Hlavně bych se snažila těm záchvatům vzteku předcházet..Určitě bych taky nezvyšovala už stresouvou situaci vztekem a křikem a podobně,dítě se musí uklidnit a nesmí se to ještě zhoršovat ikdyž to je těžký,když se vzteká.Asi není nějaký jednoduchý recetpt,někdy jsme ho nechali vyvztekat,jindy jsem ho pevně obejmula a klidně na něj mluvila.Naštěstí už je to pryč :-))
My jsme to nikde nedělali,ale tuto radu jsem také četla.Když už má dítě pořádný hysterický záchvat a některé dítě pak modrají a mají problémy s dýcháním,tak je možná jediná cesta.Nevím,jak říkám nidky jsme to nezkoušeli,takže to ani sama neůžu z vlastní zkušenosti doporučit.Přeci jen bych se bála,aby neutrpělo nějaký šok.Ale možná to je zbytečná obava,protože jsem to opravdu četla vícekrát tu radu
no když sem se já nebo mí bratři vztekali a už někdy hodně tak nám tatka jednu švihl přes zadek a bylo to myslím si že to není špatné a i nás to dokázalo vychovat k respektu ... prostě plácnout přes zadek a je hotovo ... nevím proč tuhle metodu lidi tak odsuzují
To je dobrá metoda :-).Ale ty záchvaty o kterých se tu bavíme něco jiného,to jsou záchvaty kdy dítě už je v afektu a pořádně o sobě neví.Není to obyčejné zlobení.Obvykle do tří let věku dítěte zmizí.Pokud je to v třeba pěti letech,tak pak už je to něco jiného.
Zase klid,ne všechno co radí psychologové je dobře.Za leta se ty rady hodně změnily.Tahle slepá víra v autority je trochu nebezpečná.Nevím, co je správně ale obavy Anonyma 232675 bych chápala.Na druhou stranu dítě je v takovém afektu,že si to snad nějak trvale nespojí do nějaké fobie.
Obavy já tedy nechápu. Dusí se mi dítě a modrá a já mám obavu že někdy v budoucnu bude mít strach z vody nó hezky. Btw bylo to doporučeno mojí kolegyni cca měsíc zpátky (proto jsem to sem napsal).Holku dvakrát "vošplouchla"a je pokoj.
rampelníku, mluvím z vlastní zkušenosti... navíc ono každé dítě hned nemodrá =) takže sprchování možná v nějakém hysterickém záchvatu, kdy se to dítě už neovládá
Hlavně je dobré těm výbuchům vzteku předcházet. Pokud se dítě hned od malička odnaučí vztekat se pro každou maličkost, třeba právě tím nebolestivým plácnutím přes zadek, tak z něho určitě nevyroste fracek, který je zvyklý si vyvztekat všechno. Každý den vidím haranty, kteří okamžitě začnou zlostně vřeštět, pokud není stoprocentně po jejich. Říkám si, jak se asi budou chovat k rodičům v deseti dvanácti letech, když už ve čtyřech jsou z nich takoví zmetkové...
Naše dcera tohle měla kolem těch 3-4 let, byli jsme kvuli tomu u psycholožky, ktera to ohodnotila jako afektivni zachvaty a chválila náš přístup - pokusit se zachytit nástup záchvatu a odvést pozornost dřív, než se rozvine. Pokud to už nejde, přestat si dítěte všímat (v případě, že si neubližuje) a zabývat se nějakou neutrální činností (mytí nádobí apod.) Výjimečně se dá i přes ty šílené projevy (u nás jen hysterie, že se nemůže nadechnout) plácnout přes zadek nebo studená sprcha, občas to prý pomůže (nám ne). Varovala nás, že to kolem pátého roku sice přejde, ale v pubertě se to může vrátit - dceři bude jedenáct a po mnoha letech klidu jsme v posledních měsících dva takové záchvaty spustili... Když to přešlo, bylo vidět, že si uvědomuje, že se neovládla, a je jí to líto. Tak už si zas dáváme pozor:-(
ano při záchvatech v afektu,buď fouknout do obličeje,nebo plácnout po zadečku a nejvíce osvědčená metoda je studená voda jak píše Rampelník :) tzv.léčba šokem
