Haiku (a jiná poezie)
Když nové vlákno, tak nové vlákno. Bylo fajn, kdyby se sem neopisovalo, ale kdyby se sem verše hrnuly z důvodu vnitřního osobního tvůrčího přetlaku. Ať žije romantika!
Odpovědi
Diskuze
voda deštěm protéká,
pláčem smáčí zem.
Slunce již vykukuje
obláčky plují...
kapka stříbrná pevně.
Sluníčko pije ...
i když venku stále lije,
duha se klene...
zrcadlo pro oblaka ....
daleká cesta ..
vrcholky hor pod sněhem
lavina padá...
zlomil mi srdce..
děvčátko pláče..
Řádky ve slabikách 5 - 7 - 5
A mimo jiné - láska zas není taková mrcha :-) (ale to patří jinam)
vítr čechrá obláčky,
ty se usmíváš.
snad to Amorův šíp byl,
kvetoucí láska....
Chladný oblázek,
tvrdá žula studená ....
mé srdce bolí ....
hodinová blaženost...
stříkačka s jehlou...
monitor nese zprávu
déšť a píšťaly.
jedle šišky rozdává,
déšť,déšť,stále déšť.
záblesky budoucnosti
nebe se otvírá.
sobotní slzavý čas,
stín minulosti...
dvojka cape na cestě
radost,únava.
v trávě žlutavé listí,
rudé jablka...
jinovatka na zemi,
mrazivý vítr...
pohled z okna netěší ...
a chce se mi spát...
Bílé pápěří sněhu
Sněhulák s metlou...
sladká vůně jehličí,
vzpomínky z mládí. . .
Tunelem vodní stopy
Proběhla vločka.
Auta sněhem zavátá
Zima náramná...
V japonštině tomu nerozumím :-)), ale třeba to zní jinak.
Jistě, že tu nejsou všechny básně haiku dokonalé (Ina má pravdu, některé bych zakázala :-)), nebudu říkat které), ale perlička se občas najde. Např. se mi moc líbí haiku od Skarlettky:
♦
Vichr láme déšť
Tunelem vodní stopy
Proběhla vločka.
♦
Proto si myslím, (i když takových těch haiku co chytne za srdíčko je zde málo) že se každému z nás občas něco povede dost a to stojí za to. Člověk se učí stále. Tím se nechci pasovat na znalce, to by bylo špatně pochopeno, říkám jen co cítím.
PŘEKLAD JAPONSKÉHO HAIKU (několik verzí téhož).
古池や (furuike ya)
蛙飛び込む (kawazu tobikomu)
水の音 (mizu no oto)
V překladu A. Bresky (1937):
Pradávný rybník.
Jen skočí-li tam žába,
zažbluňkne voda.
Doslovný překlad M. Nováka (1951):
Starý rybník! Žabička vskočila zvuk vody.
Přebásněno M. Novákem a J. Vladislavem (1962):
TA STARÁ TŮŇKA!
Co chvíli pod žabičkou
do ticha žbluňká!
Ve velmi volném překladu:
Prastarý rybník,
žába do něj skočí —
žbluňk!
Vzpomínka mládí
prstýnky na rukou
závoj lehounký...
třpyt v prstýnky
vzpomínka
A nebo takhle?
ztuhlá hnízda ve větvích
kdy vrátí se zpět?
mávnutí křídel
to vítr vrací slova
andělé letí.
Paradentoza?
Špičkový preparát se
silným účinkem .... :-)))
Zářící modře nebe
Paprsek žlutý....
a golf si můžeš hráti
v jamkách zapadlých.
V zahradě květů tolik...
Kapička rosy....
naděl mi Hospodine
co potřebuji ......
a bude ti přidána
celá přehršel.
zpěv květiny poslední
vzpomínky času..
přicházející černo
hřející krby...
pomalu vlekoucí čas...
zítřek daleko...
na listí soumrak padá
přichází smutek...
i okénko do světa
zaledoval mráz ...
vítr v korunách stromů,
choulící ptáčci...
Zachytit nelze touhu,
která uniká.
žlutý kotouč měsíce,
ranní stávání...
zmizelé horizonty
dýchám bílou tmu .....
namrzlá jinovatka,
běloucí ráno....
oči zavřít a už se
prostě nevzbudit ...
Budoucnost snad leká?
Nezavírej oči....
listí shrbené zimou,
vane listopad.
doucí studený vítr,
podzimní večer...
keř plodu šípkového
pod šerem oblohy.
smyčce hrají na větve
V době čekání.
přicházející podzim
cesta daleká...
projít modrým tunelem
a už jen štěstí ....
a zaregistrovat se ....
ta paměť zlobí ...
tunel vede k nicotě
nebo ke štěstí.
Gandalfe,snad neumíráš?
budu Tě otravovat
ještě dost dlouho ... :-)))))))))
a už mě to vymaže
hlášení jména ...... :-(((
Mé úmysly zmařily
zvony kostela ... Leda
my sny dovolí říkat
vše, co si myslím.
Leda
jen ve snu jsem svobodný.
slova se vážou ....
spoutaným lidským citem,
zranili křídla.
Slunečních paprsků zář
Odpolední čas...
touhy, vrátit se zpět
odkud přicházíš...
zvony zvonící bim bam...
Hřbitovní vrata...
veverka s veverčaty,
volání času...
větve holé, bez listí,
vůně podzimu...
neklidný plamen svíce,
smutek samoty ....
jiskřící zář prskavek,
zpívání koled....
Ukrytá touha,
svět, odkud přicházíme,
kam se vracíme...
Skáče blecha radostně.
Jdu teď na tebe.
(Zkouška, jestli se zasmějete.)
rty široko červené.
Veselý svět.
šklebící i zlobivé,
žlutý smajlíček...
chytá do ní pavouky
na oběd mouše.
Tu kryt motýlů křídly ...
Vzepjal se, kvete!
Mrazivé bílé mrazy
Stříbřitá nitka...
Slzou se duše myje.
Na polštáři stín.
ptáka. Vzpomínka hladí
a duše pláče.
co jinému patřila,
vítr ji odvál .....
A důlek v polštáři.
Kéž mohla bych spát.
vůně která přichází,
vůně ničeho.
její vůně,
a duše stůně...
vítr jej něžně houpal
uvadl brzy .....