Svědek na zabití ... aspoň si myslím, že se ten film tak jmenoval. Byla jsem sama doma, byl víkend, bylo mi cca 15-16 let ... po zhlédnutí jsem se bála přemístit se i z obýváku do pokoje... :D A ještě Indický šátek a pak film o vrahovi, který zabíjel ženy (asi) v půdních prostorách divadla. Přivázal je k trámu a dal jim do očí sirky, aby je nemohly zavřít a musely sledovat svoji vlastní popravu - jestli se jmenoval Vrah v Opeře ... nevím, už si nevzpomínám...
I když to není zrovna film- Věřte nevěřte, jako dítě (cca 8let) mě to moc bavilo, ale pak jsem se obávala, že se mi stanou podobné věci, jako v tom pořadu.
Jste asi příliš mladí, očekával jsem vzpomínky z dětství, každý kdo se díval v 80 letech ví že to byli jen a jen tyto dvě Panna a netvor(1978) a Jamamba.Hollywood je směšný.
Je totiž veliký rozdíl mezi surrealistickým hororem-alegorická díla a jen nic neříkajícími a tupými pochodujícími mrtvolami.Detektivky a kriminálky to není o tom strachu z neznámého, ale z reálných lidí.Strach to pro mě znamenalo spíše motivy pekla, podsvětí, postavy ze starých mýtů atd.Třeba Erbenova balada Svatební košile to je horor-báseň ne film.
Samozřejmě každý se může bát něčeho jiného a záleží také na tom v jaké době jsme žili-generační rozdíl kdysi se báli filmu Upír nosferatu 1921, dnes by to asi nestačilo.Ale musí být něco universálního čeho se lidé budou bát vždy, něco neznámého.
