Co rádi čtete? Který autor je vám blízký? Která kniha vás nejvíce oslovila?
PODLE DIODORA SICILSKÉHO NÁPIS NA NEJSTARŠÍ KNIHOVNĚ V EGYPTĚ
"PSÝCHÉS IATREION" - "LÉČEBNA DUŠE"
RUSKIN
Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.
ZEYER
Dům bez knih je jako tělo bez duše.
CARLYLE
Skutečná univerzita dnešní doby je sbírka knih.
Autorem dotazu : mollet
"PSÝCHÉS IATREION" - "LÉČEBNA DUŠE"
RUSKIN
Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.
ZEYER
Dům bez knih je jako tělo bez duše.
CARLYLE
Skutečná univerzita dnešní doby je sbírka knih.
Autorem dotazu : mollet
Odpovědi
Diskuze
Většinou když si přečtu nějakou "knihu složitějších myšlenek " - , klidně si přečtu i "Ptáky v trní".
Teď se chystám asi po páté na "Já Claudius" 1. díl(R. Graves).
Nejraději mám R. Merleho, jeho historické romány i sci-fi - např "Malevil"... Četli jste od něj "Smrt je mým řemeslem"? Neskutečná knížka. Mám z ní husí kůži.
Fulgham, Brown, Irwing jsou samozřejmě bez komentáře také na nejvyšších výspách mé čtenářské obliby.
Maupassant a jeho citové povídky, i slzu jsem někdy uronila. Sofiina volba od W. Styrona - tak z té mi bylo strašně - měla jsem tenkrát 2 malé děti (jako v knize hlavní hrdinka) - tak u té jsem opravdu bulela jak želva. Je to vynikající kniha, ale nemohu ji číst znovu, opravdu mne hodně vzala za srdíčko.
Jako třeba i film "Je třeba zabít Sekala" nemohu už podruhé vidět, poněvadž se mi chtělo na konci zvracet z lidské povahy a čeho lidé vlastně jsou schopni. Také "Kuře melancholik" není dívatelné pro mne podruhé. I když to jsou VYNIKJÍCÍ filmy.
No to jsem se rozpovídala :-) a skončila nakonec mimo otázku u filmů.
Bez knihy si život neumím představit, lehnout si a číst .... to mi čtení v PC nikdy nemůže nahradit.
Dost autorů je mi blízkých,mnohá díla mne oslovila.Mám štěstí,že moje knihovna je vždycky připravena mně vyhovět..a jinak? Nemám daleko do jedné z poboček Mahenovy knihovny...
1. Antoine de Saint Éxupéry - Malý princ
2. Zpěvy staré Číny (překlad Mathesius)
3. Bible kralická
A na stole mám rozečtenou Pavučinu lží od Dana Browna.
Člověka oslovují v různém věku různé knihy, od narození, se člověk rozhlíží po světě, dospívá, vzdělává se, zapojuje se mezi lidi, snaží se být užitečný, stárne a pak se odebere mezi stíny. A po celou tu dobu se (pokud si našel cestu ke knize) mění jeho hodnotový systém a s ním i jeho vztah ke knížkám, jejich autorům i tématům a formě jejich zpracování. Tak se začíná pohádkami a když už se člověk začne kamarádit s písmenky, tak je na místě už i samostatný výběr.
Je zajímavé, že jsem začínal s Dášenkou K.Čapka a postupně pokračovalo Devatero pohádek, Jak se co dělá, O lidech...v pubertě mě oslnil Loupežník, Zářivé hlubiny a Boží muka, pak přišel na řadu Krakatit, RUR, Továrna na absolutno, půvabné detektivky v Povídkách z jedné i druhé kapsy, a pak přišly už i knížky filozofičtější povahy jako Hordubal, Povětroň, Obyčejný život a to jsem neuvedl Apokryfy, Bajky a podpovídky, Soubor sloupků z LN....je to pomalu celá bibliografie Karla Čapka a co knížka to perla...a hlavně, pro určitý věk se přitažlivost jednotlivých knížek výrazně mění....a teď, co bylo mezi tím?
Samozřejmě verneovky, který kluk je nehltal......potom, poměrně brzo, i sci-fi (dokonce jsem je zkoušel i psát, kolovalo to po celé škole), jenže postupně si člověk vybírá a dostane se k vévodům tohoto žánru : Daniel Keyes: Růže pro Algernon, Poul Anderson: Strážci času, Merle: Malevil, Issac Asimov: Já robot a Ocelové jeskyně...to nejde všechno vypočítat....i naši autoři MUDr. Nesvadba, MUDr. Souček, Moravcová, i Vladimír Páral zabrousil do oblasti sci-fi....
Jenže ono je co číst i mimo tuto oblast. Vezměme si celého E.Hemingwaye, Sallingera, Ch.Dickens, i naše E.Basse, nepominutelného V.Vančuru (krásných ženských je šlakovitě málo, avšak jsou...)....Bože můj....jak vybírat?
A pak přijdou detektivky, kdy kromě A.Christie a Chestertona mě nejvíce zaujala americká "hard boilled school", začínající Dashielem Hammetem (Maltézský sokol), pak Raymond Chandler, E.S.Gardner a moje srdeční záležitost...Rex Stout a jeho Nero Wolfe...detektiv vážící sedminu tuny, milující orchideje a skvostné jídlo, které mu připreavuje osobní kuchař Fritz Brenner, který nevztáhne paty ze svého pískovcového domu (až na sporadické vyjímky), na to má Archie Goodwina...věřili byste, že jsem šel tak daleko, že jsem si nechal své klubovky potáhnout žlutou a červenou látkou, jako v pracovně N.Wolfa? A sehnat kanárkově žlutou košili se ukázalo jako neřešitelné, tak jsem si nechal dvě ušít....to je identifikace, co?
A co divadelní hry? No Shakespeare...jak říkal Werich: Zámek!!!!! Plný spisovatelů!!!!!, Oskar Wilde, E.Rostand a jeho Cyrano s Bergeracu... a kdo by nemiloval Nezvalovu Manon Lescaut?
A to jsme u prózy a divadla! Co teprve poesie: Francois Villon, Nazim Hikmet, již zmiňované Mathesiovy překlady čínské a japonské poezie.....Rimbaud, Apolinaire, ......vidím, že mi to přerůstá přes hlavu....a při tom je nutno mít stále na paměti, že všechny tyto klenoty člověka osloví, až na vyjímky většinou jen v určitém věku.... a pak najednou zbyde Malý princ, Zpěvy staré Číny a....bible.
Omlouvám se za nepřiměřenou erupci písmenek....
Který autor je Vám blízký?...žádný,protože žádného osobně neznám.
Která kniha Vás nejvíce oslovila?...no asi žádná,protože knihy neumějí mluvit...:-))
.... a teď vážně...bohužel nemám již tolik času,abych četl.Když už se ke čtení dostanu,jedná se spíše o literaturu faktu.
....mezi moje oblíbené knihy patřila a patří kniha Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka.
...a mezi mé oblíbené spisovatele patří Karel Čapek,pro svou barvitou češtinu.
... můj neoblíbený / mnou zavržení hodnéhý spisovatel / je K.J.Erben...,ale na to se zde nikdo neptal.Mějte se fajn Tom.:-))
P.S. Tím neříkám, že Gandalf by byl špatným knihovníkem.
Hodně cestuju MHD a vidím,že mnozí lidé nejrůznějšího věku v dopravních prostředcích čtou:ta vytáhne knihu(záložkou na určité stránce je třeba stará jízdenka),jiní noviny,časopis..studenti skripta,žáci sešity..málokdo jen tak sedí a zírá..i pro mne je těch dvakrát 35 minut,které trávím cestou z konečné na konečnou (téměř)do práce a pak z práce ohromně vítanou příležitostí k četbě...ale chápu,že ne každý má takové "štěstí",jsou i tací,kteří se zuby nehty drží madel,aby nespadli,anebo se vůbec do dopravního prostředku dostali..
A ještě, jestli smím radit (ono to někdy není přijímáno s díky), nesmíš mít v sobě dva člověky, jednoho "seriózní mamka od dvou velkých kluků" a druhého "skotačivá včelka (včera mi bylo patnáct) a ať se sranda kulatí", tihleti dva úplně jiní lidé Ti udělají zmatek, my odpovídáme jednou "jednomu" podruhé "druhému" a ono to pak nejvíc poplete samu Máju... a pak je to všem líto. A klidně Ti nějakou knížku půjčím...třeba i mého nejmilejšího Malého prince, řekni, kam jej mám poslat a za pár dní ho máš.......(a už nezlob....prosím...)
Ber,prosím,tuto citaci z knihy jako hold Tvému intelektu a zároveň i přiznání se k oblibě detektivek Rexe Stouta (představuji si tě s potěšením oblečeného ve žluté košili a sedícího v klubovce červené a žluté barvy...a co orchideje-máš? Kdo se Ti o ně stará?...Pražská šunka je ale také lahůdka.
Nejdříve chci říct, že nevím, zda se mohu označit za vášnivou čtenářku, spíše za někoho, kdo čte velmi rád. A protože jak Mája správně říká, chce to čas, snažím se knihy dost pečlivě vybírat. Jinak byly i doby, kdy jsem četla mnohem méně, protože času bylo žalostně málo, ale nikdy to nebylo na úkor toho, abych někoho, kdo mne potřeboval o něco okrádala, spíše si myslím, že jsem okrádala sebe a to hlavně o spánek. A ještě jedna věc, mnohem více jsem začala číst až v době, kdy děti už byly dospělé a kdy i jinak jsem zůstala sama. A protože člověk nechce být sám, staly se knížky mým společníkem.
Kdybych měla říct, co miluji nejvíce, tak to jsou severské ságy jejichž hrdinové jsou mi velmi sympatičtí, jsou stateční a čestní a jejichž charakter je zocelen tvdým prostředím ve kterém žijí. Bohužel těch knih u nás nevychází mnoho, tak budu za všechny ty mnou milované severské autory jmenovat alespoň jednu autorku a tou je Selma Lagerlofová a její knížky Gosta Berling a Loweskoldův prsten /Pavle pomoc ta přehlasovaná písmenka o a,e už zase neumím psát!!!/.
Pak mám řadu autorů, které mám strašně moc ráda a přečetla jsem od nich všechno, co si myslím že u nás vyšlo. Jsou jimi Paulo Coelho, Gordon Noah, Artur Hailey, Robert Fulgham, Joy Fieldingová, Erik Segal, Mario Simmel, Carol Oatesová...., ale jedno jméno tu přece chybí a to je pro mne nejmilejší J. Irving. Z našich autorů jsou Čapek a Voskovec s Werichem absolutní jedničky, z těch nových pak ráda čtu Šabacha, Párala, Viewigha, Hrabala ...
Omlouvám se všem velikánům světové i naší literatury, že jsem je tu nejmenovala, protože jsem od nich četla opravdu mnohé Hemingway, Steinbeck, Scott, Zamarovský, Fittzeralt, Waltarri, ...Nezval, Žáček, Hrubín... nejde to prostě, ani když vezmu jen ty nej, vyjmenovat.
A protože tu mělo být jedno nej pak je to jednoznačně:
J.Irving : Modlitba za Owena Meanyho
P.S. jen tak závěrem pokud jsou tu mezi vámi pamětníci 68. roku a chcete se fakt nad smutnou historií i pobavit sežeňte si knížku Miloš Konáš: Kronika malého světa aneb jak jsme žili za komunismu, kterou autor vydal vlastním nákladem a je to příběh venkovského učitele, který dostal za úkol psát kroniku těchto dějin a protože jak jistě víte je to hodně těžké, i on pochopí, že má-li se psát pravda, musí být mezi řádky a jak se s tím vypořádá uvidíte sami. Nikoho neuráží, nezesměšňuje, prostě konstatuje, jeho vzpomínky jdou od předválečných let až do dneška a je to lidský , čistý, laskavý humor o neveselé době. Ve vzpomínkách se vrací až do doby před 2. sv. válkou a končí v současnosti.
P.S.S.A ještě se omlouvám, že sem vkládám citáty. Někdo má rád dobré vtipy, jiný dobré jídlo, jiný třeba jako já citáty, mne povídání o vtipech a dobrém jídle neuráží, naopak, ráda si je přečtu tak jsem myslela, že ani citát neublíží, ale slibuju, budu se snažit se omezit. Omlouvám se.
Samozřejmě Lidunko, s radostí posloužím: všechno je Alt+ něco - pro ö se přiklepne 148 (pro velké Ö 153), ë má 137. velké Ë 211. A kdybys chtěla napsat do Besançonu, tak pro ç 135 (velké Ç 128). Slovenské ľ má 150, Ľ 149, pro srbštinu (polštinu)ć 134 nebo Ć 143, příp. ś má 152 Ś zase 151, ź či Ź má 171 ev. 141. Pro promile ‰ použiješ 0137, dolar $ má 36. U těch přehlasovaných to ale také funguje kliknutím na ¨a pak třeba e (o). Doufám, že se ti bude dobře spát. Pro německé ß potřebuješ 225.
Doporučuji prostudovat dílko "Příliš mnoho kuchařů"..nadívaná mladá kachnička á la Richards, těžiště kouzla tkvělo v přípravě nádivky, Nero Wolfe ji miloval a dokonce získal recept, podle nějž ji připravoval jeho kuchař Fritz Brenner, zrovna jako na Saucisse minuit od pana Berina, případně Sauce printemps s devatero chuťovými přísadami kromě soli. A vepřové si občas nechával posílat ze Švýcarska, ale musela tá být prasata krmená výhradně borůvkami a brusinkami, měla tmavé maso, velmi libové a voňavé. O šunce o které se zmiňuješ není sporu, před čtyřiceti lety jsem měl příležitost ji v Baltimore ochutnat, ale pravda, nad pražskou šunku od kosti není. (Všímáš si, že pořád píšeme o literatuře, že?)
Co se týče klubovek, jen jedna byla červená a do té se hnal vždycky inspektor Cramer ostatní byly žluté (já mám jen dvě, takže jedna je žlutá, druhá červená) a Nero v nich nikdy nesedal, ten měl pro sebe pracovní křeslo, dimenzované na tu jeho sedminu tuny.....děkuji za příležitost, že jsem si mohl zavzpomínat......
On asi rád odhaluje,Mollet
Mája tam tu čárku neudělala,ale co kdyby tam byla?
Kterou variantu by sis vybral,čaroději?Bereš tu bez čárky? Já autorovi Mája rozumím...taková jedna čárka,ale co všechno může znamenat..Zdravím Tě,Gandalfe,těším se na odpověď.
:-)) jo,podařilo se!!!a teď to zopakuju :-)))
Ten Gandalf moc dlouho nepřemýšlel a hned taková reakce..
Žádné omlouvání za čárky nečárky,alespoň se dalo zjistit,zda třeba čaroděj nespí...:-(( ne naopak :-)) to jsem ale hračička!
Lidunka má dneska dost rodinných starostí. Čaroděj se musí snažit, chronická anemie vyžaduje pravidelný spánek.... a co jsem poznal Ontolu je to těžší a těžší. A katastrofální konce má nerespektování problémů s krevním tlakem i v době denní. Ale těší mě, že nejsem považován za čerta (co nikdy nespí)
Lépe spát,než ďáblu sloužit(české)
A teď speciálně pro Gandalfa myšlenka od Diderota:
Spánek je prospěšný za všech okolností,ale v posteli je člověku nejlíp
A tedy:Lehnout-a usnout,vstát-a být zdráv -to Ti,čaroději,přeje přísloví bengálské a samozřejmě i mollet.
Ale kolik tak ještě východů a západů slunce nám bude dáno? To nikdo neví..... tak si aspoň užít těch, které jsou k disposici, že? Však Malý princ si na své planetě posouval židličku, aby si těch západů slunce užil víc......
Abych ti poradila knihy, musela bych vědět, co tě baví, tak někdy příště!
Jsou galantní a noblesní muži také takoví i ve vztahu, v manželství? Zůstane jim to ? Teď ti zase mrazí??
:-)
Vím o čem mluvím. Ale tomu, kdo opouští, se noblesa lépe dodržuje. (Také vím o čem mluvím :-) )
A k tomu Vetřelci? Tak jsem si říkal, že na provokativní větu (v dobrém, vtipném gardu) od Tebe ("Gandalf by se divil")se hodí nějaká překvapivá replika.... a tak jsem si představil Gandalfa jako tu potvoru z toho filmu a to Ti řeknu, to by se teda Gandalf opravdu divil... :-)))))))))))))
Samozřejmě ne vše. Ve všem platí uměřenost :-)
A někdy, když si odříkané dopřeji, to je taková slast :-). Kdybych si to dopřávala vždy, taková radůstka by to nebyla.
Pokud bych to chápal tak, že je nezbytné skočit s mostu se svázanýma nohama na pružném laně, abych si život naplnil a ve svém věku si tak vykoledoval infarkt, tak to chápu jako hledisko krajně nevhodné.
Připomíná mi to výrok sv.Pavla : "Všeho zkuste a co dobré jest, toho se držte".
Co si ve Tvém případě myslíš, že je notná pošetilost chtít?
No teda Ato, maskáče, deštníček, koloběžka, Fulgham a klávesy? Ideální spojení pro mne, aby jsi získala mé vřelé sympatie :-).
Jenom mi řekni, odkud jsi? Já z Prahy od svých tří let.
Zase sem kouknu. Pa
Jsem ráda,že ses zde objevila,ata-teta (asi bych to neměla skloňovat,či ano?)!Obdivuju Tvé vzdělání i moudrost, svobodu i mladistvost...seznamme se-jsem Mollet.
Aťa se říkávalo Vlastám..................
Teta Agáta
1. Na celý dům praskot a šum
se rozléhá, když všichni jdou spát.
Do boudy vlez i hlídací pes.
Kdo v domě bydlí, nesmí se bát.
®: Straší teta Agáta, Agáta, teta Agáta.
Byla příliš bohatá a ke všem lakomá.
Řeknu tetě Agátě, Agátě, tetě Agátě,
nech už toho proklatě, kdo tohle trpět má!
Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím,
že jak dřív jsi postrachem všech.
Měsíční svit ozářil byt
a mně se málem zatajil dech.
®: Naše teta Agáta, Agáta, teta Agáta.
Prosbou byla dojatá, že strašidel je svět.
A náhle pryč je Agáta, Agáta,teta Agáta.
Zmizela snad zakletá a v domě vládne klid.
Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím,
že jak dřív jsi postrachem všech.
Měsíční svit ozářil byt
a mně se málem zatajil dech.
®:
odešli všichni někam...
tam,kde to žije.
"Pokud jde o malý úd, je to jen zavedené klišé mužského myšlení, že větší rovná se lepší. Tomu, kdo klade na velikost přehnaný důraz, je třeba říct jediné, ať si zváží, jestli je jeho penis důležitější než on sám. Touží dívky po velkém penisu nebo spíš po pořádném chlapovi? Jak může mít velikost penisu vliv na opravdové mužské hodnoty jako schopnost postarat se o rodinu, vychovávat děti, mít dobrý charakter, rozhodné myšlení a mít jasno v tom, co chci v životě dokázat?"
Podobná knížka tady ještě nevyšla - malý román zdaleka nejen o dospívání, kde je nenásilně zakomponováno mnoho skvělých rad nejen pro dospívající a něco např. problémy s čuráním při ztopořeném údu u nás vůbec poprvé, odborný tisk nevyjímaje! Tak jestli někdo stále přemýšlí nad velikostí penisu či ňader ať si pořídí knížku Beetles od J. Kudrnáče a bude mít navždy klid. Navíc je to docela sranda, o dospívání v šedesátých letech. Nejlíp se to dá ještě sehnat na netu přes Kosmas.cz ani ne za kilo a půl, v nejhorším zkuste bibliotéku. Tato knížka na stopro způsobí, že u nás jako v první zemi na světě vymizí lidi se zbytečnýma komplexama - pokud se teda dají do čtení - .
ještě komentář jedné čtenářky co jsem našel u kosmase:
Dostala se mi do rukou knížka s názvem Beetles, která mě zaujala už svým názvem, připomínajícím mi vznik mé oblíbené skupiny Beatles. Přiznám se, že mě její obsah nalákal už proto, že jsem holka a zajímalo mě, jak asi takové dospívání probíhá u kluků, protože u sebe jsem jej poznala dobře a klučičí svět mi vždycky připadal takový tajemně zahalený do mlhy, do které se nám holkám v před ani pubertálním (ruku na srdce, ani v postpubertálním..) věku nepodařilo proniknout. ;Tak teď mám jedinečnou šanci, usoudila jsem a pustila se do čtení. Knížka je psaná velice milou, přátelskou, poutavou a čtivou formou a člověk (tedy aspoň já) se od ní prostě nemůže odtrhnout. Hltala jsem řádky a skončila jsem až k ránu, kdy jsem ji dočetla až do konce. Ráno, po pár hodinách spánku, se mi vůbec nechtělo do práce, ale to nevyspání stálo za ten zážitek. Vzpomněla jsem si přitom na spoustu zážitků, ovšem z druhé strany, tedy co jsem tehdy prožívala já a krásně mi to zapadalo do sebe. Některé zážitky jsem měla dokonce prakticky totožné ; třeba vzpomínka na jednoho mého kamaráda, který mi chladivým mlékem po opalování natíral rozpálená záda. Tehdy jsem nevěděla, co je příjemnější, měla jsem v hlavě trochu zmatek a ve skrytu duše jsem toužila, aby nezůstalo jen u toho natírání.. Myslím, že jsme po tom toužili oba dva, ale bylo ještě brzy, oba jsme byli nesmělí a tohle byly jen roztomile neohrabané začátky našeho budoucího milostného života. V knížce se mi ale líbily i ostatní zážitky; ze sportu, poučení, které jsem nenašla v žádné jiné literatuře, ale i rozbor anglických písniček, které jsou mi velice blízké.
Na tuto knížku jsem si vzpomněla po nějaké době, kdy se děti mého přítele dostaly do věku 11 a 13 let. U toho mladšího ještě váhám, aby toho na něj ještě přece jen nebylo naráz trochu moc, ale starší dceři ji určitě dám přečíst. Sice jde o knížku o klukách ale myslím, že bude určitě zajímavá a poučná i pro holky. S přítelem, který byl knížkou taky velice nadšen, jsme se shodli na tom, že bychom ji doporučili jako povinnou četbu všem dospívajícím a nejen jim. Ovšem v tom je háček; vzpomínám si, s jakým nadšením jsem četla povinnou četbu, takže to radši ne. Ale v každém případě, knížka je to skvělá a doporučuji ji všem.
http://www.mlp.cz/karelcapek/