Když nové vlákno, tak nové vlákno. Bylo fajn, kdyby se sem neopisovalo, ale kdyby se sem verše hrnuly z důvodu vnitřního osobního tvůrčího přetlaku. Ať žije romantika!
Diskuze
http://haiku.bloguje.cz/558439-tvorba-haiku.php
Zešedlé nebe,
voda deštěm protéká,
pláčem smáčí zem.
Kdepak ten je déšť?
Slunce již vykukuje
obláčky plují...
Listu se drží
kapka stříbrná pevně.
Sluníčko pije ...
Sluníčko svítí,
i když venku stále lije,
duha se klene...
jen co jsem si přečetla odkaz na haiku,začaly mi v hlavě šrotovat mé již napsané básničky a již hledám podněty k psaní haiku.Děkuji Gandalfe.Je to obohacení ducha
Veliká louže,
zrcadlo pro oblaka ....
daleká cesta ..
Sníh se leskne jen
vrcholky hor pod sněhem
lavina padá...
Láska je mrcha
zlomil mi srdce..
děvčátko pláče..
Kate přečti si - http://haiku.bloguje.cz/558439-tvorba-haiku.php
Řádky ve slabikách 5 - 7 - 5
A mimo jiné - láska zas není taková mrcha :-) (ale to patří jinam)
Tvé srdce pláče,
vítr čechrá obláčky,
ty se usmíváš.
Srdce raněné,
snad to Amorův šíp byl,
kvetoucí láska....
Kamilko, ono nejde prostřednictvím haiku vyprávět, kouzlo je v řazení vizí, nebo předmětů - nositelů asociací a emocí a pak je na čtenáři, jak si jednotlivé představy spojí, většinou kde o podstatná a přídavná jména, slovesa jen vyjímečně. To posledná máš velmi pěkné ...... :- )))))))))
Chladný oblázek,
tvrdá žula studená ....
mé srdce bolí ....
Dlouhá ulice,
hodinová blaženost...
stříkačka s jehlou...
Mrkavé oko
monitor nese zprávu
déšť a píšťaly.
hlína na hrobu,
jedle šišky rozdává,
déšť,déšť,stále déšť.
paprsek slunce
záblesky budoucnosti
nebe se otvírá.
Okna kaluží,
sobotní slzavý čas,
stín minulosti...
dvě malé děti
dvojka cape na cestě
radost,únava.
Listnaté stromy,
v trávě žlutavé listí,
rudé jablka...
Ranní svítání,
jinovatka na zemi,
mrazivý vítr...
Červánky, prší ...
pohled z okna netěší ...
a chce se mi spát...
Sněhová deka
Bílé pápěří sněhu
Sněhulák s metlou...
Cinkání zvonků ...
sladká vůně jehličí,
vzpomínky z mládí. . .
Vichr láme déšť
Tunelem vodní stopy
Proběhla vločka.
Sněhová závěj
Auta sněhem zavátá
Zima náramná...
Je velmi dobré, že Gandalf dal do názvu "a jiná poezie", protože haiku jsou vybíraná a formulovaná slova, aby pohladila sametem duši a to umí asi jen Japonci. Omlouvám se za upřímnost.
Neomlouvej se Ino. Ten pocit mám sice taky, ale když jsem si přečetla na webu překlady japonských haiku tak se lišily ne v takovém rozdílu jak jsem si myslela.
V japonštině tomu nerozumím :-)), ale třeba to zní jinak.
Jistě, že tu nejsou všechny básně haiku dokonalé (Ina má pravdu, některé bych zakázala :-)), nebudu říkat které), ale perlička se občas najde. Např. se mi moc líbí haiku od Skarlettky:
♦
Vichr láme déšť
Tunelem vodní stopy
Proběhla vločka.
♦
Proto si myslím, (i když takových těch haiku co chytne za srdíčko je zde málo) že se každému z nás občas něco povede dost a to stojí za to. Člověk se učí stále. Tím se nechci pasovat na znalce, to by bylo špatně pochopeno, říkám jen co cítím.
PŘEKLAD JAPONSKÉHO HAIKU (několik verzí téhož).
古池や (furuike ya)
蛙飛び込む (kawazu tobikomu)
水の音 (mizu no oto)
V překladu A. Bresky (1937):
Pradávný rybník.
Jen skočí-li tam žába,
zažbluňkne voda.
Doslovný překlad M. Nováka (1951):
Starý rybník! Žabička vskočila zvuk vody.
Přebásněno M. Novákem a J. Vladislavem (1962):
TA STARÁ TŮŇKA!
Co chvíli pod žabičkou
do ticha žbluňká!
Ve velmi volném překladu:
Prastarý rybník,
žába do něj skočí —
žbluňk!
Ano Nyny, za každou cenu něco složit nejde. Musí to z člověka vytrysknout a musí v tomn ta poezie být cítit. Nelze jen složit slova podle návodu.
Co tohle:
Vzpomínka mládí
prstýnky na rukou
závoj lehounký...
Závoj lehounký
třpyt v prstýnky
vzpomínka
A nebo takhle?
Píseň mrazivá
ztuhlá hnízda ve větvích
kdy vrátí se zpět?
husy mne inspirovaly:
mávnutí křídel
to vítr vrací slova
andělé letí.
ono 5 - 7 - 5 opravdu není samospasitelné. Viz:
Paradentoza?
Špičkový preparát se
silným účinkem .... :-)))
Úsměv na tváři...
Zářící modře nebe
Paprsek žlutý....
Zubů je málo
a golf si můžeš hráti
v jamkách zapadlých.
Kvetoucí narcis
V zahradě květů tolik...
Kapička rosy....
Ne po čem toužím,
naděl mi Hospodine
co potřebuji ......
Jen se trochu snaž
a bude ti přidána
celá přehršel.
Kapky rampouchů
zpěv květiny poslední
vzpomínky času..
Zimní večery
přicházející černo
hřející krby...
Hlemýžď s ulitou,
pomalu vlekoucí čas...
zítřek daleko...
V duši padá sníh
na listí soumrak padá
přichází smutek...
Nejsi tu, lásko,
i okénko do světa
zaledoval mráz ...
Zářící podzim,
vítr v korunách stromů,
choulící ptáčci...
Ruce ve větru.
Zachytit nelze touhu,
která uniká.
Hvězdy na nebi,
žlutý kotouč měsíce,
ranní stávání...
Drobné kapičky,
zmizelé horizonty
dýchám bílou tmu .....
Krásné obrázky,
namrzlá jinovatka,
běloucí ráno....
Chci to štěstí mít
oči zavřít a už se
prostě nevzbudit ...
Plačící ten den.
Budoucnost snad leká?
Nezavírej oči....
Ve větru leží
listí shrbené zimou,
vane listopad.
Spadané listí,
doucí studený vítr,
podzimní večer...
stojí tak tiše
keř plodu šípkového
pod šerem oblohy.
zvony ticha zní
smyčce hrají na větve
V době čekání.
zlatavý klíček
přicházející podzim
cesta daleká...
...zbývá jen kousek.
projít modrým tunelem
a už jen štěstí ....
Sednout si k "PíCí"
a zaregistrovat se ....
ta paměť zlobí ...
v zimní hodině
tunel vede k nicotě
nebo ke štěstí.
Gandalfe,snad neumíráš?
Jak se to jeví,
budu Tě otravovat
ještě dost dlouho ... :-)))))))))
Chvilku nehlídám
a už mě to vymaže
hlášení jména ...... :-(((
Toužím nestárnout ...
Mé úmysly zmařily
zvony kostela ... Leda
Celou dlouhou noc
my sny dovolí říkat
vše, co si myslím.
Leda
A neublížit ...
jen ve snu jsem svobodný.
slova se vážou ....
Motýlům v síti,
spoutaným lidským citem,
zranili křídla.
Obloha modrá
Slunečních paprsků zář
Odpolední čas...
Závan ve větru
touhy, vrátit se zpět
odkud přicházíš...
Pošmurné ráno,
zvony zvonící bim bam...
Hřbitovní vrata...
Lesní zákoutí,
veverka s veverčaty,
volání času...
Alimaku ty tedy skáčeš - smrt a hned zas veverka, to se ti nějak zarojilo v hlavě?
Ta smrt mě napadala, k některým haiku o něco víše a pak jsem tu smrt chtěla trochu zlehčit. Napadly mě ty veverky, protože sem si je včera stáhla na plochu a vypadají tam tak krásně.
Stopy kaluží,
větve holé, bez listí,
vůně podzimu...
vůně jehličí,
neklidný plamen svíce,
smutek samoty ....
Vánoční stromek,
jiskřící zář prskavek,
zpívání koled....
Gandalfe, kdo tady čte ty naše Haiku, tak musí dospět nutně k závěru, že jsme shluk těžce depresivních lidí. Ale veselé Haiku se asi moc nedá napsat:)))
Ukrytá touha,
svět, odkud přicházíme,
kam se vracíme...
Krví se plní...
Skáče blecha radostně.
Jdu teď na tebe.
(Zkouška, jestli se zasmějete.)
Úsměv zdařilý,
rty široko červené.
Veselý svět.
Zářivé slunce,
šklebící i zlobivé,
žlutý smajlíček...
slunce šije síť..
chytá do ní pavouky
na oběd mouše.
Starý, mrtvý strom.
Tu kryt motýlů křídly ...
Vzepjal se, kvete!
Ranní vstávání
Mrazivé bílé mrazy
Stříbřitá nitka...
Už je to dávno.
Slzou se duše myje.
Na polštáři stín.
tesklina zpěvu
ptáka. Vzpomínka hladí
a duše pláče.
A závan vůně,
co jinému patřila,
vítr ji odvál .....
Vůně mi schází.
A důlek v polštáři.
Kéž mohla bych spát.
Vůně odnikud,
vůně která přichází,
vůně ničeho.
Její oči,
její vůně,
a duše stůně...
Gandalf: Moc hezký líbí se mi všechny
Jejda, my jsme něco takového skládali, už si to ani nepamatuji. Ani bych to už ani nedovedla. ♥
Kvítek sakury
vítr jej něžně houpal
uvadl brzy .....
