| Nahlásit

Životní vzory?

Koho dáváte svým dětem, popřídadě vnoučatům, za životní vzor /nemyslím teď někoho přímo ze členů rodiny/ a jak ony jej přijímají a jak na to reagují. Nebo si myslíte, že něco takového je už přežitek, že není potřeba, aby nějaký vzor děti v dnešní době měly? /Mám na mysli mladší věkovou skupinu dětí, která ještě není sama schopna se /z/orintovat/.
Témata: mateřství

13 reakcí

| Nahlásit
Nedávám. Vzor si musí každý člověk, byť hodně mladý, hledat sám. Pokyn, nebo radu zvěnčí obtížně přijímá. Spíš se jim snažím dávat příklad. Vštípit ji jistý životní styl žebříček hodnot. Ne přednášet - ukazovat. Ty vzory pak přijdou samy
| Nahlásit
Nejhorší je, že člověk nejvíc vychovává když nevychovává :-).
Tím myslím, že dítě pozoruje chování rodičů neustále.
| Nahlásit
Přesně to jsem měl na mysli. Dík, NyNy.
| Nahlásit
Jiřina Bohdalová-chtěla bych být jako ona.
| Nahlásit
Myslím tím tak dobrá herečka
| Nahlásit
Vzpomínám na Pulp Fiction: "Že tě někdo vychoval, neznamená, že seš dobře vychovaná".
| Nahlásit
Já ale myslím, že děti ty vzory hledají a mají je - herci, zpěváci, modelky, starší kamarádi,...ap. Chtějí se někomu podobat nebo se alespoň onomu jimi vysněnému idolu nějak přiblížit, třeba chováním, oblečením, výrazem,...Jde o to, jestli jim v tom hledání pomoci, zvláště, když je jasné, že to není právě to pravé. Copak jsme neviděli, jak probíhaly třeba návštěvy zpěváků při superstar - i když tady si myslím, že toto byly dobré vzory, ale tak to vždy není. Asi by vzorem měli být hlavně rodiče, ale ve věku puberty a prepuberty si myslím, že hledají svou identitu s někým jiným než s rodiči, naopak nám dojem, že s rodiči v tuto dobu komunikace velmi vázne./podle hesla - bagatelizuji - Jak tak blbí rodiče mohou mít tak chytré dítě?/. Kdo z vás si se svým 12 -15 letým dítětem opravdu krásně povypráví, oni nechtějí být s vámi, ale s vrstevníky, ale to už by bylo jiné téma, jen mám pocit, že v tomto věku se výchovou - nevýchovou může leckomu ledccos zvrtnout, ač se rodiče i snaží. Navíc dítě v kolektivu vrstevníků se chová zcela jinak než doma, a tak i velmi pozornému rodiči může mnohé uniknout. Toto je můj názor, ale může to být i jinak.
| Nahlásit
1334 - Lidunko nejsi učitelka? Tak krásně nám to ve škole před 5 lety vysvětlovala naše paní třídní.
| Nahlásit
1334 - Lidunko nejsi učitelka? Tak krásně nám to ve škole před 5 lety vysvětlovala naše paní třídní.
| Nahlásit
Svým dětem nedávám za vzor nikoho,volím spíše vzorové situace,děti totiž co nevidí a nezažijí tak jen těžko chápou...a pak kdo je vzorem pro jednoho nemusí být zákonitě vzorem pro ostatní.
| Nahlásit
Přesně tak. Můj táta to dělal tak, že mi vybíral knížky. Já byl vášnivý čtenář. Když jsem dostal ve 4,5 letech k Vánocům Čapkovu "Dášenku, čili život štěněte", tak jsem to ve čtyři ráno začal číst (už jsem to nemohl vydržet) a než naši vstávali, tak jsem to měl přečtené. Takže táta mi předkládal čtivo, kde měl zmapované hlavní hrdiny a tím jaksi nenásilně mě orientoval v případných vzorech (takový Cyrus Smith z Verneova "Tajuplného ostrova", co je přece síla, ne?). Problém je že dneska se už tolik nečte a televise předkládá vzory, že by jeden naříkal....
| Nahlásit
Tady je máte, na Ontole již probírané, přidejte se sem.....
| Nahlásit
To je pěkné, psal jsem teď práci o životních vzorech adolescentů. Jak příhodné :)
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek