Pomoc, deprese
Prosím máte někdo zkušenosti s blázincem?Nebude mi ještě hůř?
Odpovědi
Diskuze
Je potřeba, aby si dal odborník tu práci a pokusil se příčinu nalézt. Na takového narazit, už je štěstí.
Najde-li tu příčinu, je to opět štěstí. Lze-li to pak nějak srovnat, opět štěstí.
Má-li někdo tato tři štěstí, může mu být pomoženo. Udehraje-li se to v blázinci, nehraje roli. Blázinec není blázinec, ale psychiatrická klinika. Člověk s psychickým problémem jako je deprese, není blázen. Nemůže však normálně žít a může se i chtít zabít. Většinou by ho bylo škoda.
Někdy se chemismus v mozku tak rozhází, že je ten blázinec nejlepším řešením. Mají tam člověka totiž pořád ne očích, takže jeho stav je pod kontrolou a lze ho vybalancovat lépe, než při ambulantní péči. Člověk se ovšem nesmí nechat srážet představou, že je v blázinci. On je totiž V LÁZNÍCH. Netvrdím, že je to prostředí vždy příjemné, ale když nezlobíš, jsou na Tebe hodní. A také se Ti snaží opravdu pomoci.
Pokud je bůh milostiv, příroda přičinlivá a štěstí jde na ruku, můžou Tě dát dohromady na dlouho, což je někdy až doživotně. Je dobré mít dobré rodinné zázemí, aby se měl člověk k čemu upnout.
Tedy vzhůru do blázince.
Znám jednu dámu, která si už hledala koleje. (To se nedá rozumovými argumenty zvládnout, jsou to emoce, tedy chemický disbalanc.) Ale odvezli ji na psychiatrickou kliniku, kde ji za měsíc tak srovnali skladbu léků, že žije normálně a na světe se jí zase líbí. Už je v důchodovém věku, nevím, jak by zvládala stresy, ale je skvělá. A to díky blázinci.
Jsme-li posláni jako vojáci kamkoliv, očekává se, že budeme zabíjet lidi, jichž není škoda. Nás budou chtít zase oni zabít, protože nás není škoda. Můžeme na to mít jakýkoliv názor (ač ho nesmíme vyslovit). Záleží na úhlu pohledu.
Co je člověk? Na trhu práce je to komodita, která nemusí mít eventuálně vůbec žádnou hodnotu. Záleží na úhlu pohledu.
Blázince bych se sama bála taky, takže to chápu. Ale já se bojím i nemocnice a všeho možného, takže to nic nevypovídá :-)
Do léčebny jsem chodila onehdá na návštěvu, byl tam klid. Ani jsem to nečekala.
V práci je větší blázinec :)
Taky jsme před časem hostili kamarádku s laktačními depresemi, je fakt, že jí nepomohlo ani společenství, ani all inclusive, nakonec stejně dostala prášky a od léčebny byla krůček. Těžká mozkochemie, která si najednou žije svým vlastním životem, zvenčí se to nedá nijak ovlivnit. Pěkně se jí to upravilo.
Někdy je to prostě třeba.
Petře, co je člověk? Kdysi pro mě bylo nejhorší slyšet, že "zdroj". Ale jsou i mnohem horší úhly pohledu...
Zajímavé je vidět jich co nejvíc najednou.