Jak to, že se děti tak snadno rozbrečí?

Anonym50192004.02.2013 12:34 Nahlásit
Předškolák se rozbrečí často kvůli maličkosti a nemůže to vůlí ovlivnit. U dospělý se nekontrolovaně rozbrečí daleko řidčeji.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Véna vidí věci04.02.2013 13:15 Nahlásit
Dospělý by se rozbrečel stejně snadno, brání mu v tom však stud, co by tomu řeklo okolí - v podstatě tedy jde o stud zbytečný, protože rozumný člověk si z názoru okolí nedělá těžkou hlavu. Plačme tedy, kdykoli pocítíme tu potřebu. Já jsem se třeba rozbrečel hned, jak jsem si přečetl tvůj dotaz.
Anonym50192004.02.2013 14:01 Nahlásit
To není pravda, že by dospělý brečel stejně jako děti, kdyby mu nebránil stud. Máš pravdu, že v tom stud může hrát v některých případech u dospělého roli, ale děti brečí kvůli maličkostem, kvůli kterým by dospělý nikdy nebrečel. Myslel jsem, že to má nějakou fyziologickou příčinu.
osmacka04.02.2013 14:34 (Upr. 04.02.2013 14:34) Nahlásit
Mám dojem, že zálezí na tom, proč se člověk rozbrečí nebo taky na jeho hodnotách, co je zrovna pro něj důležitým. To se přeci v každém věku liší.....co se pro vás zdá jako maličkost, pro dítě být nemusí. Osobně se mi to nezdá jako fyziologická příčina, ale klidně se můžu plést......
Jinak souhlasím s Vénou, že když se chce někomu břečet, tak ať brečí.
Anonym49003104.02.2013 15:06 Nahlásit
Děti jsou mnohem více emočně založené a teké pláč patří mezi jeden z prvotních projevů miminka. Má hlad-brečí, svítí mu světlo do očí-brečí, chce dudlík-brečí. To jen tak ze dne na den nepřestane. A když dítě zjistí, že si může něco vybrečet, tak proč by s tím přestávalo že. Ale postupem času toto chování ustupuje a když dospělý brečí, tak je to spíše otázka psychiky.
Viacenta05.02.2013 21:00 (Upr. 05.02.2013 21:00) Nahlásit
Fyziologickou příčinou by mohla být nevyzrálost nervové soustavy u dětí.
Ale také vývojová příčina v tom, že děti žijí mnohem víc v citové/pocitové oblasti.
Není to asi tím, že by byly víc citově založené, ale nedokáží si od svého citového prožívání ještě vytvořit vnitřní odstup, rozumový nadhled. Jsou svými city pohlceny, často ještě i předškoláci.
I dospělému se to může (trochu podobně) přihodit v nějakém vypjatém období - např. šestinedělí, ztráta blízké osoby, velká únava nebo vyčerpání, šok... Ztratí kontrolu sám nad sebou, nedokáže se ovládat. Projevy jsou různé. Ale jiný je v pohodě a neřeší to, má na to, v tu chvíli...
U malých dětí také silně funguje nápodoba pocitů - např. v jeslích (kdysi :) se jedno dítě rozbrečelo, protože... a ostatní se k němu přidaly, ale už bez důvodu.
Stejně rychle ale dokáže mimčo napodobit i úsměv :-)))
Přidat komentář do diskuze ▾