Právě jsem v televizi dokoukal film Tenkrát na západě, takže je asi jasné proč se ptám...
46 reakcí
Málo kdy,ale u knihy i brečím.
A u které, jestli to není příliš osobní dotaz...
tak to si už nepamatuji,já jsem těch knížek přečetla spoustu a slzy mi tekly u hodně knih.
K těm filmům,např. kolegyně nedokázala pochopit,proč jsem nabrečela při posledním díle Esmeraldy.Mě moc takové seriály nebaví,pár dílů jsem viděla a na poslední jsem koukla a dojemné mi to nepřipadalo, můj šestý smysl věděl jak to skončí.
Jardo, přiznávám že ano. Naposledy to bylo u Madisonských mostů, vím, že je to slaďák, ale hlavní představitelé z něj udělali krásný a jímavý film i když přiznávám, že člověk na něj musí asi věkově dozrát... no a jinak třeba takové filmy jako Sofiina volba, Vyšší princip, Romeo Julie a tma, Forrest Gump, Zpívání v dešti, Kdo se bojí Virginie Wolfové? no Tenkrát na západě je to pochopitelně taky. Nejvíc mne vždy dojímají filmy kde je ubližováno dětem či starým lidem... připadají mi tak bezbranní a bezmocní...Leda
Ledo, není třeba se omlouvat, že tě dojímá slaďák, vždyť právě proto ho tak autoři natočili. Na dojemné scény jsou Američani mistři, jen se mi v některých případech zdá (teď mě zrovna nic konkrétního nenapadá), že tu dojemnou scénu natahují nad únosnou mez. Mě vždycky dostane závěr Pelíšků, kdy titulek popisuje následující osudy protagonistů filmu, protože si tu dobu pamatuju a ty budoucí osudy hrdinů si dokážu představit. K tomu hraje hudba mého mládí (Vladimír Mišík - Sluneční hrob) a je vymalováno - už slzím...
Před pár dny jsem zase slzel u Půlnočního kovboje, když Dustin Hoffman zemřel dřív, než ho Jon Voight dovezl na tu vytouženou Floridu. Viděl jsem ten film už mockrát, ale bulím u něj znova a znova. U filmů brečím docela často, zdá se...
No u Půlnočního kovboje to už brečím předem, protože vím, jak to dopadne, taky u Kramerová versus Kramer no a vidíš, ty Pelíšky taky,... taky ta doba byla doba mého mládí, studentská léta, tedy takového správného mládí, kdy už člověk dobře ví co se děje ... a jinak si myslím, že Pelíšky jsou jedním z našich nejlepších filmů a to nejen díky úžasnému scénáři, ale i díky úžasným výkonům hlavních protagonistů, což? Leda
Ledo, je jasné, že film, který se obrací do nedávné minulosti, má velkou naději na úspěch, protože ta nostalgie a stesk po létech, kdy byl divák mladší, to asi funguje spolehlivě, zvlášť když je to ještě podpořeno dobovými písničkami. Tohle je určitě i jedním z důvodů, proč byl tak veleúspěšný Forrest Gump - kromě silného příběhu a skvělých hereckých výkonů tam jistě hrálo roli i to, že do děje byly zataženy všechny generace nejen amerických diváků. Mladší generace by třeba naše dojetí u Pelíšků ani nepochopily, pro ně je to možná "jen" dobrá komedie a kdo ví, jestli bez znalosti socialistických reálií vůbec plně chápou, proč postavy ve filmu jednají tak, jak jednají.
Ano, souhlasím s tebou. Pro mne je to nejen ten film , ale i vzpomínk, cit a nostalgie...
Se školou na základce jsme pořád chodívali na válečné sovětské filmy ty se dnes prakticky nehrají a nebo by na ně lidi nešli, já asi taky ne, protože ty bývaly zase jinak kruté a děsně smutné a i když jsem dítě už poválečné, tak přiznávám, že tam jsme často probrečeli velkou část filmu. Bylo to na psychiku velice náročné. Vím, že místy, byly ty scény tak kruté, že jsme měli i zacpané uši a hlavy dole pod sedadly... Jednou si vzpomínám, že když nám řekli, že půjdeme na Rána jsou tu tichá / nějak tak se to jmenovalo/, jsme řekli, že se radši budeme učit a dokonce radši psát i písemku, protože už jsme věděli, že to špatně dopadne, nakonec jsme museli jít, pan učitel řekl, že nás chápe, ale že by to neobhájil před ředitelem školy, proč nechceme jít na sovětský film a my se jen báli toho, co budeme muset sledovat... Leda
Dopoledne jsem plakal při sledování seriálu Eliška a její rod , musím ovšem přiznat že smíchy .Strašná blbost .
Steven Spielberg - Amistad, méně známý film podle skutečné události. U něj jsem bulela snad nejvíc. Je jich hodně :-)
Můj bývalý manžel mě kdysi poslal na film I.T.mimozemšťan, hlídala jsem doma malinkého syna a on byl se starší dcerou v kině. A abych ho také viděla, musela jsem jít sama. Naštvalo mě na konci, že bulím při loučení a oni pak v kině rozsvítili :-))) Všude brečící děti a....já :-)) (No, tedy někteří dospělí také slzeli.)
NyNy u I.T. jsem bulila taky, ne v kině, ale doma.... jak řekl I.T. domů.... tak bečím eště teď.... Leda
Jo, jo ... to jeho "home, home ...." a taky závěr filmu "Prázdniny v Římě", to mě dostane vždycky .....
Problém při přihlašování, 143166 = Gandalf.
No jo, Prázdniny v Římě! Jak jsem mohl zapomenout?? U těch taky bulím...
NyNy, nesměju se ti, že jsi brečela v kině (já byl sám na sebe podobně naštvaný, když jsem v kině obrečel smrt Vinnetoua), ale jak jsi napsala "...všude brečící děti.. a já...", tak to mě teda fakt rozesmálo :-)))
NyNy, já ti nevím, ale sama si tenkrát přece byla ještě "dítě" :-)
No jo, Ráco, to se NyNy teprv učila číst .... :-)))))
U každého Tenkrát na Západě obrečím Cheyenna... i když jsem to ještě nikdy neviděla do úplného konce, takže můžu doufat, že nakonec... třeba... přece jen... :-)
Ráco a Gandalfe, ale já jsem dítě skoro pořád :-))
Jardo, na "zvony v dáli" nemohu také zapomenout, Vinetů je klasika.
Taky brečím na konci filmu "Smyslná orchidej" s M. Rourkem (i když ten film moc příznivců nemá)- jak si padnou do náruče. Anebo podobný tématem "9 a 1/2 týdne".
Nebo český film Romeo a Julie na konci listopadu.... opravdu je jich hodně co obulím :-)
Gandalfe, NyNy se učila číst až v době, kdy už měla dvě děti? Buďto ty děti měla strašně brzy anebo se učila číst strašně pozdě... :-))
to je ta "věkem nečitelná" NyNy = TEČKA
Ráco moc hezky jsi to řekla. O NyNy. Je v ní rozum i něha. Je v ní moudrost i bezbrannost. Je v ní rozhodnost a ráznost ale i bezradnost a touha. Je v ní krása lidskosti a ta má toliko podob... NyNy je žena jak má být, má všechno, co k ní ženě patří. Moc hezky jsi to řekla. Je to NyNy. A kdo jí zná, tak ví. Leda
Týýýý brďo, Ledo, ani nemusím vidět nějaký film a vlhnou mi oči při přečtení tvého komentáře. A Ráci. Holky, mám vás ráda :-)
Jarda: Ach jo, Jardo, až teď jsem si všimla, co tě vedlo k tomu, položit tenhle dotaz :-) Je to skandál, jaký jsem slepoň ;-))
Mistrovamarketko , bohužel jo . Promiň ;) .
Já brečím skoro u všeho,strašně jsem bulela.když jsem kolegini vyprávěla animovaný film o tom tancujícím tučňáčkovi,ani mluvit jsem nemohla a ona se smála až brečela a zakázala mi dětské filmy.Vinnetou to mě sebralo na několik měsíců,byla to moje první zkušenost se smrtí,nemohla jsem ani mluvit,je to hodně let,ale pamatuji to jako včera...Vinnetou slyší zdáli jak ho volá zvon a on mu rozumí,říká miluj vše co je dobré a nenáviď vše co je zlé.Vinnetouova duše musí jít,není to tak můj bratře?Můj věrný ,můj..........
A je zajímavé,že u filmu Mamma Mia! kde jsou titulky s překladem pro nemluvce textů písniček,tak tam praskne krabička papírových kapesníčků.A když jsem četla pána prstenů,tak znovunávrat Gandalfa jsem četla v autobuse,a neviděla jsem na oči hodně dlouho.
Vidím květinku,motýlka velké smutné oči,krásný západ slunce,a brečím.Myslela jsem si,že to mám po babičce,chabrus na nervy,ale jsem ráda že v tom nelítám sama.
mistrovamarketka: Proč by to byl skandál? Vždyť se přece vůbec nic nestalo! :-))) (A touto odpovědí se současně přidávám k tvému "ehm...?" na adresu M.M.)
Létavice: Tobě musím napsat prakticky totéž, co jsem tady už napsal NyNy 24.8. v 15.13 - nesměju se ti, že máš hned oči plné slz (jsem na tom podobně, což je podle mě u chlapa ještě horší), ale ta představa, jak dojatě vyprávíš obsah animovaného filmu, zatímco se kolegyně svíjí smíchy, to mě rozesmálo, a věta "Zakázala mi dětské filmy", tak ta mě úplně porazila... :-))))
Ehm , prostě umřel a hotovo .
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/177480-velsska-verze-nemyslis-zaplatis-je-tak-drasticka-ze-je-jen-pro-dospele.html
Tak jsem bulela asi před 2 minutama. Dá se vše vidět, čekala jsem to horší. Ale ten konec s těmi záchranáři je tedy na bulení.
M. M - nevím, musíš za každou cenu dělat ramena? Emoce jsou přece část osobnosti, která člověka šlechtí, ne?
Já brečela u Forresta Gumpa, Titanicu a u Babičky.
No možná jsem u nějakého filmu brečela.Ale včera jsem dostala email a při čtení se mi kouleli slzičky.
Kamilko .... nenechej si ubližovat ........ v tom Ti Ontoláci nepomůžou, i když by stráááášně chtěli .....
Jé teď jsem se sem po dlouhé době kouknul a čtu tu že dělám ramena . Tak když mistrověmarketce napíšu ze srandy že umřel když ona před tím psala že se raději na konec nedívá , takže si může myslet že to přežil , znamená dělat ramena aha . A mě zas přijde že tu děláš ramena Ty .
Víš, to Tvé ... umřel a hotovo.... mi připadlo, že bereš jiným právo na emoce a to se mi jevilo jako poměrně ramenaté. Pokud Ti mé úsilí o svobodu takového projevu, který neubližuje připadá jako "ramenaté", tak to rád přijímám :-)))))))))))
To bylo na to nepochopení mého komentáře , na to ehm .Rozhodně neopovrhuji lidmi kteří své emoce dávají najevo , naopak .
ja obcas brecim spis u filmu, ae hodne sem brecela u filmu zelena mile to bylo fakt hodne smutny
Jednoznačně Brianova píseň
If Only
Surfařka
Love Story
A co Zelená mile? Hlavně na konci.
Zdavím všechny a já brečela jak malá holka u Zelené míle.
