Je obsedantně-kompulzivní porucha vyléčitelná?

Anonym Noxykeb18.02.2015 09:19 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Cenobita.18.02.2015 10:21 (Upr. 18.02.2015 11:08) Nahlásit
Léčitelná je určitě, ale vyléčitelná bez následků není. Člověk musí medikovat nebo chodit na terapie po celý život - jednak preventivně a jednak pro sledování stavu.

To platí prakticky o všech nemocech. Jsou pouze léčitelné, ale ne vyléčitelné, člověk vždy musí po odstranění nejvážnějších problémů dodržovat nějaký (udržovací) režim.

Např. beru léky na cholesterol mám ho v normě, ale kdybych je přestal brát budu mít velmi vysoké hodnoty apod.

Současné psychiatrické léky jsou na daleko lepší úrovni než kdysi, medikací lze navodit stav, že člověk žije plnohodnotný život jako by byl zcela zdráv, zcela bez následků, ale tato medikace je většinou celoživotně nutná, prostě si fyzické tělo nedokáže poradit s chemickou disharmonií, která by bez léků zavládla.
Anonym Nusuzom18.02.2015 10:34 Nahlásit
Nesouhlasím s tím, že prakticky všechny nemoci jsou jen léčitelné, ale nevyléčitelné (podstatná část úrazů, většina infekčních nemocí, atd.), ale souhlasím s tím, že tomu tak je u obsedantně-kompulzivní poruchy. Nicméně možnosti léčby dnes jsou o hodně lepší, než se dříve vůbec předpokládalo, jen je potřeba komplexní a dlouhodobé péče. Obsedantně-kompulzivní porucha se většinou léčí současně psychoterapeuticky i farmakologicky.
Anonym Tehybad18.02.2015 10:44 Nahlásit
Tělesné nemoci často jde vyléčit úplně, ale ne všechny. Psychické nemoci jsou v tomto ale často horší, protože nemalou část z nich nejde vyléčit. Jde je jen utlumit, ale prostě se jich nezbavíte úplně. Jeden příklad za všechny - homosexualita. Dá se do jisté míry utlumit, ale člověka nevyléčíte nikdy úplně. Kdyby to šlo, tak už by žádní homosexuálové nebyli. Pokud se rozhodnou pro léčbu, tak mohou žít částečně normální život, mohou mít dokonce i potomky, ale homosexuálních fantazií a atrakci ke stejnému pohlaví se nikdy zcela nezbaví.
Anonym Zezovoq18.02.2015 13:28 Nahlásit
Anonym Tehybad, hovoříš o homosexualitě jako o nemoci? (zdvořile míněný dotaz)
Anonym Gyqorum21.02.2015 10:48 Nahlásit
Možná by stálo za to podotknout, že to, co je či není považováno za duševně normální, a co už je porucha či choroba, je podmíněno názory společnosti. U nás je v současné době například náboženské blouznění považováno za poruchu a homosexualita za normální stav, na jiném místě Země je to zase třeba jinak. Neexistuje možnost objektivního pohledu, neboť i kdybychom vyvrátili základní východiska toho kterého tábora, neposuneme se nikam.
Byly a jsou společnosti, kde je třeba zoofilie považována za normální, porušuje se incestní tabu, apod. V poslední době se třeba bere na Západě za normu agresivita a vyvolávání válečných nálad. Což je mimo jiné trestný čin, ale dnešní společnost to prostě akceptuje, neboť jí chybí autoreflexe. Jako další patologické psychologicko-společenské projevy jsou třeba neochota se množit, nebo se starat o staré a slabé. Myslím, že homosexualita je nyní z větší míry otázka sociálního směřování Západu než otázka psychologie jedince.
Je zajímavé, jak je společensky podmíněna obsedantně kompulzivní porucha (nejčastěji úzkost z nečistoty), nebo třeba poruchy příjmu potravy dívek, autismus a další. Dává to tušit, že kořeny poruch nejsou jen v hlavách jednotlivců, ale také v uspořádání vztahů ve společnosti.
Přidat komentář do diskuze ▾