Z městských secesních objektů se inspirace přenášela i do výstavby vesnické. Vznikl styl zednických mistrů tak zvané selské secese.
Za typické a tradiční můžeme považovat přízemní obytné stavení na obdélném půdorysu s pravidelným sedlovým krovem kryjícím na straně dvora po celé délce zápraží. Na ně pak navazovaly chlévy. Protilehlou stranu dvora tvořil výminek, špýchar, případně kolna. V závěru stávala stodola (ještě v první polovině 20. století mnohde polygonální). Hlavní vjezd do dvora tvořila zděná brána mezi obytným stavením a špýcharem. Střechy jsou většinou zakončeny na obou kratších stranách půdorysu prostými štíty, někdy s polovalbou, zřídka i plnými valbami.
Štítové čelní fasády bývají v přízemí dvouosé. V horní části není výjimkou tříosé řešení, kde na střední ose je nika klenutá konchou pro patrona stavení. Fasády jsou zdobené plochým lemováním štítů, případně jednoduchou bosáží nároží a šambránami oken.
Někteří architrekti, především Dušan Jurkovič, užívali ve svých projektech prvky lidové zdobnosti, kterou obohocovali secesní styl. Jako příklad můžeme uvést Hotel Jurkovič v Luhačovicích, nebo dvě restaurační a ubytovací budovy na Pustevnách na Radhošti (Libušín a Maměnka)
http://www.hrady.cz/index.php?OID=1658&PHPSESSID=e25d820cd3c537abe2183d299db293f3
