Jak obejít odběr krve
Zdravím, čeká mě preventivní prohlídka ve 35 letech a vůbec se mi tam nechce - doktorka mi chce udělat odběr krve. Nebojim se, že mě jehla otráví, ale hold někdo má hrůzu ze zubaře, já z braní krve (nikoliv z jehel). Dělává se mi šoufl a vůbec i jen ten stres je pro mě hroznej. Po odběru mívám stav mezi zvracením a omdlením. Kdyby se odběr dal zaspat nebo v nějaké formě nevědomí přečkat, tak neřeknu.. Přemejšlim, co by se stalo, kdybych prostě absolvoval prohlídku jen s ranní močí? Nevyrazí mě doktorka? Pokud vim, ze zákona není povinnost jít na (preventivní=tak trochu bezdůvodný) odběr. Odběr krve je považován za tak samozřejmou věc (o které se nediskutuje) jako když se řikalo: "Musíš na vojnu, vojna z tebe udělá chlapa" nebo jen prostý let letadlem, kt. je pro některé lidi taky těžko myslitelný. Dělá se mi špatně jen při té představě a už týden vymýšlím jak se tomu vyhnout. Co když některá vyšetření jdou místo z krve udělat z třeba ze stolice, slin, ušního mazu nebo zkrátka jiným způsobem? A nebo když teď nepodstoupím prohlídku s odběrem, nechám si krev vzít při příští prohlídce, třeba se s tím zatím smířim nebo vyvstanou i jiné a důležitější důvody pro odběr.
Pokud je odběr tak neodvratitelný, existuje jiná možnost jak dostat krev z těla? Vykašlávat je nesmysl, ale třeba se úmyslně lehce poranit, odřít, příp.strhnout strup atd. a přiložit nějakej testovací papírek jako když ženská počůrá těhotenskej test nebo tak něco. Prosím poraďte. Díky Honza
Pokud je odběr tak neodvratitelný, existuje jiná možnost jak dostat krev z těla? Vykašlávat je nesmysl, ale třeba se úmyslně lehce poranit, odřít, příp.strhnout strup atd. a přiložit nějakej testovací papírek jako když ženská počůrá těhotenskej test nebo tak něco. Prosím poraďte. Díky Honza
Odpovědi
Diskuze
Rozhodně to neodkládej a "neutíkej" - postav se tomu jako chlap ;) Určitě to zvládneš, držim palce.
bez odběrů krve se neobejdete.
dosahuje li Váš strach/obavy takto obludných rozměrů,neváhejte vyhledat psychologa.ten Vás bude navigovat a tímto úskalím provede.
pokud si chcete uchovat zdraví,být prospěšný svému okolí,rodině i sobě,nezbývá než problém řešit.
přeji úspěch!
mám stejnou frekvenci,ale kliku v tom že mně je to fuk.nabírají mne velice šikovné sestřičky v IKEM.
ještě pro tazatele,nestyďte se probrat to ze sestrou,jistě i ona bude vědět jak Vás podržet.stud a podobné pocity hoďte za hlavu!
U létání je to stejné, bojíte se jen svého strachu. Všichni ví, že vyjet si ven na kole je mnohem riskantnější, ale stejně, v tom eroplánu...
Jak napsal prezidentský kandidát Horáček: "Úzkost má tlapy jak Cassius Clay...", tak se nezastavujte a zpívejte dál "ten věčnej strach na miskách vah, převážit chce šašek počmáranej :-)"
Opravdu už mi trochu vadí, jak se dnes v lidech "humánně" podporují tyto uzavřené kruhy strachu. Je čas přestat se klepat strachy, je čas odmítnout dělat úzkosti sluhu. Ještě nikdo při odběru krve neumřel a já vám garantuji, že se to nepodaří ani vám. Máte na výběr být zpocený strachy a třást se jako ratlík, anebo kruh rozseknout a odmítnout dál dělat svému strachu sluhu. Je lepší desetkrát omdlít, než se jednou nechat připravit o rozum. Však ono to vždy nějak dopadne, a když se strachu postavíte, můžete odejít z ordinace se štítem.
A jestli zavřete oči, tak to jediné, co budete vnímat jsou slabé nervové signály hmatu a bolesti, co pronikají do vašeho mozku. Tak slabé signály, že je dokážeme měřit jen nejcitlivějšími přístroji. To hravě zvládnete.
- když bylo nutné zjistit mojí krevní skupinu kvůli nějakým protilátkám při manželčině těhotenství, postavil jsem se k tomu na její nátlak jako chlap (ale zároveň jsem nedokázal najít řešení jak se tomu vyhnout); teď jde jen o mě, takže je spousta jiných a důležitějších situací, kdy je nutné se k věci postavit jako chlap
- nechci tu ze sebe dělat nějaký psycho, ale s psychologem bych si rád promluvil, ale nevim jakýho, kde a jak hledat atd. Co se týče odběru krve, je to všeobecně považováno za tak banální věc, že jistě takový psycholog nad tím mávne rukou jako já mávnu nad tím, když se někdo bojí zubaře nebo pavouků. Co by mi asi tak psycholog řikal? A to bych k němu jako x týdnů chodil jen tak kvůli odběru krve? A co bych řekl v práci? Léčím se u psychologa, protože nechci na odběr? Nechci být pro posměch.
- dobrej nápad domluvit se se sestrou a krom toho si to nechat píchnout třeba v leže, ale strašně nerad někoho žádám o pomoc a navíc by to vypadalo jako když kolem sebe dělám jen zbytečný komedie
- v dětství jsem špatný zážitky s odběry neměl, klidně jsem se na to i díval, teď je to jiný. Když mi berou krev, je přímo narušena křehkost mého života, jako kdyby mi unikal vzduch z gumového člunu na moři plném žraloků. Dělá se mi šoufl z lidské krve, úplně strnu, když někdo krvácí (pokud to není jen nějaká kapka z rozbitého kolene).
- je jedno jestli se bojím svého strachu nebo čeho, prostě je to tak nepříjemný, že se s tim nemůžu smířit. Ještě když si představim, že mi zavážou ruku gumou a já si jí musim ještě rozcvičovat... Pak bych tam přišel (protože by mě někdo přesvědčil) nic bych jim neřekl o své fobii, nechal se nabrat a odešel s pocitem jak hloupě jsem jim to ulehčil, že i přes mé urputně odporné pocity vůči odběrům takhle lacino přijdu a vzdám se beze slůvka odporu aniž by kdokoliv poznal, jak hroznou úzkost před touto "operací" pociťuju. Všechno co jsem tu napsal, co jsem souběžně napsal kámošce - vyučené zdravotní sestře a vše co jsem probral se svým nejbližším okolím by přišlo vniveč jak jedna slepá vývojová větev. Všechno tohle by v ten okamžik bylo zbytečný. Nejvíc mi asi vadí ta samozřejmost, se kterou se k odběrům přistupuje. Je to podobné jako v letadle - člověk tam nastoupí a nejvíc ho naštve jak se každej tváří naprosto v pohodě a uvolněně, jakoby to letadlo nemohlo vůbec spadnout a každej si myslí, jak je to hrozná sranda a pohoda a přitom ne vždy to tak je. Možná by mi bylo líp, kdybych viděl čekárnu plnou zoufalců, kteří přešlapují, utírají pot, chlap co se drží zábradlí a drobná manželka ho přesvědčuje a podobně. V tu chvíli bych na ten odběr asi šel, možná podobně, jako bych vstoupil do letadla, kdybych viděl, jak jsou všichni vystresovaní, bledí hrůzou a křižují apod.
Beze všeho si svou krev nechte, ale pak ani nechtějte po doktorovi, aby vás léčil. On si totiž v mnoha případech nemůže vybírat, pokus o stanovení diagnozy nebo terapie bez vyšetření krve by mohl být chápán jako zanedbání péče. Ale uvědomte si, že vám nikdo nepředepíše řadu léků, nedá lékařské potvrzení, neposkytne ani žádný operační zákrok.
Chápu lidi, co se něčeho bojí, ale nechápu ty, co se něčeho bojí, ale mají pocit, že ostatní jsou povinní se kvůli tomu zbláznit. Klidně si své fobie pěstujte dál. Doktorovi podepište, že odmítáte odběr krve, žádný problém.