Duševní nespokojenost těla - psychika?

Ahoj,

Tento rok v létě se mě staly nepříjemné věci. Tak rok a půl jsem měla nepravidelné tepaní či vzduchy v dolní část krku. Nějak mě to přímo nevadilo, ale po kávě, stresu, alkoholu to bylo horší. Tento rok jsem měla dost stresu ve škole i v osobním životě. Prakticky od základky jsem začala mít psychické obtíže, ale nebrala jsem to moc za důležité, kdo dnes problémy nemá že.Před prázdninami jsem chtěla jít k doktorovi, ale první týden jsem jela do zahraniční k sestře. Říkala jsem si že jak dojedu, tak půjdu k doktorce, protože se to stávalo častěji. Když jsem byla u ségry dostala jsem záchvat. Ráno po snídani se mě z ničeho nic zamotala hlava. Myslela jsem, že omdlím. Potom mě začalo rychle bušet srdce, brnět ruce a dostávala jsem křeče do nohou a rukou. Nemohla jsem ani polknout a hrozně jsem se třepala. Po půl hodině vše začalo odeznívat. Cítila jsem se strašně malátně a unaveně. Motala se mě stále lehce hlava. Měla jsem hrozný strach. Dojela jsem domů a moje obvodní doktorka mě hned udělala odběry a poslala mě na různá vyšetření: srdce, plic, hlavy, tetanie, štítné žlázy,ultrazvuky, ORL na kterém jsem byla dvakrát. Výsledek byl, že jsem úplně zdravá. Nechápala jsem. Doktorka mě tvrdila, že to bude psychického rázu a doporučila mě psychologa. Ještě jednou mě udělala kompletní rozbory krve. Vše v pořádku. Silný záchvat jsem už neměla, ale přicházely takové menší. Měla jsem chvění, tlaky a knedlík v krku a špatně se mě polykalo jídlo. Někdy mě i bušelo srdce, ale to nebylo tak časté. Nejvíce mě vadil ten tlak v krku a to tepání. Postupně mě začaly cukat i svaly. Ted už pocit chvění, motání hlavy a křeče nemám. Postupně to odeznělo po nějaké době. Stále mě ale trápí cukání svalů a tlaky pod krkem u hrudníku. Mám to skoro pořád. Ráno a včer je to většinou nejhorší. Přes den, když někde jsem s kamarády nebo ve škole, tak je to lepší. Prakticky to nevnímám, ale v dopravním prostředku je to někdy hrozné. Nevím jestli mám jít ještě na jedno vyšetření. Je to Fibroskopie, ale ORL dotrorka mě řekla, že mě stejně nic nenajdou. Stále nevím, je to dost nepříjemné vyšetření. Vyhledala jsem si skvělého psychologa s kterým jsem měla první sezení. Dal mě nějaké úkoly, které musím splnit. Všichni mě říkají, že je to psychika. Já tomu také věřím. Vím, že duševní nespokojenost člověka dokáže opravdové divy. Jen je hrozné těžké i přesto tomu uvěřit. Člověk stále má v sobě obavy a otázky. Stále se bojím, že se mě něco stane. Bojím se sportovat a to mě štve, protože mě to omezuje. Když jsem doma sama mám strach, že se mě něco stane. Mobil mám stále u sebe, abych mohla kdykoliv volat o pomoc. Ted se to trochu zlepšilo. Moc se snažím to potlačit. Tolik se už nebojím, ale ty potíže jsou nepříjemné. Chci se zeptat jestli někdo z vás nezažil něco podobného a nemůže mě nějak ještě poradit.
Děkuji, moc by mě to pomohlo.