| Nahlásit

Hrdinové

Co je vlastně hrdinství? Určitě znáte výroky, jako : "Není teď čas pro hrdinství.... " nebo "hřbitovy jsou plné mladých hrdinů...". Kdy se chovám rozumně a kdy už sám před sebou "ztrácím ksicht"? Je důležitý cíl, nebo životní krédo? A jaké má to krédo vlastně být? Zdůvodnit se dá skoro všecko ... a jak se člověku žije, když je obklopen samými "zdůvodněními"? Otázek se najednou vyrojí až běda ........ a pak přijdou slova jako zodpovědnost, morální hranice, svědomí, rozumné riziko, povinnost ........ tož jak je to?
Témata: klub Ontola

50 reakcí

| Nahlásit
zavařil se mi z těch otázek mozek...
Hrdinství je stát si za svým. Jít dál, když ostatním strach svázal nohy a cíl je snad jen fata morgana na obzoru. Hrdinství patří do velkých příběhů, ovšem mnohem víc ho můžeme najít v každodenním životě malých lidí.
Je ale nutné si to promyslet a nepouštět se do něj bezhlavě.
Já asi mnohem častěji rozmýšlím, z hrdinství mám strach, mám strach a asi ztrácím tvář. O hrdinství čtu a sním, ale sama se hroutím před běžnými, malými úkoly...
Cíl, krédo asi ještě nemám. Občas se oháním Machiavellim, nebo různými jinými citáty, jsou to však výmluvy. Snažím se přemluvit své svědomí, ale to má v otázkách dobra a zla jasno, mnohem víc než já.
Zatím se v tom strašně motám a nevím kam, proč a kudy vlastně jdu.
| Nahlásit
to Keneu: Velmi poctivá řeč ......... jen trochu zazlobím - někdy je hrdinství přestat si stát za svým ...... někdy je hrdinství i oběť. Ono je to fakt na zavaření mozku.
| Nahlásit
ano, máš pravdu
moje závity se brzo zavinou do sebe, přes sebe...
*ERROR*
| Nahlásit
Já si myslím, že se má vždy zvážit, zda dotyčná věc za to hrdinství stojí. A zjistíte, že mnoho věcí za to nestojí.
Morálka, svědomí, to ano. A zachovat si svoji vnitřní svobodu. Ale být hrdinou v tom spíše idealistickém smyslu? Za každou cenu? A proč? Ona totiž už ta definice hrdinství je velmi ošemetná. Hrdinou může být třeba "lékař bez hranic", který nasazuje život pro druhé. Ale hrdinou pro mne není např.horolezec, který si ničí zdraví, jen aby dokázal, že vyleze na Everest. V tom se spíše skrývá jen jeho osobní problém.
Hrdinství existuje, jistě, ale myslím si, že mezi lidmi obecně je daleko více zbabělosti.
p.s. překonat svoji pýchu a přestat si stát za svým, to asi není hrdinství, ale pokora.
| Nahlásit
Víš, tak jsem si říkal, že někdy zřeknout se svých zájmů ve prospěch někoho jiného, nebo ve prospěch skupiny lidí (zvířat, kusu země, velké myšlenky), tedy umět přijmout pokoru někdy vyžaduje i to osobní hrdinství ..........
U toho horolezce je to určitě problém osobní motivace ...... a ta nemusí být vždycky sobecká, ale jako Tvůj příklad to chápu.....
Tak mě napadl takový příklad: hoří dům, vím, že je tam dítě .... lidi koukají a já vím, že když tam půjdu, na 80% tam zůstanu. Tak tam vlítnu .... ale proč? Protože vím, že kdybych to neudělal, že mě to dosmrti bude strašit, že s tím prostě nebudu umět žít. Co jsem pak udělal - bylo to hrdinství, nebo emocionální zkrat? Někdy si říkám, že kategorii hrdinství si lidé vymysleli aby měli nástroj pro motivaci ostatních pro podporování svých zájmů. Pak už jde jen o přiměřenou medialisaci a manipulace je na světě. Opravdu jsem na rozpacích s hodnocením "hrdinských činů". Asi má pravdu Keneu, když říká, že opravdové hrdinství bývá velice prosté a každodenní (matka která nedá defektní dítě do ústavu a někdy i pustit staršího v tramvaji sednout a riskovat odsouzení komunity.... "seš měkkej vole"....)
 Ina
| Nahlásit
....Někdy si říkám, že kategorii hrdinství si lidé vymysleli aby měli nástroj pro motivaci ostatních pro podporování svých zájmů. ...
Tak k těmhle slovům se připojuji, ale pustit někoho sednou v tramaji, nebo ponechat si defektní dítě atd, to jue snad otázka morálky, citu, odpovědnosti, lásky k člověku.... né?
| Nahlásit
Souhlasím s Gandalfem, velkolepé činy s osobní motivací,jsou dlouhodobě připravné-samozřejmě i psychicky.Hrdinství bylo,když malý kluk skočil pro kamoše do ledové vody,když zachránil mamku z havarovaného auta.Pokud lidi na činem nepřemýšlí,ale jdou do toho srdíčkem.Horolezec není hrdina,ale je DOBREJ.
| Nahlásit
Vidíš, Ino, a to je právě to, co jsem formuloval do úvodu diskuse ono je to asi totiž propojené ........ morálka, cit, odpovědnost, láska k člověku jako zdroj motivace pro hrdinství ......
| Nahlásit
Asi se tu nemůžeme dobrat nějakého všeplatného závěru, ale připadá mi zajímavé se na tohle téma zamyslet .......
| Nahlásit
Nasadit život pro jiného, to určitě hrdinství je. Ale neměli bychom spojovat správně a odpovědně prožívaný život (což by měla být naše povinnost) s něčím nadstardantním - a to podle právě s tím hrdinství. To je něco navíc. Není to pro nás povinnost, být hrdiny, protože hrdinství musíme mít v sobě. I když o tom nevíme a objevíme ho právě v mezních situacích. Kdo ho nemá, hrdinou nikdy nebude. Je to něco podobného (podle mne), jako když se říká, že má někdo Kinderstube. Někdo může mít jakoukoliv výchovu a bude pořád buran. A někdo se kolem výchovy jen mihl a přesto buran není.
| Nahlásit
S tou Kinderstube jsi mě zaujala ....... to chce promyslet ....... já si nejsem jist, že může jít jen o "mihnutí" ..... ono to vyjadřuje asi ještě určité prostředí ve kterém ten jistý vyrůstá, a možná i to má vliv na případné hrdinské chování. Také (a to snad plyne i z Tvého textu) vyžadují hrdinské skutky (pokud jde o fyzické nebezpečí) i jisté oslabení pudu sebezáchovy ......
| Nahlásit
Sebezáchovný pud je právě oslabený v okamžiku hrdinství tou duchovní nadstavbou. Ale je pravda, že jsou i lidé, kteří tento pud mají oslabený, ale to pak není asi to pravé hrdinství. Vždycky to musí být něco nad.
| Nahlásit
Takže něco nad ....... asi proto, že kvůli něčemu? Myslíš, že hrdina rozumově uvažuje? Nebo jedná víceméně pudově?
| Nahlásit
No nemyslím přímo pudově, nejsme zvířata, ale myslím si, že to chování máme zabudováno v té nadstavbě. Ještě v 19.stol se vysmívali mrzákům,méně chytrým a nepřišlo jim to. Byla to běžná věc. Dnes by se možná těchto lidí skoro každý zastal, protože má zabudováno, že se to nedělá. Tehdy by to bylo hrdinství, takové posměváčky napomenout, protože oni by stejně nepřestali a možná by napadli i toho hrdinu. Nebo pronásledování čarodějnic. Kdo se jich zastal, a to i z církevních kruhů, byl okamžitě v podezření. A přesto tito lidé existovali. Jednali určitě podle své vnitřní morálky, kterou nadřadili nad hysterii davu, a která jim nedovolila jednat jinak. Ovšem osobní vnitřní morálka může být též pokřivená a pak běda těm, kteří s ní příjdou do styku.
Tento problém je asi spíše filosofickým problémem.
| Nahlásit
Můžu se zeptat, co to to Kinderstube je??
 Ina
| Nahlásit
dobré vychování
| Nahlásit
To jsem měl na mysli. Hrdina musím umět něco víc, než ostatní ..... musí se umět třeba lépe ovládat, musí mít případně snížený pud sebezáchovy, musí mít eventuelně silné paže, nebo mozoly na mozkových závitech. ale jeho činy se odvíjejí podobně, jak se třeba liší černá od bílé magie. Hrdina by měl především sloužit, pomáhat, v rámci morálních a poctivých cílů. Měl by tyto cíle umět i vyhodnotit ........ nenakládám toho na něj moc?
| Nahlásit
právě proto je hrdinou, je toho na něm naloženo víc, než by chtěl/zasloužil si/mohl normálně snést
| Nahlásit
hrdina je ten, který udělá víc než ostatní, to, co se ostatní bojí udělat, to, co ostatní ze strachu/smyslu pro pohodlí... přehlížejí
| Nahlásit
Hrdinský čin člověk může udělat i 1x v životě a nemusí být vnímán ostatními jako hrdina.
Gandalfe, hrdina se nemusí vždy a za každou cenu chovat hrdinsky. Motivace k hrdinství mohou být různé, spíš se přikláním ke Skarlettce, že sebezáchovný pud je v tu chvíli vybičovaný emocemi z dané situace. Možná že to příroda tak nastavila, endorfiny jsou v tomto případě záslužné.
Myslím, že každý člověk má svoji hranici za kterou již nesnese křivdu na svém bližním, zvlášť na osobě blízké.
Kolikrát se člověk hrdina i diví že mu tak říkají, protože je to jeho povaha a neumí si představit, že by někdo mohl jednat jinak.
Také si myslím, že záleží na situaci a momentálním rozpoložení člověka kdy jedná jako hrdina. V jiném rozpoložení (radost, smutek apod.) může ten samý člověk jednat jinak.
Teď mám sice mozek trochu zauzlovaný, ale myslím si, že by měl každý člověk jednat tak, aby neměl potom výčitky svědomí že něco neudělal. U situací vyžadující hrdinství se zřejmě nemůže dlouho přemýšlet, jinak se "topící utopí"...
| Nahlásit
Je také zajímavé, že člověk, vybičovaný okolnostmi k nějakému hrdinskému skutku, nechápe, kde se to v něm vzalo. Kdyby měl v daném okamžiku rozum hlasovací právo, asi by to neudělal. Zvítězilo něco "nad" a racionální vysvětlení pro to není.
Možná se ten člověk bude občas budit hrůzou z toho daného okamžiku, ale kdyby v té chvíli nezasáhl, třeba by pak nespal vůbec.
| Nahlásit
Vy tu mluvíte o hrdinech. Ono zase těch hrdinských činů co by je člověk mohl udělat tolik není, ale je asi pravda, že v tu chvíli moc člověk neuvažuje a řeší. Led, havárii, požár a já nevím co všechno.
Já vidím spíš mnohdy jiné hrdinství i když právě nevím jestli mi tu neřeknete, že to nic nemá s hrdinstvím společného.
Řeknu dva příklady. Jeden můj spolupracovník, protože měl ženu která se nestarala o rodinu se s ní sice nerozvedl, ale zatím, co ona se pohybuje někde po světě, snad na E55 bo já nevím kde, tak on se stará o dvě děti předškolního věku. Vzorně.Celodenně. Furt ho chodí ze sociálky kontrolovat, jestli je to v pořádku. Je fakt, občas mu tam zajde jeho sestra trochu pomoct, ale to spíš se žehlením ale jinak se o děti celé dny stará, sám. Občas si najde nějakou přítelkyni, je to mladý chlap. Nevydělá tolik peněz , nechodí na směny a žije od výplaty k výplatě, je rád, že poplatí z toho jednoho platu byt, jídlo a oblečení. S dětmi je skoro pořád. Co je to si někam vyrazit, tak o tom si tak může nechat zdát, tak jednou za půl roku, když sestra, taky vdaná se nad nim smiluje. Je podle vás hrdina nebo ne?
Druhý kamoš, taky z práce, asi tak stejně starý se rozvedl, měli italské manželství, furt prej nosil málo peněz. Našel si přítelkyni s tou není ženatý, ale jsou spolu. Dělá od rána do večera, dře jak ďas, platí prachy své ženě- té bývalé-/, na byt, na dvě děti alimenty, s druhou ženou ta je vdova, a je doma a teď nedělá je na MD mají dvě děti , jedno ale není jeho, jen to druhé, co je sním teď na té mateřské. Platí teda druhý byt, stravu, oblečení, děcka nevidí jak je týden dlouhý, protože chce, aby děcka měli všechno nač si vzpomenou.Zdá se že je i trochu rozmazluje, nedovolí aby něco neměli. Zajišťuje dvoje děti tři svoje a jedno co vyženil a k tomu dvě ženy. Je tohle hrdina? Nebo to s hrdinstvím nemá nic společného.
Tak to by mne zajímalo, jak se díváte na tyto příběhy. Ze života a o životě.
A taky tu klidně napište, že hrdina z nich není ani jeden.
| Nahlásit
Není, to by potom měli být hrdinky všechny ženy co mají děti ve vlastní péči. Vnímám to jako samozřejmou věc když se stará sám o děti otec nebo matka. Péče o potomstvo není hrdinství.
V naší zemi starající se muž o své děti je spíše výjimkou (to neznamená, že souhlasím s péčí určené pouze matkám, to je o jiné debatě). Je proto muž větší hrdina? Nejsem feministka, podotýkám.
| Nahlásit
Karolko, neříkej, co si má kdo "tu klidně napsat" ..... to by si mohl leckdo myslet, že se chceš přít. A to Ty přece nechceš. Dával jsem tu tenhle námět k debatě proto, že sám pochybuju, že hrdina musím být ten Heraklés, nebo ten gardový seržant co svým tělem zalehl kulometné hnízdo, aby kamarádi mohli útočit. Přemýšlím o tom, kde se hrdinství bere a s čím vším souvisí. To sis ale určitě nahoře přečetl. A tady pak je situace, kdy člověk jedná tak jak jedná proto, že to prostě jinak nejde (jakože neponechat své dvě děti jejich osudu, když už tu nikdo jiný není), ale jít nějak "nad to" jak tu píšou děvčata. A jak tu popisuješ případy co znáš, mám za to, že ti chlapi asi dělají víc, než je standart. A dělají to dlouhodobě a domnívám se že to dělají rádi a že je to těší. Myslím, že asi jde o hrdinský postoj. Já mám dokonce za to, že i ti manželé (teď si nevzpomenu na jméno) z Vyškova, co se starají o patnáct osvojených dětí a kvůli nějakému osočení některých z jejich chráněnců teď měsíce bojují u soudu, zaujímají postoje, které snad lze nazvat i hrdinské.
Víš, jakože jeden nemusí být zrovna Schwarzeneger, nebo položit život, když se zastal mladého děvčete, co ji obtěžoval ten grázl ........ nehledám "návod" na hrdinství, přemýšlím o tom, kde se to bere. Že mi osud vyrobí jakousi cestičku, kdy mi morálka, svědomí a zodpovědnost prostě nedovolí jednat jinak? Když matka na Aljašce se postaví do cesty útočícímu medvědovi, který jde po její dcerce? (Ona tenkrát dokonce přežila ...... přeju jí to). Ta přece nemohla utéct a pak si celý život dokazovat, že přece neměla jinou šanci ........ Ono je to složité, že?
| Nahlásit
A co Sofiina volba?
| Nahlásit
Sofiina volba - vůbec se Sofii nedivím, že nakonec spáchala sebevraždu, protož e to, co prožila je příliš...
chápeš, co myslím...
| Nahlásit
Sofiina volba v prvním plánu není, podle mého vidění, knížka o hrdinství, je to reflexe nesmírně krutého fyzického a hlavně psychického mučení v podmínkách zvrácené sociální struktury ......
| Nahlásit
*přikyvuje*
| Nahlásit
Dík za názor, nikdo jen Gandalf, ty chlapy neocenil. Já bych vás chtěl po půl roce bez manželky vidět jací by jste byli hrdinové, Vařit, prát, ukolébávat, chodit na pískoviště. Já vím, je to jeho problém, ale já ho cením. Toho druhého si myslím, že takový hrdina není. Měl by být víc s děckama. Penězy se nekupuje náklonost.
| Nahlásit
Jinak takové to moc veliké filosofování mi nejde. Já jsem jen dělník a my to nemáme takové ty obraty ve slovníku. Trochu máme tu řeč jednodušší.
| Nahlásit
NyNy: Napsalas "...to by potom mohly být hrdinky všechny ženy, co mají děti ve vlastní péči..." K tomu dodávám: No a nejsou? A nejen ony... Nejsou hrdiny např. rodiče, kteří se starají o těžce nemocné či postižené děti? Moje sestřenice se se svým manželem už dlouhá léta stará o těžce mentálně postiženého syna. Hluboce před nimi smekám, podle mě tohle JE hrdinství, i když "jen" takové obyčejné, každodenní... Podobné, jako měl asi na mysli Karolko.
| Nahlásit
Anonym133810 - Nechci u nikoho snižovat jeho zásluhy, ale jako hrdinství bych to nedefinovala, to bychom pak byli hrdinové všichni a slovo "hrdina" by pak ztratilo svůj smysl.
Hrdinství (slovo) by mělo jít o opravdu vyjímečné situace, to co píšeš bych nazvala "statečností" a to je jiné slovo s jiným smyslem.
| Nahlásit
Vidíš NyNy ..... to co píše 133810 je motiv, který mě na tohle téma přivedl. To co píšeš Ty, je také ale realita ..... takže teď je otázka, kde končí statečnost a začíná hrdinství, nevím, jestli to bude tou vyjímečností, jak píšeš. Asi by tu mělo být takovéto "něco navíc" jak už je shora psáno, ale co je to "něco navíc"?
| Nahlásit
Asi, Gandalfe, to bude u každého subjektivní pocit hrdinství. Pro někoho statečná věc může být hrdinství.
U každého zřejmě začíná a končí jinde. Např. kdo má strach z výšek je hrdinství skočit padákem nebo slézt pro uvízlého na skále. Pro mne by bylo hrdinství záchrana topícího, neumím moc dýchat do vody a nejsem výborný plavec. V moři se u břehu nepouštím dál než dosáhnu. Atd.
Proto nemůže být od určitého bodu definice co je a už není hrdinství.
To "navíc" je v podstatě možnost a hlavně schopnost člověka ten čin udělat i když na to nemá dispozice. To je podle mne vyjímečné.
Jako výborný plavec (což nejsem) bych záchranu tonoucího nepovažovala za hrdinství.
Asi tak..... :-)
| Nahlásit
Pro Anonym133810 : Ale dispozice se postarat o děti má přece každý :-)
| Nahlásit
Slovo hrdina mne trochu děsí, nevím proč, ale většinou se spojuje s tím udělat něco pro někoho, obětovat se, nasadit za někoho život! Obětovat sebe pro druhé.

A co vyřešit svůj vlastní problém aby se ulevilo jiným, to je asi spíš zbabělost nebo je to taky hrdinství?

Je to vlastně jedno co si o tom myslíte. Já si o tom myslím své. Leda
| Nahlásit
Podle mne to není nic z toho. Spíš je to morální jednání, ne? Protože mohu mít dojem, že tím, co udělám, někomu pomůžu, ale to může být jen můj osobní dojem. Hezkým příkladem je sebevražda, kdy si dotyčný opravdu myslí, že ostatním se uleví. Což je omyl.
| Nahlásit
Sebevraždu (kromě nevyléčitelně nemocných a v bolesti) nevnímám jako hrdinství, spíše naopak. Takových zbytečných sebevražd bylo a bude.... Je mi to líto.
To by potom také mohl být hrdina bombový sebevrah. Ze svého hlediska se tak vidí... Takže je anebo není?
| Nahlásit
Ano, NyNy, jde o zorný úhel pohledu. On bojuje za nějaký ideál, cítí se mrzačen a týrán z hlediska svobody, práv, vidí hladem umírat lidi, na kterých mu záleží, může v tom vidět jediné řešení ..... určitě se vidí jako hrdina. A ti zasažení jeho činem, spousta mrtvých a zraněných ...... pro ty je jen surový terorista. A pak .... dějiny píšou vítězové .....
| Nahlásit
No on si to určitě myslí. Ti ostatní ne. O tom jsem už mockrát uvažovala, jestli takový bombař nese nějaku morální vinu. Koná v dobrém úmyslu, tedy podle svého přesvědčení. Vzpomněla jsem si na jednu povídku od K.Čapka o té kuličce a Božím soudu. Všechny tyhle otázky mají nějak moc odpovědí.
Taky mne napadlo, jestli vůbec jsou lidé, kteří konají zlo s plným vědomím, úmyslně. Asi ano, ale kolik jich je?
| Nahlásit
Myslím, že to není jen o sebevraždě, ale jsou i jiné příklady.
Vy jste nezažili rodinu, kdy manželé si nerozumí, popřípadě jeden z nich si najde nového partnera a manželství je neudržiltelné.... a oba chtějí děti. Pro děti, které mají vztah k oběma rodičům to znamená věčné napětí, psychologická vyšetření, věčné tahanice. A právě proto, že svoje děti milují nade vše, ale vidí, že děti tím trpí jeden z nich odejde. Nemusí to být napořád, třeba jen počká, až děti dospějí, dozrají, až sami pochopí. Myslím, že ten, kdo odešel se také obětoval pro to, aby děti mohly být v klidu.
Je to jen ten nejmírnější příklad, co jsem měla na mysli. Nespojuji to se sebevraždou.
Sebevražda je řešením jen v případě, že jiná možnost už opravdu není , třeba to, co řekla NyNy, ale o té bych v souvislosti s hrdinstvím nemluvila. To by byla jiná diskuse, kdy to hrdinství je či není.
Doporučovala bych, o sebevraždě tu nemluvit/ myslím jako jiné řešení, než třeba hrdina válečný, který to ví, že jde za jistou smrtí. Ale to je hrdina, ať je asi na jakémkoliv konci barikády, to nejde posoudit. Ale tam je asi to hrdinství každému z nás jasné.

Já nevím, mě se pořád zdá, že to opravdové hrdinství je spojováno s nasazením života a obětí pro druhého o tom sporu není. Ale tam je většinou člověk asi opravdu v krajní situaci a moc to neřeší a nepřemýšlí o tom.

Mne spíše dojímá takové to hrdinství všedního dne, ale vy asi mnozí to za hrdinství nepovažujete. Nebo prostě to pro vás hrdinství až tak moc není. Leda
| Nahlásit
Gandalfe a Skarlettko, je hodně těžké se podívat z pohledu jiného. Proto i na čí straně je pravda je také strašně relativní. Dějiny píšou vítězové....je to strašné, ale ano.
A otázka co je "zlo" je stejně složitá jako definece "hrdinství" a "pravdy".
Poslední popravená byla žena, která v Praze najela do tramvajové zastávky a usmrtila hodně lidí. Nenáviděla lidi. Byla možná nemocná, nebo jí někdo od dětství ubližoval?
Vědomě zlo? To asi dělá třeba každý voják který jedná podle povelu nadřízeného, a který nesouhlasí vnitřně s rozhodnutím. Ale všichni píšou - "to tě přejde až vedle tebe zabijí kamaráda". A teď "baby raďte".
Vědomé zlo je také např. pomsta? Já ji třeba udělala (kdysi) jedné kolegyni, která mi nevědomky hodně ublížila protože byla možná blbá? Necitelná? Zasloužila si to?
Je úmyslné zlo zcela úmyslné nezapojení do dané situace? Nebo je to zbabělost? Pohodlnost? Nebo i pomsta? Zištnost?
Ufff, asi to zlo někdy udělá každý ať už vědomě nebo nevědomě, vyjde to nastejno.
| Nahlásit
Ledo, pro mne hrdinství všedního dne spíše připadá jako statečnost.
| Nahlásit
Jinak já třeba zase toho, kdo se bojí výšek a přesto si "jen tak skočí z letadla", aby si něco dokázal za hrdinu až tolik nepovažuju, to jsem si jen sám sobě něco chtěl dokázat, ale udělal jsem to jen pro sebe. Co z toho mají ti jíní?
Jo, skočit do vody, pokud se topí někdo jiný než moje dítě a nejsem dobrý plavec, to hrdinství je!
A co tak loupežné přepadení, kdy lidi , co nemají speciální výcvik, chtějí zachránit ty druhé, třeba rukojmé, to je hrdinství .

Kolikrát je situace něco se stane , / v dnešní době na denním pořádku/ spousta lidí uteče a ten třeba nejméně zdatný či obratný či nejmladší nebo já nevím nejméně k tomu disponovaný se postaví.... chrání, taky neví, co se přihodí a jde do toho, ale to nedělá pro to aby překonal sebe, ale proto aby chránil jiné.... Leda
| Nahlásit
Myslím si, že v dané situaci člověk - hrdina vůbec nepřemýšlí že to, co dělá nebo udělá je hrdinský čin. A o tom hrdinství je, si myslím.

Statečný mohu být cíleně, ale hrdinou ne. A o tom to asi je... Nebo ne?

Nebo ti japonští kamikadze? Cílené hrdinství? Nebo spíše obětování se pro věc? Cítili to jako povinnost obětování se pro věc, anebo se cítili hrdiny?
Bomboví atentátníci je asi to samé....
| Nahlásit
Jinak Wikipedie říká:
Hrdina či hrdinka pocházejí z řeckého ἣρως. V mytologii a folklóru je to archetyp důležitých postav, které ztělesňují klíčové rysy dané kultury. Hrdina má obvykle nadlidské schopnosti nebo idealizované charakterové vlastnosti, které mu umožňují chovat se neobyčejně a konat významné skutky („hrdinské skutky“), díky kterým se stane slavným.

Takže, ať chceme či nechceme, záleží na nás, zda se budeme držet nějakého přesného významu či definice a nebo za hrdinu budeme považovat třeba jen někoho podle nás sice ne hrdinu, ale jen člověka jakkoliv "statečného". A ta hranice? Tu asi taky každý z nás má posunutou trochu jinak.
Ale právě ta nám dovoluje vést zcela svobodnou diskusi. A to je ta krása, které já říkám diskuse na Ontole. Dnes jste četli a dali tu příklady diskusí na jiných místech... no není ta naše skvělá? Já nevím. Ontola je oprostě elegantní sešlost slušných lidí , to se musí nechat!!!!

A Gandalf když nám tu dá problém tak to nikdy není lískový nebo vlašský ořech , ale kokosák:))))

Tím tuto diskusui neukončuji, jen k ni zaujímám stanovisko.
Všechny zdravím! Leda
| Nahlásit
Ano, Ledo, jak jsem již výše psala, je to každého subjektivní pocit jak a kam až cítí statečnost a kam až hrdinství.....z již mnoha výše psaných důvodů, schopností, možností dotyčného.
To je tedy "kokos" :-)))
| Nahlásit
Hrdinství je irelevantní. Nejde popsat každý má jiné měřítko.
| Nahlásit
Chápu, co chceš říct, i když bych použil jiné slovo než irrelevantní .... spíš vágní. Také přemýšlím o tom co nadhodila Leda, o někom fysicky nevybaveném, bez treningu ..... kde je hrdinou a kde bláznem, který si jde pro malér ....... Ale fakt je, že cítění pojmu hrdinství je opravdu hodně subjektivní, zvlášť tam, kde jde o hraniční případ. A hranici .... opravdu ji má asi každý jinde. A tak mi zase vychází jen to "něco navíc" proti ostatním v téže situaci ......... víc statečnosti, víc morálky, víc zodpovědnosti, více cti a svědomí .......
| Nahlásit
Zdeněk Troška:
"Když jsem zjistil, že skutečný český lékař opravdu vybudoval v Keni z ničeho nemocnici, uvědomil jsem si, že to je pro mě hrdina. Mnohem víc, než někdo, kdo dá dva góly, nebo má čtyřky prsa."
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek