| Nahlásit

Která bolest je větší, duševní nebo tělesná. A jak se léčí ta první?

Témata: bolest
Diskuze
| Nahlásit
tohle se nedá absolutně nedá srovnávat, záleží to na každém konkrétním případu a každém jednotlivci.... to, co je pro jednoho nezvládnutelnou tragédií, je pro druhého odrazovým můstkem .... jak se lišíme my, liší se i náš způsob vnímání bolesti, způsob jak s bolestí budeme zacházet atd.
 Tom
| Nahlásit
to luisa:Tak to je relativní.Ze své praxe vím,že trpící může být jak člověk psychicky narušený,tak člověk prožívající nějaké trauma.
Psychická onemocnění se léčí dvěma způsoby.
za 1.ambulantně...tj. pacient dochází do psychiatrického - popřípadě psychologického centra či poradny a formou několika způsobů se snaží léčit.Léčby jsou různé...např.autogenní tréninky,vypovídání se,ale také farmaceuticky.
za 2.klinicky...tj. pacient je buď dobrovolně / na vlastní žádost /,nebo nedobrovolně / z vitální indikace,nařízením soudu a podobně.../ umístěn na psychiatrické klinice,popřípadě přímo v psych. léčebně,kde se mu především farmaceuticky snaží lékaři pomoci.
O utrpením a bolesti způsobenou nějakým traumatickým stavem / nehoda,fractura a podobně / zde asi hovořit nebudeme,každý si své bolístko prožil a tak víme jak a co bolí.
Mějte se fajn...Tom.
| Nahlásit
.... no a způsob léčby duševní bolesti ???? pokud ji nezvládneme sami nebo v kruhu rodiny či svých přátel, je dobré vyhledat "lékaře duševních nemocí", tedy psychologa či psychiatra
 Tom
| Nahlásit
to zatáčka:ahojkýýý,dobrá kooperace,že?...zdravím Tě...Tom
| Nahlásit
Nevím....zažil jsem oboustranný zánět trojklanného nervu, oboustranný zánět okostice, ledvinovou koliku a řeknu vám, když jsem svého času měl v duši krvavou díru jako Macochu, tak to bolí tak, že je to pomalu zralé na skákání z okna. Duše bolí nejvíc....kdo to nezažil, neuvěří.
| Nahlásit
Tome, otázka zněla jinak.
Tady nejde o psychické onemocnění, ale o duševní bolest (úmrtí drahé osoby, rozchod partnerů, nemoc vlastního dítěte apod.) a jak se z ní dostat.
Kdo to nezvládne, měl by jít za psychologem nebo psychiatrem a nechat si předepsat uklidňující léky, případně domluvit další postup.
Ale to neznamená přece, že je už psychicky nemocný. (Nevylučuji, že se z tohoto nemoc může časem vyvinout.)
Pro mne bylo nejlepší řešení se pořádně vybrečet a probrat to s kamarádkou.
| Nahlásit
nyny .... musím souhlasit s tím, že pokec s kámoškou se rovná výborné terapii..... máme my to ženy štěstí, že většinou umíme o svých citech mluvit
| Nahlásit
To je pravda, ženy také méně pachají sebevraždy. Ony ze sebe tu bolest dostanou. Muži se za pláč stydí a považují ho za slabost.
| Nahlásit
Kdepak, děvčata, když je zle, tak to stydění jde stranou....já mluvím o opravdu veliké duševní ráně, ze které se dostáváte třeba pět let.....
| Nahlásit
Gandalfe, s mojí povahou neumím trpět 5 let. To bych se asi musela zbláznit. Neumím si představit .... DOST!!!! TO JE BLBÉ TÉMA NA NOC! Jsem sama doma, muž přijede až zítra a měla bych myšlenky velice, velice ohavnéééé .....
To je lepší si povídat o nekonečnu :O)))
| Nahlásit
Možná že ta tělesná a duševní bolest spolu tedy souvisí,protože mne trápí oboje. Tomu sem nevěřila. K normálnímu doktorovi chodím,ten mi to taky říkal,že to bude souviset s nervama,ale se mi to nezdálo.Jít k psychiatrovi se ale nebudu stydět,třeba mi poradí,děkuju za to,co jste mi tu poradili.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek