Ontola > Zdraví > diskuze
| Nahlásit

Maniodepresivní psychóza, je vyléčitelná?

má člověk šanci to nějak vyléčit nebo aspoň normálně žít? Jaká je léčba??
Témata: nemoci

115 reakcí

 Ina
| Nahlásit
mánie
duševní choroba charakteristická nadměrnou vzrušivostí až zuřivostí, zvýšenou aktivitou, vášní

maniodepresivní
onemocnění charakteristické střídáním mánické a depresivní fáze
http://knihovna.orgfree.com/kafka/64.html Tady se pokus něco vyčíst.
| Nahlásit
Já myslím, že se dá tlumit léky. Zda se dá zcela vyléčit to nevím, ale vím, že jí měl Ota Pavel - známý spisovatel i jeho bratr a herec Miloš Kopecký. Jde o střídání nálad, ale hlavně schopností něco dělat, v mánické fázi je prý člověk plný elánu a má spoustu chuti až přehnané , ale v depresívním stavu třeba nemůže ani vyjít z domu. Slyšela jsem o tom kdysi pořad v Tv. Leda
| Nahlásit
Léčba (Bipolární afektivní porucha, BAP, dříve označovaná jako psychoafektivní porucha nebo maniodepresivní psychóza)

1.Farmakoterapie = základ léčby BAP
- léčba akutní manické či depresivní epizody
- udržovací terapie
- nejčastěji užívané typy psychofarmak:
a) stabilizátory nálad = thymoprofylaktika: základem farmakologické léčby BAP je dlouhodobé podávání stabilizátorů nálad, které snižují výkyvy nálady do deprese či mánie.
b) antipsychotika: léky, které tlumí bezúčelnou aktivitu, často zmírňují napětí i úzkost a upravují poruchy myšlení a vnímání (podávají se především při manických epizodách)
c) antidepresiva: léky působící při střednědobém (týdny až měsíce) užívání úlevu od depresivních příznaků (podávají se při depresivních epizodách)
d) hypnotika: léky pomáhající navodit fyziologický spánek (mohou se podávat při manických i depresivních epizodách - pokud jsou provázeny nespavostí)


2. Elektrokonvulzivní léčba

3. Psychoterapie
- léčba psychologickými postupy (rozhovor, nácvik sociálních dovedností, neverbální techniky: arteterapie, muzikoterapie, taneční terapie, animoterapie apod.).
- individuální, skupinová, práce s rodinou

4. Psychoedukace
- předání informací o nemoci nemocným i jejich blízkým

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_afektivn%C3%AD_porucha
http://www.plhb.cz/bipolarni_afektivni_porucha.html
http://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xbcr/zc/6PSY2006_03_07.pdf
| Nahlásit
Ještě jedna stránka k léčbě maniodeprese, klikněte na odkazy na stránce:
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/maniodeprese/lecba.html
| Nahlásit
informací o bipolární poruše neboli maniodepresi je spousta můj muž ji má a je potřeba několika věcí protože jen léky nestačí!!! Pomáhá skupinová terapie, životospráva.Když se nám zdá, že není něco v pořádku víme, že jsme něco zanedbali.
| Nahlásit
Ahoj, najde se tu někdo, kdo by měl zkušenosti s maniodepresivní psychozou i jako partner nemocného a ne jako nemocný? Nový přítel mi řekl, že jí má. Docela bych ocenila, kdyby mi někdo, kdo má zkušenosti z života s takovým člověkem řekl, co můžu od té nemoci čekat, jak moc náročné to soužití je atd... Napište prosím kdyžtak na icq: 357012305, nebo na email demonstrativeperson@email.cz
| Nahlásit
Přečti si knížku o herci Miroslavu Kopeckém "Já". Tam je to výborně popsané a pak se rozhodni, zda máš na to sílu.
| Nahlásit
Tak o této nemoci bych mohl psát knihy, Má to jeden můj strejda, je to teda děsně náročné s ním vyjít. Je na jednu stranu samá legrace a má plno plánů no děs protože je neplní a pak sedí týdny omlouvám se za ten výraz není to ve zlém jako zmoklá slepice a mlčí a mlčí.
| Nahlásit
Mě se zdá, že to měl i ten spisovatel Ota Pavel a jeho syn.
| Nahlásit
Měl, Karolko, ostatně to Leda už připomněla. Je to svinský neduh ........
| Nahlásit
Jako většina těchto onemocnění. navenek člověk vypadá dobře,nikomu ale většinou nesmí říct, co má za potíže, protože v naší české společnosti stále přetrvávají předsudky. A přitom nejde o žádné choroby duše, ale poruchy metabolismu v mozku. Některé lze ztlumit, některé ne, ale většinou je to na doživotí.
| Nahlásit
S temito lidmi nelze vyjit, zvlaste pokud odmitaji lecbu a leky tajne vyhazuji, tuto nemoc ma muj tata a je to k nevydrzeni :(
| Nahlásit
Řekne mi někdo jak mám postupovat v případě, že partner odmítá jakoukoliv léčbu? Podle mého názoru se stav zhoršuje. Když jsem ho poznala, tak takový nebyl. Ted´je situace taková, že přátelé už nás nenavštěvují,s nikým se nesnese. Mám dojem, že jsem zůstala jediná, kdo toto snáší.Zatím... Pokud jsem si přečetla článek popisující tuto
chorobu, měla jsem pocit, že popisuje někdo mého partnera.
Já jsem se s nikým takto nemocným nesetkala a nevím, jak mám postupovat...
| Nahlásit
Radit,jak postupovat, je těžké. Oni si většinou neuvědomují, že jsou na tom tak špatně. Nebo se bojí léků. A jde o depresi nebo o projevy schizofrenie? Protože depresivní pacienti mají přece jen trochu náhled.
Ale pokud se svéprávný člověk nechce léčit,je to problém. Když neohrožuje své okolí, většinou to končí až pokusem o sebevraždu, a teprve pak se ho mohou ujmout lékaři. A nemocní to umí velmi dobře maskovat.Setkala jsem se tím. Zde bych měla radu jen pro vás. Zajděte si vy za psychologem popř.psychiatrem a prokonzultujte to s nimi. S partnerem asi nic nedokážete sama udělat. Přeji hodně síly a trpělivosti. Budete ji potřebovat.
| Nahlásit
je mi hrozně moc skvěle, furt bych něco dělal, ale ty propady tě zbavujou rozhledu a otázka je jak to rozpoznat. Já už mám domluvený, že něco není OK, že mí žena řekne, abych zavolal pí doktorce. Jinak si vezmu ATARAX, a je to. No, ale včera sem to ňák necejtil, tak sem chodil pár kiláků, a až sem ucejtil bolest nohou, tak sem se uklidníl, šel domů, dal si druhej ATARAX a spal jsem. Ale je to v tobě furt. Je to rozhodně silnější než já a sám bych to nedal. Jinak si teď případám jako pán vesmíru. Je mi úžasně. Jen ty skoky jsou hotový peklo. Přeju hodně síly všem okolo nás, kdo mají někoho s BAP.
| Nahlásit
Bylo by možná zajímavé, kdybys napsal,až budeš v té druhé fázi,jaké máš pocity.
| Nahlásit
tak sem zpět. Dostal jsem přidáno(valporát), tak se to snad stabilizuje. Skarlettko, až budu dole tak rozhodně nebudu schopen popsat jaký to je, protože sem v propasti, a je mi tak smutno až s toho de strach. Jen na to pomyslím a už se klepu. Raději na to nemyslet.
| Nahlásit
Bereš jen valproát nebo i něco k tomu? Jestli to máš jako nový lék, tak musíš trochu počkat než zabere. Držím ti palce. Ale nejsi v tom sám. A klidně mi vždy napiš, když se ti bude chtít. A mysli na to,že to zas přejde, to je asi jediná světlá věc u těchto chorob. Jenže, říkej si to, když ti je zrovna špatně, že? Myslím na tebe a těším se, až zas napíšeš.
Odkud jsi?
| Nahlásit
jsem v úplných začátcích a mám velký problém s rozpoznáváním reality od hlasů,které mě neustále přesvědčují o tom,že nejsem nemocná či naopak.
je možné,že ty hlasy vědí dříve něco než já to udělám či na to pomyslím.nemohu pořád uvěřit tomu,že mě mikdo nesleduje a nenahrává mé myšlenky,nebo že mě někdo neustále diriguje a říká co mám dělat.může mi někdo poradit či předat své zkušenosti.
| Nahlásit
Zdarec skarettko, díky. Dokrmuju se Lamoctalem- lamotrigin. Valporát je fajn, zmenšuje vibrace na výkyvy. Měl sem jeden krátkej propad - smutek s agresí. Jináč ti ty hlasy nezávidím - neznám to, takže to zní stašidelně. Cokoliv, o čem nemáš páru, je lepší to probrat se svým psychiatrem - ty maj větší přehled. Paranoia je potvora, není problém ji navodit, ale trvá to roky než se dá odblokovat. Ale nevím jestli na stálo. U paranoi si musíš najít člověka, komu věříš ať už říka cokoli - nejlépe opravdový kamarád(těch opravdu není moc). Ty se budou snažit i přes obtíže Ti dodávat pocit, že na to nejsi sám. Tržím palce anonyme 174083. Jo, a sem ze severu Čech.
| Nahlásit
Anonym175257:
vidíš, já jsem ti to říkala. Víš, co se mi ale zdá na těchto chorobách nejhorší? Že ti to lidé bud nevěří, neberou tě vážně nebo tě berou vážně a jsi u nich za blázna. A přitom to jsou nemoci jako jiné - prostě porucha metabolismu v mozku. Ale přetrvává ten pojem duševní nemoc = blázen. A to mne štve. Neinformovanost lidí. Že máš játra z chlastu úplně zničená, tak to s tebou každý cítí, ale zkus říci, že máš nějaké psychiatrické potíže.
To je ten problém, že mnoho lidí psychiatrovi nic neřekne, aby nevypadali trapně a on jim pak nemůže pomoci. U té paranoi si taky myslím, že jakmile se léky přestanou brát,potíže se vrátí. Člověk to musí brát tak,jak to je. Někdo má cukrovku, někdo je invalida, někdo má dětskou obrnu. Hlavní je, naučit se s tím žít, přijmout to. Jsem ráda, že jsi lepší. Škoda,že bydlíš tak daleko, já jsem z Brna.
mail mám skarlettka@seznam.cz
| Nahlásit
Jó, Brno je sakra daleko. Já mám svátek každej pátek. :)Se zato nestydím, že sme blázen :)))))))))))))))))
| Nahlásit
ahoj všichni kdo trpíte maniodepresivní psychozou,moc o tom nevím prosím o každý příspěvek diagnostikovali mi ji teprve nedávno a jsem z toho dost špatná....Zuzka
| Nahlásit
Další MDéčko - fajn, vítám do rodiny :) - i když tě diagnostikovali tak na to není přesnej recept co to je. Každej to má jiný. Hlavně spolupracuj se svým psychiatrem a nic nezamlčuj - pomoc potřebuješ ty a né psychiatr :) Pa Pa
| Nahlásit
chci se zeptat, jak donutit kamaráda, který bipolární poruchou trpí aby se šel dobrovolně léčit, bohužel je to o dost komplikovanější že žije v jiném městě a já s ním nemám žádný osobní kontakt. Prosím o nějaké rady.

díky
| Nahlásit
Nutit někoho na dálku, aby dělal něco, co nechce ....... musí to prostě chtít. Pokud nemá žádný svůj motiv, tak mu musíš třeba dát svůj, třeba aby se šel léčit jako dárek pro tebe ..... ale, mezi námi, soužití s člověkem, který trpí touto poruchou, je dost očistec ...... :-((
| Nahlásit
U těchto chorob je absolutním předpokladem dobrovolná spolupráce s lékařem. Ten může léčit jen podle toho, co mu dotyčný sdělí. Pokud se bude léčit z jakéhokoliv donucení a bude zamlčovat nebo zkreslovat informace o svém zdravotním stavu, lékař nemá jinou možnost, jak nemoc posoudit a zhodnotit.
Proto by se měl přítel léčit s plným vědomím toho, co dělá a dobrovolně.
U těchto chorob bývá také zkreslený a subjektivní náhled na vlastní duševní stav.
A má tu poruchu opravdu diagnostikovanou? Pokud ano, ví to a neléčí se, tvá snaha bude asi marná.
| Nahlásit
Ahoj.
Měla bych na vás poněkud odvážný dotaz. Studuji gymnázium, avšak po maturitě bych se chtěla zabývat psychologií. Letos jsem si jako seminární práci vybrala právě BAP, vlastně ani přesně nevím, z jakého důvodu. Ale čím více se o ní dozvídám, tím více začínám chápat, jak těžké musí být naučit se s maniodepresemi žít (ať už jako sám nemocný nebo jako jeho blízký). Velmi na mě zapůsobila i vámi zmíněná kniha Jak jsme se zbláznili, která je právě o panu Pavlovi a jeho synu a také knihu od Sylvie Plathové (i když ta trpěla klinickými depresemi). Avšak já sama nemám ve své blízkosti nikoho takto postiženého (nebo o nikom takovém nevím a samozřejmě doufám,že to nevyzní jako lítost) a proto by mi moc pomohlo, kdybych si mohla s kýmkoliv z vás třeba promluvit (klidně jenom přes maily nebo icq atd..) Chápu, že pro každého musí být těžké o tom mluvit a proč byste taky měli s někým cizím, ale věřte mi,že když naučíte jednoho člověka, jak se chovat k těmto lidem a jak jim dokazovaním lásky dodávat sílu, můžu to i já učit dál a může dojít k lepšímu porozumění. Ovšem vaše odmítnutí samozřejmě pochopím. I nadále si budu pročítat diskuze, protože i tak se mohu mnoho dozvědět. Pokud byste tedy měli zájem a byli ochotní se se mnou o své zkušenosti podělit, napište mi prosím na email alyssa.jitka@seznam.cz
Budu se těšit na vaše odpovědi a přeji vám jen ty lepší okamžiky a sílu bojovat a úspěšně se léčit.
| Nahlásit
Je to strašný! Moje dcera, 28let,nadprůměrně inteligentní, sama, má všechny příznaky této nemoci, už od puberty, byla tam i anorexie, krátce se i léčila, teď bere občas (snad občas!) nějaké prášky na uklidnění, ale má spoustu pro ni stresujících starostí,skládá se, pláče, nekomunikuje. Máme o ní strach!
| Nahlásit
Můžu pouze napsat, že vím, čím procházíte a že vím, že je to peklo. Bohužel je to vážný problém a jak se říká "běh na dlouhou trať". Je to neskutečné utrpení pro postiženého, ale i pro jeho okolí. Můžete pouze důvěřovat ošetřujícímu lékaři a usilovat o to, abyste se "nesložili" také. Držím palce.
| Nahlásit
Léky na uklidnění - at už občas nebo stále - nepomohou a navíc na ně labilní člověk získá návyk. Podle vás má příznaky MDP, ale byla tato choroba lékařem diagnostikována? Pokud ne, může mít její chování mnoho jiných chorob.
Myslím si, že i ta anorexie, tedy to, proč vznikla, má příčinu v její osobnosti. Ale jak jsem už psala, ona musí chtít se léčit. Jinak psychiatr nic nesvede. Měla by k němu jít, z dopisu vyplývá, že se nikde neléčí.
| Nahlásit
Ahoj. Mám maniodepresivní, schyzoafektivní pschózu. v aktivních záchvatech jsem měla od každé nemoci spoustu dalších příznaků. bylo to nejhorších pár let mého života. no teďkla jsem na tom relativně dobře, ale bohužel spadam do skupiny nevyléčitelných. velmi dlouho jsem jim nevěřila, ale opravdu stačí když se na pár dní zatáhne slunce nebo se prodlouží zima a je zle, ale našla jsem určitý no né lék, ale spíš takovou organickou obranu, ale nevychází to vždycky. budu ráda, když najdu nějaké nové kamarády. bohužel, momentálně jsou schizo schované a velmi se stahuji do sebe, ale ráda bych se opět s někym začala bavit. budu ráda pokud se někdo ozvete. Míša. Ps: sem moc nechodím, tak tady je můj meilík. Děkuju všem kdo se ozvou.Míša: faltusova@seznam.cz
| Nahlásit
Ahojky, jmenuji se Jana, přítele mám od pondělí myslím 19.4 v psychyatrické léčebně, rodičům jsem o tom řekla až v pátek a nemají porozumění, mají blbé řeči atd. Jsem v kontaktu s jeho rodiči a ty jsou fajn, jezdím i s něma za ním. Doktorka řekla, že má psychózu a podle toho co jsem si přečetla na netu, tak si myslím, že je to asi ta maniodepresivní....doktorka mi připadá nějaká divná. Mohla by vidět, že chceme slyšet víc...chápu, že tohle není rychlé ze dne na den, ale jak se máme chovat k němu, co očekávat atd. V srpnu by to měli být 4 roky co budeme spolu chodit, od prosince mu nastal problém, kterým to vše u něj nespíš vypuklo, bylo to s ním občas hrozné. Lituju toho, že jsme si nikdo nevšimli, toho co se s ním děje. Já trpím, mám občas stav, že už to nevydržím ...složím se, svírá mě levý bok, zničeho nic začnu brečet, ale nevzdávám se kvůli němu. Je mi 21 a mu už 23, život je dlouhý a pro mě on znamená mnoho. Jeho obejmutí, pohled, dotyky mi dodávají sílu a chci s ním být. Věřím v to, že to vše zvládnem. Mnoho, špatného jsem od něho slyšela, ale doufám i v to, že to bylo od něj řečeno tak, že on si neuvědomoval co mi řekl. Možná si stále neuvědomuju vše co mě čeká...jsem totiž snílek a doufám v krásné konce. Ještě zjistím od doktorky jakou má přesně psychózu a budu si jistá úplně. Pomožte mi prosím....potřebuju si s někým povídat, kdo to zná...nějaký rady...cokoliv.
| Nahlásit
Tak jsem mezi Vámi
| Nahlásit
Ahoj,
píši,protože si nevím rady,jsem neustále unavená a chce se mi spát,vydržím spát i 20 hod.denně,jsen psychicky vyčerpaná...Zažila jsem v životě dost věcí.....,ale žádné drogy.Chci se zeptat,myslíte,že trpím maniodepresí?
| Nahlásit
To se z toho nedá posoudit. Může to být také něco, čemu se říká chronická únava. Asi bych konzultoval se svým lékařem .....
| Nahlásit
Opravdu to může být cokoliv.Že by ale zrovna maniodeprese? Jsou i jiné psychické poruchy. Třeba jde o syndrom vyhoření...
| Nahlásit
Dobrý večer. Mám za sebou asi 4 hodiny čtení článků, ať už odborných nebo neodborných. zhruba před 3/4 rokem jsem se seznámil se ženskou, do které jsem se zamiloval. Celkem hodně se mnou vydrbala. Už spolu nejsme. Tušil, jsem, že něco není v pořádku, ale neměl jsem ponětí, co to může být. Dopadlo to tak, že se mi svěřila a po nějakém čase psala, že se zabije a já za ní šel a našel jí pořezanou. Na její momentální sms radši nereaguju, protože nechci aby se něco stalo. Chtěl bych jí nějak pomoci, ale nevím jak. Jde to vůbec? Pokud si nevymýšlí, o svojí nemoci ví a momentálně údajně bere nějaké léky. Ale podle mě jen na chvíli, dokud se její stav zase nezhorší. To co jsem měl s ní prožít nebylo vůbec lehké.
| Nahlásit
Pokud ví, co jí je a nebere prášky, je to těžké. Dělá to mnoho lidí a mnoho lidí proto špatně skončí. A navíc i lidé, kteří léky berou, si mohou takto ublížit. Jediné, co bys mohl udělat, je, dostat ji k lékaři nebo ji kontrolovat, jestli léky užívá.
Ale je možné, že tě jen vydírá kvůli rozchodu, to by možné nebylo? Jak moc byla pořezaná?
| Nahlásit
To Skarlett. Řeže se jen na rameni a ruce. Tam kde nejsou tepny a žíly. Tahle varianta mne taky napadla, ale že by to bylo až tak důmyslné a použila i název nemoci se mi moc věřit nechce, ikdyž lidé jsou různí :/
| Nahlásit
Jde asi o sebepoškozování - demonstrativní akce - protože kdyby se chtěla zabít, udělá to chytřeji. Možná má chorobu jen nastudovanou, nebo trpí jinými duševními problémy, ale že by zrovna maniodepr.psychozou, to nevím. Ta se projevuje většinou trochu jinak.
Sebepoškozování může naznačovat bud osobnost hysterickou, která na sebe chce upoutat pozornost a citově vydírat (tomu by mohlo napovídat i její vyprávění o chorobě, kterým chce být zajímavá, chce abys ji litoval) nebo je to následkem problémů v její původní rodině. Její jednání se mi nezdá zas tak důmyslné, jde spíše o chování, které se vyskytuje relativně často.
Ale nejsem lékař ani klinický psycholog, tak to ber jen jako informaci.
| Nahlásit
Skarlett díky za pomocné info!
| Nahlásit
ahoj jmenuji se silvie a trpím maniodepresivní psychozou,leky beru pravidelně protože mám syna,alenejraděj bych je nebrala maj na mě divny vliv necítím pohlazení a td.takže když semnou partner nekomunikuje slovně jsem na dně leky beru už rok,tak si myslím,že není vyléčitelná,že je jen léčitelna,což mě mrzí,žít bez citu a dělat,že je vše ok je hrozné
| Nahlásit
AHojte, tuto nemoc má můj bratr, bohužel je ještě docela mladý a tak se ještě nesmířil s tím že něco takového má. Nastartovala mu to nejspíš marihuana a vyléčený ještě není. Dotyčný musí brát léky cel život a né si říct že je to už o.k. jelikož pokud je vysadí je to nanovo.Plus se nesmí pít alkohol, porušujou se moc játra.Jediná rada je brát léky a osobně pokud to není v nehorší fázi tak to nejde poznat, že to na něj zase jde.Jinak se chová zcela normálně celý rok jen na podzim je kritická oblast. Měl i různé představy, vždy pocit k hazardu nebo jinka zbytečně utrácet peníze. Ale jak říkám když bere léky nic z toho nehrozí.
| Nahlásit
ahojky, chtěla bych se podělit o zkušenost. Můj přítel, vím, že se s ním něco děje. Psychicky se na mě upnul. Začal mít stavy úzkosti, žárlivost, povídá si sám pro sebe. Začal mě mlátit, když jsem mu pohrozila rozchodem, začal si ubližovat sám. Rve si vlasy, pěstí do obličeje, mlátí sám sebe. Je agresivní. Pak se uklidní a je zas normální, přitom si moc nepamatuje, co provedl, co se stalo. Slyší hlasy a věří jim. Jsou chvilky, kdy je hyperaktivní, pak zase unavený. Kouří marihuanu, ale prý na ní není závislý, i když je denní uživatel. Začal hodně pít, ty stavy se potom zhoršují, nechce odemne odejít, ale nemocný prý není. Okolí ho začlo odsuzovat, kamarádi se otáčejí zády, ale můžou si prý za to sami. Myslíte, že se může jednat o MDP? Většino ty stavy vznikají z maličkosti, ať se snažím sebevíc dělat to, co on chce. Už je to neúnosné jak pro mě, tak pro něj.
| Nahlásit
Zdroj: http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/
Spíše mi připadá, že mu začíná některá z forem schizofrenie.
| Nahlásit
Marihuana může schizofrenii vyvolat. NyNy má pravdu.
| Nahlásit
dobrý večer, dlouho jsem nemohla najít nic co by připomínalo můj hrozný problém .. mé stavy se hodně podobají všemu co je tady napsáno a už nevím jak dál deprese pláč řev sprosté nadávky a ted už skoro vždy napadnu svého muže buším do něj pěstmi a hrozně mu nadávám jako bych to nebyla já prostě to se mě padá a jo jej najednou nenávidím až k smrti najednou na něj převedu všechno zlé co mě potkalo a neumím se zastavit je to čím dál tím delší a vyčerpávající stav a já se pak cítím upně vyčerpaná a s myšlenkama se zabít jako jediné východisko ...nevím co to je a jak to zastavit příjde mi že víc zlého už neunesu a tím řevem volám o pomoc ale nikdo kdom sousedů mě nesllyší ,,, ted to bylo hodně zlé a nevím jak ale dokonce jsem předvolaná na sociálku kvůli stížnosti mám strach co dál mám děti a poslední dobou jsou při mých záchvatech ,,je mi to hrozně líto ale manžel mě hrozně vytáčí stačí maličkost a sppustím nadávky a řev a skončí to u napadení,,,je mi ze sebe moc zle a říkám si že už to neudělám ale pokaždé je to ještě o krok snažší mě vytočit a je konec,, prosím kdo má podobný problém aby odepsal ,,psychologa jsem skoušela ale dal mi prášky a ty já poto papala jako bombony na uklidnění a čekala kdy už to se mnou sekne a budu mít od všech klid...
| Nahlásit
Měla by jsi se pravděpodobně obrátit na jiného lékaře, aby ti předepsal i nějakou psychoterapii. Tvé problémy mi připomínají tento článek:
http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=296311
Zamysli se nad sebou, tvůj partner to nemůže vydržet do nekonečna. A děti vše odnášejí, neumějí se bránit a musí velmi při těchto záchvatech trpět. Především mysli na ně. Na rovinu - mohla by jsi o ně časem přijít ne jenom rozvodem, ale nebudou chtít za takovou maminkou ani chodit na návštěvu. Ze strachu.
| Nahlásit
no j e to trochu složitější můj život je protkaný smrtí a nneštěstím mám mentálně postiženého syna Down syndrom pak zdravou holčičku a další holčička se narodila s dalším velikým postižením pro život neslučitelným a nakonec přes všechnu snahu měla jsem jí doma i s tracheostomii mi umřela v náručí ve třech měsících ,, je to rok a půl a moje nervy jsou na bodě nula a stačí píchnout do toho že jsem i na ukor rodiny začala chodit do práce a já mám chut vraždit ,, moje práce mě moc baví byla jsem 15 let doma a starala se o děti a ted jsem myslela že mě práce vyléčí se zármutku ale naopak mi vzala muže, nic nezanedbávám ale i tak mi vyčítá že pořád nejsem doma .. nechci se obhajovat vím že mám problém a chci ho řešit ale vím že to není jen moje chyby že se dostanu do stavu kdy je mi vše jedno...
| Nahlásit
pročetla jsem to ale nevím myslím že tohle je o něčem jiném , každopádně jsem celou noc nespala a našla že by mohla pomoct hypnosa..nemá někdo nějakou skušenost?
| Nahlásit
promin to jsem psala já zapoměla jsem se přihlásit
| Nahlásit
Marmulinko, ty potřebuješ lékaře jako sůl. To jsou jiné okolnosti. Já ti moc neporadím, nejsem psychiatr. Ale tu tvou návštěvu lékaře bych neodkládala nejenom kvůli tobě, ale i kvůli tvému okolí....
| Nahlásit
Pardon. To jsem já NyNy.
| Nahlásit
Ahoj, můj přítel tím trpí a odmítá mít v budoucnu děti..myslíte, že se časem umoudří, nebo to je definitivní rozhodnutí? já děti chci..a třeba i dvě..on se bojí, že to nezvládne, že je to moc náročný,,dík
| Nahlásit
Ahoj,
chorobou trpím již spoustu let, kdy jsem si to však před tím neuvědomoval. Třetím rokem se léčím a pravidelně užívím léky a je to pro mě vysvobození. Jsem ve stavu dlouhodobé remise a bez výkyvů. Být ve stálém kontaktu s psychiatrem se vyplatí. Pokud budete pod kontrolou lékaře, nikdo to na vás ani nepozná a navíc, nebudete trápit své okolí a hlavně i sebe.
| Nahlásit
Ahoj vsem,
vcera jsem se uplnou nahodou dostal na stranky související s touto nemocí a prijde mi ze veskere príznaky na me sedí.snad nejvíce me ubíjí ten rychly tok myslenek kdy skace myslenka do myslenky a ja pak nejsem schopny sformulovat rozumnou vetu aniz bych kazde slovo dopodrobna nerozebíral tak ze celek je ve finale prakticky pro ostatní nepochopitelny...vzdy jsem byval normalní kluk se spoustou kamaradu ktery nesmel chybet na zadne seslosti, a nouze o slecny taky nikdy nebyla...jenze posledních par let je vsechno jaksi uplne naopak...veskery znamí se mnou prestali komunikovat a ted mi zbývají jenom rodice a chaty...vzdy sem to prisuzoval drogam(jo nejsem rozhodne svatej) ale i pres dlouhodobou abstinenci potíze pretrvavají ba sou spíse daleko horsí...vsechno co se da pokazit pokazim...z bytu vychazím jen zrídka a jedine v brylích...klopím hlavu snad pred vsema lidma ktery treba jen jdou okolo me a tim se v kolektivu casto stavam tercem ruznych narazek ktere radci prehlízím nebot bych nekomu nerad ublízil...paranoia je ume na denim poradku a nikomu uz neverim ani slovo(ani sobe)...v praci komunikuju jen ze zacatku a pak uz jenom mlcim...zduraznuji, proste pravy opak me nez sem byval, a tim je to pro me horsí...hrozne rad bych se s toho dostal ale bojim se ze zacnu uzívat leky,budu chodit na terapie, hodim se do normalu ale po urcity dobe neco nedodrzim a zase spadnu tam kde sem ted....to uz by byla asi posledni kapka jestli mi rozumíte...no neni mi ztoho vseho nejak dobre radci jindy at nemam skazenej celej den kdyz uz je dnes aspon hezky a pak ma zase bejt hnusne...stejne kdybych mel napsat vsechno tak bych moch rovnou vydat knihu:)preji vsem hodne zdaru a hlavne uspechu s lecbou...ps: vím ze velice dobre pomaha maryhuana ale musí se uzívat aspon 2krat dene aby to melo smysl,clovek sice je na tom porad stejne ale cejtí se o moc lepe...jenze kdyz vysadí tak pak je to na urcitou dobu zase jeste horsí...proste lek pro ty ktery chtej celej zivot jenom promrhat ve svym svete u televize...
| Nahlásit
a jeste chci dodat....kdyz uz se nekdo nechce lecit tak taky velice pomaha porídit si nejaky nenarocny zvýratko nebo delat neco pro sebe...ja napriklad posiluju a taky mi to moc pomaha, sice treba jenom na par minut po kazdy serii ale i to je povzbuzení;)
| Nahlásit
Ahoj Skarlettko,
jmenuji se Hanka, je mi 34 a mám bipolární poruchu, jsem z Brna, takže pokud chceš, ráda si s Tebou o tom popovídám. Jak jsem zjistila, tak mám zřejmě ještě slabší formu, tedy nevyvádím nějaké kousky, jako je přehnané utrácení, neberu drogy, léčím se, nestřídám partnery. Na jedněch stránkách o bipolárce jsem četla příspěvky a všichni tam byly dost v háji. Já mám bipolárku rok, předtím jsem měla deprese a to se mi přesmyklo do bipolárky. Zjistila jsem si to sama a psychiatrička mi to potvrdila. Naštěstí jsem to zjistila hned, takže se to včas podchytilo. U mě to začalo tak, že jsem byla v nemocnici s depresí a když mi odlehlo, tak jsem ještě v nemocnici dělala různé věci na jeden jarmark. V tom jsem pokračovala i dál i když jsem chodila do práce, naopak jsem ještě zrychlila. Pak jsem měla zrychlené myšlení, myšlenkový trysk. Spoustu nápadů, které jsem chtěla uskutečnit. Menší potřeba spánku. Potom se začal svět vzdalovat, začala jsem se zpomalovat a to už jsem věděla, že je zle, že budu marod. Pak už jsem nezvládala nic, byla jsem zpomalená a na neschopence. Taky jsem skončila na krizáku, v noci jsem se totiž probudila s tím, že jsem se cítila jako bych byla zfetovaná, nebo předávkovaná léky, a bála jsem se že když usnu, už se neprobudím. Protože to bylo o víkendu, tak jsem nemohla jít za doktorkou a tak jsem jela na krizák. Tam mi nepomohli, přežila jsem tam víkend, otřesný přístup k pacientům. Pak jsem se na týden odstěhovala k rodičům, protože bydlím sama a neměla jsem ani sílu si pověsit prádlo, uvařit.... Byla jsem nemocná měsíc. Potom bylo období klidu a v srpnu se mi udělalo špatně z toho vedra a od psychiky. Bylo mi blbě každý den. No a naposled jsem byla nemocná vloni na podzim. V práci toho bylo moc. Naštěstí jsem už zjistila své spouštěče, tak se to snažím hlídat. Nesmím po 20 hodině dělat náročnější činnosti, jinak neusnu, ani po prášcích na spaní. Nesmím mít kolem sebe víc předmětů, takže jsem trochu vyklízela byt.(na podzim jsem měla problém s barvami, všechny kromě bílé mi vadili, působily na mě agresivně, tak jsem si musela zakrýt skříně) Nesmím číst reklamní letáky, nesmím si číst žádné vyvěšené plakáty, nesmím mít víc než 1-2 návštěvy týdně kamarádů, známých, nesmím mít moc emočních zážitků, ať už kladných, nebo záporných. Nesmím pít když jsem nemocná některé čaje. Tak třeba tyto vyjmenované spouštěče někomu pomůžou zmírnit mánii.
| Nahlásit
chcele by som sa spytat na liek lithim ako nahle ho začnem použivať ma menštruáciu každy tyžden a trva aj niekolko dni je to normalne
| Nahlásit
Ahoj lidi,
Trpím maniodepresivní psychozou už víc než 10 let. Ale teprve asi před rokem jsem se dozvěděl,že to je tato nemoc.Ještě před 3 lety jsem se léčil prášky.Nejdříve Psychofarmaky a později neuroleptiky na něco jiného.Protože moje doktorka to nesprávně diagnostikovala. Tyto ¨léky¨ mi podle mě jen uškodily. Proto aktuálně nic neužívám.Můj život je každodenní deprese,pocity prázdnoty,neschopnost prožívat radost,strach,splácení dluhů dosahujících 300 tisíc korun které jsem si nadrobil v manické fázi před 2 roky za jediný týden a beznaděj.Nejhorší na téhle nemoci je podle mě bezmoc. To že ať se člověk snaží sebe víc,vypadá to,že nemůže svůj život ovlivnit,změnit k lepšímu.Jsem v začarovaném kruhu.Za tu dobu co mám tuto nemoc trpím výhradně depresí.Mánie mě potkala pouze 1 x a trvala asi týden.Myslel jsem si že jsem se uzdravil,protože mi bylo moc dobře a byl jsem štastný.jenže pak přišlo kruté vystřízlivění-opět Deprese.Tuto nemoc má také můj otec,ale dodnes neví že ji má.Získal jsem k ní tedy vlohy.Jako dítě jsem si prožil hodně neustálého stresu a strachu,což podle mě tuto nemoc spustilo.Nikdy jsem nebral drogy a neměl myšlenky na sebevraždu.Jsem ale každý den tak nadně,že jsou pro mě velmi těžké i takové samozřejmosti,jako je:připravit si snídani,umýt nádobí,nebo vynést koš.Za to že ještě stále přežívám,vděčím rodině která mi moc pomáhá.Kdybych je neměl,jsem už dávno mrtvý.Nedokážu se o sebe sám postarat,tak abych si zajistil bydlení,jídlo,a nějaký stabilní dostačující finanční příjem.vydělám tak 9 tisíc měsíčně(většina jde na splátky dluhů) ale vždy cca po půl roce přijdu o práci,a musím hledat jinou.(nemám dost energie,jsem pomalý) Teď je to trošku lepší. Snažím se si pomoct pravidelným uspořádáním dne,relaxací,a poslední 3 měsíce mi dost pomáhá Autogenní trénink.A taky to že už s tím nebojuji,smířil jsem se stím že jsem prohrál,že se z toho nikdy nedostanu.Lidem v mém okolí narovinu říkám že mám maniodepresi a co mi to dělá. A musím říct že se ke mě chovají lépe. Protože už vědí že nejsem nezodpovědný,nespolehlivý,málomluvný či neschopný chlapík.Ale že jsem nemocný.Postupně zjištuju,že ikdyž jsem nemocný,můžu mít pozitivní přístup k životu.
Všem kteří trpí touto nemocí nebo těm kteří mají někoho nemocného ve svém okolí přeju hodně štěstí,duševní pohody a klidu.A pamatujme si že sice neumíme věštit budoucnost,ale i tak ji máme více či méně možnost měnit.

Jan
| Nahlásit
Ahoj lidi..........:-( muj manzel je v ustavu a diagnoza??Maniodepresivni psychoza...Vse slo tak pomalu,ale posledni dobou zacal neskutecne utracet penize,porad si neco kupoval i uplne zbytecnosti...Prehnane cvicil,mel sve nazory a jakmile jsme neco rekla,tak ja jsem byla blazen,ktery patri do blazince.Mame spolu dve deti...Uz nemam silu jit dal a jsem rozhodla od nej odejit..Jak jsem se docetla,ze je tato nemoc didecna.Musim ochranit ¨hlavne deti,ktere nechapali tatovo nalady:-(Porad si myslel,ze je mocny,nedotknutelny,ze je proste pan NEKDO a ze na nej nikdo nemuze..Proto se choval jak se choval.Vubec nevim,jak se k tomu mam postavit..Chci mu pomoc,ale nemuzu s nim zustat.¨Proste na to nemam:-((Posledni dobou porad mluvil a mluvi.Nikdo nesmel rict neco jineho nez on jinak hned vyletel.Mel proste zrychlene mysleni,mel porad nejake napady( pro me nesmysly)Porad nekam chodi,spal hrozne malo(treba jen hodinu nebo dve a mel energie na rozdavani.Nevim co delat co dal..Komunikovat s nim budu,ale zit ne..Ted je na leceni a uvidim dal.Vsem nemocnym preju hodne sil a vsem blizkym pevne nervy...
| Nahlásit
Ahoj všem,
máme v rodině babičku s maniodepresivní psychozou. Pokud se dostane do mánie má o sobě vysoké mínění, všechno ví nejlíp a ostatní jsou nuly. Chodí po známých a vypráví, jak děláme vše špatně a pomlouvá nás. Pak se dostane do depresí a omlouvá se, je na dně, podceňuje se a myslí i na sebevraždu. To se opakovalo několikrát a je to pro nás opravdu náročné, ale ona musí v depresích prožívat peklo. Poslední záchvat nemoci měla před třemi lety, v depresích se začala léčit u jiného psychiatra a řekla bych, že dobře. Je potřeba, aby užívala stabilizátory nálady a zároveň antidepresiva podle potřeby. Někdy se nám zdá, že začíná být moc aktivní a "chytrá", takže jí připomeneme, co jí bude čekat, pokud nebude brát správně léky (musí se upravit léčba - buď přidat stabilizátory a ubrat antidepresiva nebo naopak). Je to těžké, chce to odchytit hned v začátku a je určitě třeba, aby měl nemocný někoho blízkého, kdo ho bude hlídat a motivovat k léčbě. V mánii jim je moc dobře a nechtějí se léčit. Přeju všem hodně sil a pevné nervy. Jana
| Nahlásit
Ještě doporučuji všem, kdo mají poblíž člověka z touto nemocí mrknout sem http://psychologie.doktorka.cz/jak-reagovat-na-pacienta-s-bipolarni-poruchou . Jana
| Nahlásit
Ahoj vsem
Po 12 ti letem manzelstvi se rozvadim. Manzel s nejvetsi pravdepodobnosti trpi maniodepresivni psychozou. Prosli sme si velkou manzelskou krizi. Ktera vyvrcholila v listopadu kdy manzel odjel pres vikend 450 km daleko za svou laskou kterou znal 2 dny. Jeste byl tak hodny ze mne to predem oznamil telefonem ze je nekde s nekym na hotelu. Po navratu rekl ze ji miluje a ze odchazi nepomohlo absolutne vubec nic
proste nas bezhlave ze dne na den opustil. Zpetne sem prisla na to ze to byl asi vrchoů jeho manie s nevratnymi zivotnimi dusledky pro celou rodinu. jeho problemy se zacaly projevovat asi 4 roky zpatky byl bud strasne aktivni treba v praci dokazal byt i 16 hodin denne nekolik dni po sobe pritom spal treba 3 hodiny s tim ze vic proste nemusi. Anebo sedel a vubec s nim nebyla rec odpovidal jen ze nevi na cokoli kolikrat sem mu davala otazky jen aby mohl odovedet ano nebo ne nedockala sem se niceho. Postupem casu byly jeho stavy cim dal horsi az to vyustilo v klasicke domaci nasili a psychicky teror neustale vyhledaval konflikty kvuli absolutnim malickostem ve vsem mel pravdu kdyz sem mu v necem odporovala byl naprosto nepricetny. Kolikrat byl strasne sprosty pak kdyz sem mu treba rekla proc je na mne takovy s klidem mne rekl ze on o nicem nevi ze se ta hadka vubec nestala, byl paranoidni neustale mne sledoval a obvinoval ze mu neco beru nebo kradu. Porad sem si rikala zatnu zuby a vydrzim to tak sem se snim snazila mluvit v klidu a vyhybat se cemukoli v cem by videl zaminku ke konfliktu. Ale nakonec to skoncilo mym totalnim psychickym vycerpynim a zhroucenim doted se z toho davam dohromady. Manzela jeho laska opustila ted bydli u rodicu ti sou z nej n zoufali protoze zije nevazanym zivotem. Proste podle slov me tchyne on nikoho neposlechne vubec nikoho. Snazili jsme se mu navrhnout at jde k doktorovi pokazde nas odbyl s tim ze mu nic neni a to vubec netusi se byl mel jit k psychiatrovi coz by byl pro nej vrchol. On je prece zdravy D.
Jinak jeste napisu ze okoli ktere s nim nezije ho vidi jako skveleho cloveka pracanta a chlapa ktery je strasne spolecensky.
Nakonec muzu byt rada ze uz s nim neziju protoze pokud se nebude lecit tak se jeho stavy budou jen zhorsovat a sve blizke privede do blazince.
Proto vsem preju opravdu strasne silne nervy protoze bap je katastrofa jak pro nemocneho tak pro jeho rodinu.
| Nahlásit
ahoj musim priznat, ze to co vy vsichni pisete je, jak kdyz pisete o me. mou nemoc sem zjistil nedavno, ale je jiz v takove fazy, ze nevim co dal. mam leky na deprese, ale dnes sem se dozvedel o stabilizatorech a ty nemam. chci to resit nechci ztratit rodinu, ale je to tak daleko, ze nevim. dokola sem napadal manzelku, kdyz mi to nyni doslo, ze sem to byl ja jinak, tak sem se zhrozil a chce to resit hned a dodrzovat lecbu. pepa
| Nahlásit
dobrý den chtěla bych zareagovat na paní, která se právě rozvádí. Je mi Vás hrozně líto a moc s vámi soucítím. Měla jsem před svatbou a u partnera se náhle projevila maniodeprese (po autonehodě). z beránka a člověka, který mne bezmezně miloval, a dělal vše co mi na očích vidí, se během několika hodin stal cynik. říkal mi, že potřebuje sex, at okamžitě za ním přijedu (jsme od sebe opravdu hodně daleko), jinak se rozcházíme. ustála jsem to jen za podpory jeho známých, kteří ho hlídali a starali s eo něj (rodina se absolutně nezajímá). nemohu se za ním okamžitě vypravit, to až tak za několik týdnů. ted se po lécích zlepšuje, omlouvá se mi, zas eplánuje společnou budoucnost, ale já jsem v šoku a nevím, co si mám myslet...vím, že nejjednoduší řešení by pro mě bylo nechat ho být, ale já to nemůžu udělat...není v tom samaritánství, jen prostě hloupá a prachsprostá láska a starost o milovanou osobu. Začal se léčit, ale co já vím, co se může stát...až zase dojde k nějaké krizové situaci a měli bychom děti...peněz nemáme navíc nazbyt...vidím že ta nemoc je potvora a ničí všechny kolem dané osoby...
| Nahlásit
Ahoj všem.Minulý rok mé manželce prokázali MDP a od té doby se vše ještě zhoršilo.Bere léky,chodí na terapie,i já jsem si byl popovídat s její psychiatričkou,ale všechno je to marné.Vím,jak bych se měl chovat při jejich náladách ,ale asi je toho už na mě moc.Prostě to nezvládám.Prdnou mi nervy a situaci většinou ještě zhorším.Pak je mi to samozřejmě líto,ale už je pozdě.Někdy mám takové stavy,že mám dojem,že život skončil a že to už nemá cenu.Doma nikdy nevím co mohu říct a co ne,protože kdykoli jakékoli slovo,nebo pohled dokáže spustit nekontrolovatelnou reakci.Letos spolu budeme už 24let.Je to tak dlouho, že jsme si ani nemuseli nic říct a věděli jsme co ten druhý chce a potřebuje.A to je vůbec to nejhorší,protože jsme se spolu nepotřebovali moc bavit.Jenže v současná době manželka vyžaduje pozornost a komunikaci,ale mně to nějak nejde a je zase zle.Snažím se,ale nejde mi to.Myslím si,že i ona by se měla pokusit snažit se,ale když ji řeknu,že se nesnaží,tak mi řekne,že to nejde a odkáže mně na brožurku od doktorky.Já však nevím,jak mám někomu pomoct,když nespolupracuje.A kdo pomůže mi? Už fakt nemohu,ale nechci manželku opustit,protože onemocněla.Za to přece nemůže a navíc ji mam stále rád.A hledat útěchu v jiném klíně? Je to možná řešení,ale za celé roky jsem ji nepodvedl.Mám takový pocit,že jsem už na Chocholouška zralý též.Igor
| Nahlásit
pane Igore a jak se to u Vaší paní projevilo? náhle,nebo pozvolně? léky nezabírají??moc Vám držím palce...an.268174
| Nahlásit
Projevy byly různé,ale hlavně nenápadné.Manželka měla náhlé a bez zjevných příčin změny nálad.Neustále vyvolávala hádky a jako by nechtěla rozumět tomu co ji říkám.Měla depresivní a úzkostné stavy.Projevoval se u ní strach nebo odpor k cizím lidem,nesnášela být s vícero lidma v stísněném prostoru(třeba musela vystoupit z dopravního prostředku).Tyto stavy mnohdy ještě horší se u ní projevují opakovaně.Mezi těmito stavy je skvělá a je s ní i sranda.Samozřejmě netušila co jí je a přisuzovala to následkům z minulého zaměstnání,kde byla silná šikana ze strany šéfa a následným neúspěchům ve shánění nové práce.Když už všechno přesáhlo únosnou mez a už nebyla schopna se se svým stavem vyrovnat navštívila psycholožku,ta ji poslala k psychiatrovi a tak se na to přišlo.No a co se týká léků tak nejsou to všeléky ale bez nich ty její proměny byly daleko vyhrocenější a trvaly dále.Takže ještě včera to bylo nesnesitelné a dneska když jsem přišel z práce byla v pohodě usměvavá s chutí si povídat a jít na procházku.Prostě jednou je na hoře a jednou dole.Bohužel nikdy neví s jakou se vzbudí.A díky za podporu.Ig.
| Nahlásit
Ahojky chtela bych reagovat na pani pod cislem 268174 jsem to ja ktera se roazvadi jmenuji se Petra aby bylo mozne lepsi rozliseni. Napisu vam ze jsem se s manzelem poznali jako velmi mladi a byla to opravdu laska jak z romanu. Nikdy by mne nenapadlo ze to skonci takovymto zpusobem, ale clovek prijde na urcitou hranici za kterou uz proste nemuze a jedinou zachranou je utek. Muzu napsat ze manzela porad urcitym zpusobem miluji strasne mne to boli ale vim ze jiny uz nebude je u nej strasna zmena osobnosti je to proste nekdo jiny
chova se ke mne strasne i ted co uz spolu nejsme jako kdybych byla jeho uhlavni nepritel vsude chodi a pomlouva mne ze sem spatna matka ktera se nestara o decka, ze sem mu nikdy ani neuvarila neoprala a v byte jsem meli neustale neporadek deti sem nevedla k hygiene atd to same mne uvadi u soudu vypada to jako kdybych byla zrala na odebrani deti byla sem strasne rozlobena ze tohle vubec rekne ted uz mne to jen boli a rikam si ze za to ani asi nemuze ze je proste nemocny nedokazu se snim uz ani setkat kdyz si prijde pro deti. Prijde mne to ze si proste umanul ze po mne pojede furt ze sem proste ta ktera za vse muze. Ja sem na prasky a on se tvari jako mistr sveta. Snad se z toho postupem casu dostanu a potkam snad nekoho normalniho D.
| Nahlásit
Ahoj. Mimo jiné těžké nemoce mi byla diagnostikovaná i smíšená BAP. Hledám někoho nejlépe z Plzně abychom si mohli popovídat a nebýt v tom sami, rozuměj ne jen se zdravými. Email MonikaManio@seznam.cz
| Nahlásit
Dobry den, moj priatel trpi biopolarnou poruchou. Prvy rok co sme spolu boli bol krasny, da sa povedat ze bez velkych problemov. Vedela som ze ma tuto chorobu no nijako mi ju nedaval najavo. Posledny polrok je dost kriticky..neustale sa rozchadzame a schadzame. Ked mu bola zistena tato choroba mal 17, teraz ma 18 ja 21 podla toho co som uz v diskuiach citala by som mala utekat daleko ked nemame ani deti ano byt. No ked ho mam rada tak to nechcem spravit. Rada by som mu pomohla, snazim sa podla toho co odporuca literatura o tejto poruche. Len je to stale horsie. Momentalne sa uz ja citim na psychiatriu. Je to strasne tazke s nim byt ked mi tolko ublizuje..no verim ze on si to neuvedomuje. Toto leto bral lieky no uz ich neberie, vraj mu psychiatricka povedala ze uz nemusi, ze to ma skusit bez nich. A to mal ist povodne do liecebne ked isiel na prve sedenie. Je to cele cudne s jeho liecenim. Niekde som citala ze treba tymto ludom pomahat, no pre vlastne zdravie je dobre sa odosobnit od jeho vylevov, nebrat to osobne. Momentalne na tom pracujem, len neviem ci budem schopna znasat agresiu, nenavist, podvody ked ho milujem. Je to velmi tazke.
| Nahlásit
Jakajo - s těmi léky se mi to zdá také divné, vysazení je dost rychlé. Asi by bylo dobré zajít za jeho lékařkou a domluvit se s ní. Nejen kvůli němu.
Ale nevím nevím... odpouštět nelze donekonečna a láska vše nezvládne. Ve svém mladinkém věku to opravdu nemáš zapotřebí, vždyť spolu zatím jen chodíte. Promiň...
| Nahlásit
Herečka Catherine Zeta-Jones (41) prý vyhrává bitvu s maniodepresivní psychózou, zákeřnou duševní chorobou, která člověka uvrhá do stavů bezbřehého štěstí a jindy zas do těžké deprese.
| Nahlásit
Prosímvás, může člověk s touto diagnózou pracovat u dětí? Konkrétně jako vychovatel v dětském domově? Já si tedy myslím, že ne. Jen potřebuji vědět, jestli je to skutečně tak.
| Nahlásit
Mám MDP diagnstikovánu již 4 roky hledal jsem ovšem v minulosti přibližně moment kdy u mne tato nemoc propukla tak tedy nemocný jsem 18 let.Dokáži si totiž přesně rozškatulkovat svoji minulost.Vím co jsou halucinace,bludy,velikášství apd.
Můj recept na tuto "zákeřnou nemoc" je tedy tento:
plně si uvědomit,že jste nemocný!
abstinence,nekouřit,nebrat drogy!
brat léky ovšem vždy o něco méně než Vám předepíšou !
věnovat se pouze věcem které Vás opravdu těší - rodina,koníčky!
a to nejdůležitější vše co píší o této nemoci je pravda !!! pokud se pod to dokážeš podepsat tak máš vyhráno ...
potom jenom umět s touto "duševní rakovinou" umět žít a uvědomit si,že jsou mezi námy občané kteří jsou slepí,retardovaní apd. nám nemocným MDP ve skutečnosti nic není:) pokud jseš slabá osobnost tak asi bohužel ....
jestli chce někdo pokecat,nebo poradit- dudlig@centrum.cz
| Nahlásit
Aby se nezapomělo touto nemocí Trpěl i PETR MUK R.I.P
| Nahlásit
Poprvé jsem si uvědomila, že je se mnou něco špatně v 19 když jsem ráno nebyla schopna vstát a jít do školy, od té doby se to snažim zvládat, ale musím lhát, neustále a všude. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ani když jsem byla šíleně na dně a přemýšlela jak se zabít, moji rodinu by to zničilo a nepochopili by to. Takže mam sice výčitky, že neustále lžu, ale takhle je to lepší
| Nahlásit
I já trpím tou nemocí. Jsem zrovna teď ve stádiu, kdy si neumím pomoct. Jen užívám léky, je mi úzko, mám výčitky svědomí. Nemůžu chodit do práce. Po deseti týdnech jsem šla do práce a po deseti dnech jsem musela zůstat zase doma. Nemám náladu vůbec na nic,jsem pořád strašně unavená, vystrašená. Snad to zase brzy přejde. Moc si přeju být zase jako dřív.
| Nahlásit
Zdravím všechny, co mají co dočinění s maniodepresema..
Já taktéž trpím touto nemocí, je mi 24 a první epizodu jsem měla ve 22 a druhou hned ten další rok, teď si připadám naprosto stabilizovaná a vcelku i spokojená (až na nárůst váhy, kterou mě způsobily léky). Kdyby si chtěl někdo pokecat, tak se může ozvat na mirka.si@centrum.cz, budu ráda..
| Nahlásit
Léčba možná není. Ačkoliv se pacienti léčí, je to spíše jako placebo. Já se léčím 18 let. Po několika pokusech o sebevraždu a dvou rozvodech vám mohu potvrdit jen to, že žít se s tím opravdu nedá. Není to život. Je to hrůza. Člověk se každý den přemlouvá, aby to ještě vydržel. Jeho život nedává smysl a člověk nemá vůbec pro co žít. Nikomu to nepřeju, ani nepříteli.
| Nahlásit
Zdravim jmenuji se MIra mam bap diagnostikovanou ctyri roky. Jsem z Mostu je mi 27 let. Rad bych osobne pokecal s nekym kdo je na tom stejne. Jsem v PID takze casu mam az az. Prosim ozvete se nekdo. Newpaudio@gmail.com diky.
| Nahlásit
Nasel jsem si slecnu, odesel kvuli ni od vseho a zahy se mi sverila, ze ma BAP. Hrozne moc jsem ji miloval a porad miluji, ale absolutne nedokazu prijit na to, jak s ni vyjit. Je jako beranek a za vterinu jako vlk. Jeji lekar rikal, ze je stabilizovana a OK. I tak jsem to nakonec nezvladl. Radeji jsem se s ni rozesel. Vlastne se rozchazime neustale uz rok. Vzdycky se ozve a ja nedokazu neodpovedet. Je to chvilku krasny setkani plny hovoru a pak najednou skok a vlk me sezere at delam co delam. Vycitky, soudy, sprosta slova, vytvoreny reality ktery udajne ziju a nesmim odporovat. Je mi to lito. Ale jestli se da s partnerem s BAP zit, tak si myslim, ze to musi byt hodne silna osobnost s vybornym "politickym" konverzacnim umem. Na plyn neslapat, ani ho nepoustet... neustale vyvazovat protiklady. Chybi mi...jenze to je malo. Takovej borec nejsem.
| Nahlásit
Je to hnus.
| Nahlásit
Víte... když je to partner,můžete zbaběle utéct... Jenže já mám takhle nemocnou mámu... Neumíte si představit,co zažívám...
| Nahlásit
Ahoj! Můj manžel má BAP. Momentálně je už čtyři týdny v léčebně, ve stavu mánie. Do minulého týdne byl diagnostikován jako schizofrenik, toto nyní přehodnotili na BAP. Život s ním není lehký, ale není to ani žádná katastrofa. Nejhorší jsou ty ataky mánie, ale to si vždy říkám, že pár týdnů až dva měsíce a zase bude dobře. Máme děti, máme se rádi a já bych neměnila. Někdy příjdou pochybnosti, ale to jsou spíše moje depky :) Pokud by si někdo chtěl popovídat, nebo se zeptat, napište mi sem kontakt a já se určitě ozvu!
| Nahlásit
Ahoj, i já patřím k těm co mají manžela s BAP. Jsme spolu už 17 let a zhruba před 14 lety mu tuto nemoc diagnostikovali.Tehdy se ozývala ovšem jen velmi zřídka, třeba 4x do roka.Z počátku bral manžel léky, ale jakmile se stav zlepšil, tak je vysadil a nějakou dobu nebral nic, střídal doktory, protože měl pocit, že mu nic pořádně nepomáhá...Před 4 roky mu zemřel náhle otec a problémy se začaly prohlubovat, našel si doktora a začal brát léky, ale opět jak se trochu zlepšil tak je brát přestal.Zhruba před 2 lety začal více pít alkohol zjistil, že mu pomáhá se uvolnit a prodlužuje dobu manie, ve které se cítí dobře.Měli jsme spolu vždycky moc krásný vztah,jenže jeho nálady se začaly střídat pravidelně po krátkých cyklech. Týden byl v mánii, pak pár dnů normál a zase týden v depresi.Když byl v depresi, tak pil jen mírně, ale jakmile přišla manie začal pít jak se říká až dokud neodpadl.Letos pár dnů před silvestrem se pořádně opil a vyváděl, že jsem musela i s dětma,mám dvě kluka 13 a holku 17 let,odejít z domu k rodičům.Když jsme ráno přijeli domů byl stále mimo realitu a vyhodil nás z domu.Měla jsem z něho poprvé v životě opravdový strach, ten hrozný pocit ve mně zůstane asi hodně dlouho.Choval se jako divoké zvíře.Čekala jsem až se z té manie podpořené alkoholem dostane a přesvědčila ho ať vyhledá pomoc .Jen nevím jestli tam už v jeho případě nebude závislost na alkoholu.Momentálně stále bydlím s dětma u rodičů a s manželem se pouze navštěvujeme.Děti celou dobu vědí o jeho nemoci, ale už se nechtějí vrátit domů dokud nebude táta mít vyřešený alkohol a nebude brát řádně léky.Snad to všechno zvládneme, protože i přes ty všechny děsný věci co se staly, tak ho mám hodně ráda a děti taky.Kolikrát jsem si už říkala, že to všechno hodím za hlavu a budu si žít "normální"život, ale když se jedná o nemoc, a na tom člověku vám záleží, tak je to strašně těžký...pořád doufáte, že bude zase dobře a snažíte se pro to dělat maximum..jestli to k něčemu bude to ukáže až čas.
| Nahlásit
Ahoj. Právě jsem se po desetiletém vztahu rozešla s přítelem. Trpí MDP a vydržet s ním bylo nad mé schopnosti přestože jsem se opravdu hodně snažila. Zažila jsem s ním hodně veselých a šťastných chvil ale taky pády až na dno, kdy prosázel a prohrál všechny peníze, nasekal spoustu dluhů, které nebyl schopen splácet.
Nejhorší u těchhle nemocných je, že se staví do role neporazitelných a velmi suverénních a přitom jsou to velmi křehké bytosti. Ale ani tenhle fakt vám po určité době nestačí k vydýchávaní těch situací a občas máte pocit, že kandidát na blázinec jste vlastně vy.
Zajímalo by mne, jací jsou tito lidé rodiče. Múžete se někdo vyjádřit? Děkuji a přeji všem hodně sil.
| Nahlásit
Ahoj. S manželem jsme spolu 17 let. , momentálně je v léčebně s těžkou depresí , já teď ležím v posteli a snažím se se vším vyrovnat abych v té léčebně neskončila také. Minulý týden jsem navštívila psychiatra a beru léky na úzkoust , je to velmi náročné , máme spolu 2 děti syn 17 a dcera 13 let o jeho nemoci již vědí , já teď hlavně řeším finance , když byl v mánii cca leden + únor tak to bylo šílené , alkohol domů se vracel až kolem 2 hod, ráno , dluhy , navštěvování veřejných domů, rozbil nám přední sklo od auta když se snažil získat peníze a pokoušel prodat autorádio , pracovali jsme spolu v jedné restauraci v kuchyni , když byl v mírné mánii tak byl úplně úžasný , byla jsem fakt šťastná , ale bohužel to trvalo jen 2 - 3 týdny , pak začal být agresivní , pořád se se mnou dohadoval , že mu závidím že konečně žije , myslela jsem si že si našel někoho jiného ,v práci byli s ním nadmíru spokojeni , nic pro něj nebyl problém , donutila jsem ho navštívit lékaře , ten mu píchl ňákou injekci , která ho na 36 hod. uspala , v práci pochopení moc neměli , ale já zvládla vše za něj , pak chodil 2 týdny jak robot , ale fungoval a už nebyl tak rozjetej a já začala mít pocit že se to podchytilo včas , bohužel po 2 týdnech spadl do takových depresí že nebyl schopný vyvenčit psa , dojít do obchodu pro pečivo v práci si přestal úplně věřit , propadal neskutečné panice , všechno zapomněl , fakt šílené , v neděli 7.4.13 jsme ho odvezli do léčebny , druhý den jsem v práci dostala neskutečnou sprchu , bylo mi vyčteno za poslední rok snad úplně všechno a hlavně to že to na manželovi stavili a on teď nemůže nic , zkrátím to byla mi naznačena výpověď a jelikož moje psychika je na 0 tak k poslednímu končím , sehnala jsem si od 1 novou práci z které mám popravdě také hrůzu , dnes je mi první den docela fajn , měla jsem jet za manželem a ten mi zavolal ať nejezdím že mu je zle. Ještě napíšu že před 5 lety se pokusil u nás doma ve sklepě o sebevraždu
| Nahlásit
pokud se chce někdo zeptat či popovídat , zde je můj email : 17denny@centrum.cz Monika
DNES JE MI LÉPE , PRÁŠKY UŽ ASI ZABÍRAJÍ :-)
| Nahlásit
Jsem ráda,že jsem konečně našla ty zprávný stránky. Na tuto nehezkou bolestnou nemoc mi přišli před 5 ti lety.Před tím mě léčili pouze na deprese. Je to fakt hrozný co se semele člověku v hlavě určitě je to ošklivější jak fyzická bolest. Tápám a snažím se s tím žít, sice začátek deprese rozeznám ,ale dál už nic.Pak je ten život fakt jen sen. Důležité jsou prášky a tím bych chtěla všem říci"věřte jim" udělají dost práce....Hodně kouřím je to takový můj mezník mezi činnostmi.Snažím se chodit do práce a starat se o dvě děti no a manžel,který to vše trpí a zatím zdárně.Ráda si přečtu o vašich stavech a pocitech.
| Nahlásit
AHOJ lidi , seznamil jsem se se slecnou, ktera timto podle me trpi, je ji lehce pres 30, podle me vubec netusila ze neco takoveho existuje, kdyz jsem se ji snazil naznacit ze by neco takoveho mohla mit , vysmala se mi :) , udelal jsem chybu ze jsem ji rekl ze mozna trpi maniodepresivni psychozou a ten nazev ji nejspise odradil od toho aby si o tom neco precetla a pripadne s tim neco zacit delat , nevim jak ji k tomu primet aniz bych vzbudil jeji neduveru a odpor, ocenil bych i nejake rady jak se k takovemu cloveku chovat kdyz je zrovna v depresivnim stavu, jestli ho spis radeji nechat vklidu, nebo naopak se snazit o tom s nim mluvit apod.
| Nahlásit
Som dalsia z tych, ktori zili s clovekom s BAP. Ja konkretne 8 rokov. Najskor nikto z nas blizkych netusil, ze trpi nejakou chorobou, tie jeoho obcasne vystrednosti sme pripisovali jeho povahe. Nejden tu opakovat priznaky, podla ktorych to nakoniec prasklo (su identicke s prispevkami hore), iba 1 detail: ked pol v manii, nahlas pustal hudbu v noci v panelaku, a ked ho susedia upozornili, vytiahol na nich vzduchovku a strielal im do dveri...Prisla policia a chlap sa ocitol na psychiatrii...potom navrat domov, potom hlboka depresia so samovrazednymi sklonmi, potom roky pobytov v nemocnici, striedanie nalad atd,atd...asi pred mesiacom ho to znovu chytilo,mania, zoznamil sa s 1 zenou, okamzite sa sialene zamiloval, mne pisal SMS, ako ma ma nadovsetko rad a jej uz do telefonu hovoril, ako ju lubi...a to ju poznal mozno tyzden...dnes sme uz po 8 rokoch rozideni definitivne, priatelku si nastahoval k sebe do bytu, zacina s velkou enegiou podnikat, kedze nemal ziadny kapital, musel si pozicat (cca 6000 €), ku mne a celej rodine sa chova surovo, agresivne, staci mu nieco proti povedat, a uz je vulgarny..tvrdi, ze konecne zacina zit novy zivot...
Ja som za tie roky skoncila na lexaurine, mam problemy so spankom, uzkostami, vela som o tejto chorobe citala, snazila som sa mu vzdy pomahat, povzbudzovala ho...nic to nebolo platne, dnes som ta najhorsia...zivot s takym clovekom je neskutocne vycerpavajuci, tie zmeny nalad su take intenzivne, ze nechapete, kam sa podel ten clovek, ktoreho ste poznali, lebo teraz je pred vami uplne niekto iny - uplne cudzi clovek...ma ine nazory, ine slova, ine prejavy...a clovek sa z tych zmien moze zblaznit.
Momentalne sa spamatavam z tohto vztahu, aj ja by som asi potrebovala pomoc, viem, ze prejde este mnoho casu, kym sa dostanem do normalu...
| Nahlásit
Myslíte, že je BAP (MDP) dědičná?
Když ji má - třeba - muž, jak velkou nebo žádnou genetickou zátěž
to představuje pro jeho případné potomky?
| Nahlásit
Maniodepresivní psychóza se považuje za geneticky podmíněnou, tedy dědičnost u ní hraje roli. Neznamená to však, že musí u dětí nutně propuknout, ale dědí se dispozice k ní.
| Nahlásit
mám maniodepresivní poruchu závažného stupně.To je že se mi střídají fáze během dne.Je to vyčerpávájící.Diagnoza mi byla zdělena loni v létě.A ani dnes nejsem smířená s maruškou jak jí nazval můj manžel a ani moji blízcí.MANIE se mi samozřejmě líbila byla jsem jiným člověkem žila jsem úplně opačným způsobem života než předtím.Naděla jsem velké dluhy v mánii jsem neznala hranic.Pak spád do těžké agresivní nálady nejvíc jsem napadala mého manžela,který jako jediný mi pomáhal a dnes vím že trpěl a snášel hodně nechala jsem ho vykázat policii z bytu no děsný pak deprese a výpadky paměti nadělala jsem velké zlo v rodině vymýšlela jsem historky,kterým jsem věřila pouze já.následně přišly bludy a halucinace a za asistence policie odjezd do psychiatrické léčebny.Dnes užívám antidepresiva,stabilizátor nálady,léky na hlasy,ale i tak manie přicházi,ale zvládám jí dobře jen jsem mnohomluvná,hyperaktivní,pak se odplíží a už bez agrese a těžkých depresí.Jsem v plném invalidním důchodu a přemýšlím, že zkusím opět pracovat i s maruškou/mánii'.A manžel vše vydržel nevzdal to a za to mu moc děkuju.O nemoci ví víc snad než já pozná i on kdy na mě jde mánie Ráda každému s tou BAP i rodinám poradím a i poklábosím email ivetakonaska@centrum.cz Iveta
| Nahlásit
Zdravím, je mi 20 let a mám starší ségru, bylo zjištěno, že trpí bipolární poruchou, možná emociální poruchou osobnosti. Tyto dvě nemoci mi přijdou celkem podobné a když si to celé shrnu tak trpí touto nemocí už dlouho. Experimenty s drogami, histerické záchvaty, částé střídání nálad prostě vše o čem tu píšete. Přečetl jsem si téměř všecky přispěvky a uplně zde ségru vidím. Ještě pořád se z toho všech vzpamatovávám a moc nevím jak nadále postupovat ve svém chování. Myslim si, že jsem byl skoro jediný který na ní měl nějaký určitý vliv a taky mě nikdy nenapadlo, že to může být nějaká nemoc. Bral jsem to prostě tak, že taková ségra je. Teď už to všecko vím a to že nám přitěžuje život mi ani tak nevadí jako to, jak si ničí ten svůj...je něco, čím bych ji mohl nakopnout správným směrem? Předem díky za odpověď
| Nahlásit
Ahoj lidi! Mám potřebu se vypsat, protože jsem úplně v hajzlu. Už měsíc lítám v docela dost těžký mánii, jsem strašně podrážděnej až agresivní a sprostej a pořád potřebuju bejt ve společnosti a s někym kecat (nebo aspoň po telefonu). Ve čtvrtek jsem byl u svojí psychiatričky, ta mi okamžitě vysadila všechny antidepresiva. Jenže už 3 tejdny hulim trávu, protože mě zpomaluje a hází mě do lepší pohody, takže aspoň nikoho nenapadam fyzicky a zatim ani slovně. Takže paní doktorka nemohla slyšet ani vidět, jak hodně jsem rozjetej, protože tráva mě zpomaluje. Díky ní se taky aspoň skoro normálně vyspim, i když chodim spát hodně pozdě po půlnoci, ale jsem vděčnej aspoň za 6 hodin spánku. Dělám jeden průser za druhým a hlavně se bojim toho, že už zase skončim v pakárně - to by letos bylo už potřetí. Včera jsem byl i u svojí psycholožky, a ta z toho byla docela vedle - hned věděla, která mlátí. Jenže průser je v tom, že když jsem takhle rozjetej, tak se to potom někdy najednou zlomí a já spadnu do hodně hluboký depky. Psycholožka i doktorka mají obavy, abych se zase nevraždil - a tak mi včera psycholožka naznačila, že možná bude nutný jít znova do pakárny. Abych řek pravdu, už mě celej ten maniodepresivní život totálně sere a ještě víc mě sere, že mi nikdo neponechal tu možnost si zvolit a dobrovolně odejít z tohodle zkurvenýho světa. Že se vždycky našli nějaký agilní lidi, který mě našli už skoro mrtvýho venku a páni doktoři mě zachránili. Proč si, kurva, v tomhle vyjebaným státě, nemůže člověk svobodně vybrat, jestli zdechne nebo ne?! Mě už totiž to věčný a nekonečný lítání na "horský dráze" opravdu nebaví. A už taky nemám sílu na to, abych furt "bojoval". Kdybych měl rakovinu, tak mám aspoň určitou jistotu, že mě vcelku rychle stráví, ale tohle? Už jsem x-krát ležel na ARU nebo na JIPce, a vždycky mě z toho ty mamrdi vysekali, ale nikdo se neptal na můj názor. Když jsem se bránil jejich "léčebným praktikám", tak mě případně ještě přikurtovali k posteli, abych si všechny ty jejich zkurvený hadičky nemoh vytahat, a když jsem je prosil, ať mě nechají chcípnout, tak ještě byli nasraný a já byl ten zlej. Je mi 42, s BAP zápasím už od svých 15, i když u psychiatrů jsem se začal léčit až v 25. Do mých 34 let mě léčili na různý poruchy osobnosti, než konečně rozpoznali, že jsem maniodepresivní. Takže 9 let léčba úplně na hovno, do toho ještě většinou 3-4 pobyty v pakárně do roka. Díky tomu, že jsem byl špatně léčenej, se mi rozjely rychlý cykly, a nejsou u mě žádná období remise. Předevčírem jsem volal kamarádce, se kterou jsem byl v pakárně v lednu, a ta mi sdělila, že je u svýho švagra, protože jeho přítelkyně se den před tím otrávila doma práškama a rumem, a umřela. Je to nespravedlivý - nevim sice, kolik prášků požrala, ale určitě ne tolik, kolik do sebe nasypu já, když se trávim; a to si ještě dělám koktejl - 200-400 prášků. Nechápu, jak je možný, že člověk, kterej zobne pár prášků, umře, a já, kterej do sebe vždycky nacpu několik balení psychofarmak a případně to ještě zachlastám, ne a ne zdechnout! To je strašná nespravedlnost!!!!! Snad někdo z tohohle příspěvku nebude zpruzenej, nebo ať ten, koho by tohle prudilo, radši ani nečte. Nemám to komu na rovinu říct, tak jsem si vyplácal játra tady.
| Nahlásit
Ahoj lidi. Od prosince jsem bojoval s těžkejma depresema a až minulý týden mě doktorka řekla, že musíme změnit léčbu. Diagnóza BAP a mám začít brát lithium. Celkem se toho bojím, protože je to fakt nebezpečný. Nehledě na to, že za tu dobu jsem přišel i o partnerku a dneska už asi chápu vlastně proč to nevydržela. A druhá věc je to, že ani netuším jak budu fungovat dál v životě. Jsem bezpečnostní manager a žádný doktor mě s tímhle nedá kladnou zdravotní prohlídku pro můj obor. Vůbec netuším jak dál ? Podle toho co tu píšete je to pěknej průser.
| Nahlásit
ahoj...mam zrovna obdobi tezke deprese..a to pred par dny sem byla uplne v pohode..nad veci..uzasna..pocity,ze vsechno je nadherny a budd jeste lepsi...klidne sem utratila penize,ktery sem potrebovala na jiny veci a bylo mi to jedno..psychicky problemy zacali v puberte..ted je mi 24 a vychovavam sama dite..s touhle nemoci vychovavat sama dite je ta nejtezsi vec na svete...v 19 sem se po smrti babicky,kdy sem nad sebevrazdou myslela kazdej den, jsem zasla k doktorce..parkrat sem tam sla a pak me poslala na psychiatrii,ze trpim BAP a musim brat prasky..tam sem jeste zasla..a tim to skoncilo..nastala pak manie, ze to zvladnu sama..a prasky sem vyhodila a k doktorce nesla..pred rokem po rozchodu s pritelem sem si nasla doktora ... parkrat sem tam sla...ale pak zase nastala manie..tak sem neprisla na sezeni..a pak sem prisla na metodu jak vyzrat na deprese..zacla sem brat drogy..trvalo to dikybohu tak 3 mesice..a.bylo to jednou tydne..jenze me to jeste vic rozbilo..tak sem s tim ptestala..a ted s tim bojuju...a kdyz uz to fakt nedavam tak si koupim vino..a pak mi je lip nebo je mi pak vsechno jedno:) partnera asi mit nikdy nebudu..protoze to nejde..tahle nemoc druhym ublizuje vic nez nam..a po poslednim vztahu,kdy opravdu nechapu jaky zly veci sem byla schopna rict pri rozchodu...uz nikdy nechci nekomu ublizit..dnes mi doslo,ze se musim okamzite zacit lecit..kvuli mne a hlavne kvuli synovi..protoze to nezvladam..hrozne zlobi a neposloucha a ja furt rvu na nej a pak brecim,ze sem nejhorsi matka...neznam nikoho s touhle poruchou...a nikomu bych tohle neprala..protoze tohle je takovej neskutecnej celozivotni kolotoc..mejte se radi
| Nahlásit
sem ve stavu,kdy s tim otravovat nikoho nechci...ale byla bych rada,kdyby se mi ozval kdokoliv z vas,co tohle prozivate : marynka.hi@seznam.cz
| Nahlásit
jeste bych rada dodala : moje.okoli krone jedne kamaradky nic nevi...Vsichni me znaji jako super cool holku...co ma rada party a sex..co neuznava vztahy..co je totalne nad veci :) a co se ted stara sama o dite a je neskutecne silna :)) tohle je na tom vsem asi nejvic smutny.. ukazuju se lidem jen pri manii .. v depresich sem zalezla doma a nekomunikuju s nikym
| Nahlásit
Poslední příspěvek je tu naposled v září 2013. Je tu ještě teď někdo?
| Nahlásit
Uz sem asi nikdo nechodi, jsem v Londyne a maniodepresivni poruchu u me zjistili v unoru,manii jsem zazila jen jednou,tried dny jsem nespala a slysela a videla co ji ni ne...odvezly me zpoutanou do nemocnice.... drzeli me tam mesic cpali do me leky a ty stale beru,jenze je to peklo jsem v depresich a mam ruzne nalady,nechut k zivotu,unavena a bez energies totalne jiny clove ne predtim
| Nahlásit
U psychiatra lze dostat na předpis nějaké kvalitní antidepresiva, kvalitní se pozná podle toho, že potlačí úzkost a depresi a zkvalitní život. Léků je vícero, je nutné se dobrat k těm co by mohly ulevit. Nemoc je nevyléčitelná, ale je léčitelná.
| Nahlásit
Kdyby se tu kdokoli kdo vi neco o BAP ještě objevil napište mi na l.stipkova@gmail.com zoufale shanim nekoho s kym si promluvit .. :) díky
| Nahlásit
BAP - Bipolární afektivní porucha

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_afektivn%C3%AD_porucha
| Nahlásit
ahoj mam bap zjistili to u mně v minulém roce .. to sem měl mánii.. teď sem se stím smířil a sem spíš v takový lehký depresi.. kdo by si chtěl psát muže.. slendrian@post.cz
| Nahlásit
Jak dlouho Vám diagnostikovali tuto nemoc?
| Nahlásit
Ahoj, moje máma jí má, měla během životaa ataky v 40 ( po revoluci) a v 50 letech, doktorka jí řekla, že musí brát prášky do konce života.Teď je jí 70, bere je pořád a je stále happy.
| Nahlásit
ahoj lidičky.Mám dceru bude ji 21let.Teprve ted se projevují psychické problémy.ještě přesně nevíme diagnozu,ale zřejmě maniodeprese.Má hrozné výkyvy nálad,střídají se u ní i jakési hlasy,jednou je super a jsem její maminečka,pak by mě nejradši neznala,nemluví,je zavřená v pokoji chce být sama.Pro mě jako pro matku je to hrozné,nevím ani jak se cítí ona sama.Jak ji pomoct,jak s ní mluvit,U psychiatra už jsem byla i já ,nemyslím pro léky,ale kvůli dceři.Je to těžké,nevyznám se v tom všem.6iju s dětmi sama ,mám ještě staršího syna ,ten je ok.Jinak už jsem jedináček brácha mi zemřel,spáchal sebevraždu,protože se léčit nechtěl,Nikdo mi nikdy neřekl,že byl nemocný a já už s rodinou nežila,Byla jsem v té době vdaná a měla jsem prý svoje problémy ,tak mi rodiče nechtěli přidělávat další.Tak ted tady sedím a pročítám snad všechno co se dá,Vaše příspěvky a všechno
| Nahlásit
kdyby jste kdokoli chtěl napsat tady je můj mail pavlinadratvova71@seznam.cz
| Nahlásit
Dobrý den,
trošku s odstupem času reaguji na toto téma. Všech kdo trpí tímto onemocněním je mi moc líto,ale zároveň je mi líto jejich rodin a dalšího okolí. Já jsem se s manželem seznámila před 24 lety, kdy právě onemocněl,jeho rodina mi o jeho nemoci nic neřekla ani o tom, že mají v rodině genetickou zátěž, když přišla první ataka ,nevěděla jsem co mám dělat, přestože jsem z lékařské rodiny a mám zdravotnické vzdělání. S manželem jsem celou tuto dobu vydržela, podporovala jsem ho.Fází, které se za tento náš vztah vystřídaly bylo mnoho,stovky,tisíce. Dnes jsem vyčerpaná a trpím silnými úzkostmi. Onemocnění pokud se podchytí včas a nastaví se správná léčba se dá relativně celkem dobře korigovat,avšak nikdy nevíte, kdy se ataka znovu objeví. Je to běh na celý život... Život s takovým člověkem není absolutně procházka růžovým sadem....Samozřejmě, že nemocní trpí,ale rodina trpí mnohem víc. Všem, kteří tímto onemocněním trpí, přeji mnoho sil a správnou léčbu. Všem, kteří mají někoho takového za partnera, přeji taktéž hodně sil a je pouze na Vás jestli to chcete zvládat nebo ne. S odstupem času bych sama za sebe napsala, že pokud bych si sama měla znovu zvolit jestli s manželem budu nebo, volila bych že ne.
| Nahlásit
Dobrý den,
chtěla bych vyjádřit podporu rodinám a blízkým nemocných s diagnozou BAP. Jsem ve stejné situaci a nejhorší je pocit bezmoci, když vidíte, jak je vašemu dospělému dítěti špatně, protože nedokáže dodržet medikaci, vzdává terapie a nemá motivaci a energii samo aktivně udělat nic pro přechod ke zdravému životnímu stylu, který je doporučovaný jako prevence atak BAP. Myslím, že by hodně pomohlo, kdyby existovala možnost navázat na hospitalizaci v PL pobytem v denním stacionáři nebo komunitě, kde by si pacient upevnil pravidelný režim a pozitivní přístup k léčbě BAP. Toto je bohužel reálně dostupné jen ve velkých městech, v regionech jsou rodiny odkázány na svépomoc, v ČR je psychiatrická péče poddimenzovaná a podfinancovaná, cílem PL je pacienta léčit znovu a znovu ,jen aplikování rutinních postupů bez osobního zaujetí a profesionálního nadšení, žádná kontinuální, promyšlená podpora rodin. Je to smutný obrázek- pojďme se sdružit, ať je dobře slyšet a vidět, že chceme změnu systému. Velmi uvítám kontakt na již existující sdružení a slibuji, že se aktivně zapojím...všem přeji hodně sil a hodně obyčejných, poklidných dnů
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek