Povídka na pokračování.....
Povídka na pokračování je tu pro nás pro radost.
Celý příběh začne znovu tím, co napsal Gandalf a my v ději budeme pokračovat. Každý přidá maximálně 10-15 řádků ... může navazovat kdokoliv, tedy kdokoliv, kdo zjistí, že má chuť pokračovat a dostal nápad jak pokračovat, tedy má nám ostatním co říct....
Můžete k hlavnímu hrdinovi přidávat další postavy, místo děje přenést na jiné místo..... podmínkou je jen to, aby děj navazoval na předchozí.... Pokud by jste měli nějaké připomínky k povídce, chtěli si něco upřesnit, vyjasnit, zeptat se, komentovat,... nepište toto prosím do děje, ale do zvláštního příspěku, který zakládám pod názvem Poznámky a přípomiínky k naší povídce.
V každém případě se vyhýbejte vulgarismům.
Takže začínáme!
Celý příběh začne znovu tím, co napsal Gandalf a my v ději budeme pokračovat. Každý přidá maximálně 10-15 řádků ... může navazovat kdokoliv, tedy kdokoliv, kdo zjistí, že má chuť pokračovat a dostal nápad jak pokračovat, tedy má nám ostatním co říct....
Můžete k hlavnímu hrdinovi přidávat další postavy, místo děje přenést na jiné místo..... podmínkou je jen to, aby děj navazoval na předchozí.... Pokud by jste měli nějaké připomínky k povídce, chtěli si něco upřesnit, vyjasnit, zeptat se, komentovat,... nepište toto prosím do děje, ale do zvláštního příspěku, který zakládám pod názvem Poznámky a přípomiínky k naší povídce.
V každém případě se vyhýbejte vulgarismům.
Takže začínáme!
Odpovědi
Diskuze
Tma se trhala jen na obzoru....kde vzdáleně šuměl příboj a loďky rybářů se pohupovaly na kotvách. Na obzoru, kde bylo už jen tušit že zde před pár hodinami zapadlo slunce.
Seděl jsem na kameni, kterého se před nedávnem dotýkaly sluneční paprsky a vzpomínal jsem.
Je to pět let, co jsme přesně tady seděli dva. A měli jsme pocit, že to tak bude navždycky. A tenkrát stačilo čtrnáct dní a svět byl najednou jinačí.
Ale je tu krásně. I když mi zbyly už jen vzpomínky.
Vstal jsem a dal jsem se cestou k přístavišti. Bylo poměrně pusto, většina místních už seděla doma a turisté zas ochutnávali dary Istrie v místních trattoriích. Písek chrupal pod nohami a kýčovitá ozdoba Jadranu, cikády, řvaly jako pominuté.
Po levé straně cesty za huňatou pinií vykouklo světlo ohlašující rybářskou hospůdku. Něco k zakousnutí by nebylo marné.......
Dveře hospůdky někdo hlučně rozrazil a ven se vyhrnula hlučná skupinka rozchechtaných lidiček.Byli to vlastně dva páry.Trochu to s pitím asi přehnali.Podpírali se navzájem a každé zavrávorání některého z nich vyvolalo u ostatních výbuch smíchu.Chtěl jsem se jim vyhnout,ale nebylo kam.Dráždilo mne jejich veselí a jako bych se styděl za svoji samotu.Samotu,kterou jsem tady přijel vyhledat,ponořit se do ní,ráchat se v ní a rejpat se v bolestných vzpomínkách.
Krásná hospůdka, říkal jsem si, trámová pergola porostlá vinou révou, zdi z istrijského vápence, dřevěné lavice a stoly. Na rozdíl od čtveřice, kterou jsem potkal bylo tady poměrně ticho. Našel jsem si prázdný stůl v rohu abych měl přehled. Většina hostů seděla v párech a cítil jsem z nich pohodu z pocitu souznění.
Otřepal jsem se a poručil si pečené jehněčí, talíř pršutu a láhev "Proška", těžkého, červeného, doalkoholizovvaného, vína. Takové chorvatské portské.
Opálený patron se usmál a odpověděl anglicky, podstatně lepší angličtinou, než kterou jsem ho já oslovil. Říkám si - hlavně že jsme si rozuměli.
Potěšilo mě, že mi přinesl "Proška" v keramickém džbánu a ne v láhvi, nějak mi to harmonizovalo s atmosférou hospůdky. První doušek a rozpůlil mi duši. První půlka byla dnešek, milý a trochu nostalgický. Druhá byla vzpomínka. Chtěl jsem ji zahnat, ale byla tu doma.
Platím..... Sto kun? No to jsem se dneska pěkně rozmáchl. Ztěžka se zvedám a mířím ke dveřím. Jeden úsměv pro patrona, který mi je opětuje. A už jsem na cestě a dávám se k centru městečka. Poměrně držím rovný směr a když nasaju zhluboka vůni moře, je mi fajn. Ještě že vyšel měsíc. Že by byl dneska zrovna úplněk? Vida, svítí jako reflektor.....
Cesta se zužuje a zatáčí....něco tu leží na zemi, jakýsi pytel, nebo co....?
Sakra....to je přece člověk! No ano, ta menší blondýna, ze čtveřice, co odcházela těsně před mým příchodem do trattorie.....a že si ustlala zrovna tady.........
Skláním se nad ní....vlastně co je mi po tom, je to její věc, jestli si chce schrupnout pod širákem....... něco mě ale jakoby varuje. Beru ji za ruku, studená jak led. Sáhnu jí pod bradu na krční tepnu.....ani ťuk......... Ta ženská je mrtvá jako treska v chladícím boxu v prodejně v městečku.
První impuls je ...utíkat, nemít s tím nic společného, ale tváří v tvář skonu člověka nějak nemohu, nohy mám jako vytesané z istrijského vápence.........
Asi už blázním z toho vína......a jasně si vzpomínám, že ti čtyři spolu mluvili německy........
Ale podobná je jí neuvěřitelně......že by dcera? Ale to by musela emigrovat.....no je to pravda, Vlastu jsem už neviděl snad čtyřicet let, ani na naše srazy nechodila...... je to všechno divné.
A stmívá se stále víc. Nad mořem už vyšla spousta hvězd........
A tak se mi noc plná kouzelného vzpomínání na moji životní lásku pomalu ale jistě mění v nedobrovolné drama... kdoví, co mne ještě čeká.... výslech, ...
A tak kráčím dolů a snažím se zapamatovat kterou cestičkou jdu, budou se ptát, budou se na všechno ptát....
A co když mne budou podezírat, že jsem ji zabil já... to mi hlavou bleskolo až teď! Co pak ? Ještě je pořád čas to vzdát! Ale je -li to Vlastina dcera, pak už i kvůli ní, kvůli kamarádce bych měl....Ale stejně jí nepomohu, je mrtvá.... je to jako velká ozvěna.... mám tendenci jít tam i zpaět, všechno se ve mě bije...
Mrtvé a propadlé oči té dívky mi nedají spát, zdá se mi o ní a nemůžu jí z halvy dostat.....Jedno studené ráno jsem otevřel čerstvé noviny a co nevidím.....
No, spíš bych to považoval za novinářskou kachnu.... píšou o události nad kterou chorvatští specialisté kroutili hlavou, ....německá turistka, odvezená na patologii byla při ohledání shledána prostou života ...... a ejhle, než dopsali protokol, "mrtvá" se pohnula....... ale vždyť já tam byl, srdce jí prokazatelně netlouklo......co se to stalo? Nedá mi to.......zkusil bych jí najít........jméno mi nic neříkalo, .... a co takhle vyhledat Vlastu?
Na Vlastu se mi stále nedaří najít kontakt.Čemu se divím.Čtyřicet let je dlouhá doba.I když,je dlouhá,když je před náma.Při pohledu zpátky mi to ani nepřipadá tak dlouho.
A to jsem teď začal kulit oči. Pepa, nyní důchodce, měl "povídavou" a pamatováka měl neuvěřitelného. Vlasta byla svého času v eskortě děvčat v hotelu Internacional a tam se seznámila....no seznámila, jejím stálým klientem byl lékař z tehdejšího Západního Německa Dr. Klein. A jak to všechno proběhlo, centrála dala za určitých podmínek souhlas, a z Vlasty se stala paní Keinová. Doktorová Kleinová. A stěhovala se do Mnichova. Bedlivé oko naší rozvědky zjistilo pouze, že z tohoto svazku se zrodil syn, který ukončil svůj život v bavoráku svého otce na dálnici z Mnichova do Deggendorfu...... A teď se situace zatmívá. Pepa mi dal Vlastinu adresu do Mnichova, ale kdoví, jestli to pořád funguje. Budu muset hodně přemýšlet..... dost věcí tu nehraje.......
"Halo...."
V rádiu říkají, že se pan Vlastimil Brodský zastřelil. Stáří je smutná zahrada.
Ne, musím ven na ulici, nejde přemýšlet, musím jednat. Ale ten šok proti mě stojí ....
"No někam ten kýbl postavit musím", povídá ta ženská, "až se pan domácí postará aby tu všude svítily žárovky, tak se mi do kýblu nebudete trefovat, pane soused...."
"A co jste to říkala o těch Němcích? Fakt mě hledali...?"
"Šak jsem říkala, chlap a ženská, ale já německy neumím......ale počkejte, nechali tu pro vás navštívenku, máte se jim ozvat..."
Šlapu po schodech zpátky domů, a třeštím oči na kousek bílého papítu. Ani jsem nepoděkoval......vidím pár slov : Vlasta Klein, München, Lindengasse No.10, Telefonnummer..............
Beru telefon do ruku a ...
Žádný spěch. Co mi Vlasta vůbec může chtít? A proč právě mě shání? Jediná věc, která jí mohla inspirovat byla ta istrijská příhoda, kde se mohla dozvědět mé jméno z protokolu o nálezu těla........ Čtyřicet let jsme se neviděli. Pár let po skončení studia na technice zmizela z města. A kdo tak mohl být ten muž? Že by její manžel? Ale ten byl podle Pepy tak o patnáct let starší než Vlasta, to by mu muselo být kolem osmdesáti. To by paní Davidová určitě neopomněla komentovat.....
Pravda .....musím si to důkladně promyslet a přestat tady jančit......
Konečně sem hotov ,když v tom .........
-"Ja......?"
Ozval se zastřený mladý mužský hlas:
- "Kdo je tam?"
Byl jsem celý zkopnělý, očekával jsem němčinu ........ a taky se mi nechtělo hlásit své jméno někomu cizímu ........
-"Sháním Vlastu Javořickou, tedy, vlastně Vlastu Klein ...."
-"Ano, ale kdo volá????" ..... a pak se mi zazdálo, že ten člověk přikrývá rukou sluchátko a s někým horečně hlasitým šepotem diskutuje ......
-"Známe se ze studií ...." ..... znovu jsem nechtěl být konkrétní........
To jsem zas něco zvoral.......myslel jsem si. Seděl jsem a koukal na akvárium. V hlavě jsem měl pusto. Proč jen mám pořád obavy? Čeho se bojím? Vždyť jsem nikomu nic neudělal. Možná jsem se akorát do něčeho připletl....... Najednou pípla SMSka. Zmačkl jsem tlačítko a čtu:
"HOTEL INTERNATIONAL, VSTUPNI HALA, DNES 20,00. OK? V."
Tak dobře. A bude konec dohadů. Vyťukal jsem odpověď: "OK. L."
Kolik máme hodin? Jo.... bude půl třetí. Takže mám čas. V podstatě ale nechápu nač bych mohl mít čas. Že bych ještě brnknul Pepovi? Asi ne, už mi řekl všechno co jsem potřeboval. Takže fajn. V osm večer v Intru.
A vida.....ale to snad není možné, v křesle sedí Vlasta....no prostě žena tak okolo třiceti, nebo pětatřiceti, ale je to ona! A vedle ní muž, jemuž bych nehádal víc než padesát let. Mířím k nim. Jakmile mě uviděli, vstávají...
"Ahoj Lojzo".....říka ta divná Vlasta.
"Grüss Gott"..... dodává ten muž. A Vlasta pokračuje:
"Vy se neznáte, to je můj manžel....und das ist herr ingenieur Alois Daněk, mein Freund von studierenzeiten.....klid Lojzo, ničemu se nediv, já ti všechno vyložím......."
Koukal jsem na ni s otevřenou pusou. Moc inteligentně jsem asi nevypadal.....už mi ani nevadilo, že to mojito nebude asi jen jedno a že tu auto budu muset nechat........
"Kleinin, Kleinin, Kleinin...to bude asi název nějakého přípravku nebo léku ... a ten název, no jistě klein...mladý ...tohle všechno mi proletělo hlavou jako blesk"..., ale kdybych tehdy věděl...co jsem jen opravdu tušil,...tady se vede nějaká hra, tady jde o velkou věc, tady je spousta záhad a tajemství ... mozek se rozjížděl na plné obrátky...." říkám si "prosím, rychle, mysli, mysli, tady něco nesedí nehraje, je to málo pochopitelné, tajemné, neznámé něco skoro záhadné "... mysli, ..." Vlasta, její věk...Istrie, koma a procitnutí z něho, ... Kleinin ...mládí .. . jak tohle klubko rozmotat"... a najednou mi projel po těle mráz, jako bych začal tušit, že jsem se zapletl do něčeho, kde půjde o velké věci a třeba i hodně nebezpečné....
"A kdo mi to z Tvého telefonu volal?" Napadlo mi zcela nepřípadně se zeptat, "ty jsi to nebyla a tvůj manžel hovoří česky? Snad ne?"
"To je právě to, Rudi měl obavy se ozvat i do telefonu, to víš, nezná tě. Tak jsme poprosili recepčního......" vysvětluje Vlasta......
Ovšem to, co říká Vlasta, to mi tepe do spánků ... 30let? Cítím jak je mi čím dál hůř ... zeplétám se do něčeho velmi nebezpečného a asi i nelegálního a určitě i absolutně tajného.... ale co teď ... co ode mne očekávají, to zatím ani netuším,... naštěstí netuším....
Začínal jsem chápat......
Podíval jsem se na pana doktora, byl již soustředěný a pozorně nás sledoval.
"Proč nepřekládáš, Vlasti? Nebo pan doktor rozumí?"
"Rozumí, Lojzo, jen česky nikdy mluvit nezačal....."
"Dobře, a co čekáš ode mne? Jak se mohu s těmito až neskutečnými informacemi srovnat? A nepřeceňuješ mé možnosti?"
Vlasta se zhluboka nadechla.........
"Samozřejmě,že su dělám legraci.Copak jsi už zapoměl,že miluju načernalý humor stejně jako jsi ho vždycky miloval i ty?!
"Obávám se, Vlasti, že tohle asi černý humor nestráví....." obrátil jsem se zase k Vlastě.
"Vždyť, pokud jsem pochopil, tvá úzkost a obavy plynou ze dvou zdrojů.
První, spíše osobní vychází ze skutečnosti, že přes fantasticky mladistvý vzhled přece jenom oba stárnete. A nevzít si každý den ten váš Kleinin, máte to do večera spočítané. Proto to je problém výroby Kleininu a jeho dostupnosti pro případ, že by někdo z vás zavřel oči navždy.
Druhý zdroj vašich obav je nevypočitatelnost reakce, ke které by došlo, pokud by se objev pana doktora zveřejnil. Jak by se na to vrhnul tisk a ostatní media, všichni lidé by najednou chtěli vypadat mladě. Jak by reagovaly farmeceutické konserny a velké kosmetické firmy..... vždyť tam, kde jde o peníze, tam začíná jít i o život.
Obáváte se do toho problému zapojit další lidi, protože nemáte tušení jak budou reagovat. Jste ve své vlastní pasti. Třicet let uvažujete o řešení. Na něco jste přece přijít museli, ne?"
Vlasta se najednou jevila ve svém křesle jakoby menší.......
Klein po Vlastě blýskl přivřenýma očima. Hned mi bylo jasné, kdo je dnes Jekyl a kdo Hyde.
"Nemůžeme ale od sebe, protože nás tohle strašně svazuje" rychle špitla Vlasta. Klein (protože neslyšel) varovně zabručel.
"Když tady vidím jednaosmdesátiletého pana doktora.... a vypadá na padesát? To je přece přesně týž efekt...."
Vlasta se zavrtěla: "To jsme si nerozumněli, Vzhledem k tomu, že mužský a ženský metabolizmus jsou poněkud odlišné, je odlišné užívání. Ženy berou Kleinin ráno a muži večer....To je ten rozdíl."
Vlasta se obrátila na manžela. Evidentně byla zmatena......Prostě ji chytil při vymýšlení, které jsem tak dobře znal ze školy.... dokonce byla tak zaujata svou konfabulací, že si popletla moje a manželovo křestní jméno.....
"Tak nic, Vlasti, vrátíme se k jádru pudla, ne? A na tyto tvoje hrátky zapomenem, že?" Nějaký pan Hyde a doktor Jekyl...... měl jsem pocit, že tu hrozí nebezpečí a dokázal jsem si představit i jeho charakter, ale pokud máme spolu hledat nějaké řešení, pak musíme hovořit na rovinu..."
"Jak jsem ti říkala, k výrobě tohoto léku potřebujeme určitou látku a ty my musíš pomoci ji získat"...Vlasta znervózněla
"Vím, že jsem říkala, že té látky je dost, ale za necelých pět let budeme v koncích"....Lojza si odkašlal a zeptal se: "Co je to za přípravek?"
Zalapal jsem po dechu...."A uvědomuješ si že jsem už pár let v důchodu?"
"Kdoví, jestli nebudu muset případně někoho přizvat ke spoluráci a to je problém utajení......." měl jsem tendenci vidět nen překážky a začal jsem si to uvědomovat.....
"Aber was hat passiert?" Ozval se najednou doktor Klein, "einige laboratorium ich werde kaufen für Ihnen, das macht nichts."
Tak to je obrat v jednání, říkám si, ono je to tak naléhavé, že nebude žádná starost o financování práce. Koupíse laboratoř, vybavení, materiál.......To vypadá jinak.
A teď abych si zajel pro auto k Intru.
"Sakra,to mi ještě scházelo",mumlám když vytahuji lístek zastrčený za stěračem.Že by pokuta,tady na parkovišti?Nebyla to pokuta.Byla to účtenka z hotelu bez účtu,zato s napsaným slovem WARNING.Chvíli jsem zkoumal papírek ze všech stran,ale žádný jiný text jsem nenašel.Pouze logo hotelu a ručně napsaným WARNING.Sedl jsem si do auta a přemýšlel.
Přoč zrovna mně někdo varuje?A před čím.Nebo před kým.Co se to děje?
Ale ten lístek je skutečnost. Někdo jej tam dal a měl k tomu důvod. Ten někdo musel vědět, že je to moje auto. Když jsem přijel, nikdo nemohl mít tušení, že budu jednat s Kleinovými. Při odchodu jsem se k autu nehlásil, takže zas nic......že by omyl? To by bylo....vyletět do vzduchu "omylem"......Kdepak, to bude mít jinou souvislost.
Zavřel jsem dveře a otočil jsem klíčkem. Motor normálně naskočil, a tak jsem vycouval a rozjel se k domovu.
Policista střežící vchod kráčí ke mně. Periferně vidím, jak pronásledovatelé prosviští po Kounicově ulici za mnou směrem k centru města.
Vysvětluji službu konajícímu policistovi, co se mi přihodilo.
"A když jsem dneska přijel pro auto, našel jsem za stěračem tenhle lístek a podívejte se, co mám v kufru."
Jakmile nehlédl do pootevřeného kufru, okamžitě volal mobilem kolegu. Měl jsem zkušenost, že při dopravní nehodě to trvá věčnost, než policie přijede, tady to šlo ráz naráz. Dokonce dva přišli, jeden uniformovaný, druhý v civilu.
"Pojďte prosím se mnou, Kolega se vám o auto a jeho náklad postará." Povídá ten v civilu s úsměvem..... " a připravdte si, prosím, své doklady....."
Je to ale "chobotnice" prorostlá ....
Nevím, dnešní den byl pro mne hodně zvláštní, asi jsem již paranoidní.
-
"Tak,předložte vaše doklady,prosím",povídá policista hned po příchodu na služebnu.Podávám mu všechny papíry,co u sebe mám.
"Hm,občanský průkaz,řidičský průkaz,pas,kartička pojišťovny,zbrojní průkaz,průkaz zbraně,osvědčení o technickém průkazu auta",opakuje si pro sebe policista když zkoumá jednotlivé dokumenty."Máte u se be zbraň,pane Daňku?Tady vím,že máte zbroják skupiny A,B,E s oprávněním nosit zbraň kategorie "B".A podle průkazu zbraně vlastníte Glocka 26.",povídá policista.
"No víte,já obvykle nosím,ale dneska,ani nevím proč,jsem si krochnu nevzal.No vidíte,tak je to vždycky když člověk má pocit,že je to zbytečné..."
"Pane Daňku,víte,že je lepší mít u sebe zbaň stokrát zbytečně,než ji nemít když ji nutně potřebujete",kývá hlavou policista a pokračuje."No,ale to je váše věc,teď se vraťme k té dnešní události.Povězte mi,pěkně pomalu o pustupně,co se přihodilo",povídá policista a nabízí mi cigaretu.
"Díky,nekouřím,ale troch vody,jestli mohu prosit".
Vyšetřující, ani nevím hodnost, na saku by se mu to špatně vyjímalo, se přisál ke sluchátku..."Aha, jo......tak to je výborné.....dobře. Tak pokračujte..." obrátil se ke mně "Tak toho v tom kufru už máme jasného....., tak co mi povíte?" A zapnul magnetofon.
Pověděl jsem mu co se stalo a zdůraznil jsem to pronásledování. A hlavně jsem mu pořád opakoval, že nechápu, jak jsem se do toho zamotal.
"Hmmmm, to si ještě prověříme, ale můžu vám říct, že to všechno souviselo s naším včerejším zásahem. Chyběl nám ten nejdůležitější a vy nám ho teď přivezete v kufru auta....!" rozsmál se. Připadal mi hned sympatičtější.
"Asi chtěl uniknout sledování takovým kuriozním způsobem.....jo a ta honička, to opravdu byli naši, měli jsme dojem, že k nim patříte. Ale ani jí zatím nejsem přesvědčený, že jste mimo hru.... jak se vlastně dostali do vašeho auta? Klíče jste měl kde?"
"V kapse saka", zabručel jsem.... "a přece.... dneska se dostane do zamčeného auta kdekdo.......však musíte mít přehled o kradených autech, ne?"
"To je pravda, ale ještě jste mi neřekl, jak jste se do hotelu vlastně dostal?"
"To je snad veřejný objekt, byl jsem tam na večeři.......setkal jsem se tam s bývalou spolužačkou a jejím manželem.......ti s tím nemají nic společného......."
"Aha, no tak na vás spojení máme.....tak to sepíšeme, ne?" A policista si sedl k počítači.......
"Vidíte přece, že jsem Vám auto přivezl až před barák. Je vám jasné, že je to hledaná osoba. Musí vám být jasné, že si bude vymýšlet kde co, aby se vykroutil...... a vaše reakce? Začnete křičet. Nemám co bych skrýval a dávám najevo dost značnou součinnost. To co vaši hoši vyvedli s tou honičkou je také dost na pováženou. Nevím, jestli by se to při vnitřním šetření dalo omluvit. Vždyť kolik lidí při tom bylo zbytečně ohroženo. Takže bych doporučoval klid a vrátit se k protokolování....."
Policista překvapil....na plnou hubu se rozesmál.
"No pravdaže, máte pravdu, ale dost mě zajímala vaše reakce....."
Mě moc do žertování nebylo. "Dopíšeme to, ne?"........
"No,jistě,samozřejmě...ale nevím,jestli vám to pomůže,mám totiž pocit,že již odcestovali.Žijí totiž v cizině",snažím se předstírat klid,protože mi došlo,že pokud Vlastu zkontaktují bude jim hodně podezřelé jak vypadá.Já, muž důchodového věku,ona mladá žena.Spolužáci,tak leda z lidušky.
"Nějaký problém?",vyrušil mě z úvah vyšetřovatel.
"Dobrá, to zvládneme. Tak si to přečtěte a tady mi to podepište. A tady máte propustku na vrátnici........."
Nevěřil jsem ani, že to mám už za sebou. Vypadl jsem z budovy velitelství a na parkovišti stála moje Sonáta a stráž u dveří mi podávala klíček. Sedl jsem do auta a poodjel za roh. Vymačkal jsem Vlastino číslo a zvoním......
"Ahoj Lojzo, co se děje?"
"Musíte okamžitě pryč z hotelu".... a vysvětluji jí co se stalo.
"Tak to je v pořádku, Lojzo, my jsme teď v golfovém hotelu v Jinačovicích, po té včerejší razii jsme to už nechtěli riskovat, a teď se chystáme k té Divé Báře, stihneš to?" Oddechl jsem si.
"Jasně myslím že v ty dvě hodiny tam budu, měj se a pozdravuj Rudiho...."
"Ahoj..." a v mobilu klaplo.
No nazdar, že by jim vypadlo chlazení? To snad strčí do pusy jenom sebevrah. Tak ne.
Ale fakt je že u Divé Báry mají perfektní kuchařku a jejich úprava zvěřiny je vyhlášená.......
Ono bude lepší soustředit se na mlsání a přikrýt to výborně ošetřeným Svijanským pivem a pak se i lépe domlouvá.
Kolik máme hodin? Za pět minut třičtvrtě na dvě. Tak jedem.
Vžycky je tu problém zaparkovat. Dneska mám štěstí a místo tu je. Kleinův Mercedes tu ještě nestojí, leda by parkovali za rohem.
Tak jdu po shodech dolů do restaurace. Jen otevřu dveře, už si libuju, jak to tu pěkně voní. Jdu dozadu ke svému vysezenému místu. Je tu krásný přehled a při tom taková příjemná, domácká atmosféra. Pan vrchní už se na mě směje a zdraví. Oplácím mu pozdrav a sedám si k rohovému stolu. To byl dneska dopoledne fofr. Byl bych rád, kdyby se to už nějak stabilizovalo. Na takový blázinec nemám léta.......
Pan vrchní už stál u stolu s jídelními lístky:
"Určitě si vyberete, panstvo, dneska bych doporučil maďarskou polévku "Puszta" a muflonní medailonky s kapustou a vařenými brambory s petrželkou a s máslem...... však pan inženýr už je tu u nás testoval...."
Ani Kleinovi ani já jsem nebyli připraveni na nějaké přehnané studování jídelního lístku a tak jsme kývli. Vlasta pohrdla svijanskou třináctkou a přiklonila se k desítce od Bernarda. Pan doktor se přihlásil o minerálku s citronem, jen prý.... "nicht sehr kalt...".
"sůl"
"ne díky"
"ten muflon,no pohádka"
"pane vrchní,prosím vás,ještě jednu minerálku",jsme během oběda moc nekonverzovali.
"Pojďme na terasu",navrhnul jsem."Venku máme pěkný den.Co vy na to?"
Zatrnulo mi. A už je to tady. Zvedl jsem hlavu a podíval se Vlastě do očí. Považovala to za výzvu a pokračovala:
"Máme zájem na spolupráci. Koupíme a zařídíme Ti laboratoř. Mělo by ti stačit 30 000.- Euro. Její vlastnění a užívání bude tvá odměna. Tato akce bude uskutečněna jako půjčka pro případ, že bys neuspěl. V okamžiku, kdy od tebe dostaneme první dodávky syntetického výtažku ze žraločí chrupavky bude půjčka odblokováno. Nechceme znát tvé know how. To bude tvá jistota. My zas neuvolníme informace o práci se zářením. To je naše know how. Pro případ nečekané události ale bude tvé i naše know how uloženo u HVB bank v Mnichově. Klíč k safu bude znát každý z nás dvou a ty si budeš muset stejně zajistit spolupracovníka, to není práce pro jednoho takže klíč bude i u tebe dvojmo jištěný. Je to i pro tvou bezpečnost, takže si myslím, že to bude v souladu s tvými zájmy".
Nestačil jsem žasnout, jak to má Vlasta promyšlené, na chemii nikdy moc nebyla ale organizačně byla talent.
"To vypadá rozumně", řekl jsem "ale co s těmi komplikacemi od policie, vypadá to, že se na nás někdo touží pověsit..."
Vlasta zakroutila hlavou "Rudi se spojil s konzulátem. Už víme o co šlo. Naše zájmy se sešly na jednom místě se zájmy vašeho "protidrogového", bylo to v podstatě nedorozumění. Už nám dají pokoj....."
Oddechl jsem si. Ale jen do té doby, než jsem uviděl starší pár, který se pomalu blížil k našemu stolu. Poznal jsem lidi, kteří se na přechodu ohlíželi po mém autě. Byli to titíž, co seděli vedle nás v hotelu International včera.
"Promiňte, pane inženýre, že rušíme, je to jen okamžik. Jmenuji se Staněk a jsem otec Igora Staňka který chodil na techniku o tři roky později než vy. Ale určitě si jej pamatujete z seminářů profesora Vaňka, kam jste docházeli na analyzu. Synek má problémy, je už také v letech a nemůže se dostat k žádné práci...... a důchod je velmi malý, nevíte o něčem?"
No to je neuvěřitelná náhoda....blesklo mi hlavou.
Paní po jeho boku smutně kývala hlavou.......
"Budu potřebovat, abyste mi nějak definovali termín "výtažek ze žraločí chrupavky", nebo vám stačí když dostanete synteticky vyrobenou žraločí chrupavku podle přírodního vzoru?" zeptal jsem se.
"OK", odpověděla Vlasta. "Dostaneš od nás vzorek. Stejně budeš mít spoustu práce se zařízením laboratoře".....
"Ty jsi snad, Vlasti, úplně zapomněla co to je chemie, " rozesmál jsem se. "Přece musím vědět, jak vypadá předmět zkoumání, nebo cíl výroby, abych dokázal přiměřeně laboratoř vybavit..."
"OK", vypdalo z Vlasty po druhé. Asi se jí ta písmenka líbila.
"Takže teď jsme na tahu my. Číslo účtu a jméno své banky mi pošli zítra zprávou na mobil a jak se ti tam objeví peníze, pustíš se do práce. Je to naše riziko, ale je jištěné smlouvou o půjčce. Ta ti přijde poštou a jakmile ji podepíšeš a pošleš na naši adresu, bude hotovost poslaná. V textu půjčky bude jištění, že smlouva nabývá platnosti vstupem hotovosti na tvůj účet. Ještě bych chtěla poprosit, to je věc tvé profesionální cti, abychom alespoň jednou za dva měsíce byli informováni o postupu prací...... co říkáš?"
"OK", použil jsem Vlastinu repliku. "Tak jsme dohodnuti."
Vlasta i pan doktor se usmáli a potřásli jsme si rukama.
Tak to máme pod střechou. Na rozmlouvání s Igorem mám spoustu času. Ostatně.....dost mě těší, mít před sebou zajímavou práci......
"Ještě chvilku posedím,Vlasti,je tu příjemně a tak nějak najednou nespěchám,...tak šťastně dojeďte a brzo se uvidíme"
Díval jsem se za odcházejícími,teď už kolegy a musel jsem se v duchu smát."Tak Lojíku a Vlastičko,jestlipak nakonec nebudu Kleinovi říkat Rudíku,ty kujóne."
Asi za půl hodiny jsem taky vypadl a šoural jsem se k autu.
"Tak to už ale,krucinál,není sranda",kleju když vidím,že za stěračem vykukuje zase nejaký papírek.Vytrhnu listek a...byla to nějaká reklama
kadeřnictví v Kuřimi ,nebo co.Že prý po třetím stříhání je jedno holení zdarma.Proč mi musí vždycky někdo zkazit tak těžce vydobytou pohodu.Dotyčný má štestí,že se mi nedostal do mých chlupatých pazourů.Roztrhl bych ho jako hada.Sedám do auta a vyrážím.
"Tady Igor,dostal jsem od rodičů kontakt,tak ho hned využívám..."
Konec prvního dílu.
Vlasta Javořická-Kleinová
Dr.Rudy Klein
Igor Staněk
Pepa,Ríša/?/,stará Daňková,Staněk-otec Igora