Proč se perlivé vodě říká sodovka?
Odpovědi
Diskuze
Historie
Sodová voda vznikla v druhé polovině 18. století a její vynález je připisován dvěma autorům, kteří ji vynalezli nezávisle na sobě. V roce 1771 to byl švédský chemik Torber Bergman, kterému se podařilo smísit vodu s plynným oxidem uhličitým, získávaným při reakci sody s kyselinou – proto název „sodová“, přestože již nemá se sodou ani se sodíkem nic společného.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sifonov%C3%A1_l%C3%A1hev
sifon má více významů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sifon
Již Jára Cimrman ...
http://www.diskografie.cz/jara-cimrman/vysetrovani-ztraty-tridni-knihy/jak-se-cimrman-dostal-k-pedagogice/
Prof. Miloň Čepelka:
Děkuji doktoru Svěrákovi za osobní vzpomínku. Přivedla nás k vlastnímu tématu dnešního semináře.
Je to téma „Cimrman-pedagog“.
Jak se Jára Cimrman vůbec k pedagogice dostal? Došlo k tomu v rakousko-uherské Haliči, a to záhy po ztroskotání jeho smělého plánu vybudovat poblíže Lvova mamutí sodovkárnu. Pro odpor c.k. úřadů, které označily Cimrmana jako „snílka prchavých nápadů“, se projektu sodovkárny vzdal a uchýlil se do kláštera svatého Prochora-Zastánce. V kolektivu pravoslavných popů byl velmi oblíben. Stal se učitelem tance a zpěvu a při práci s obřím pěveckým sborem, čítajícím v létě 640, v zimě až 850 kněží, položil základy k dnešní pop-music. Mezi popy zůstal však Cimrman jen krátce. Sžíravá myšlenka na zbudování sodovkárny ho hnala do Pešti. Nalézáme ho tam na jaře r. 1903, když pořádá potápěčské produkce v chladném Dunaji, při nichž vypouští ze skafandru bublinky, aby získal knížete Esterházyho
pro financování výroby vysněného nápoje. Na podzim téhož roku je však už opět zpátky v Haliči a začíná sám na holé pláni za Lvovem holýma rukama kopat základy závodu. Ale jak tomu v prohnilé rakouské monarchii ani jinak nemohlo být, je okamžitě v podezření z podzemní činnosti. Marně vysvětluje četníkům princip sifonu. Když se pak při vyšetřování zjistí, že umí nejen psát, ale i číst, je mu okresním školním radou za trest uloženo nejméně rok vyučovat na místní zchátralé škole v osadě Struk. Byl to plodný rok. Cimrman zvelebil nejen školu – vybílil ji vápnem a ze severu podepřel smrkovými kmeny – ale dá se říci, že doslova probudil k životu celé zaostalé haličské školství. Ještě snad z mimoškolní činnosti Járy Cimrmana v Haliči připomeňme kupříkladu jeho originální způsob
pěstování pšenice, nazvaný po něm „járovizace“, který se rychle rozšířil a dosáhl uznání i v našich časech.
Přejděme však nyní k základnímu pedagogickému dílu, které Cimrman ze svého učitelského působení vytěžil. Tady požádám o výklad profesora Smoljaka.