| Nahlásit

Povídka na pokračování.....

Povídka na pokračování je tu pro nás pro radost.
Celý příběh začne znovu tím, co napsal Gandalf a my v ději budeme pokračovat. Každý přidá maximálně 10-15 řádků ... může navazovat kdokoliv, tedy kdokoliv, kdo zjistí, že má chuť pokračovat a dostal nápad jak pokračovat, tedy má nám ostatním co říct....
Můžete k hlavnímu hrdinovi přidávat další postavy, místo děje přenést na jiné místo..... podmínkou je jen to, aby děj navazoval na předchozí.... Pokud by jste měli nějaké připomínky k povídce, chtěli si něco upřesnit, vyjasnit, zeptat se, komentovat,... nepište toto prosím do děje, ale do zvláštního příspěku, který zakládám pod názvem Poznámky a přípomiínky k naší povídce.
V každém případě se vyhýbejte vulgarismům.
Takže začínáme!
Témata: klub Ontola

127 reakcí

| Nahlásit
Autor: Gandalf [Nahlásit] 05.02.2008 14:44
Tma se trhala jen na obzoru....kde vzdáleně šuměl příboj a loďky rybářů se pohupovaly na kotvách. Na obzoru, kde bylo už jen tušit že zde před pár hodinami zapadlo slunce.
Seděl jsem na kameni, kterého se před nedávnem dotýkaly sluneční paprsky a vzpomínal jsem.
Je to pět let, co jsme přesně tady seděli dva. A měli jsme pocit, že to tak bude navždycky. A tenkrát stačilo čtrnáct dní a svět byl najednou jinačí.
Ale je tu krásně. I když mi zbyly už jen vzpomínky.
Vstal jsem a dal jsem se cestou k přístavišti. Bylo poměrně pusto, většina místních už seděla doma a turisté zas ochutnávali dary Istrie v místních trattoriích. Písek chrupal pod nohami a kýčovitá ozdoba Jadranu, cikády, řvaly jako pominuté.
Po levé straně cesty za huňatou pinií vykouklo světlo ohlašující rybářskou hospůdku. Něco k zakousnutí by nebylo marné.......
| Nahlásit
Teplý vánek ke mně donesl lákavou vůni čerstvě vařeného pokrmu a já si uvědomil,že jsem jedl naposledy ráno.Hlad se přihlásil až s intenzivní bolestí.
Dveře hospůdky někdo hlučně rozrazil a ven se vyhrnula hlučná skupinka rozchechtaných lidiček.Byli to vlastně dva páry.Trochu to s pitím asi přehnali.Podpírali se navzájem a každé zavrávorání některého z nich vyvolalo u ostatních výbuch smíchu.Chtěl jsem se jim vyhnout,ale nebylo kam.Dráždilo mne jejich veselí a jako bych se styděl za svoji samotu.Samotu,kterou jsem tady přijel vyhledat,ponořit se do ní,ráchat se v ní a rejpat se v bolestných vzpomínkách.
| Nahlásit
Asi ze mne vycítili něco negativního a každým krokem,kterým se přibližovali,se jejich hovor a smích utišoval.Míjeli jsme se mlčky,jen jsem zachytil zvědavé pohledy obou žen,kreré si něco tiše špitly.Zrychlil jsem krok.Za mými zády jedna z žen vyprskla smíchy a ostatní se přidali.
| Nahlásit
Ohlédl jsem se.Obě ženy byly poměrně mladé...ale u žen jejich věk těžko rozpoznáš.Blondýna a bruneta.Ta první byla spíše při těle,druhá nápadně vyzáblá a vysoká.
| Nahlásit
No ano....říkal jsem si, hladový člověk může sytému připadat komický a přidal jsem do kroku ke dveřím. Vůně z hospůdky mi mé smutnění rychle odvála.
Krásná hospůdka, říkal jsem si, trámová pergola porostlá vinou révou, zdi z istrijského vápence, dřevěné lavice a stoly. Na rozdíl od čtveřice, kterou jsem potkal bylo tady poměrně ticho. Našel jsem si prázdný stůl v rohu abych měl přehled. Většina hostů seděla v párech a cítil jsem z nich pohodu z pocitu souznění.
Otřepal jsem se a poručil si pečené jehněčí, talíř pršutu a láhev "Proška", těžkého, červeného, doalkoholizovvaného, vína. Takové chorvatské portské.
Opálený patron se usmál a odpověděl anglicky, podstatně lepší angličtinou, než kterou jsem ho já oslovil. Říkám si - hlavně že jsme si rozuměli.
Potěšilo mě, že mi přinesl "Proška" v keramickém džbánu a ne v láhvi, nějak mi to harmonizovalo s atmosférou hospůdky. První doušek a rozpůlil mi duši. První půlka byla dnešek, milý a trochu nostalgický. Druhá byla vzpomínka. Chtěl jsem ji zahnat, ale byla tu doma.
| Nahlásit
Ta vzpomínka... drží se mne, je zaseklá svými drápky, nejde ji odehnat. Sedí si tam v mém bolavém srdci a já vlastně ani nevím, jestli ji odtud chci vypudit ven. Všechno se vrací zpět. Byl jsem tak šťastný... tenkrát. Oba jsme vlastně byli šťastní. To ona byla tou mořskou vílou co vystoupala s jadranského moře a tiše jako pára, jako bezhmotná víla přišla ke mně, aby mne okouzlila, aby zcela vyplnila mou mysl, mne celého, stala se najednou smyslem mého žití, mou inspirací, mým vším. Jako by nebylo nic před tím , bylo jen tady a teď. Mladá, bezelstná, plná života, okouzlující. Všechno krásné se v ní snoubilo. Ovládla mne zcela. Byla jen ona a já. Byli jsme v jednom dva. Tehdy jsem poprve pochopil jak vypadá štěstí. Měli jsme je v očích . Oba. Stále slyším její smích a cítím její dech a ještě něco mi ji připomíná. Vůně moře. Měla jej ve vlasech i na řasách , byla jim prosycena jako já jí. Byl jsem zcela okouzlen tou bytostí, určitě tu na mne čekala. Já na ni čekal celý život. A teď je tady. A teď jsme tady. Moje malá mořská kráska se zmocnila navždy mého srdce ... a dodnes v něm je , nikdy jej neopustí co budu žív. ...
| Nahlásit
Pomalu dojídám. Sklenice vína je prázdnější a pustší. Za to v hlavě už mám akvárium...plavou tam rudé ryby s obrovskýma svítícíma očima.....
Platím..... Sto kun? No to jsem se dneska pěkně rozmáchl. Ztěžka se zvedám a mířím ke dveřím. Jeden úsměv pro patrona, který mi je opětuje. A už jsem na cestě a dávám se k centru městečka. Poměrně držím rovný směr a když nasaju zhluboka vůni moře, je mi fajn. Ještě že vyšel měsíc. Že by byl dneska zrovna úplněk? Vida, svítí jako reflektor.....
Cesta se zužuje a zatáčí....něco tu leží na zemi, jakýsi pytel, nebo co....?
Sakra....to je přece člověk! No ano, ta menší blondýna, ze čtveřice, co odcházela těsně před mým příchodem do trattorie.....a že si ustlala zrovna tady.........
Skláním se nad ní....vlastně co je mi po tom, je to její věc, jestli si chce schrupnout pod širákem....... něco mě ale jakoby varuje. Beru ji za ruku, studená jak led. Sáhnu jí pod bradu na krční tepnu.....ani ťuk......... Ta ženská je mrtvá jako treska v chladícím boxu v prodejně v městečku.
První impuls je ...utíkat, nemít s tím nic společného, ale tváří v tvář skonu člověka nějak nemohu, nohy mám jako vytesané z istrijského vápence.........
| Nahlásit
Stojím a přemýšlím, kdo to je. Přemýšlím a říkám si, zda se mi to náhodou jenom zdá nebo to tak opravdu je. Až po delší chvíli docházím k závěru:ano, je to Vlasta Javořická.
| Nahlásit
No jo, přemýšlím, jenže moje bývalá spolužačka z techniky, Vlasta, by dneska musela být už nejmíň dvakrát tak stará, jako to děvče tady....
Asi už blázním z toho vína......a jasně si vzpomínám, že ti čtyři spolu mluvili německy........

Ale podobná je jí neuvěřitelně......že by dcera? Ale to by musela emigrovat.....no je to pravda, Vlastu jsem už neviděl snad čtyřicet let, ani na naše srazy nechodila...... je to všechno divné.

A stmívá se stále víc. Nad mořem už vyšla spousta hvězd........
| Nahlásit
Nohy mi sice svazuje víno, ale mozek už začíná pracovat na plné obrátky....Ať je to kdo chce, musím zajít na policii, musím, sice mne možná nikdo neviděl, ale je to moje povinnost.
A tak se mi noc plná kouzelného vzpomínání na moji životní lásku pomalu ale jistě mění v nedobrovolné drama... kdoví, co mne ještě čeká.... výslech, ...
A tak kráčím dolů a snažím se zapamatovat kterou cestičkou jdu, budou se ptát, budou se na všechno ptát....
A co když mne budou podezírat, že jsem ji zabil já... to mi hlavou bleskolo až teď! Co pak ? Ještě je pořád čas to vzdát! Ale je -li to Vlastina dcera, pak už i kvůli ní, kvůli kamarádce bych měl....Ale stejně jí nepomohu, je mrtvá.... je to jako velká ozvěna.... mám tendenci jít tam i zpaět, všechno se ve mě bije...
| Nahlásit
Nakonec pokračuji v cestě a ani se neohlížím, protože vidím houfy lidí kteří se kolem mrvé dívky objevují.....
Mrtvé a propadlé oči té dívky mi nedají spát, zdá se mi o ní a nemůžu jí z halvy dostat.....Jedno studené ráno jsem otevřel čerstvé noviny a co nevidím.....
| Nahlásit
......už jsem byl dávno doma, v Česku...všecko bylo za mnou a jako cizince mě tenkrát vyslechli pouze jako oznamovatele události pro šetření.... a teď tady koukám.....

No, spíš bych to považoval za novinářskou kachnu.... píšou o události nad kterou chorvatští specialisté kroutili hlavou, ....německá turistka, odvezená na patologii byla při ohledání shledána prostou života ...... a ejhle, než dopsali protokol, "mrtvá" se pohnula....... ale vždyť já tam byl, srdce jí prokazatelně netlouklo......co se to stalo? Nedá mi to.......zkusil bych jí najít........jméno mi nic neříkalo, .... a co takhle vyhledat Vlastu?
| Nahlásit
Rychle jsem obešel všechny známe spolužáky na které mam kontakt a Vlastu začal hledat.....Je zajímavé, že o ní nikdo nic neví a ani nikdo neví, že by měla dceru, je to opravdu zajímavé. V kartotéce se píše pouze o synovy, který se zabil při autonehodě....
| Nahlásit
Ten syn se jmenoval Ríša a ještě nedávno snil o tom, že bude uveden do panského stavu. Je možné, že by to ještě nikdo ze známých nepochopil?
| Nahlásit
Ten syn se jmenoval Ríša a ještě nedávno snil o tom, že bude uveden do panského stavu. Je možné, že by to ještě nikdo ze známých nepochopil?
| Nahlásit
Další mrtvý,ale ten už neobživne,to je jasné.
Na Vlastu se mi stále nedaří najít kontakt.Čemu se divím.Čtyřicet let je dlouhá doba.I když,je dlouhá,když je před náma.Při pohledu zpátky mi to ani nepřipadá tak dlouho.
| Nahlásit
Jednoho březnového dne, slunko svítilo jak v červnu, napadlo mi zavolat Pepovi. Znali jsme se ještě z pléna městského výboru SSM, já pak uvízl na úřednické židli a on se vypracoval na dost velkého pána u StB. Jenže ten telefon už nebyl funkční.....tak jsem zkusil brnknout děvčici, co ji Pepa tenkrát miloval, a vida.....Lenka měla i číslo na Pepův mobil.
A to jsem teď začal kulit oči. Pepa, nyní důchodce, měl "povídavou" a pamatováka měl neuvěřitelného. Vlasta byla svého času v eskortě děvčat v hotelu Internacional a tam se seznámila....no seznámila, jejím stálým klientem byl lékař z tehdejšího Západního Německa Dr. Klein. A jak to všechno proběhlo, centrála dala za určitých podmínek souhlas, a z Vlasty se stala paní Keinová. Doktorová Kleinová. A stěhovala se do Mnichova. Bedlivé oko naší rozvědky zjistilo pouze, že z tohoto svazku se zrodil syn, který ukončil svůj život v bavoráku svého otce na dálnici z Mnichova do Deggendorfu...... A teď se situace zatmívá. Pepa mi dal Vlastinu adresu do Mnichova, ale kdoví, jestli to pořád funguje. Budu muset hodně přemýšlet..... dost věcí tu nehraje.......
| Nahlásit
Že by měla Vlasta syna? Čí je to syn? Vzpomínky se mi vracejí...Počítám,počítám..ano...Je to vůbec možné,že by Ríša byl mým synem?
| Nahlásit
Ať počítám jak počítám,vychází mi to úplně přesně.Ríša je můj syn.Vlastně už není.No jo,ale Vlasta měla hodně klientů.
| Nahlásit
Copak klientů, ale těch čtenářů, co se těšili na to, s jakými historkami o Ríšovi je zase bude bavit..... A zazvonil zvonec...
| Nahlásit
Nebyl to zvonec, ale vyzvánění na mém mobilu. Kdo to může být? Že by si Pepa ještě na něco zajímavého vzpoměl?
"Halo...."
| Nahlásit
"Halo...".Nic.Ale zdá se mi,že slyším nějaký dech,snad je to vzlyk?
| Nahlásit
Kouknu na mobil.......ale to má předvolbu z Německa.... to snad není možné....!!!!!
| Nahlásit
Letí mi hlavou-Mnichov,Vlasta,vlastně doktorka Kleinová...točí se mi hlava...sahám po sklence...
| Nahlásit
Bože....proč pořád sahám po sklence.S pitným režimem to nebude mít nic společného.Zase mám v hlavě zmatek.
| Nahlásit
Chodil jsem na ta sezení anonymních alkoholiků a zřejmě mi zůstal ještě ten instinkt hledání sklenky v případě nějaké nejistoty...
| Nahlásit
Měl jsem divnou a nebezpečnou školu. Těžká práce, popíjení, toulání s partou, rodina bez vlivu, chudý jako myš, a přesto jsem věřil, že přijde jednou den, který mne zavede do krajů romantiky a dobrodružství. Tajně jsem věřil, že budu váženým člověkem. Moje Vlasta věřila se mnou.
V rádiu říkají, že se pan Vlastimil Brodský zastřelil. Stáří je smutná zahrada.
| Nahlásit
Ano,nejistota....moře nejistoty,na kterém se pohupuje ledová kra a já na ní sedím.Z nebe se na mne valí nejistota,leze mi do rukávů,za krk.....dýchám nejistotu....dusí mne!
| Nahlásit
Nemohu zůstat v místnosti... musím ven,ven...beru do ruky nyní už hluchý mobil,rozrážím dveře,sbíhám ty tři schody do přízemí.Pak ještě pár kroků...
| Nahlásit
Nejrychlejší dopravní prostředek - myšlenka
| Nahlásit
doufám,že tam nepotkám starou Davidovou.Ta baba snad strávila celý svůj život na chodbě tohoto domu.Jinak si to nedokážu představit,proč na mne vždy z některého zákoutí zaskřehotá. Já musím pokaždé prchnout,jinak si budu muset poslechnout všechny nové zprávy....
| Nahlásit
Podařilo se mi utéct, Davidová asi byla v kuchyni a mlela si cikorku na svou odpolední siestu. Proboha je ráno, poledne, večer, už ztrácím i orientaci v čase, prostoru, v životě, v rodině , ve všem, hučí mi v hlavě, ve spáncích tepe.... co bude dál?
Ne, musím ven na ulici, nejde přemýšlet, musím jednat. Ale ten šok proti mě stojí ....
| Nahlásit
"Kam tak rychle,pane soused? Už to víte?Brodský,ten hérec se zastřelil,chudák.To je neska svět...Počkejte,je to tu samej cizinec.Ćlověk aby se na starý kolena naučil německy.Já pite,dankešén,gutmórgen a tak,že.Ptali se tu po vás nějaký lidi.Ale to víte...já německy nerozumím.Musíme zamykat dvéře,dole."
| Nahlásit
(Leda byla rychlejší)
| Nahlásit
Není tady,sláva!Honem ven!Řinčivý rachot..... projel mi ušima..hlavou...celým tělem.Letím vzduchem a se mnou něco modrého.Tvrdě dopadám....velice tvrdě a modrá věc se mi při dopadu zaráží mezi nohy.Cítím v klíně teplo,mokré teplo a šílenou bolest.Vztekle odhazuji modrý kýbl staré Davidové.Ta baba je ďábel,položit kýbl s horkou vodou na předposlední schod...
| Nahlásit
Ano, je to tak, proti mě stojí... stará Davidová....a mele německy, jsem tak rozrušen, nechápu co říká....
| Nahlásit
a pak ten kýbl /zpětná projekce/, čert aby ji babu jednu.... vzal.
| Nahlásit
špatný rým ta Frau Davidová
| Nahlásit
Jak to ta ženská dělá?Ona má snad na záludnosti vysokou školu.
| Nahlásit
Ta paní pracovala v mateřské škole. Dávno měla být v důchodu, ale protože by měla nepatrnou penzi, pracovala dál. Žehlila, prala prádlo malých lidiček, později jen uklízela. Ohnutá, shrbená, pokašlávající. Neustále si naříkala na kolena a na páteř. Před dvaceti roky nosívala pytle s moukou v pekárně. Později získala "lepší" povolání a přidávala u zedníků. Vyučena byla švadlenou. Její manžel odešel do věčného ráje v padesáti letech života. Spolupracovnice ji odpouštěly neustálé hořekování. Naříkala takovým způsobem, že to bylo spíše veselé postesknutí.
| Nahlásit
"Teda, vy jste mi dala, paní Davidová"...."abych se šel převlíct...."
"No někam ten kýbl postavit musím", povídá ta ženská, "až se pan domácí postará aby tu všude svítily žárovky, tak se mi do kýblu nebudete trefovat, pane soused...."
"A co jste to říkala o těch Němcích? Fakt mě hledali...?"
"Šak jsem říkala, chlap a ženská, ale já německy neumím......ale počkejte, nechali tu pro vás navštívenku, máte se jim ozvat..."

Šlapu po schodech zpátky domů, a třeštím oči na kousek bílého papítu. Ani jsem nepoděkoval......vidím pár slov : Vlasta Klein, München, Lindengasse No.10, Telefonnummer..............
| Nahlásit
Dopadám na postel a přemýšlím,mám zavolat nebo ne???
Beru telefon do ruku a ...
| Nahlásit
....zase jej pokládám. Já trouba si zapomněl převlíct mokré šaty a teď abych převlíkal i postel.......
Žádný spěch. Co mi Vlasta vůbec může chtít? A proč právě mě shání? Jediná věc, která jí mohla inspirovat byla ta istrijská příhoda, kde se mohla dozvědět mé jméno z protokolu o nálezu těla........ Čtyřicet let jsme se neviděli. Pár let po skončení studia na technice zmizela z města. A kdo tak mohl být ten muž? Že by její manžel? Ale ten byl podle Pepy tak o patnáct let starší než Vlasta, to by mu muselo být kolem osmdesáti. To by paní Davidová určitě neopomněla komentovat.....
Pravda .....musím si to důkladně promyslet a přestat tady jančit......
| Nahlásit
Převlékám se a bohužel i tu mokrou postel.Mám pocit že to trvá asi hodinu.Neustále se mi myšlenky rozbíhají jinam než na tu postel.
Konečně sem hotov ,když v tom .........
| Nahlásit
něco zvoní... pořád silněji.. a přibližuje se to.. už je to docela blízko.. Vlastně to nezvoní, ale mluví..a.. ne. Najednou nic... Dobře, převlíknul jsem se.. (postel taky)Koukám na to číslo... Nemůžu jí volat v takovym stavu. Co když je to celý náhoda a ta holka v Chrvatsku nemá s Vlastou nic společnýho... A navíc psali že obživla.. to si sice pořád neumim vysvětlit, ale obživla.. Co když je to celý jenom můj výmysl.. Od té doby co ONA tu není a co jsem se jel zahrabat do svých vzpomínek je všechno tak... tak.. prostě si příjdu jak kdyby jsem blouznil, nežil v realitě...Ta holka, moře, už ani kýbl nevidím... Jak za nějakým sklem... Dobře. Znovu. Držím telefon v ruce a...
| Nahlásit
,ale tu nahle padlo me oko na osvetlene akvarium,ve kterem poklidne pluji neonky.
| Nahlásit
Á zapomněl jsem na akvárko.CHuděrky neonky už mají hlad.Sem to ale ťululum.Jdu je nakrmit a slyším že venku štěká pes.Taky na něho chudáka zapomněli.NO co naplat,pak si sednu a budu zase přemýšlet.CO mě asi tak napadne?...
| Nahlásit
To je ten klid...který jsem potřeboval....ta majestátnost plujících rybek se svítícím proužkem na boku........a už je mi jasné, co bude nejlepší. Jdu na mobilu do režimu SMS a píšu : "AHOJ VLASTI, CO PRO TEBE MUZU UDELAT?".... a klik a esemeska je odeslaná na Vlastino číslo. A teď je na tahu ona.........
| Nahlásit
......... ještě jsem ani nedokončil myšlenku a mobil začal zvonit. Okamžitě jsem ho zvedl, přiznávám, že jsem se trochu potil.
-"Ja......?"
Ozval se zastřený mladý mužský hlas:
- "Kdo je tam?"
Byl jsem celý zkopnělý, očekával jsem němčinu ........ a taky se mi nechtělo hlásit své jméno někomu cizímu ........
-"Sháním Vlastu Javořickou, tedy, vlastně Vlastu Klein ...."
-"Ano, ale kdo volá????" ..... a pak se mi zazdálo, že ten člověk přikrývá rukou sluchátko a s někým horečně hlasitým šepotem diskutuje ......
-"Známe se ze studií ...." ..... znovu jsem nechtěl být konkrétní........
| Nahlásit
V mobilu cvaklo.......a bylo ticho.
To jsem zas něco zvoral.......myslel jsem si. Seděl jsem a koukal na akvárium. V hlavě jsem měl pusto. Proč jen mám pořád obavy? Čeho se bojím? Vždyť jsem nikomu nic neudělal. Možná jsem se akorát do něčeho připletl....... Najednou pípla SMSka. Zmačkl jsem tlačítko a čtu:
"HOTEL INTERNATIONAL, VSTUPNI HALA, DNES 20,00. OK? V."

Tak dobře. A bude konec dohadů. Vyťukal jsem odpověď: "OK. L."

Kolik máme hodin? Jo.... bude půl třetí. Takže mám čas. V podstatě ale nechápu nač bych mohl mít čas. Že bych ještě brnknul Pepovi? Asi ne, už mi řekl všechno co jsem potřeboval. Takže fajn. V osm večer v Intru.
| Nahlásit
No že bych si ještě pár minut schrupnul?Přece jenom sem nějaký unavený.Uvidíme třeba usnu.TAk jo jdu si lehnout.
| Nahlásit
Čas se zoufale vleče. Sedl jsem si za své staré, rozvrzané piáno a spustil nádherné tony Debussyho Arabesky, potom přidal Chopinovy úžasné valčíky a celou řady fascinujících skladeb. A vida, už se blíží půl sedmé. K Intru to mám za dvacet minut, takže umýt,oholit a budu si taky muset vyžehlit košili, a kterou kravatu si mám vzít? Tak moment! Nejsem žádné náctileté trdlo a nejdu přece na rande! Jdu pouze se starou přítelkyní na večeři!Tak už konečně vyrážím. Cítím se jako prvňáček, když jde poprvé do školy- nevím, co mě to popadlo, ale mám silné nutkání jít kamkoli jinam, než na cchůzku s Vlastou
| Nahlásit
Zaparkoval jsem auto před hotelem a jdu do haly. U dveří se mi klaní portýr.....to snad ani nebylo nutné........ rozhlížím se po hale.

A vida.....ale to snad není možné, v křesle sedí Vlasta....no prostě žena tak okolo třiceti, nebo pětatřiceti, ale je to ona! A vedle ní muž, jemuž bych nehádal víc než padesát let. Mířím k nim. Jakmile mě uviděli, vstávají...

"Ahoj Lojzo".....říka ta divná Vlasta.
"Grüss Gott"..... dodává ten muž. A Vlasta pokračuje:
"Vy se neznáte, to je můj manžel....und das ist herr ingenieur Alois Daněk, mein Freund von studierenzeiten.....klid Lojzo, ničemu se nediv, já ti všechno vyložím......."
| Nahlásit
Vlasta mě vyzvala, abych si sedl, a objednal si. Nějak mě přešla chuť na jídlo, a tak jsem si poručil sklenku mojita. Sice jsem od snídaně nejedl, tak doufám, že mi to nestoupne do hlavy. Vlasta se zhluboka nadechla, jakoby už, už chtěla spustit, avšak jen zase vydechla a popadla svou poloprázdnou sklenici, stojící na stole. Vypadala velmi rozrušeně. Její manžel, poměrně vyzáblý s velkým knírem, se nervozně zavrtěl v křesle. Atmosféra začínala houstnout a ticho se zdálo neúnosné. Cítil jsem, že musím něco říct, byť by to byla hlopost
| Nahlásit
Nevim jestli je to na mě vidět, ale čelo mam celé orosené. Čekám na to co z Vlasty vypadne. "Měla jsem se ti ozvat už dříz"...začne Vlasta....
| Nahlásit
"To na té Istrii, v létě, to jsem opravdu byla já, to už je ti teď jasné, že? A to koma, do kterého jsem padla, to bylo moje lajdáctví, však mě znáš.......zapomněla jsem si ráno ten den vzít Kleinin....jo, ty vlastně nevíš o čem mluvím....."
Koukal jsem na ni s otevřenou pusou. Moc inteligentně jsem asi nevypadal.....už mi ani nevadilo, že to mojito nebude asi jen jedno a že tu auto budu muset nechat........
| Nahlásit
Zatím jsem netušil o čem to přesně mluví, ...zatím.... Přemítám
"Kleinin, Kleinin, Kleinin...to bude asi název nějakého přípravku nebo léku ... a ten název, no jistě klein...mladý ...tohle všechno mi proletělo hlavou jako blesk"..., ale kdybych tehdy věděl...co jsem jen opravdu tušil,...tady se vede nějaká hra, tady jde o velkou věc, tady je spousta záhad a tajemství ... mozek se rozjížděl na plné obrátky...." říkám si "prosím, rychle, mysli, mysli, tady něco nesedí nehraje, je to málo pochopitelné, tajemné, neznámé něco skoro záhadné "... mysli, ..." Vlasta, její věk...Istrie, koma a procitnutí z něho, ... Kleinin ...mládí .. . jak tohle klubko rozmotat"... a najednou mi projel po těle mráz, jako bych začal tušit, že jsem se zapletl do něčeho, kde půjde o velké věci a třeba i hodně nebezpečné....
| Nahlásit
"Jsme ve velkém nebezpečí Lojzo, ...už třicet let", pokračuje Vlasta.

"A kdo mi to z Tvého telefonu volal?" Napadlo mi zcela nepřípadně se zeptat, "ty jsi to nebyla a tvůj manžel hovoří česky? Snad ne?"

"To je právě to, Rudi měl obavy se ozvat i do telefonu, to víš, nezná tě. Tak jsme poprosili recepčního......" vysvětluje Vlasta......
| Nahlásit
Nebyl jsem sto odpoědět, to, co říkali jsem nechápal a navíc se mi motal jazyk - co teď? zmohl jsem se jen na ubohou frázi: Mohu vám nějak pomoci? Bylo to tím alkoholem. Neměl jsem to říkat. Vymstilo se mi to. U vědomil jsem si to vak pozdě. V tu chvíli mi začalo jít o holý život, jednu z posledních věcí, co mám a také nejcenější...
| Nahlásit
Aha, tak to proto ten mladý hlas... podotkl jsem a polkl do prázdna ...
Ovšem to, co říká Vlasta, to mi tepe do spánků ... 30let? Cítím jak je mi čím dál hůř ... zeplétám se do něčeho velmi nebezpečného a asi i nelegálního a určitě i absolutně tajného.... ale co teď ... co ode mne očekávají, to zatím ani netuším,... naštěstí netuším....
| Nahlásit
Dívám se na Vlastiny ruce...chvějí se.Dívám se do jejich očí...mhouří je.
| Nahlásit
Jak kdyby mi četla myšlenky. "To co tady máme je absolutně legální, ale není to o to méně nebezpečné. Rudi měl úspěch ve své výzkumné práci. Kombinace chemoterapie a aplikovaného záření mu umožnila připravit preparát, který zastavuje vnější projevy stárnutí. Vidíš to na mně.....je mi tolik jako tobě, ale na vzhledu to není znát. Je to něco s tělními koloidy, sama tomu moc nerozumím. Ale dovedeš si představit, co by vypuklo, kdyby se ten úspěch zveřejnil? A čím víc ubíhá čas, tím je na nás dvou víc vidět, že něco tady není normální...."
Začínal jsem chápat......
| Nahlásit
Po dalším doušku svého pití si vše dávám dohromady. Vlasta nejspíš tedy bere by prášky a nemůže je přestat brán a nebo se mílím?....
| Nahlásit
Nevím jestli je to tím tryskem událostí posledních hodin,stresem nebo nečím jiným,nicméně si uvědomuji svou vlastní mystifikaci.Mystifikaci Vlastiným novým příjmením.Klein není mladý,ale malý!Ještěže jsem ten omyl nezveřejnil.Nicméně-mladě vypadá.Hodně mladě.A ty oči.I přes lehce přivřená víčka vypadají mladě.Jsou mladé.
| Nahlásit
Mam na Vlastu spoustu otázek, ale nějak nevím se kterou začít a tak raději mlčím a dál poslouchám Vlastiny slova....
| Nahlásit
"Víš Lojzo, ten přípravek se musí brát vždy ráno.....nesmí se zapomenout, nebo dopadnu jak v Istrii, kdyby se Rudy včas ke mně nedostal, už bych tu opravdu nebyla. Rudi jej bere také, proto na svých 81 let nevypadá....."
Podíval jsem se na pana doktora, byl již soustředěný a pozorně nás sledoval.
"Proč nepřekládáš, Vlasti? Nebo pan doktor rozumí?"
"Rozumí, Lojzo, jen česky nikdy mluvit nezačal....."
"Dobře, a co čekáš ode mne? Jak se mohu s těmito až neskutečnými informacemi srovnat? A nepřeceňuješ mé možnosti?"
Vlasta se zhluboka nadechla.........
| Nahlásit
Přeceňuji.Nashedanou.
| Nahlásit
"Počkej Vlasto, to jsi mě sem pozvala jen proto abys mi sdělila, že jsem k ničemu?" Trochu se mne lakonická Vlastina odpověď dotkla.......
| Nahlásit
Pobaveně pozorovala jak mi mírně poklesla brada.
"Samozřejmě,že su dělám legraci.Copak jsi už zapoměl,že miluju načernalý humor stejně jako jsi ho vždycky miloval i ty?!
| Nahlásit
Díval jsem se na nesouhlasný pohled doktora Kleina, který vrhl na Vlastu a pak jsem otočil hlavu ke dveřím haly. Bylo tu čím dál tím prázdněji. Lidé večeřeli v restauraci "U labužníka" a tady, kromě nás, seděl jenom starší pár u láhve vína a měli k tomu jen něco "na studeno". Recepční klímal za svým pultem a svět ho, zdálo se, skoro nezajímal.

"Obávám se, Vlasti, že tohle asi černý humor nestráví....." obrátil jsem se zase k Vlastě.
"Vždyť, pokud jsem pochopil, tvá úzkost a obavy plynou ze dvou zdrojů.
První, spíše osobní vychází ze skutečnosti, že přes fantasticky mladistvý vzhled přece jenom oba stárnete. A nevzít si každý den ten váš Kleinin, máte to do večera spočítané. Proto to je problém výroby Kleininu a jeho dostupnosti pro případ, že by někdo z vás zavřel oči navždy.
Druhý zdroj vašich obav je nevypočitatelnost reakce, ke které by došlo, pokud by se objev pana doktora zveřejnil. Jak by se na to vrhnul tisk a ostatní media, všichni lidé by najednou chtěli vypadat mladě. Jak by reagovaly farmeceutické konserny a velké kosmetické firmy..... vždyť tam, kde jde o peníze, tam začíná jít i o život.
Obáváte se do toho problému zapojit další lidi, protože nemáte tušení jak budou reagovat. Jste ve své vlastní pasti. Třicet let uvažujete o řešení. Na něco jste přece přijít museli, ne?"

Vlasta se najednou jevila ve svém křesle jakoby menší.......
| Nahlásit
Vypadala jako vystrašená myška. Chovala se jako bych byl dravec a chtěl ji zabít. Jako bych právě narazil na prvý problém.
| Nahlásit
"Nejhorší na tom je, že k výrobě tohoto léku je zapotřebí látka, které je sice v současnosti dostatek, ale byl by problém ji synteticky vyrobit. Má i lehce vedlejší účinky, někdy si připadáme jak Jekyl a Hyde. Máme hrozné trápení. Na muže to působí časově opačně než na ženy."
Klein po Vlastě blýskl přivřenýma očima. Hned mi bylo jasné, kdo je dnes Jekyl a kdo Hyde.
"Nemůžeme ale od sebe, protože nás tohle strašně svazuje" rychle špitla Vlasta. Klein (protože neslyšel) varovně zabručel.
| Nahlásit
pravý problém
| Nahlásit
"Opačně?" nevěřícně jsem se zamračil........
"Když tady vidím jednaosmdesátiletého pana doktora.... a vypadá na padesát? To je přece přesně týž efekt...."

Vlasta se zavrtěla: "To jsme si nerozumněli, Vzhledem k tomu, že mužský a ženský metabolizmus jsou poněkud odlišné, je odlišné užívání. Ženy berou Kleinin ráno a muži večer....To je ten rozdíl."
| Nahlásit
"Já jsem přes den "hodná holka" ale večer mi Lojza říká že jsem k nevydržení, stále se hádáme. Přes den je zase on jako vyměnený, zlý, neústupný. Nejkrásnější vztah máme ráno a než nastane večer. To jsme jak hrdličky. A umíš si představit že by to na světě způsobilo strašně nových válek, když na muže přípravek působí takto přes den? Ženy by v noci spaly ve své zlobě. ....Ale představ si, že by přípravek měl opačné účinky - muži hodní ve dne...." a Vlasta se zasnila.
| Nahlásit
V tom okamžiku se Rudi rozesmál: "Was sagst du schätzchen? Das i nicht wahr! Warum sagst du das?".........

Vlasta se obrátila na manžela. Evidentně byla zmatena......Prostě ji chytil při vymýšlení, které jsem tak dobře znal ze školy.... dokonce byla tak zaujata svou konfabulací, že si popletla moje a manželovo křestní jméno.....

"Tak nic, Vlasti, vrátíme se k jádru pudla, ne? A na tyto tvoje hrátky zapomenem, že?" Nějaký pan Hyde a doktor Jekyl...... měl jsem pocit, že tu hrozí nebezpečí a dokázal jsem si představit i jeho charakter, ale pokud máme spolu hledat nějaké řešení, pak musíme hovořit na rovinu..."
| Nahlásit
"Dobře, řeknu ti, co vlastně potřebuju"....začala Vlasta
"Jak jsem ti říkala, k výrobě tohoto léku potřebujeme určitou látku a ty my musíš pomoci ji získat"...Vlasta znervózněla
"Vím, že jsem říkala, že té látky je dost, ale za necelých pět let budeme v koncích"....Lojza si odkašlal a zeptal se: "Co je to za přípravek?"
| Nahlásit
"To je právě to.....je to výtažek ze žraločí chrupavky, který pod speciálně upraveným zářením získává potřebné vlastnosti. Za současné situace by zveřejnění know-how znamenalo vybití všech žraloků na zeměkouli. Jsi chemik jako já, ale byls vždycky machr na chemickou analýzu. Potřebujeme umět žraločí chrupavku vyrobit synteticky, třeba z ropy ..... to je, co?"

Zalapal jsem po dechu...."A uvědomuješ si že jsem už pár let v důchodu?"
| Nahlásit
Tak nemysli na věk,zapomeň na důchod.Vas ist das důchod?
| Nahlásit
"Důchod je, že mi chybí laboratoř, kde bych to dělal", nasupil jsem se.
"Kdoví, jestli nebudu muset případně někoho přizvat ke spoluráci a to je problém utajení......." měl jsem tendenci vidět nen překážky a začal jsem si to uvědomovat.....

"Aber was hat passiert?" Ozval se najednou doktor Klein, "einige laboratorium ich werde kaufen für Ihnen, das macht nichts."

Tak to je obrat v jednání, říkám si, ono je to tak naléhavé, že nebude žádná starost o financování práce. Koupíse laboratoř, vybavení, materiál.......To vypadá jinak.
| Nahlásit
Opravdu nevím co si o tom mám myslet, když to udělám, vystavím se velkému riziku, že budu porušovat zákony a když to neudělám, ohrozim Vlastin život....
| Nahlásit
Přemýšlím a cítím na sobě pohledy čtvera očí......No, ta legislativa nebude problém. Živnosťák na chemické analyzy mám a čím se budu bavit, po tom nikomu nic není......důležité je spíš to, že si moc nevěřím. A nevětší riziko je ...... když se mi to podaří, nebudou se mě pak chtít nějak potichu zbavit? Vždyť to není žádná legrace? Máme listopad a já mám košili úplně propocenou. Tak ještě jedno mojito......
| Nahlásit
Jenže na mojito nedojde, protože do hospody vtrhne obrněné komando....Měl jsem hrozný strach, že se nějakým způsobem doslechli této zchůzce a chtějí Vlastu zatknout, ale nakonec z toho je jen zatýkání pár zdrogovaných týpků. Raději už si nic neobědnávám, domluvim si s Vlastou na zítřek další schůzku, aby jsme se domluvili na podrobnostech a rychle odcházím. Jelikož jsem rozčílený, kouká na mě sposta lidí, ale mě je to jedno, ať si myslí co chtějí....
| Nahlásit
Když jsem dorazil domů, sednul jsem si k internetu a pokoušel se sehnat vekeré informace o žraločí chrupavce. Přiznávám, že mě ta myšlenka zaujala. Jsem už sice chvíli mimo, ale nikdy jsem nepřestal sledovat novinky, které se v mém milovaném oboru - v chemii - objevily. Zíral jsem na ta data, ale po půl hodině jsem zjistil, že už na to nevidím a nemůžu se na nic soustředit. Ještě jsemm odepsal na pár dotazů na ontola.com, mých oblíbených stránkách. No a napadlo mě zadat si tam dotaz - "žraločí chrupavka - prosím o věškeré dostupné informace". Potom jsem vypnul počítač, dal si sprchu a šel spát. Usnul jsem okamžitě, jako když mě do vody hodí.
| Nahlásit
Když jsem se ráno vzbudil a podíval se na internet, řekl jsem si, že jsem musel být včera úplně groggy. Přece....žraločí chrupavka je přípravek pro léčení rakoviny, který distribuuje firma California Fitness a můj kamarád Vašek, lékař, s ním má spoustu dobrých a úspěšných zkušeností. Vždyť mi už před rokem vysvětloval, že již více než 30 let trvají intenzivní výzkumy imunitního systému žraloka, který je schopen odolávat všem závažným chorobám. Vědecké týmy Kanady,Belgie a Švédska dospěly k poznání, že preparáty ze žraločí chrupavky jsou použitelné jak k prevenci, tak i podpůrné léčbě nádorových onemocnění kde mimo posílení imunitního systému pomáhají odstraňovat vedlejší účinky chemoterapie. Žraločí chrupavka obsahuje chondroitin sulfát, mucopolysacharidy, soli vápníku a enzymy omezující angiogenezi. Obsah vápníku a fosforu ve vhodném poměru 2:1 je zde vázán v organické formě, čímž je lépe využitelný pro organizmus než přírodní minerály. Pro lidský organismus je výhodnější dostávat žraločí chrupavku v tabletách. Tobolky se totiž rozpouštějí již v žaludku a v jeho kyselém prostředí se velmi rychle rozkládají. Specifické bílkoviny chrupavky jsou tak "degradovány" na aminokyseliny. Přitom pro účinné využití chrupavky je potřeba, aby se rozkládala až v tenkém střevě, aby došlo k úplnému vstřebání peptinů a proteinů. Není přece problém si vzorek opatřit. Jasně....už nikdy mojito!!!!

A teď abych si zajel pro auto k Intru.
| Nahlásit
Taxík mně vyplivnul u pakroviště.Došel jsem k autu,chci sednout za volant a...
"Sakra,to mi ještě scházelo",mumlám když vytahuji lístek zastrčený za stěračem.Že by pokuta,tady na parkovišti?Nebyla to pokuta.Byla to účtenka z hotelu bez účtu,zato s napsaným slovem WARNING.Chvíli jsem zkoumal papírek ze všech stran,ale žádný jiný text jsem nenašel.Pouze logo hotelu a ručně napsaným WARNING.Sedl jsem si do auta a přemýšlel.
Přoč zrovna mně někdo varuje?A před čím.Nebo před kým.Co se to děje?
| Nahlásit
Nastartovat? Už jsem zhlédl několik filmů,když po otočením klíčku došlo ke zničujícímu výbuchu.Varuje mne někdo tímto způsobem?
| Nahlásit
Pro jistotu vystupuji z auta.Zkouším se dívat pod něj,ale budu si k tomu muset kleknout...no nic,musím si lehnout.Nic podezřelého tam není vidět.Vstanu a...
| Nahlásit
snažím si rukou setřít prach z kalhot.Nejde to,naopak si ještě všímám ošklivé olejové skvrny,která hyzdí mé značkové sako.
| Nahlásit
..... otevřu auto. Ono je potřeba si to promyslet. Pokud by mě chtěl někdo poslat k předkům, tak mi nebude přece psát na lístek WARNING. Čím vlastně můžu být nějak dležitý..... ta epizoda na Istrii a teď schůzka s Kleinovými, kde jsme se v podstatě nedohodli, byli jsme přerušeni a domluvilu jsme se na dnešek na oběd do hospůdky u Divé Báry, tam se dá sedět a povídat, aniž by kdo mohl poslouchat. Takže sešel jsem se s Kleinovými......a proto by mi mohlo jít o život? Vždyť je to blbost.
Ale ten lístek je skutečnost. Někdo jej tam dal a měl k tomu důvod. Ten někdo musel vědět, že je to moje auto. Když jsem přijel, nikdo nemohl mít tušení, že budu jednat s Kleinovými. Při odchodu jsem se k autu nehlásil, takže zas nic......že by omyl? To by bylo....vyletět do vzduchu "omylem"......Kdepak, to bude mít jinou souvislost.
Zavřel jsem dveře a otočil jsem klíčkem. Motor normálně naskočil, a tak jsem vycouval a rozjel se k domovu.
| Nahlásit
Po několika stech metrů začínám mít nejasný pocit,že nejsem ve voze sám...
| Nahlásit
Bleskově se otočím a...nic."Kristepane,já snad začínám být paronoidní,nebo co",vztekám se už nahlas.Nikdy bych nevěřil,že se mi stane taková věc a já začnu blbnout.Pomalu se uklidním a pokračuji v cestě.Ještě pár ulic a jsem doma.Na přechodu ještě pouštím starší dvojici.Pomalu,až příliš pomalu se loudají po zebře a nemohu si nevšimnot,že mne po očku pozorují.Mám pocit,že je odněkud znám.ale co,takových lidiček člověk za den potká.
| Nahlásit
Ten pocit zrovna není příjemý , po zádech mi stéká pot, nikdy jsem nic podobného nezažil, .... slyším dobře něco se hýbe ... slyším jasně jisté zvuky .... někdo opravdu ve voze je. Co teď?... zastavit někde na rušné ulici a opustit urychleně vůz? ... dokončit cestu domů... nevím, a ti lidé, proč mne pozorují? Vidí snad něco víc než já? Ale vždyť v zrcátku není nic! Ne takto už prostě pokračovat nelze... Zastavuji na nejbližším místě, kde se zastavit dá, pomalu , pomaloučku otvírám dveře. .. vystupuji ven z vozu... jdu k zadním dveřím, s nesmírnou opatrností je otvírám a .... fuj, to jsem se lekl. Při otevření dveří se to vrhlo přímo proti mě.... , ale nemíří na mne naopak, prchá pryč,.... oddychl jsem si, bylo to kotě, sedělo někde na podlaze vozu a při otevření dveří, hledalo nejkratší cestu na svobodu. .... tak to bychom měli...
| Nahlásit
Jenže, když už se chci s klidem vrátit do vozu, slyšim z kufru divné šramocení....Rychle do ruky vezmu bejzbolovou pálku, kterou mam na zadním sedadle schovanou. Rychle otevru kufr a při pohledu do něj na mě jdou mdloby, v kufru je totiž neznámý muž svázaný a bezbraný. Rychle kufr zavře a znovu otevřu, jestli náhodou nemam vidiny, ale nebohý člověk tam pořád je.......
| Nahlásit
Mrtvý není,to je jasné.Jeho oči jsou až příliš živé.Vysílá jimi ke mně zoufalé signály...
| Nahlásit
...---...
| Nahlásit
SOS - pochopil jsem.
| Nahlásit
Kdybych neznámého muže osvobodil zde, bylo by to moc nápadné, a proto zavřu kufr a odjíždím domů. Neznámí pár se na mě ale pořád dívá a já vím, že jsem je už někde viděl a pak mi to dojde, seděli naprotimě v hospodě tam, kde jsem Vlastu viděl, jak se zhroutila. Radši na to nemyslím a jedu domů, abych se dozvěděl co je ten muž zač. Ale pak se mi orosí čelo, protože vidím, jak za mnou jedou policajti a blikají na mě abych zastavil.V tě rychlosti nevím co dělat, ale uvědomil jsem si, že mi nezbývá nic jiného než zastavit. Zastavil jsem u krajnice a začal hledat doklady a pak mě napadlo, že jsem vubec nejel rychle takže musej vědět o tom chlapovy v tom kufru, z mého trička se v tom momentě stane handr na vitírání, protože už odmalička se často a hodně potím. Policajti už také zastavili a míří ke mě, snažím se vypadat jakoby nic, ale nějak se mi to nedaří, řekl bych, že na něch policajtech je také něco divného a pak si uvědomím, že nemaj uniformy a že to vubec nemusí být poldové, proto rychle nasedám do auta, ale to mě zklamalo, nešlo nastartovat, a proto neznámí muži u mě byli hrozně rychle a začali mě tahat z auta.
| Nahlásit
Mobilizuji v sobě veškerou sílu a vytrhnu se jim a zabouchnu dveře. Teď moje Sonáta naskočila okamžitě. Vyrazím jako střela a ženu se po ulici Veveří, pak ostře na Kotlářskou a červená - nečervená na Kounicovu až smykem zastavuji u nájezdu přesně před vchodem krajského a městského velitelství policie.

Policista střežící vchod kráčí ke mně. Periferně vidím, jak pronásledovatelé prosviští po Kounicově ulici za mnou směrem k centru města.

Vysvětluji službu konajícímu policistovi, co se mi přihodilo.
"A když jsem dneska přijel pro auto, našel jsem za stěračem tenhle lístek a podívejte se, co mám v kufru."

Jakmile nehlédl do pootevřeného kufru, okamžitě volal mobilem kolegu. Měl jsem zkušenost, že při dopravní nehodě to trvá věčnost, než policie přijede, tady to šlo ráz naráz. Dokonce dva přišli, jeden uniformovaný, druhý v civilu.

"Pojďte prosím se mnou, Kolega se vám o auto a jeho náklad postará." Povídá ten v civilu s úsměvem..... " a připravdte si, prosím, své doklady....."
| Nahlásit
Je ale úsměv a úsměv....Ne, jsem zbytečně podezřívavý, to je pozůstatek z totality, teď se nemohou chovat přece stejně. Nebo neměli by....
Je to ale "chobotnice" prorostlá ....
Nevím, dnešní den byl pro mne hodně zvláštní, asi jsem již paranoidní.
| Nahlásit
"Prosím vás,ale hlavně je potřeba toho člověka v kufru ošetřit".
-
"Tak,předložte vaše doklady,prosím",povídá policista hned po příchodu na služebnu.Podávám mu všechny papíry,co u sebe mám.
"Hm,občanský průkaz,řidičský průkaz,pas,kartička pojišťovny,zbrojní průkaz,průkaz zbraně,osvědčení o technickém průkazu auta",opakuje si pro sebe policista když zkoumá jednotlivé dokumenty."Máte u se be zbraň,pane Daňku?Tady vím,že máte zbroják skupiny A,B,E s oprávněním nosit zbraň kategorie "B".A podle průkazu zbraně vlastníte Glocka 26.",povídá policista.
"No víte,já obvykle nosím,ale dneska,ani nevím proč,jsem si krochnu nevzal.No vidíte,tak je to vždycky když člověk má pocit,že je to zbytečné..."
"Pane Daňku,víte,že je lepší mít u sebe zbaň stokrát zbytečně,než ji nemít když ji nutně potřebujete",kývá hlavou policista a pokračuje."No,ale to je váše věc,teď se vraťme k té dnešní události.Povězte mi,pěkně pomalu o pustupně,co se přihodilo",povídá policista a nabízí mi cigaretu.
"Díky,nekouřím,ale troch vody,jestli mohu prosit".
| Nahlásit
Najednou se zarazím, protože se vzpomenu, že jim nemůůžu říct o žraločí chrupavce, ale co jim teda mam říct? Jsem zoufalý a z mé hlavy se stáva ohnivá koule.....
| Nahlásit
Na stůl přistála sklenice minerálky a v tom okamžiku zazvonil telefon.
Vyšetřující, ani nevím hodnost, na saku by se mu to špatně vyjímalo, se přisál ke sluchátku..."Aha, jo......tak to je výborné.....dobře. Tak pokračujte..." obrátil se ke mně "Tak toho v tom kufru už máme jasného....., tak co mi povíte?" A zapnul magnetofon.

Pověděl jsem mu co se stalo a zdůraznil jsem to pronásledování. A hlavně jsem mu pořád opakoval, že nechápu, jak jsem se do toho zamotal.

"Hmmmm, to si ještě prověříme, ale můžu vám říct, že to všechno souviselo s naším včerejším zásahem. Chyběl nám ten nejdůležitější a vy nám ho teď přivezete v kufru auta....!" rozsmál se. Připadal mi hned sympatičtější.
"Asi chtěl uniknout sledování takovým kuriozním způsobem.....jo a ta honička, to opravdu byli naši, měli jsme dojem, že k nim patříte. Ale ani jí zatím nejsem přesvědčený, že jste mimo hru.... jak se vlastně dostali do vašeho auta? Klíče jste měl kde?"

"V kapse saka", zabručel jsem.... "a přece.... dneska se dostane do zamčeného auta kdekdo.......však musíte mít přehled o kradených autech, ne?"

"To je pravda, ale ještě jste mi neřekl, jak jste se do hotelu vlastně dostal?"

"To je snad veřejný objekt, byl jsem tam na večeři.......setkal jsem se tam s bývalou spolužačkou a jejím manželem.......ti s tím nemají nic společného......."

"Aha, no tak na vás spojení máme.....tak to sepíšeme, ne?" A policista si sedl k počítači.......
| Nahlásit
...Najednou znovu zazvonil telefon a policista ho zvedl, nevypadal však, že by telefonát byl nějak příjemný..."Vy lháři" začal na mě řvát."Ten člověk v tom autě už je schopný vypovídat a řekl nám, že do auta ho hodil nějaký muž a jeho popis sedí přímo na vás, půjdete se mnou"....
| Nahlásit
"Tak to ne......" zasmušil jsem se, "jestli budete se mnou jednat takhle, tak bez právníka už ani písmeno....."

"Vidíte přece, že jsem Vám auto přivezl až před barák. Je vám jasné, že je to hledaná osoba. Musí vám být jasné, že si bude vymýšlet kde co, aby se vykroutil...... a vaše reakce? Začnete křičet. Nemám co bych skrýval a dávám najevo dost značnou součinnost. To co vaši hoši vyvedli s tou honičkou je také dost na pováženou. Nevím, jestli by se to při vnitřním šetření dalo omluvit. Vždyť kolik lidí při tom bylo zbytečně ohroženo. Takže bych doporučoval klid a vrátit se k protokolování....."

Policista překvapil....na plnou hubu se rozesmál.
"No pravdaže, máte pravdu, ale dost mě zajímala vaše reakce....."

Mě moc do žertování nebylo. "Dopíšeme to, ne?"........
| Nahlásit
"Jistě,jistě...Pane Daňku,můžete mi nadiktovat jména vašich přátel se kterýmí jste se setkal v hotelu.Je to taková formalita,znáte to."

"No,jistě,samozřejmě...ale nevím,jestli vám to pomůže,mám totiž pocit,že již odcestovali.Žijí totiž v cizině",snažím se předstírat klid,protože mi došlo,že pokud Vlastu zkontaktují bude jim hodně podezřelé jak vypadá.Já, muž důchodového věku,ona mladá žena.Spolužáci,tak leda z lidušky.
"Nějaký problém?",vyrušil mě z úvah vyšetřovatel.
| Nahlásit
"Ne,žádný problém.Ale přece jenom.Mohu si zatelefonovat?"
| Nahlásit
"Ale ne.....jen mi teď došlo, že znám jméno své spolužačky jen za svobodna, představoval jsem se já jim a v té euforii ze setkání jsem asi její nové jméno přeslechl, nebo že by vůbec nepadlo? Ve škole to byla Vlasta Javořická, ale dnes..........ale to si přece najdete snadno i podle toho křestního jména, a bavil jsem se v podstatě jen s ní, její manžel česky nehovoří........"

"Dobrá, to zvládneme. Tak si to přečtěte a tady mi to podepište. A tady máte propustku na vrátnici........."

Nevěřil jsem ani, že to mám už za sebou. Vypadl jsem z budovy velitelství a na parkovišti stála moje Sonáta a stráž u dveří mi podávala klíček. Sedl jsem do auta a poodjel za roh. Vymačkal jsem Vlastino číslo a zvoním......
"Ahoj Lojzo, co se děje?"
"Musíte okamžitě pryč z hotelu".... a vysvětluji jí co se stalo.
"Tak to je v pořádku, Lojzo, my jsme teď v golfovém hotelu v Jinačovicích, po té včerejší razii jsme to už nechtěli riskovat, a teď se chystáme k té Divé Báře, stihneš to?" Oddechl jsem si.
"Jasně myslím že v ty dvě hodiny tam budu, měj se a pozdravuj Rudiho...."
"Ahoj..." a v mobilu klaplo.
| Nahlásit
Najednou jsem si uvědomil, že mam hlad, ale že si u Divé Báry nechci nic obědnávat kromě pití, a proto zastavím u nejbližší benzínky, abych si mohl koupit bagetu.
| Nahlásit
Tak fajn..... ÖMV.....vystoupím a jdu si to prohlédnout........
No nazdar, že by jim vypadlo chlazení? To snad strčí do pusy jenom sebevrah. Tak ne.
Ale fakt je že u Divé Báry mají perfektní kuchařku a jejich úprava zvěřiny je vyhlášená.......
Ono bude lepší soustředit se na mlsání a přikrýt to výborně ošetřeným Svijanským pivem a pak se i lépe domlouvá.

Kolik máme hodin? Za pět minut třičtvrtě na dvě. Tak jedem.


Vžycky je tu problém zaparkovat. Dneska mám štěstí a místo tu je. Kleinův Mercedes tu ještě nestojí, leda by parkovali za rohem.
Tak jdu po shodech dolů do restaurace. Jen otevřu dveře, už si libuju, jak to tu pěkně voní. Jdu dozadu ke svému vysezenému místu. Je tu krásný přehled a při tom taková příjemná, domácká atmosféra. Pan vrchní už se na mě směje a zdraví. Oplácím mu pozdrav a sedám si k rohovému stolu. To byl dneska dopoledne fofr. Byl bych rád, kdyby se to už nějak stabilizovalo. Na takový blázinec nemám léta.......
| Nahlásit
Čekám a čekám, že by se zdrželi v nějaké zácpě....
| Nahlásit
Už mám dva kousky svijanskýho za sebou...
| Nahlásit
Náhle vejdou do dveří, ale přijde mi, že jsou nějací nervózní....
| Nahlásit
V okamžiku, jak mě uviděli, nervozita z nich jakoby spadla, usmáli se a zamířili k mému stolu. Pozdravili jsme se a Vlasta napolo vážně a napolo v legraci povídá: "A práce až po obědě! Mám hlad jako vlk. Copak tu mají dobrého?"

Pan vrchní už stál u stolu s jídelními lístky:
"Určitě si vyberete, panstvo, dneska bych doporučil maďarskou polévku "Puszta" a muflonní medailonky s kapustou a vařenými brambory s petrželkou a s máslem...... však pan inženýr už je tu u nás testoval...."

Ani Kleinovi ani já jsem nebyli připraveni na nějaké přehnané studování jídelního lístku a tak jsme kývli. Vlasta pohrdla svijanskou třináctkou a přiklonila se k desítce od Bernarda. Pan doktor se přihlásil o minerálku s citronem, jen prý.... "nicht sehr kalt...".
| Nahlásit
Až na vyjímky typu:
"sůl"
"ne díky"
"ten muflon,no pohádka"
"pane vrchní,prosím vás,ještě jednu minerálku",jsme během oběda moc nekonverzovali.
"Pojďme na terasu",navrhnul jsem."Venku máme pěkný den.Co vy na to?"
| Nahlásit
"Nevím," řekla Vlasta, "tam je ze všech stran vidět a slyšet, tady je větší soukromí. Máme pro Tebe připravený návrh....."

Zatrnulo mi. A už je to tady. Zvedl jsem hlavu a podíval se Vlastě do očí. Považovala to za výzvu a pokračovala:

"Máme zájem na spolupráci. Koupíme a zařídíme Ti laboratoř. Mělo by ti stačit 30 000.- Euro. Její vlastnění a užívání bude tvá odměna. Tato akce bude uskutečněna jako půjčka pro případ, že bys neuspěl. V okamžiku, kdy od tebe dostaneme první dodávky syntetického výtažku ze žraločí chrupavky bude půjčka odblokováno. Nechceme znát tvé know how. To bude tvá jistota. My zas neuvolníme informace o práci se zářením. To je naše know how. Pro případ nečekané události ale bude tvé i naše know how uloženo u HVB bank v Mnichově. Klíč k safu bude znát každý z nás dvou a ty si budeš muset stejně zajistit spolupracovníka, to není práce pro jednoho takže klíč bude i u tebe dvojmo jištěný. Je to i pro tvou bezpečnost, takže si myslím, že to bude v souladu s tvými zájmy".

Nestačil jsem žasnout, jak to má Vlasta promyšlené, na chemii nikdy moc nebyla ale organizačně byla talent.

"To vypadá rozumně", řekl jsem "ale co s těmi komplikacemi od policie, vypadá to, že se na nás někdo touží pověsit..."

Vlasta zakroutila hlavou "Rudi se spojil s konzulátem. Už víme o co šlo. Naše zájmy se sešly na jednom místě se zájmy vašeho "protidrogového", bylo to v podstatě nedorozumění. Už nám dají pokoj....."

Oddechl jsem si. Ale jen do té doby, než jsem uviděl starší pár, který se pomalu blížil k našemu stolu. Poznal jsem lidi, kteří se na přechodu ohlíželi po mém autě. Byli to titíž, co seděli vedle nás v hotelu International včera.

"Promiňte, pane inženýre, že rušíme, je to jen okamžik. Jmenuji se Staněk a jsem otec Igora Staňka který chodil na techniku o tři roky později než vy. Ale určitě si jej pamatujete z seminářů profesora Vaňka, kam jste docházeli na analyzu. Synek má problémy, je už také v letech a nemůže se dostat k žádné práci...... a důchod je velmi malý, nevíte o něčem?"

No to je neuvěřitelná náhoda....blesklo mi hlavou.

Paní po jeho boku smutně kývala hlavou.......
| Nahlásit
Je prava, že Igora si trochu pamatuju, ale nějak mě svými vědomosti nepřekvapoval, byl to takový průměrný hošík, který však byl tichý, ale spolehlivý. Řekl jsem si, proč by teda nemohl být mím společníkem Igor. Nechtěl jsem se tím zabívat, a proto jsem panu Stěnkovy vrazil do ruky mou vizitku a řekl jim: "Ať mi Igor zavolá a domluvíme se" . Rodiče Igora pěkně poděkovali a odešli a já jsem se vklidu mohl vrátit k rozhovoru s Vlastou.
| Nahlásit
"Tak jak to vidíš?" zeptala se Vlasta. Pan doktor Klein mě napjatě pozoroval.
"Budu potřebovat, abyste mi nějak definovali termín "výtažek ze žraločí chrupavky", nebo vám stačí když dostanete synteticky vyrobenou žraločí chrupavku podle přírodního vzoru?" zeptal jsem se.

"OK", odpověděla Vlasta. "Dostaneš od nás vzorek. Stejně budeš mít spoustu práce se zařízením laboratoře".....

"Ty jsi snad, Vlasti, úplně zapomněla co to je chemie, " rozesmál jsem se. "Přece musím vědět, jak vypadá předmět zkoumání, nebo cíl výroby, abych dokázal přiměřeně laboratoř vybavit..."

"OK", vypdalo z Vlasty po druhé. Asi se jí ta písmenka líbila.
"Takže teď jsme na tahu my. Číslo účtu a jméno své banky mi pošli zítra zprávou na mobil a jak se ti tam objeví peníze, pustíš se do práce. Je to naše riziko, ale je jištěné smlouvou o půjčce. Ta ti přijde poštou a jakmile ji podepíšeš a pošleš na naši adresu, bude hotovost poslaná. V textu půjčky bude jištění, že smlouva nabývá platnosti vstupem hotovosti na tvůj účet. Ještě bych chtěla poprosit, to je věc tvé profesionální cti, abychom alespoň jednou za dva měsíce byli informováni o postupu prací...... co říkáš?"

"OK", použil jsem Vlastinu repliku. "Tak jsme dohodnuti."

Vlasta i pan doktor se usmáli a potřásli jsme si rukama.
Tak to máme pod střechou. Na rozmlouvání s Igorem mám spoustu času. Ostatně.....dost mě těší, mít před sebou zajímavou práci......
| Nahlásit
"No, my se zvedneme",povídá Vlasta a vstává pomalu od stolu."Máme před sebou cestu domů a taky nás čeká dost práce.Ty ještě zůstaneš,Lojzíku?"

"Ještě chvilku posedím,Vlasti,je tu příjemně a tak nějak najednou nespěchám,...tak šťastně dojeďte a brzo se uvidíme"
Díval jsem se za odcházejícími,teď už kolegy a musel jsem se v duchu smát."Tak Lojíku a Vlastičko,jestlipak nakonec nebudu Kleinovi říkat Rudíku,ty kujóne."
Asi za půl hodiny jsem taky vypadl a šoural jsem se k autu.
"Tak to už ale,krucinál,není sranda",kleju když vidím,že za stěračem vykukuje zase nejaký papírek.Vytrhnu listek a...byla to nějaká reklama
kadeřnictví v Kuřimi ,nebo co.Že prý po třetím stříhání je jedno holení zdarma.Proč mi musí vždycky někdo zkazit tak těžce vydobytou pohodu.Dotyčný má štestí,že se mi nedostal do mých chlupatých pazourů.Roztrhl bych ho jako hada.Sedám do auta a vyrážím.
| Nahlásit
Dancing queen... Take a chance on me...Waterloo...Mamma mia...Honey,honey...Chiquitita...Money,money,money...I have a dream...line se mi z repráků v autě... ABBA mě dokáže vždycky správně naladit.
| Nahlásit
Doma si dám teplou srchu a jelikož jsem unavený jdu si lehnou, ale v tom zazvoní telefon
| Nahlásit
"Prosím?"
"Tady Igor,dostal jsem od rodičů kontakt,tak ho hned využívám..."
| Nahlásit
...... a tak se to dostalo do pohybu z naší strany.

Konec prvního dílu.
| Nahlásit
Začátek druhého dílu:
| Nahlásit
Vystupující postavy:
| Nahlásit
Ing.Alois Daněk(Lojza)
Vlasta Javořická-Kleinová
Dr.Rudy Klein
Igor Staněk

Pepa,Ríša/?/,stará Daňková,Staněk-otec Igora
| Nahlásit
oprava: stará Davidová
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek