Jaký slovní druh je tedy?
Odpovědi
Slovo tedy je spojka nebo částice:
- spojka - Mlčí, tedy souhlasí.
- částice - Začněme tedy.
Diskuze
a) v určitých užitích podobnost s příslovcem proto
b) jazykovědné pojednání, které "tedy" za příslovce označuje http://www.phil.muni.cz/~mackova/DAN_SPFFBU_word_starsi%20verze_TIMES_sborniky%20cca%201999-1994/A47%201999/007karlik.doc
c) Slovnik spisovného jazyka českého, který "tedy" jako příslovce uvádí
Závěry nechť si každý udělá sám :-).
"Příslovce tedy a kniž. příslovce tudíž vyjadřují jen konkluzivnost, bez závazku, že propozice vyjadřovaná větou a je vůči propozici vyjadřované větou b ve vztahu motivující – motivované. Už Svoboda (1972) si byl vědom toho, že sémantický rozdíl mezi proto a tedytudíž se manifestuje syntakticky. Ukazuje na to kontrast konverzních dvojic (8) – (8a) a (8) – (8a’), tedy případy, kdy se pomocí restriktorů nebo aditorů vyjadřuje, že propozice vyjadřovaná větou a je nebo naopak není jedinou, která motivuje propozici vyjadřovanou větou b:
(8) Omluvili jsme ho jen také proto, že byl dlouhodobě nemocný.
(8a) Byl dlouhodobě nemocný, a jen také proto jsme ho omluvili.
(8a’) Byl dlouhodobě nemocný, a jen také tedytudíž jsme ho omluvili.
Nechci být obviněn z vytrhávání z kontextu, ale došel jsem k závěru, že uvedený materiál se klasifikací slovních druhů vůbec nezabývá, protože pojednává o syntaxi - tvorbě vět a slova "tedy" a "tudíž" bez zdůvodnění klasifikuje jako příslovce ač v uvedené větné stavbě hovoří o větách důsledkových a důvodových. Budiž, musím připustit, že slovo "tedy" může případně ve větě plnit funkci příslovce, i když ani ve větách, které jsou uvedeny jako příklad bych je za příslovce nepovažoval, neboť nenese znaky, které by jej jako příslovce manifestovaly. To ale může být způsobeno za prvé tím, že se pisatel mýlí a v uvedeném odstavci se dopustil záměny, která ovšem v dalším kontextu jeho úvahu nedevalvuje, neboť se článek klasifikací větných druhů nezabývá, případně za druhé tím, že mi v mé úvaze něco uniklo, o čemž jsem se v předložených odkazech nedobádal. Snad bude možné, když se pro klidné spaní sám pro sebe ustanovím na tom, že "tedy" je částice či spojka, ale že jsou věci mezi nebem a zemí, které by mohly potěšit nejednoho záhadologa ... :-))))
Slovník spisovného jazyka českého začal vycházet před téměř 50 lety (1960). Jeho poslední svazek vyšel v r. 1971. Druhé, zcela nezměněné vydání vyšlo v r. 1989.
Proto se domnívám, že oporu je třeba hledat v novějších publikacích, za obecně závazný je proto třeba považovat předeším Slovník spisovné češtiny (pro školu a veřejnost) z r.2003, Academia. U hesla "tedy" se uvádí: spojka souřadící důsledková, příklad: mlčí, tedy souhlasí, tedy - částice citová, 1. s významem vybízecím: začněme tedy, 2. s významem zdůrazňovacím: to je tedy nesmysl.
Rovněž nejjednodušší pomůcka, Pravidla českého pravopisu jsou jednoznačná: tedy - spojka i částice.
Jazykovědné pojednání Petra Karlíka (1999), na něž se 163756 odvolává, je na tak vysoce odborné úrovni, že mu porozumí jen fundovaný jazykový teoretik, pro jazykovou praxi je však takřka nepoužitelný.
(Proto mě lehce zarazilo, že hned v úvodním odstavci použil slovní vazbu "je jen mou chybou", co je považováno za hyperkorektní, tedy chtěný, ale jen domněle správný tvar. Správně je totiž "je (to) jen má chyba"). Jinak ovšem klobouk dolů nad jeho výkladem.
b) Člověk nemusí být fundovaný jazykový teoretik, aby z věty "Příslovce tedy a kniž. příslovce tudíž vyjadřují jen konkluzivnost, ..." pochopil, že autor článku považuje "tedy" za příslovce.
a)Jistě, v době, kdy slovník vycházel, se "tedy" řadilo pod příslovce. Ale stejně jako nemohu dnes tvrdit, ze správně se píše "theorie", protože v roce 1952, kdy vyšel Trávníčkův Slovník jazyka českého, se to tak psalo, mělo by se i v tomto případě vycházet z platné normy - pravidel resp.nejnovějšího slovníku. Reprodukovat jejich výklad pak nevyžaduje žádnou odvahu ani "odvahu".
b)Že autor článku (Karlík) považuje "tedy" za příslovce, to jsem pochopil rovněž, mám-li se však rozhodnout, pak před autorem, ať je jím kdokoliv, budou mít pravidla či slovník vždy přednost. Kdybych se měl řídit tím, co napíše "autor" (třeba novinář), tak bych musel psát "rehabilitační výřivka" a "diváci nadšením vískali" (příklady MF Dnes posledních tří dnů).
Zároveň velice děkuji za Gandalfův příspěvek (začal ho psát tak o 5 minuty dříve než já..), který mi promluvil z duše, neboť z odstavce, který z práce pana Karlíka citoval, jsem měl naprosto shodný dojem, jaký on popsal v odstavci druhém, totiž, že pan Karlík pojednává o syntaxi, ale klasifikací slovních druhů se nezabývá. O vytrhávání z kontextu pak nemůže být ani řeč.
pokud by pravidla neměla (nikoliv neměly /sestoupilY, protože je to střední rod, příteli) být normou, co by potom ta závazná norma měla podle tebe - a pro ostatní - být? Pravidla samozřejmě mají svého autora, dokonce - představ si - nejvyšší instituci v tomto směru u nás, Ústav pro jazyk český. To, že si někde něco vyčtu (a je toho spousta) a pak to zájemcům předávám dál, vůbec nepovažuji za naivní předpoklad, ale tím méně za diletantství. A už vůbec se nesnažím někomu něco vpálit. Nevím, zda tomu "pořádně" rozumím, ale snažím se - a už dost dlouho.
Ledo, prosím, neglorifikuj. Sice je to od tebe milé a u srdce to zahřeje (jak bývá i u jen mírně ješitných mužů časté), ale jak víš - nikdo není dokonalý.
Dobrou noc.
Pravidla ceskeho pravopisu nejsou normou pro urcovani slovnich druhu.Vazne nevim,jak to mam zduvodnit.
A ohledne autoru,precti si,cos napsal,jestli tam nahodou neni logicka chyba.Nemam nic proti vycteni neceho nekde,ale je potreba rozumet tomu,co citujeme.
Preju dobrou noc i tobe
http://www.ikarmel.cz/kniha/encyklopedicky-slovnik-cestiny_nln0441.html
.... a určitě budeš ráda, že takovou kapacitu v Brně máme ... :-))))
(... i když pořád zvedám ruku pro spojka - částice)
http://www.gch.cz/cj4-2008.htm
http://cesky-jazyk.upol.cz/articles.php?sid=5e937fa6e57cf91ecf59d85a0241a718&id=23
1. osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se
2. přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - zvratné
3. ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
4. tázací: kdo, co, jaký, který, čí
5. vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
6. neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo...; kdokoli...;
kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý...; každý, všechen
7. záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
Z uvedeného soudím, že jde o zájmeno neurčité.
nevíte ..... sloveso 2.osoba množného čísla od infinitivu "nevědět"
Drť to pořádně!
Klidně půjdu i bez tebe.
bez - předložka
"ještě" bych řekla příslovce ("On tam ještě nebyl") nebo částice ("Ještě ty se do toho pleť"), ale i spojka ("Ještě než odešli...)
jiného, tím - zájmena
a co věta: Co já bych za to dala? Co-částice, já-záj., dala bych-slo., za-předl., to-zájm? Díky:-)
Tu větu máš rozebranou správně .......
jo, a kdybych? Minulý kondicionál slovesa být.
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_slovesa
"byl bych musel"
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kondicion%C3%A1l
Ještě existuje (působí poměkud archaicky) předminulý kondicionál:
"byl bych býval musel"
Děkuji
je,jehličí,z,všech,jsem,na,jedličce,na,kuku,krásné býdy?
Prosím napište!
odepište mi někdo
Ona je má (= moje) přítelkyně. - zájmeno