Hrdinové
Co je vlastně hrdinství? Určitě znáte výroky, jako : "Není teď čas pro hrdinství.... " nebo "hřbitovy jsou plné mladých hrdinů...". Kdy se chovám rozumně a kdy už sám před sebou "ztrácím ksicht"? Je důležitý cíl, nebo životní krédo? A jaké má to krédo vlastně být? Zdůvodnit se dá skoro všecko ... a jak se člověku žije, když je obklopen samými "zdůvodněními"? Otázek se najednou vyrojí až běda ........ a pak přijdou slova jako zodpovědnost, morální hranice, svědomí, rozumné riziko, povinnost ........ tož jak je to?
Odpovědi
Diskuze
Hrdinství je stát si za svým. Jít dál, když ostatním strach svázal nohy a cíl je snad jen fata morgana na obzoru. Hrdinství patří do velkých příběhů, ovšem mnohem víc ho můžeme najít v každodenním životě malých lidí.
Je ale nutné si to promyslet a nepouštět se do něj bezhlavě.
Já asi mnohem častěji rozmýšlím, z hrdinství mám strach, mám strach a asi ztrácím tvář. O hrdinství čtu a sním, ale sama se hroutím před běžnými, malými úkoly...
Cíl, krédo asi ještě nemám. Občas se oháním Machiavellim, nebo různými jinými citáty, jsou to však výmluvy. Snažím se přemluvit své svědomí, ale to má v otázkách dobra a zla jasno, mnohem víc než já.
Zatím se v tom strašně motám a nevím kam, proč a kudy vlastně jdu.
moje závity se brzo zavinou do sebe, přes sebe...
*ERROR*
Morálka, svědomí, to ano. A zachovat si svoji vnitřní svobodu. Ale být hrdinou v tom spíše idealistickém smyslu? Za každou cenu? A proč? Ona totiž už ta definice hrdinství je velmi ošemetná. Hrdinou může být třeba "lékař bez hranic", který nasazuje život pro druhé. Ale hrdinou pro mne není např.horolezec, který si ničí zdraví, jen aby dokázal, že vyleze na Everest. V tom se spíše skrývá jen jeho osobní problém.
Hrdinství existuje, jistě, ale myslím si, že mezi lidmi obecně je daleko více zbabělosti.
p.s. překonat svoji pýchu a přestat si stát za svým, to asi není hrdinství, ale pokora.
U toho horolezce je to určitě problém osobní motivace ...... a ta nemusí být vždycky sobecká, ale jako Tvůj příklad to chápu.....
Tak mě napadl takový příklad: hoří dům, vím, že je tam dítě .... lidi koukají a já vím, že když tam půjdu, na 80% tam zůstanu. Tak tam vlítnu .... ale proč? Protože vím, že kdybych to neudělal, že mě to dosmrti bude strašit, že s tím prostě nebudu umět žít. Co jsem pak udělal - bylo to hrdinství, nebo emocionální zkrat? Někdy si říkám, že kategorii hrdinství si lidé vymysleli aby měli nástroj pro motivaci ostatních pro podporování svých zájmů. Pak už jde jen o přiměřenou medialisaci a manipulace je na světě. Opravdu jsem na rozpacích s hodnocením "hrdinských činů". Asi má pravdu Keneu, když říká, že opravdové hrdinství bývá velice prosté a každodenní (matka která nedá defektní dítě do ústavu a někdy i pustit staršího v tramvaji sednout a riskovat odsouzení komunity.... "seš měkkej vole"....)
Tak k těmhle slovům se připojuji, ale pustit někoho sednou v tramaji, nebo ponechat si defektní dítě atd, to jue snad otázka morálky, citu, odpovědnosti, lásky k člověku.... né?
Tento problém je asi spíše filosofickým problémem.
Gandalfe, hrdina se nemusí vždy a za každou cenu chovat hrdinsky. Motivace k hrdinství mohou být různé, spíš se přikláním ke Skarlettce, že sebezáchovný pud je v tu chvíli vybičovaný emocemi z dané situace. Možná že to příroda tak nastavila, endorfiny jsou v tomto případě záslužné.
Myslím, že každý člověk má svoji hranici za kterou již nesnese křivdu na svém bližním, zvlášť na osobě blízké.
Kolikrát se člověk hrdina i diví že mu tak říkají, protože je to jeho povaha a neumí si představit, že by někdo mohl jednat jinak.
Také si myslím, že záleží na situaci a momentálním rozpoložení člověka kdy jedná jako hrdina. V jiném rozpoložení (radost, smutek apod.) může ten samý člověk jednat jinak.
Teď mám sice mozek trochu zauzlovaný, ale myslím si, že by měl každý člověk jednat tak, aby neměl potom výčitky svědomí že něco neudělal. U situací vyžadující hrdinství se zřejmě nemůže dlouho přemýšlet, jinak se "topící utopí"...
Možná se ten člověk bude občas budit hrůzou z toho daného okamžiku, ale kdyby v té chvíli nezasáhl, třeba by pak nespal vůbec.
Já vidím spíš mnohdy jiné hrdinství i když právě nevím jestli mi tu neřeknete, že to nic nemá s hrdinstvím společného.
Řeknu dva příklady. Jeden můj spolupracovník, protože měl ženu která se nestarala o rodinu se s ní sice nerozvedl, ale zatím, co ona se pohybuje někde po světě, snad na E55 bo já nevím kde, tak on se stará o dvě děti předškolního věku. Vzorně.Celodenně. Furt ho chodí ze sociálky kontrolovat, jestli je to v pořádku. Je fakt, občas mu tam zajde jeho sestra trochu pomoct, ale to spíš se žehlením ale jinak se o děti celé dny stará, sám. Občas si najde nějakou přítelkyni, je to mladý chlap. Nevydělá tolik peněz , nechodí na směny a žije od výplaty k výplatě, je rád, že poplatí z toho jednoho platu byt, jídlo a oblečení. S dětmi je skoro pořád. Co je to si někam vyrazit, tak o tom si tak může nechat zdát, tak jednou za půl roku, když sestra, taky vdaná se nad nim smiluje. Je podle vás hrdina nebo ne?
Druhý kamoš, taky z práce, asi tak stejně starý se rozvedl, měli italské manželství, furt prej nosil málo peněz. Našel si přítelkyni s tou není ženatý, ale jsou spolu. Dělá od rána do večera, dře jak ďas, platí prachy své ženě- té bývalé-/, na byt, na dvě děti alimenty, s druhou ženou ta je vdova, a je doma a teď nedělá je na MD mají dvě děti , jedno ale není jeho, jen to druhé, co je sním teď na té mateřské. Platí teda druhý byt, stravu, oblečení, děcka nevidí jak je týden dlouhý, protože chce, aby děcka měli všechno nač si vzpomenou.Zdá se že je i trochu rozmazluje, nedovolí aby něco neměli. Zajišťuje dvoje děti tři svoje a jedno co vyženil a k tomu dvě ženy. Je tohle hrdina? Nebo to s hrdinstvím nemá nic společného.
Tak to by mne zajímalo, jak se díváte na tyto příběhy. Ze života a o životě.
A taky tu klidně napište, že hrdina z nich není ani jeden.
V naší zemi starající se muž o své děti je spíše výjimkou (to neznamená, že souhlasím s péčí určené pouze matkám, to je o jiné debatě). Je proto muž větší hrdina? Nejsem feministka, podotýkám.
Víš, jakože jeden nemusí být zrovna Schwarzeneger, nebo položit život, když se zastal mladého děvčete, co ji obtěžoval ten grázl ........ nehledám "návod" na hrdinství, přemýšlím o tom, kde se to bere. Že mi osud vyrobí jakousi cestičku, kdy mi morálka, svědomí a zodpovědnost prostě nedovolí jednat jinak? Když matka na Aljašce se postaví do cesty útočícímu medvědovi, který jde po její dcerce? (Ona tenkrát dokonce přežila ...... přeju jí to). Ta přece nemohla utéct a pak si celý život dokazovat, že přece neměla jinou šanci ........ Ono je to složité, že?
chápeš, co myslím...
Hrdinství (slovo) by mělo jít o opravdu vyjímečné situace, to co píšeš bych nazvala "statečností" a to je jiné slovo s jiným smyslem.
U každého zřejmě začíná a končí jinde. Např. kdo má strach z výšek je hrdinství skočit padákem nebo slézt pro uvízlého na skále. Pro mne by bylo hrdinství záchrana topícího, neumím moc dýchat do vody a nejsem výborný plavec. V moři se u břehu nepouštím dál než dosáhnu. Atd.
Proto nemůže být od určitého bodu definice co je a už není hrdinství.
To "navíc" je v podstatě možnost a hlavně schopnost člověka ten čin udělat i když na to nemá dispozice. To je podle mne vyjímečné.
Jako výborný plavec (což nejsem) bych záchranu tonoucího nepovažovala za hrdinství.
Asi tak..... :-)
A co vyřešit svůj vlastní problém aby se ulevilo jiným, to je asi spíš zbabělost nebo je to taky hrdinství?
Je to vlastně jedno co si o tom myslíte. Já si o tom myslím své. Leda
To by potom také mohl být hrdina bombový sebevrah. Ze svého hlediska se tak vidí... Takže je anebo není?
Taky mne napadlo, jestli vůbec jsou lidé, kteří konají zlo s plným vědomím, úmyslně. Asi ano, ale kolik jich je?
Vy jste nezažili rodinu, kdy manželé si nerozumí, popřípadě jeden z nich si najde nového partnera a manželství je neudržiltelné.... a oba chtějí děti. Pro děti, které mají vztah k oběma rodičům to znamená věčné napětí, psychologická vyšetření, věčné tahanice. A právě proto, že svoje děti milují nade vše, ale vidí, že děti tím trpí jeden z nich odejde. Nemusí to být napořád, třeba jen počká, až děti dospějí, dozrají, až sami pochopí. Myslím, že ten, kdo odešel se také obětoval pro to, aby děti mohly být v klidu.
Je to jen ten nejmírnější příklad, co jsem měla na mysli. Nespojuji to se sebevraždou.
Sebevražda je řešením jen v případě, že jiná možnost už opravdu není , třeba to, co řekla NyNy, ale o té bych v souvislosti s hrdinstvím nemluvila. To by byla jiná diskuse, kdy to hrdinství je či není.
Doporučovala bych, o sebevraždě tu nemluvit/ myslím jako jiné řešení, než třeba hrdina válečný, který to ví, že jde za jistou smrtí. Ale to je hrdina, ať je asi na jakémkoliv konci barikády, to nejde posoudit. Ale tam je asi to hrdinství každému z nás jasné.
Já nevím, mě se pořád zdá, že to opravdové hrdinství je spojováno s nasazením života a obětí pro druhého o tom sporu není. Ale tam je většinou člověk asi opravdu v krajní situaci a moc to neřeší a nepřemýšlí o tom.
Mne spíše dojímá takové to hrdinství všedního dne, ale vy asi mnozí to za hrdinství nepovažujete. Nebo prostě to pro vás hrdinství až tak moc není. Leda
A otázka co je "zlo" je stejně složitá jako definece "hrdinství" a "pravdy".
Poslední popravená byla žena, která v Praze najela do tramvajové zastávky a usmrtila hodně lidí. Nenáviděla lidi. Byla možná nemocná, nebo jí někdo od dětství ubližoval?
Vědomě zlo? To asi dělá třeba každý voják který jedná podle povelu nadřízeného, a který nesouhlasí vnitřně s rozhodnutím. Ale všichni píšou - "to tě přejde až vedle tebe zabijí kamaráda". A teď "baby raďte".
Vědomé zlo je také např. pomsta? Já ji třeba udělala (kdysi) jedné kolegyni, která mi nevědomky hodně ublížila protože byla možná blbá? Necitelná? Zasloužila si to?
Je úmyslné zlo zcela úmyslné nezapojení do dané situace? Nebo je to zbabělost? Pohodlnost? Nebo i pomsta? Zištnost?
Ufff, asi to zlo někdy udělá každý ať už vědomě nebo nevědomě, vyjde to nastejno.
Jo, skočit do vody, pokud se topí někdo jiný než moje dítě a nejsem dobrý plavec, to hrdinství je!
A co tak loupežné přepadení, kdy lidi , co nemají speciální výcvik, chtějí zachránit ty druhé, třeba rukojmé, to je hrdinství .
Kolikrát je situace něco se stane , / v dnešní době na denním pořádku/ spousta lidí uteče a ten třeba nejméně zdatný či obratný či nejmladší nebo já nevím nejméně k tomu disponovaný se postaví.... chrání, taky neví, co se přihodí a jde do toho, ale to nedělá pro to aby překonal sebe, ale proto aby chránil jiné.... Leda
Statečný mohu být cíleně, ale hrdinou ne. A o tom to asi je... Nebo ne?
Nebo ti japonští kamikadze? Cílené hrdinství? Nebo spíše obětování se pro věc? Cítili to jako povinnost obětování se pro věc, anebo se cítili hrdiny?
Bomboví atentátníci je asi to samé....
Hrdina či hrdinka pocházejí z řeckého ἣρως. V mytologii a folklóru je to archetyp důležitých postav, které ztělesňují klíčové rysy dané kultury. Hrdina má obvykle nadlidské schopnosti nebo idealizované charakterové vlastnosti, které mu umožňují chovat se neobyčejně a konat významné skutky („hrdinské skutky“), díky kterým se stane slavným.
Takže, ať chceme či nechceme, záleží na nás, zda se budeme držet nějakého přesného významu či definice a nebo za hrdinu budeme považovat třeba jen někoho podle nás sice ne hrdinu, ale jen člověka jakkoliv "statečného". A ta hranice? Tu asi taky každý z nás má posunutou trochu jinak.
Ale právě ta nám dovoluje vést zcela svobodnou diskusi. A to je ta krása, které já říkám diskuse na Ontole. Dnes jste četli a dali tu příklady diskusí na jiných místech... no není ta naše skvělá? Já nevím. Ontola je oprostě elegantní sešlost slušných lidí , to se musí nechat!!!!
A Gandalf když nám tu dá problém tak to nikdy není lískový nebo vlašský ořech , ale kokosák:))))
Tím tuto diskusui neukončuji, jen k ni zaujímám stanovisko.
Všechny zdravím! Leda
To je tedy "kokos" :-)))
"Když jsem zjistil, že skutečný český lékař opravdu vybudoval v Keni z ničeho nemocnici, uvědomil jsem si, že to je pro mě hrdina. Mnohem víc, než někdo, kdo dá dva góly, nebo má čtyřky prsa."