| Nahlásit

Některé knížky se stanou doživotní součástí čtenáře

Autor: Keneu
[Nahlásit] 22.06.2009 20:37
"co jsem pojala trochu rozumu" - přesné
ve 12 letech jsem byla na muzikálu, vzápětí jsem si přečetla knížku, po pár letech znovu a co se té čtyřdílné minisérie týče, koukám se na ni velice často

dodnes nechápu (no tak možná jo 8+) jak jsem tehdy mohla číst takové tlusté knihy
já je teda čtu pořád...

a to čtení v originále, to byl náhlý nápad, nevím, zda na to budu mít
ale bylo by to krásné
Autor: Gandalf
[Nahlásit] 23.06.2009 08:24
Nemohu odolat, Keneu, abych nepřispěl také jednou literární hádankou .... jestli víš, které literární dílo končí takhle:

"Oui, m´arrachez tout, le laurier et la rose!
Arrachez! Il y a malgré vous quelque chose
Que j´emporte, et ce soir, quand j´enterai chez Dieu,
Mon salut balaiera largement le seuil bleu,
Quelque chose que sans un pli, sans une tache,
J´emport malgré vous,
.................et c´est..... C´est? ........... Mon panache ......."
Témata: klub Ontola
Diskuze
| Nahlásit
A už je to na vlastním vlákénku ..........
| Nahlásit
A pro Karolka:

"To vše mi berete, můj vavřín i mou růži.
Jen berte! Jedno přec vždy zůstane tu muži,
co s sebou odnesu, co večer vrátím Bohu
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,
co nemá trhliny, ni skvrny,
navzdor to odnesu,
............. a to je ........ To je? ......... Štít svůj čistý ....."
| Nahlásit
"..Ji zřím, se na mne dívá,
a hledí na můj nos, ta tuponoska křivá!"
....
Moje první divadelní hra z dětství viděná ovšem v televizi. Na konci jsem brečela, bylo mi asi 6 let, nevím obsazení, ale děj si pamatuji.
Do divadla chodím málo, mít ráda básničky - to mne odradila učitelka na ZŠ.
Díky, Gandalfe, za vzpomínku zasutou hodně vzadu :-) Našla jse si na netu (před)pokračování....Nebudu psát co to je, nebylo to pro mě. Omlouvám se Karolkovi že jsem sem vlezla s písmenky.

A co se týče knížek, dokolečka po čase čtu "Já, Claudius" a jeho druhý díl.
| Nahlásit
Nikomu´s nikam nevlezla , NyNy, vždyť je to to vlákno, kde se dá o knížkách a o citátech z nich povídat tak, jak si to přál Karolko. Já tu hru viděl v Brně před pěti lety, nebo tak nějak a brečel jsem taky. Umím zpamněti celé pasáže ..... prostě, jak jsem se zmínil, je to knížka, co je kusem čtenáře .... Je to prostě romantika na husto ......(v nemocnici jsem se učil ten grif na strhávání přilepené stomy na slova: "Svůj širák odhazuji v dál, ať s grácií tam leží on. Plášť zvolna spouštím, jež mne halím a TASÍM, luzný těla sklon.." A bylo to stržené :-)))))
Hlasovala´s o "Knihu mého srdce"?
| Nahlásit
Gandalfe kde? Nehlasovala....
| Nahlásit
Mně připadá Cyrano hrozně smutný. Tedy ten děj a hlavně ten konec.
Moje kniha je ovšem Jih proti Severu. Jinak hodně čtu knihy historické, ale spíše literaturu faktu. Hitorické romány jen tak někdy pro zpestření.A ted se učím číst staré zápisy. ti lidi si psali jak je napadlo.
| Nahlásit
Na www.knihasrdce.cz. Napřed bylo vyhodnoceno podle hlasování 100 titulů a pak je z nich 12 pro které se teď hlasuje. Má to skončit někdy v září.
| Nahlásit
tak jsem hlasovala pro co život dal a vzal.
| Nahlásit
Já hlasoval pro "Malého prince" .......
| Nahlásit
Ach jo, asi bych také hlasovala pro "Malého prince". Jenže, Rychlé Šípy mě provázely dětstvím více, ale to je dávno....knížky mého srdce (z těch největších) tu nejsou.....tak jak mám hlasovat?
A Jih proti Severu (Skarlettka, ! no jo už vím proč Skarlettka :-)) mám také moc ráda.
| Nahlásit
Tak "Malý princ". Ale kdyby tam byl ještě "Malevil"....:-)
| Nahlásit
Malevil byl v té stovce, co neprošla do finále ..... jinak se vybíralo z asi 35 000 knížek a mohla sis doplnit svou, pokud nebyla v základním výběru.
| Nahlásit
Když já o tom nevěděla :-(
| Nahlásit
Mně se Malý princ nikdy nelíbil, ani v dětství ani v dospělosti. Připadá mi hrozně depresivní. Myslím si, že jde spíš o filosofickou knihu. Došla jsem už dříve k názoru, že v knihách se dá odhadnout psychické nastavení autora. I v pohádkách. Když se srovnají např.pohádky B.Němcové nebo Erbeny s pohádkami Mahena nebo dílem Těsnohlídka, ten rozdíl je tam markantně cítit. Jakoby z těch řádků něco vyzařovalo. Bud deprese nebo optimismus.
| Nahlásit
Ještě to tu není napsané naplno, tak se raděj zeptám - je to Cyrano z Bergeracu?
Asi ve druháku jsem se na něho chystala, ale zákeřně mě sklátila nemoc.

Kniha mého srdce - když jsem byla nedávno v knihovně, přepadla mě paní knihovnice a žádala o vyplnění kartičky, já ale nejsem schopna vybrat jednoho autora, natož jednu knihu...

Malý princ mě chytil až někdy v dospívání, ráda se k němu vracím, moc se mi líbí. Myslím, že není depresivní. Spíš z něj vyzařuje melancholie a nostalgie, vše kořeněné špetkou naděje. Na konci se člověk skrze slzy usmívá...
| Nahlásit
dala jsem hlas Malému princi, i když to bylo těžké rozhodování.

Co tam proboha dělá Stmívání?
| Nahlásit
Je to Cyrano, Keneu. Stějně jako Tebe mě to Stmívání dost rozhodilo, domnívám se, že to je poplatek za módnost konkretní knihy.

to Skarlettka: Vidíš, člověk to může vnímat různě, mně Malý princ nepřipadá depresivní, ale velmi moudrý, i když ti nevnucuji svůj pohled. To co tam S.Exupéry píše, je úžasný pohled na život a na lidské vztahy. Prostě je to "kniha mého srdce" tak jak má být.
| Nahlásit
Když jsem četla Malého prince v dětství jako knihu, doporučenou mi humanistickými rodiči, nemohla jsem z toho dlouho dobře spát. Bezútěšné planety s pochmurnými postavami, Princ si ke konci povídá s liškou a pak dobrovolně umře. A já jsem si byla tehdy jistá, že zpět k růži se už nikdy nevrátí. Jako filosofická kniha je to perfektní, úžasný pohled na život-ano, i na lidské vztahy, ale opravdu se vám to zdá optimistické?
Já ale nikomu nic nechci vnucovat, jenom jsem se zde chtěla podělit o své pocity z této knihy.
A druhá kniha, kterou jsem nikdy nepochopila, je Alenka v říši divů. Co říkáte na ni?
| Nahlásit
Na Alenku říkám, že nejde pochopit. Dokonalý výlet do fantazie, kde chápání a rozum prostě nestíhají.
Nedávno jsem viděla Švankmajerovo Něco z Alenky. Mám pocit, že většinu filmu jsem měla otevřenou pusu...
| Nahlásit
Vidíš, Alenka mě nikdy nepřitáhla, ale na rozdíl od Tebe jsem byl přesvědčen, že se Malý princ určitě ke své růži vrátil. Jen odložil své hmotné tělo a už za ní letěl. Každý má v životě takovou nějakou rozmarnou růži, která si snad jeho náklonnost ani nezaslouží a nějakou lišku, která svou náklonnost pro něj z lásky obětuje. Ty "bezútěšné planety" jsou přece jen symboly, celá ta kniha je tak nějak magicky symbolická .......
| Nahlásit
Keneu, zkus mi napsat na gandy@email.cz
| Nahlásit
Jéje, Gandalfe, tak si budu muset toho Malého prince někde půjčit, i když jsem ho četla během let několikrát, tak jsem vždycky našla něco nového, úplně jsi mne navnadil :-)) A už je zase čas....dlouho jsem ho nečetla. A depresivní mi zas tak nepřipadal, jen hodně k zamyšlení. Trochu smutku bych tam ovšem našla.

Keneu, Skarlettko, Alenku jsem nepochopila také, nikdy se mi nelíbila. A co se mi také strašně nelíbilo a nesnáším dodnes je "Medvídek Pú".
Když jsem kdysi jako dítě knížku četla, odložila jsem ji po několika stránkách. Pokusů bylo více na doporučení okolí :-)) ale nikdy jsem ji nezvládla přečíst. Možná za trest :-) Ale to berte jen jako můj pohled, nezatracuji ji ....
| Nahlásit
Medvídka jsem přečetl, ale už jsem se k němu nevracel. Zato moje vnučky jsou z něj u vytržení .... :-))))))
| Nahlásit
Já jsem ho milovala a ještě asi miluji. Klokánka, Tygra, Ijáčka. A ještě vzpomínám na Děti z Bullerbynu.
Fakt, jsme každý jiný. Ale Karkulína ze střechy a Pipi jsem nikdy nedočetla.
| Nahlásit
Medvídka Pú jsem četla. Byla jsem zrovna nemocná. To je taky to jediné, co si z toho pamatuju.

Když jsem si v prváku zakládala čtenářák, začla jsem si do něj psát všechny přečtené knížky. Za čtyři roky se tam sešlo cca 250 titulů. Občas si některou zatrhnu zvýrazňovačem, to když opravdu zapůsobila.

Vzpomněla jsem si na jednu knížku, a ta by si zasloužila štítek "Kniha, která mě opravdu hodně ovlivnila". Je to Tulák po hvězdách od Jacka Londona.
| Nahlásit
Raději jsem to přepočítala. Je jich "jenom" 201.
| Nahlásit
Keneu, mluvíš mi z duše. Tulák po hvězdách je úžasná (i když nezaslouženě jedna z méně známých knih J.L.). Četla jsem ji ve spojení s knížkou (povídkou) Démon alkohol od stejného autora, je také neuvěřitelná. Je to už dávno, ale dodnes si je pamatuju. (Jdu si dát panáka :-).)
Jako dítě jsem milovala O. Sekoru a jeho Ferdu mravence, dále Foglarovky - ale mým dětem už přišly zastaralé... Jako pro mne Kája Mařík :-)
| Nahlásit
Foglarovky - když byla mamka se mnou na mateřské (narodila jsem se 8.12.1989), vytáhli zrovna Foglara ze skladu a mamka je všechny přečetla. Já jsem se ještě v kočárku seznámila s naší knihovnou a láska ke knihám pomalu zapustila kořeny. Napadla mě tohle: "odkojena foglarovkami". Za několik let jsem je četla i já a líbily se mi. Nejvíc asi Hoši od Bobří řeky - ty jsem v průběhu let četla snad desetkrát.
| Nahlásit
Mně se líbilo i Tajemství modrého delfína. Ale ted jsem to četla znovu a už mne to nějak nebralo. Asi je to věkem. Jako dítěti se mi líbila Odvážná školačka a Čuk a Gek. Fakt. A čemu se divím, tak Malý Bobeš. Ted jsem ho prolistovala a je to komunistická hrůza. Tak nevím, děti mají asi jiné vnímání. Já jsem v těch knihách žádnou ideologii tenkrát necítila.
| Nahlásit
Skarlettko, děti asi mají jiné vnímání, já to v nich také nevnímala.
Jenže nevím jestli mám teď napsat "zaplaťpánbůh", protože to, co je v tom Malém Bobši (mimochodem také jsem ho docela ráda četla jako Honzíkovu cestu, Odvážnou školačku) jestli není nebezpečné pro někoho do budoucna. Jako podprahové vnímání. Jestli se to ideologům nepovedlo, jsem jenom ráda :-)) Děti vnímají svět dětí, a dospělých jen jako nějakou nedůležitou součást.
Proto rodinné filmy mají scénáře pro děti i dospělé. Děti dospěláckým situacím a větám nerozumí, prostě je vypouštějí, jdou mimo. Tak je to asi i u ideologických knížek. Takže - zaplaťpánbůh.
Nejsem ovšem psycholog.
| Nahlásit
NyNy, já myslím, že ty ideologické podprahové útoky na děti nepůsobily. Soudím tak podle sebe. Jednou z mých nejoblíbenějších dětských knížek byl Neználek na Měsíci, což není nic jiného, než vylíčení slavného vítězství socialismu, importovaného na kapitalistický Měsíc malíčky a malenkami z Kvítečkova. Ty paralely se současným světem jsem si tehdy vůbec neuvědomoval a hltal jsem ten příběh jen kvůli napínavé zápletce i komickým situacím. Žádnou averzi vůči akciovým společnostem to však ve mně do budoucna nevypěstovalo.
| Nahlásit
Skarlettko, myslím, že jsme jako děti tu ideologii v dětských knížkách nevnímali také proto, že tatáž ideologie nás obklopovala v reálném světě, takže jsme neviděli žádný rozpor mezi příběhem z knížky a reáliemi okolo sebe. Kromě Neználka na Měsíci, zmíněného v minulém příspěvku, jsem si opakovaně čítával knížku Tonda, já a mravenci od slovenské spisovatelky Jaroslavy Blažkové. A jako u Neználka - zajímal mě příběh. To, že dětští hrdinové byli mj. také pionýry, mě nijak nezaráželo - já býval také pionýr, takže mi to připadalo naprosto normální.
| Nahlásit
Omlouvám se, kam jsem zavedl tuhle debatu - od Cyrana a Malého prince k pionýrům a Neználkovi... Každý holt čítával něco jiného... :-)
| Nahlásit
Od mala mám rád knihy Dva divoši a Lovce mamutů .A Neználek je propaganda ovšem těm třem knihám jsem propadl :-))) .
| Nahlásit
Jasně Neználek, taky super.
| Nahlásit
Mám pocit, že každá knížka je nesena určitou ideologií. Vzpomeňte si například na "Devadesát tři" od Viktora Huga, nebo na Balzacovu Lidskou komedii, případně na romány Emila Zoly. On i Jack London se opírá o silný ideologický náboj. Čtenář musí umět být nad věcí a vybrat si z knížky to, co ho zaujme. Po první operaci loni jsem si znovu přečetl "Příběh opravdového člověka" a náramně jsem si to užil. A "Malého Bobše" bych si také s chutí zopakoval ..... ale v knihovně jej postrádám. To ale není nesehnatelné. Takže - pokud mluvím o knihách, jsou to kamarádi a každý z nich má svou specifickou vlastnost pro kterou jej mám rád.
| Nahlásit
Příběh opravdového člověka jsem četla a také jsem si to užívala. Jen jsem tehdy nechápala, proč mi dědeček zakazoval o tom kdekoli mluvit...
| Nahlásit
To je pravda , taky se mi líbil. U toho Bobše by tě asi nyní ranilo. V dětství jsem ho četla pořád dokola, a ted jsem nevydržela ani do půlky 1. dílu. A dávali ho nedávno i v televizi. Něco jako Anna Proletářka. Ale při četbě těchto děl se mi vynořují zážitky a pocity z dětství. Myslím si, že detektivky,sci-fi atd., by ty vzpomínky nevyvolaly. Nevzpomínám si na nějaké takové dílo.
| Nahlásit
No ze oblasti sci-fi vzpomínám ,a vynikající povádky Poula Andersova "Strážci času"
a na "Rúži pro Algernon" od Daniela Keyese. A detektivky ...... moje srdeční detektivky napsal Rex Stout, terý vytvořil detektiva Nero Wolfa a jeho spolupracovníka Archie Goodwina .

http://detektivni.misto.cz/_MAIL_/?id=rec00007
| Nahlásit
Já jsem měla ráde EDMBaina,Stouta taky a dobrý je i Chandler.Měla jsem toho tři poličky, ale už jsou toho hodně zlikvidovala, vkus se časem mění, ted mám zas poličky plné historie.
| Nahlásit
Když už jsme u těch knih našeho dětství - jak jste kdo vnímal vzorné Rychlé šípy, zejména pak ultravzorného Mirka Dušína? Mně teda sympatický nebyl, a pokud měl Jaroslav Foglar v úmyslu vytvořit z něj ideál, o jehož dosažení se měla mládež snažit, tak u mě to teda nefungovalo. Rád a opakovaně jsem čítával Záhadu hlavolamu, ale k lepšímu mě to nevychovalo. Je ovšem fakt, že Foglar to psal pro jinou generaci. Teď už se na to pochopitelně dívám jinak, protože i ten neomylný Mirek tvoří kousek mého mládí...
| Nahlásit
Gandalfe, ty Andersonovy Strážce času mám v knihovně taky, přesněji řečeno zůstali v knihovně u rodičů, ale na obsah už si vůbec nepamatuju. Podívám se na ně, když je tak chválíš...
| Nahlásit
V některých Foglarovkách mi vadil takový ten didaktický poučovatelský podton,ale v některých zas tak moc nebyl. A Dušína jsem brala jakože Foglar pro nás chce vzor. Ale taky se mi zdál občas divný. A trochu mi vadilo to zvláštní, jak bych to řekla, zaobírání se hochy a zalíbení v nich. V tom podtextu jsem to cítila, na rozdíl od Bobše, kde jsem komouše nevnímala.
| Nahlásit
A vznesu ještě jeden dotaz: Jak moc vás ovlivňuje grafické řešení knížky - vzhled, formát, písmo, ilustrace... Já jsem si už kdysi strašně dávno koupil Leacockovy Literární poklesky (skvělý humor - kdo je snad neznáte, vřele doporučuju!). Vyšly v edici Kapka, starší si jistě vzpomenou - brožované knížky, malý formát, bez ilustrací. Po letech se pak u mě v knihovně objevila další verze Poklesků - vázaná, s velice vtipnými ilustracemi Jiřího Slívy. Přesto, když si chci zvednout náladu, sáhnu raději po té ohmatané brožuře, ale sám bych nedokázal přesně zdůvodnit, proč mi sedí víc...
| Nahlásit
Skarlettko, s těmi hochy máš naprostou pravdu. Ve Foglarově světě se sice sem tam taky mihlo nějaké správné děvče (třeba aby na počest Mirkova vítězství v běhu vyšilo Rychlým šípům vlajku), ale jinak to byl svět téměř výhradně chlapecký. Kdyby nějaký autor takhle psal teď, možná, že by to za to ignorování ženského prvku pěkně schytal.
| Nahlásit
Co se týká ilustrací, byla jsem nevzdělané, tupé dítě. Hrozně moc jsem četla, dodnes mám ráda tlusté knihy, ale ilustrace musely být konkrétní - viz Verneovky, Erbenovy pohádky atd. Nesnášela jsem tzv. "umělecké obrazy". ale tak od 10 let už jsem ilustrace neměla moc ráda. Tlustá kniha bez ilustrací, to je moje.
Myslím si, že začteným čtenářům obrázky narušují jejich fantazijní svět představ. Alespon mně ano.
| Nahlásit
Ale některé illustrace Zdeňka Buriana ve Vernových románech jsou kongeniální s literárním dílem, stejně jako Daudetovy rytiny ve Třech mušketýrech ..... nedávno proběhla veřejností debata o vazbě Švejka na Josefa Ladu a také ten Malý princ bez autorových obrázků by asi nebyl úplný. Souhlasím s prostorem pro fantazii čtenáře, jen jsem se snažil ukázat na to, že v konkrétních případech je illustrace spojená s knihou velmi pevně.
| Nahlásit
Ano, ale to jsou právě ty názorné ilustrace, které se mi líbí, ale nemusím je mít. Ale takové ty potvory, čára, tečka a rozmazaná šmouha = rytíř de Grieux, tak to mít nemusím. I kdyby to nakreslil sám Salvator Dalí osobně.
Ale je pravda, že Verneovky bez klasických ilustrací nebo i ten Švejk, to by nebylo ono. Byla jsem vychovaná na Broučcích, které ilustrovala Kvěchová. A to se mi tak zarylo do mozku, že Sekorovy nebo Trnkovy ilustrace se mi v nich nelíbí.
| Nahlásit
Ono je to hodně o tom jakou má člověk zrovna náladu. Když je mi zle tak třeba taková Liška Bystrouška hodně pomáhá. .
| Nahlásit
Máš pravdu, Liška Bystrouška mě svého času hodně nabila energií, je to moc velká legrace a plné člověčiny. A zase ..... bez Lolkových illustrací by tobylo poloviční.
| Nahlásit
Člověk si uvědomí, kolik krásných knih četl, až když to uvidí někde napsané. V životě bych si na Bystroušku nevzpoměla, ale je to opravdu krásná knížka.
Ano, viděla jsem ji i s jinými obrázky a fakt to nebylo ono. Dodnes říkám synovi, když se moc nají, že má bříško jak liška Bystrouška a v rodině se to už běžně pro něho používá (viz jedna ilustrace v knížce).
| Nahlásit
Až přijedu domů musím se podívat kdo tu moji ilustroval ?Jsou to takové černobílé karikatury. A ještě jedna věc, vždy mi bylo líto chudáka jezevce. :-)
| Nahlásit
Taky. Asi bych na jeho místě také vyklidil pole. To víš - lišky ........
| Nahlásit
Stejně by bylo zajímavé sledovat jeho další osud. Našel si jezevcovou nebo zůstal sám ?
| Nahlásit
Safra. to by si říkalo o zvláštní vlákno a vyrobit povídku na pokračování ..... téma máme :-))))))))))))
| Nahlásit
Ale - podle toho, jak ho vykreslil Těsnohlídek, by to púak nebyl jezevec, ale vůl ....
| Nahlásit
Myslím si že se oženil ale neměl vlastní děti, vzal si starou jezevcovou která měla dvě jezevčata z prvního vrhu. ;) .
| Nahlásit
A do smrti brblal, že udělal hovadinu, že moh´ mít klid a pokoj, že mu jezevcová zakazuje pukat z fajfky, nenechá ho po obědě schrupnout a s těmi mladými je jen trápení a soužení, že si neváží jeho šedin .....
| Nahlásit
Jj a angažoval se i politicky. Byl členem spolku JLPL (jezevčí liga proti liškám ).Dělal tam pokladníka . Jo a tu moji ilustroval Lolek.
| Nahlásit
Nejradši baštil kvašené jalovcové bobulky. Většinou ale pak spoustu hodin prospal.
| Nahlásit
Jalovcovými bobulenmi si zničil ledviny a musel chodit na dialýzu.
| Nahlásit
Jenže doktor Datel ho moc neměl rád pro jeho mrzuté chování a s objednáváním dialýzy měl jezevec vždycky problémy. Jezevcová se s ním pro to často haštěřila, neuvědomovala si, že jeho láskou je především klid, ticho a pohoda ........
| Nahlásit
Ale přesto se dal zlákat na spolkovou činnost, něchtěl do politiky, neměl ambice vstupovat do žádné velké politické strany, ještě by to znamenalo cesty do ciziny a na ty už si holt netroufal. Tak si zvolil JLPL a dal se přemluvit na funkcii pokladníka. Ona taková spolková činnost sebou nese i nějaký ten ples a výlet do přírody a posezení se stejnými jezevci jako je on, ale také setkávání s mladými jezevčicemi, co tam dělají hostesky na těch jejich schůzích. Tak aspoň potěšení pro oko.No a nemilovat lišky, to pro jezevce není žádný problém.... to jde samo..... Leda
| Nahlásit
A co se spánku týká, tak spolkovou schůzi není problém, to viděl v člověčí televizi.... spalo jich tam vždycky plno, a člověk je pro takového jezevce vzorem dokonalosti, ne?
| Nahlásit
opr. spolkovou schůzi prospat není problém....Leda
| Nahlásit
Jamile se Jezevec stal funkcionářem nové strany, ihned odvolal dr.Datla z funkce hlavního odborníka pro dialýzu z důvodu neschopnosti a korupčního jednání a nahradil ho svým synovcem - rosomákem, který již dříve do ČR emigroval z Aljašky. Tam ho totiž pro přílišnou agresivitu a úplatkářství zbavili všech funkcí.
| Nahlásit
A je po Těsnohlídkovi .... :-))))))))))))
| Nahlásit
Ovšem datel se nedal společně se strakapoudem založil hnutí lasicovití zpět do nos (LZDN) . V kterém se jeden čas angažovala i liška Bystrouška .
| Nahlásit
Naopak, my jsme ho teprve rozkošatili. Dříve to byl vesnický realismus 19.století, ale my jsme v době pokročilého nihilismu, a romány tomu musí odpovídat, kdo by dneska chápal nějaké problémy Werthera-Jezevce. Pravda nade vše.
| Nahlásit
*nor
| Nahlásit
Angažovala se tam ovšem jen do té doby, kdy jí byl prokázán nečistý úmysl vlákat lasicovité do specielně upravených liščích nor, kde by potom byli houfně liškami likvidováni pod průhlednou záminkou jako sociálně nepřízpusobilí.
| Nahlásit
Aby nedošlo k omylu ..... Těsnohlídek jsou 20. léta 20. století. Nejedná se o vesnický román, ale o komickou novelu s rysy bajky. Kde je Werther a kde je Těsnohlídkův jezevec? :-))))))))))))))))))))))))
(Apropós ....co je ta pravda, která je "nade vše"?)
| Nahlásit
Mělo by to být všechno v úvozovkách, jasně že t. není v.realizmus atd. A Werther se trápil a Jezevec taky. Akorát Jezevec to přežil. Měl asi víc odvahy. A dotáhl to daleko. Ale ještě není všemu konec, tou pravdou myslím právě další příběhy zvířat, nepřikrášlené Těsnohlídkovou snahou po čtenářské přízni. A my jsme tu od toho, abychom tu syrovou pravdu lidu ukázali v celé její nahotě. :))))
| Nahlásit
Hlavním důvodem jejího odejití byl jistý černohřbetý lišák ( její asistent ) .Tento škandál ;) jezevci mnohokrát použili v předvolebním boji. Ovšem jezevec to také neměl jednoduché. Rosomák synovec se totiž veřejně ocucával s nevlastním synem jezevce.
| Nahlásit
Ale Rosomák poukázal na článek ústavy č.45/98Sb., kde je zaručeno právo
občana na svobodu v čemkoliv, a že má na takové věci právo.
Na rozdíl od Lišky, která svým chováním a rozmařilostí(které navykla za pobytu v myslivně) likviduje životní úroven Černohřbetákovy rodiny.On má totiž deset dětí, na které neplatí alimenty. Obhajuje se tím, že jako asistent Lišky vykonává tuto práci dobrovolně a bez nároku na plat, ale zjistili jsme, že Liška na něho čerpá příspěvky, které vykazuje jako náklady na reprezentaci. Což se rozvinulo v takový skandál, že Liška musela odejít. Ale odvolala se k Nejvyššímu soudu a nyní se čeká na pravomocný rozsudek. Zatím platí pesumpce neviny.
| Nahlásit
A potom zazvonil zvonec a jezevci a spol je konec. :-(
| Nahlásit
Díky, M.M!
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek