadil-li to někdo sem do této oblasti.
to šaňo a Gandalf:Víte já si opravdu myslím,že ať už je člověk odkudkoliv,nebo ať už dělá cokoliv má i movitá přání.Pokud Lidunka tyto přání nemá je to skvostná žena,hodna poklony.
Nejsem skvostná, jen už mám více životních zkušeností a zjistila jsem , že pro mne ta hmotná přání ztrácí na významu s přibývajícím věkem. Proto mi dovolte ještě jeden poslední citát:
Nenechte se zastrašit dlouhými slovy. Všechny skutečné věci jako je život, smrt, hlad, den, noc, i láska mají krátké názvy. Marcel Aymé
Ty, graduje to tu jen díky Tobě. A tak pamatuj!
"Každý by měl svá slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k nim můžeme vrátit".
Po 14 dnech, strávených spoluorganizováním jedné velké sportovní běžecké akce a následným odpočinkem v lůně Vysočiny se opět hlásím! K panu profesoru Vondráčkovi: před více než 30 lety jsem byl na jeho dvou přednáškách pro studenty na fakultě(jako host, samozřejmě) a bylo to něco úžasného, protože předváděl i pacienty. Kdo by se o něm chtěl dozvědět více, doporučuji jeho tři autobiografické knihy (Lékař vzpomíná, Lékař dále vzpomíná, Konec vzpomínání). Móóc pěkné čtení.
Rád Tě tu, Pavle zase vidím, chyběl jsi mi...
Tak jsem to všechno přelouskal a rád zjišťuji: a)na ontole je stále slušno, řekl bych gandalfovsky slušno
b) přibyl Tom, zapadl skvěle
c) vrátila se Lidunka a to je moc dobře. Skvělá je její druhá básnička, obracející se znovu do minulosti (to je asi ten její kdysi ohlašovaný druhý díl). Ale Liduš, ten Kettering říká svatou pravdu!
d) s novou rubrikou "anekdoty" jsme se slušně rozjeli,ale abychom nesuplovali moře podobných rubrik, potulujících se po internetu a nezačali jen přepisovat
e) nové dotazy všeho druhu jen prší a obětavost i znalosti Gandalfa snad nemají hranic. Kdybych nosil klobouk, třikrát bych hluboce smekl. Ale: jestliže ontola informuje a vlastně do jisté míry i vzdělává, neměla by se (mírně , samozřejmě) pokusit i trošku vychovávat? Ta naprostá absence sebemenšího poděkování je pro mně pořád nesmírně zarážející!Také bych neviděl nic špatného na tom, pokud se někdo dopustí pravopisné či gramatické chyby, v dobrém úmyslu ho na to (samozřejmě slušně) upozornit. Rozumný člověk se přece nemůže urazit, ale bude spíš rád. To bych si docela přál zažít, abych trošku zdůvodnil, proč to píši sem. Otevřeme však případnou diskusi na štíhlém pravém sloupci.
to Pavel:rád Tě Pavle poznávám a děkuji za Tvá slova o mém zapadnutí -potěšils mě.
Jinak ke Tvé stížnosti ohledně děkování bych chtěl jen dodat,že já na to nečekám a myslím si,že Gandalf a ostatní také ne.Odpovíme a děj se vůle boží.Když ale někdo poděkuje tak to samozřejmě moc potěší.
Anekdoty:kopírovat anekdoty?...já to dělám celou dobu :-))
To nebyla stížnost, Tome, jen jakési povzdechnutí. Byla by to jenom ta malá reakce tazatele, že si tvou odpověď přečetl a tedy i pro kohokoliv z nás potěšení, že snaha o odpověď nebyla zbytečná.
to Pavel::-))... No když myslíš.
Přátelé, jste dennodenně vystavováni pokusům zda vydržíte na ONTOLE odpovídat. Gandalf pomaličku nastoluje řád. Ostatní Vy tj. 1334 - Lidunka, Tom, Pavel, NyNy se dle příkladu Gandalfa snažíte jít v jeho stopě. Tak vydržte.
Tomu Šaňo moc nerozumím. Jednám za sebe a ne dle někoho ve "stopách", jsem stále stejná.
Gandalf jde určitě dobrým příkladem lidem kteří to potřebují. Musím Gandalfa i ty lidičky moc pochválit. Změnili se. Oni vědí koho myslím.
to šaňo báči: Myslím, že cesta slušnosti, tolerance, vzájemného respektování se, která tu vznikla díky Gandalfovi a k níž jsme se my ostatní dobrovolně připojili je správná a my, co jsme tu už hodně dlouho jsme rádi, že se tyto stránky zase stávají takovými, jakými byly v minulosti, kdy jsem tento web nazvala "Pohoda". Místo, které je ostrůvkem klidu a sounáležitosti všech zúčastněných. Jsme moc rádi, že se tak stalo a sám uvidíte, že se vám a všem dalším, v takové atmosféře bude s námi líbit a možná zjistíte, proč se třeba pro mne stala Ontola "Osudová", tedy místem z něhož nelze odejít a k němuž se musíte denně vracet. Moc bych si přála, kdyby jste tu s námi byl rád. Určitě je spousta věcí, kterými můžete náš web obohatit.
Jinak, k vaší připomínce o mých přáních bych znovu chtěla říct, že jsou nehmotná, ale ne ve smyslu snová, jsou reálné a k tomu, zda pro jejich splnění dělám opravdu všechno jen podotýkám, že se o to snažím. Jen chci říci, že naplnění takových přání, je mnohdy těžší, než realizace těch hmotných. Kdyby se mi podařilo, naplnit alespoň některé z nich udělalo by mi to velkou radost.
to Lidunka:My co jsme tu už jak píšeš hodně dlouho víme o čem je řeč.A proto čekám diskrétnost a zachování loajálnosti vůči starým " ontolákům ".Není důležité aby se novici dozvídali naše skrytá tajemství.Já je nikdy nikomu novému nepovím!
to Tom: Tome, o slušném chování vím své, nemám v úmyslu se k čemukoli vracet, ani jsem nic podobného nenaznačila. Snad mi věříš, ne?
to nevím kdo?!:Psal jsem Lidunce / an 1334 /!
to Tom:Píšu ze školy, zapoměla jse se ti přihlásit omlouvám se, na 4000 ze které psávám je výuka. Lidunka
to Lidunka : aháááá...tak to pardón.Teď přišla Blani a ihned mě informovala,žes to Ty.
Odpověď na Tvou otázku,zda Ti věřím? - zcela a bezmezně.Jedu na 10 dní do Evropy a nebudu moci psát,tak se omlouvám předem.Blani samozřejmě zůstává a prostřednictvím sms mi bude podávat info co se tu děje.Měj se fajn a pozdravuji všechny Ontoláky!/ Gandalfe doufám,že mě s návratem na Ontolu předstihneš / :-))Tom.
to Tom: schválně tu čekám na tvou odpověď , jsem ráda, že si rozumíme, oba chceme totéž, klid na Ontole.Pozdrav Blani.
Tak buď opatrný na cestách. Lidunka
to Lidunka:Pozdrav vyřízen.Kdyby něco tak,že bond je online :-))Díky za vše a pojedu opatrně.Ahoj.
Tome, ale to mohou být hezky dlouhé esemesky...
to Pavel:Nevadí...z netu jich může chodit habakůk,však jsou zadáčo :-))
Přála bych si zažít chvíle,kdy na mě byla maminka pyšná.V mládí jsem závodně plavala a vyhrávala ,nebo prohrávala na závodech.Chtěla bych být u toho a cítit to,co cítila maminka když jsem vyhrála.
An 21508 to je překrásně napsáno. Určitě máte s maminkou hezký vztah. A snažte se toto předat i svým dětem. A nejde jen o sport, ale i o ostatní oblasti zájmu. Když se nám cokoliv povede, vždy rodiče jsou první, kteří mají slzu v oku.
Přála bych si, mít čas něco tvořit.Ještě lépe,mít takovou práci,která by mi to umožňovala.Mít radost,ze svého díla.Prostě si jen tak radostně tvořit a nemít existenční starosti.
Radostně člověk tvoří pro sebe, ale především pro ty ostatní okolo sebe, takže to není jen o absenci existenčních starostí, ale o tom, být obklopen milými a chápajícímu lidmi a to je občas v životě skoro zázrak.
An 21964 - prostě si jen tak radostně tvořit a nemít existenční starosti - to se povede v životě jen velmi úzké skupině lidí. Jinými slovy mám-li krásného koníčka (zájem), který se mi stane životním povoláním, tak tomu říkám trefa.
No právě,a proto je to přání a ne skutečnost.
Ja bych chtela mit doma strasne moc travy, nastrouhanyho muskatovyho orechu, lysoni, caju, kavu-kavu a ruzny takovy prostredky k psychedelickym stavum.
K tomu hudbu.
No a stejne naladeny lidi se kterejma bych tu hudbu a ty latky mohla zneuzivat k nasemu prijemnymu pocitu:-D
A TO BY ME UDELALO STASTNOU :-) Bara Bara Bara
A abych to mohla kazdej den
Ja bych chtela mit doma strasne moc travy, nastrouhanyho muskatovyho orechu, lysoni, caju, kavu-kavu a ruzny takovy prostredky k psychedelickym stavum.
K tomu hudbu.
No a stejne naladeny lidi se kterejma bych tu hudbu a ty latky mohla zneuzivat k nasemu prijemnymu pocitu:-D
A TO BY ME UDELALO STASTNOU :-) Bara Bara Bara
A abych to mohla kazdej den
Jasně,každý má svá přání.22085,doufám,že se tím prokoušeš bez újmy na zdraví a poznáš i něco jiného-je spousta báječných vécí.Kdo nezkusil,neuvěří!
Jsem s Tebou 21964....přešel mi mráz po zádech....
An 21964 - tak mně se to povedlo, to není sen ani přání, to je skutečnost.
Povedlo co?Děláš to co tě baví a nemusíš se nikam štvát?Jestli ano,tak ti závidím-ale přeju.Anebo jsi zažil to,co jsi si hodně přál?
An 21964 - povedlo se to, že dělám to co mě baví a navíc mám ještě tu možnost, že i další příjmy jdou z oblastí, které jsou mým koníčkem. A přál jsem si něco jiného, ale postupem času jsem se dostal ke splnění přání. Byla to ale dosti velká práce.
Já doposud dělala to,co bylo potřeba a co se ode mne očekávalo.Tak nějak jsem nad tím nepřemýšlela.Ale děti vyrostly a odešli si žít svůj život.No a člověk se rozhlédne a uvědomí si,že takhle to přece nechtěl.A jak to změnit?Je to jak rozjetý vlak,nejde to vystoupit.
Nejde vystoupit, Májo, to je na čase udělat jakousi inventuru, jakože: na co ještě mám (fyzicky, ekonomicky, emocionálně, intelektuálně) a na co si troufnu aniž tím zkrátím v právech ty, za které nesu zodpovědnost. A pak mi na to, co zbyde většinou stačí malý talířek...a žasnu, jak je najednou výběr prostý.........(a co dostavba domečku....už ne?)
An - 21964 - Májo, vidí, že Vám kouzelník Gandalf s přičiněním ostatních vybral krásné jméno. Takže Májo, opravdu "nejde z jedoucího vlaku bez úrazu" vystoupit, lze sice zatáhnout za záchranou brzdu, ale je možné, že by jste se nárazem ocitla někde, kde nechcete. Je, ale možné při té cestě přemýšlet, zda jste ve správném vlaku a popřípadě na některé stanici přestoupit. Ale to je opravdu na Vašich pocitech a přáních zda to tak opravdu chcete. Bez svého přičinění, štěstí, především zdraví to lze těžko udělat.
Vlak je rozjetý - žádné brzdy, žádné stanice na přestupování....pomůže jen se zamyslet...co je ještě vlak a co už ne, je to trochu schizofrenická představa, ale je to východisko......
Májo, já si myslím, že jste prozatím nezvládla "odlet dětí z rodinného hnízda". Je to úděl každé správné mámy i táty. Přesto nevěšte hlavu. Každému je osud dám a za pár chvil, dnů, měsíců bude líp.
Myslím,že ne,Šaňo.Děcka jsou v pohodě.Máš zřejmě na mysli syndrom prázdného hnízda.Jen mám pocit,že jsem něco prošvihla.Dnešní doba nabízí spoustu možností.Ale pro mne už je to dost pozdě. Já nestíhám a už na to ani nemám.V práci z nás vysají všechnu energii.Pak ještě spouta dalších povinností a toho času je tak strašně málo.Asi proto člověk hledá nějaký svůj zelený ostrůvek pohody,kde by si vykoupal dušičku.Proto asi taky pátrám po tom domečku,ale jestli se objeví nebo se bude stavět,to se teprve ukáže.
Stále se víc a víc ujišťuju v tom,že "cílem je právě ta cesta"-ať už jedeš vlakem,nebo šlapeš pěšky...přeju si prostě pokračovat!
ano,ale když jdeme moc rychle,ženeme se,moc si z té cesty neužijeme.Třeba je lepší se sem tam zastavit a zahledět se na nebe,které dokáže malovat nádherné obrazy.Anebo dát svůj čas člověku,který to strašně potřebuje.Užít si dětství svých dětí,protože rychle vyrostou.Obejmout a utěšit své rodiče,protože zítra už může být naše náruč prázdná.
Májo, ty jsi vtělení lásky......to je tak hezké, co píšeš...
Jsem ráda,že má slova mají schpnost ťuknutím prstu překonat jakoukoliv vzdálenost a případně potěšit.Já tu schopnost překonávat velké vzdálenosti nemám,Dokonce i ta Vysočina je pro mne moc daleko a můj vlak se žene jiným směrem.Můžu jen slovy zdravit všechny a kdoví,takhle jsme si možná blíž.
