Jak lze odstranit trvalou tvrdost vody?
koukala jsem na dotazy predtim, uz to tu bylo, ale konkretne na to nikdo neodpovedel. Udajne se to pry neda odstranit, jak by to slo? Diky za odpovedi.
Odpovědi
Diskuze
První web který mi google vyhodil: www.softwater.cz/
www.ontola.com/cs/di/odstraneni-tvde-vody
Chemikálie : cs.wikipedia.org/wiki/Koteln%C3%AD_k%C3%A1men (kromě uvedených i pyrofosforečnan sodný)
V myčkách nádobí a úpravnách kotelní vody se používají iontoměniče např. : www.ex-ka.cz/iontomenice-uprava-vody-zmekcovani-demineralizace.php
Pro pochopení mechanizmu funkce : cs.wikipedia.org/wiki/Ionex
Trvalá tvrdost vody je větší problém. Tvoří ji tepelně stálé sírany a chloridy vápníku a hořčíku. Jejich koncentrace je malá, protože jsou málo rozpustné. Pokud ovšem odparem vody dojde k jejich koncentrování, opět se vysrážejí, ale tentokrát v modifikacích, které jsou už nerozpustné. Takto vzniklý kotelní kámen se kyselinami nedá odstranit. Pokud jde jen o to, aby se nesrážely, nebo nereagovaly (na příklad s pracím prostředkem), je možné ionty vápníku a hořčíku vázat do rozpustných komplexů. V pracích prostředcích sek tomu účelu používaly polymerní fosforečnany. Od nich se nyní upouští a nahrazují se organickými komplexotvornými látkami. Tam, kde není na závadu vysoká alkalita, se dají tyhle soli efektivně srážet sodou, případně sodou s přídavkem NaOH. Podobně jako u přechodné tvrdosti se vysráží uhličitany, které je možné odfiltrovat a v roztoku zůstanou dobře rozpustné sodné soli, nespotřebovaná soda a louh. Tohle se používalo v některých kotelnách, ale rozhodně to není úprava, vhodná pro pitnou vodu, ale ani užitkovou vodu v domácnosti.
Obecně použitelnou metodou je úprava pomocí iontoměničů. Jde o nerozpustné pórovité, většinou organické látky charakteru solí, jejichž jedna část je pevně zabudována ve hmotě - je nepohyblivá. Pokud je jí organická kyselina, může disociovat a uvolňovat nebo vázat kationty z roztoku (katex). Když přes takovou hmotu budeme filtrovat tvrdou vodu, bude katex ve formě kuliček z vody vázat ionty Ca++ a Mg++ a vyměňovat je za ionty H+ nebo Na+, které tvořily původní sůl nebo kyselinu. Jakmile se chemická kapacita iontoměniče vyčerpá, přerušíme změkčování vody a katex propláchneme několikrát koncentrovanějším roztokem kyseliny nebo sodné soli. Zvýšená koncentrace způsobí že jsou vytěsněny ionty Ca++ a Mg++ a nahrazeny H+ nebo Na+. Tak se iontoměnič regeneruje a může být znova používán.
Pokud jde o úpravu chuťových vlastností vody, používají se různé sorbenty, které jsou schopné nevhodné látky sorbovat. Nejčastěji jde o aktivní uhlí, silikagel nebo Al2O3, ale i další. Na rozdíl od iontoměničů je regenerace sorbentů složitější a často se ani neprovádí.
Pro úpravu pitné vody není třeba a ani by to nebylo vhodné, upravovat dokonale celý objem vody, protože postačí jen snížení obsahu kritických látek, ne jejich úplné odstranění.