Muži mají: Víno, ženy, zpěv! A co máme my ženy?
Pořád jsem přemýšlela o čem povídat. Tolik krásných témat tu už bylo probráno... Snad jsme se ještě nebavili o tom, co těší nás ženy a vás muže. Teď jsem nemyslela mluvit o lásce a přátelství, to už tu bylo. Ale když na to příjde tak proč ne.
Pochopitelně to téma je jen inspirativní. Je pro muže i pro ženy.
Třeba tu muži napíší, že jejich největší radost je praní, nakupování a hlídání dětí...
A my děvčata se nejvíce bavíme o autech, politice a jak bylo na vojně.
Kdoví, Ontola je místem, kde se člověk dozví tak zajímavé věci, že jeden nikdy neví.
Taky nechci z vás tahat žádné soukromí, myslím to tak všeobecně o čem se muži a ženy pokud jsou "separé" /jen jako holky s holkama a kluci s klukama/ podle vás rádi povídají.
Pochopitelně to téma je jen inspirativní. Je pro muže i pro ženy.
Třeba tu muži napíší, že jejich největší radost je praní, nakupování a hlídání dětí...
A my děvčata se nejvíce bavíme o autech, politice a jak bylo na vojně.
Kdoví, Ontola je místem, kde se člověk dozví tak zajímavé věci, že jeden nikdy neví.
Taky nechci z vás tahat žádné soukromí, myslím to tak všeobecně o čem se muži a ženy pokud jsou "separé" /jen jako holky s holkama a kluci s klukama/ podle vás rádi povídají.
Odpovědi
Diskuze
Slyšíte jak se řehtám? Škoda, že to není slyšet!!
Dáme požadavek Adminovy ať Ontolu ozvučí.
Tom, Pavel, Mája: Anketu zrušíme! Chápu Máju, ono tyhlety čárkovací ankety jsou přece dycinky anonymní a navíc bývají umístěny na místech k tomu určených (školní lavice, lavička v parku ...).
No, co máte vy, ženy? Například svůj slavný babinec, ne?
Ale taky si myslím, že v každé ženě zase zůstává kus té malé holky co pečuje o své panenky a má pocit, že ji ty loutky náramně potřebují a že si to pak nese dál do života. Že spoustu věcí dělá pod vlivem těchto zbylých zakódovaných v ní pocitů a pudů,... proto opečovává, stará se, má pocit, že ji mnozí členové rodiny a známí a milí jí lidé potřebují a že jim dělá radost a ona jim tu radost opravdu dělat chce a najednou zjišťuje, že tomu tak úplně není, že ty její iniciativy a rady a snahy a něžnosti a/.../ ostatní zrovna až tak nemusí.... a přitom ona je nedělá se zlým úmyslem, chce dělat vlastně ohromnou radost a pomáhat ... a najednou zjistí,...Ono to tak není! A tak to mnohdy těm mladým a někdy i třeba mužům začne jaksi být jako něco, co by zase až tak nemusela.
Vše, co tady píšu není myšleno jako případy, kdy žena násilně a netaktně a kategoricky či poručnicky zasahuje někomu do života. To se nesmí, mám teď na mysli ty drobné radosti, které chce přinášet a najednou vlastně zjišťuje, že na ně nikdo ani velice nečeká, že spíše jsou tak trochu nevítané a co víc i nechápané, proč to vlastně dělá a že to není nutné, někdy jí to dají najevo , jindy si to jen myslí a kdoví, co je horší. A ona přitom dělá jen věci co jí určují jaksi ty zpropadené pudy. Žena se rodí na to, aby pečovala a chránila a nedovolovala ubližování jejím bližním... má to " v popisu práce"... a dělá to ráda a bere to jako že to dělat má... Je to i trochu škoda... někdy se to v té ženě pak zasekne, ona to začne potlačovat, protože jaksi znejistí. Bylo by tohleto žádané a vítané a stojí se o to? A co když ne? Tak radši nic... A pak dojde v vyhoření "ženskosti" a najednou po letech se to bere jako že kde je ten cit, měl by tu být!!!!
Vím, je potřeba najít ve všem tu pravou míru. Tu správnou míru. Tu očekávanou míru. Ale je to někdy těžké. Moc těžké.
Nevšimli jste si, jak se mnohdy žena třeba upne na děti či vnoučata, ta ji moc potřebují a manželé se pak diví... proč se nevěnuje mě? A až jí přestanou potřebovat děti a vnoučata, tak spousta žen si třeba koupí pejska či kočku a toho většinou necvičí , ale rozmazluje... proč to dělá?...No?... Já si toho všimla....
Tyto moje řádky píšu, protože si to tak myslím a tak to cítím.
Proto nechme chlapy, ať jsou kluky a nechme ženy, ať jsou těmi maminkami, co je všichni potřebují / i když vám to někdy i vadí, překonejte to!/. Je jim to oběma dané a je to příroda, ta mocná čarodějka , co to tak zařídila.
To co jsem tu psala může být i úplně jinak. Ale až zase úplně jinak? Ne, tak to si nemyslím, kus pravdy na tom bude. Co myslíte?
P.S. Nepsala jsem o těch ženách, co chtějí vládnout a určovat a dirigovat a do všeho zasahovat, tedy o těch generálkách v sukních /naopak ten pocit rozhodování o zásadních věcech ráda nechávám na mužích/. A taky jsem nepsala o ženách , co to Ťu, Ťu, Ťu přehání a někdy i falešně a okatě pro odiv dávají v plén! To taky ráda nemám. Psala jsem o těch zcela normálních z ničehož nevybočujících. Psala jsem o tom, jak v ženě je zakódované něco, co někdy se považuje za její špatnou vlastnost, ač mělo by to býti považováno za její ctnost a jak se někdy může stát, že tento pud je potlačen a vytlačen a pak se okolí i diví, že ženě, matce , milence, ochránkyni někdy i chybí....
Není to postesknutí, je to spíše zamyšlení. Tak to cítím já a může být i jinak.